ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.3020.2020.1
sp. zn. 29 Cdo 3020/2020-144
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce IFIS investiční fond, a. s., se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 24 31 67 17, zastoupeného Mgr. Markem Indrou, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, proti žalované H. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem, se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 656/2, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 41/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. května 2020, č. j. 12 Cmo 51/2020-119, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 18. dubna 2019, č. j. 7 Cm 41/2019-13, uložil žalované (H. M.), aby do patnácti dnů ode dne jeho doručení zaplatila (původní) žalobkyni (Komerční bance, a. s.) směnečný peníz ve výši 128.155,- Kč s 6% úrokem od 11. ledna 2017 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 427,18 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 26.455,50 Kč.
K námitkám žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. ledna 2020, č. j. 7 Cm 41/2019-101, ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení (výrok II.). Přitom jako s (novým) žalobcem (§107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ̶ dále jen „o. s. ř.“) jednal s IFIS investičním fondem, a. s. (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2019, č. j. 7 Cm 41/2019-88).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 21. května 2020, č. j. 12 Cmo 51/2020-119, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že dne 29. května 2002 vystavil v Brně subjekt „TOVARIĊŠESTVO S OGRANIĊENNOJ OTVETSTVENNOST´JU “AMBULANC“, Brno, Mezírka 775/1, PSČ 602 00, IČ 70863202“, jednající žalovanou (jako vedoucí organizační složky), vlastní směnku na řad Komerční banky, a. s. na směnečný peníz ve výši 128.155,- Kč, splatnou dne 10. ledna 2017 v Praze (dále jen „směnka“). Žalovaná směnku podepsala jako směnečný rukojmí; směnka nebyla ke dni splatnosti zaplacena.
Na tomto základě odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně (mimo jiné) uzavřel, že směnka je platná, když obsahuje zákonné náležitosti vymezené ustanovením čl. I. §75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“). Skutečnost, že „se na směnce nacházejí podpisy osob, které se nemohou směnečně zavazovat, podpisy nepravé, podpisy vymyšlených osob nebo podpisy, které z nějakého jiného důvodu nezavazují osoby, které se na směnku podepsaly nebo jejichž jménem byla směnka podepsána, nemá žádný vliv na platnost závazků ostatních osob na směnce podepsaných (viz čl. I. §7 a §77 odst. 2 směnečného zákona). K platnosti směnky je tedy nutné, aby byla opatřena podpisem výstavce, nikoli však již to, zda na směnce podepsaný výstavce skutečně existuje, zda má způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., namítajíc, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil platnost směnky a „povahu vady spočívající v nezpůsobilém výstavci směnky“; potud jde (podle názoru dovolatelky) o právní otázku dosud Nejvyšším soudem nezodpovězenou.
Dovolatelka snáší argumenty na podporu závěru, podle něhož směnku vystavil odštěpný závod (zahraniční) právnické osoby, jehož zřizovatelem je obchodní společnost „shodného názvu sídlící a založené podle práva Kazašské republiky“. Jelikož je odštěpný závod věcí v právním smyslu (§489 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ̶ dále též jen „o. z.“), není osobou v právním smyslu (není nositelem subjektivních práv a povinností); proto nemůže být ani výstavcem směnky. Skutečnost, že jako výstavce směnky je uvedena věc (odštěpný závod), má za následek, že směnka trpí formální vadou, která „zprošťuje avala jeho závazku“ (čl. I. §32 odst. 2 směnečného zákona).
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil a směnečný platební rozkaz zrušil.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to k řešení právní otázky dovolatelkou otevřené, týkající se výkladu ustanovení č. I. §32 odst. 2 směnečného zákona, dosud Nejvyšším soudem beze zbytku nezodpovězené.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení čl. I. §32 směnečného zákona směnečný rukojmí je zavázán jako ten, za koho se zaručil (odstavec 1). Závazek směnečného rukojmího je platný i tehdy, je-li závazek, za který se zaručil, neplatný z jiného důvodu než pro vadu formy (odstavec 2). Zaplatí-li směnečný rukojmí směnku, nabývá práv ze směnky proti tomu, za koho se zaručil, a proti všem, kdož jsou této osobě směnečně zavázáni (odstavec 3).
Podle ustanovení čl. I. §77 odst. 3 směnečného zákona pro vlastní směnku platí rovněž ustanovení o směnečném rukojemství (§§30 až 32); v případě §31 odst. 4 platí, že se směnečné rukojemství, není-li udáno, pro koho se přejímá, přejímá za výstavce vlastní směnky.
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že jeho judikatura je ustálena v závěru, podle něhož je směnečný rukojmí (za výstavce směnky vlastní) přímým dlužníkem ze směnky; z jeho postavení jako dlužníka samostatného je zjevné, že jeho závazek je platný i tehdy, je-li závazek, za který se zaručil, neplatný z jiného důvodu než pro vadu formy.
Srov. např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 2605/2007, a ze dne 18. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1004/2008, uveřejněných pod čísly 19/2010 a 85/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 998/2009, jakož i (v poslední době) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2020, sp. zn. 29 Cdo 1625/2020.
Právní teorie k výkladu ustanovení čl. I. §32 odst. 2 směnečného zákona je jednotná v tom, že ani neplatnost (směnečného) závazku výstavce vlastní směnky nemaří postavení rukojmího na směnce, leda by šlo o neplatnost z důvodu vady formy. Jde v podstatě o problém formální a materiální (ne)platnosti podpisů, s tím, že jen v případě, kdy je podpis výstavce neplatný formálně, nebude platný závazek rukojmího. Srov. např. Kovařík, Z. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 6., dopl. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. str. 150. Jinými slovy, není-li dlužníkem (ze směnky) z důvodů formálních výstavce, není dlužníkem ani (směnečný) rukojmí (viz KOTÁSEK, J. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters kluwer ČR, a. s., 2017, str. 192).
Přitom závěr, podle něhož „je platný závazek avalův daný za avaláta pasivně směnečně nezpůsobilého nebo jehož podpis byl padělán“, byl zastáván i historickou literaturou (viz např. Švamberg, G. Naše jednotné směnečné právo. Praha 1941, str. 124-125, jakož i Rouček, F. Jednotný směnečný řád. Praha 1941, str. 195).
Jakkoli nelze (obecně) pochybovat o tom, že odštěpný závod nemá způsobilost mít práva a povinnosti (právní subjektivitu) [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2003, sp. zn. 21 Cdo 270/2003, uveřejněné pod číslem 12/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2019, sp. zn. 21 Cdo 1474/2019], nemá skutečnost, že odštěpný závod vystavil vlastní směnku, vliv na platnost závazku směnečného rukojmího (na směnce podepsaného). Takový nedostatek totiž nečiní neplatným závazek výstavce směnky z důvodu vady formy [ve smyslu vady podpisu osoby jednající jménem (nebo za) odštěpný závod]. Jinak řečeno, nedostatek právní subjektivity výstavce vlastní směnky není sám o sobě důvodem neplatnosti (směnečného) závazku výstavce z důvodu vady formy; proto nemá vliv ani na platnost rukojemského závazku žalované.
K tomu viz též vzhledem k poměrům odkazované věci důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2018, sp. zn. 29 Cdo 1/2017.
Konečně dovolací námitka, podle níž výstavce směnky (odštěpný závod) není osobou v právním smyslu a není tedy nositelem subjektivních práv a povinností ve smyslu ustanovení §489 a násl. o. z., je neopodstatněná již proto, že výstavce vystavil směnku dne 29. května 2002, tj. dříve, než nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb.
Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je správné, Nejvyšší soud (při absenci jiných vad řízení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné zamítl [§243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když Nejvyšší soud dovolání žalované zamítl a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 12. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu