ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.43.2020.1
MSPH 76 INS 2762/2011
sp. zn. 29 NSČR 43/2020-B-994
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka OLEO CHEMICAL, a. s. , se sídlem v Praze 4, Holušická 2221/3, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 27167909, zastoupeného Mgr. Jiřím Tomolou, advokátem, se sídlem v Praze 1, V Celnici 1034/6, PSČ 110 00, o schválení reorganizačního plánu, o návrhu na odklad účinnosti reorganizačního plánu a návrhu na nařízení předběžného opatření věřitele č. 5 RAVAK a. s. , se sídlem v Příbrami, Obecnická 285, PSČ 261 01, identifikační číslo osoby 25612492, zastoupeného JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, PSČ 110 00, takto:
K projednání a rozhodnutí návrhu na odklad účinnosti reorganizačního plánu a návrhu na nařízení předběžného opatření ve věci vedené pod sp. zn. MSPH 76 INS 2762/2011 jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy.
Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Městskému soudu v Praze ke sp. zn. MSPH 76 INS 2762/2011.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 21. listopadu 2019, č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-B-796, Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) schválil reorganizační plán dlužníka OLEO CHEMICAL, a. s. ze dne 28. února 2019 (bod I. výroku) a rozhodl, že nabývá účinnosti pátý pracovní den následující po dni, kdy usnesení nabude právní moci (bod II. výroku). Dále uložil insolvenčnímu správci Ing. Jiřímu Hanákovi a dlužníku ve výroku specifikované povinnosti (body III. a IV. výroku).
K odvolání věřitelů č. 4 (Real perfect plus s. r. o.), č. 5 (RAVAK a. s.), č. 7 (GAIMAN HOLDINGS LIMITED) a č. 37 (GRAND BASSAM Ltd.) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. května 2020, č. j. MSPH 76 INS 2762/2011, 4 VSPH 3/2020-B-966, ve znění opravného usnesení ze dne 19. května 2020, č. j. MSPH 76 INS 2762/2011, 4 VSPH 3/2020-B-969, usnesení insolvenčního soudu potvrdil v bodech I. a II. výroku a odvolání proti bodům III. a IV. výroku odmítl.
Věřitel č. 5 podal proti posledně zmíněnému rozhodnutí odvolacího soudu o potvrzení usnesení o schválení reorganizačního plánu dovolání přímo u Nejvyššího soudu dne 21. května 2020 (B-973). Současně podal stejné dovolání prostřednictvím insolvenčního soudu. Označené podání věřitele č. 5 dále obsahuje návrh, aby Nejvyšší soud dle §352 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), odložil účinnost reorganizačního plánu ze dne 28. února 2019 (B-530) do doby pravomocného rozhodnutí o jeho dovolání. V případě, že Nejvyšší soud účinnost neodloží, navrhuje, aby Nejvyšší soud nařídil podle §82 insolvenčního zákona předběžné opatření, které dále konkretizuje. Věřitel č. 5 má za to, že Nejvyšší soud je insolvenčním soudem podle §2 písm. b/ insolvenčního zákona a je proto oprávněn o takových návrzích rozhodnout. Své návrhy věřitel č. 5 odůvodňuje zejména nezvratností fúze, která má nastat v důsledku schváleného reorganizačního plánu přibližně dne 22. června 2020.
K návrhům se vyjádřili postupně věřitelský výbor (podáním ze dne 25. května 2020, B-981), dlužník (podáním ze dne 26. května 2020, B-983) a insolvenční správce (podáním ze dne 28. května 2020, B-988). Všichni jmenovaní s návrhy nesouhlasí, považují je za nepřípustné či nedůvodné a navrhují je odmítnout či zamítnout. Oponují názoru, že by ke zmíněné fúzi mělo dojít 22. června 2020. Podle jejich mínění k zápisu fúze dojde nejdříve po právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání směřujícímu proti rozhodnutí odvolacího soudu o schválení reorganizačního plánu. Věřitelský výbor namítá věcnou nepříslušnost Nejvyššího soudu. Dlužník navrhl složení doplatku jistoty k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením.
Věřitel č. 5 v replice k vyjádření dlužníka (podání ze dne 4. června 2020, B-990) vyvrací jeho tvrzení ohledně fúze a setrvává na své argumentaci. Návrh na složení doplatku jistoty má za nepřípustný a nedůvodný.
Tomu opět oponuje dlužník podáním ze dne 9. června 2020 (B-991).
Podle §2 písm. b/ insolvenčního zákona se pro účely tohoto zákona rozumí insolvenčním soudem soud, před nímž probíhá insolvenční řízení, jakož i soud, který rozhoduje o opravném prostředku v insolvenčním řízení.
Podle §7 insolvenčního zákona nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Podle §7a písm. a/ insolvenčního zákona krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně v insolvenčním řízení.
Podle §9 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud České republiky rozhoduje jako soud prvního stupně, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.
Podle §104a o. s. ř. věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení (odstavec 1). Bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný (odstavec 4). Obdobně podle odstavců 2 až 4 se postupuje, namítne-li nedostatek věcné příslušnosti soudu účastník řízení (odstavec 5). Usnesením vrchního nebo Nejvyššího soudu o věcné příslušnosti jsou účastníci řízení a soudy vázáni (odstavec 7).
Věřitel č. 5 vychází z toho, že k rozhodnutí o podaných návrzích je věcně příslušný Nejvyšší soud, což dovozuje z §2 písm. b/ insolvenčního zákona. Tak tomu ale není.
Ustanovení §2 písm. b/ insolvenčního zákona nikterak neupravuje věcnou (či jinou) příslušnost soudů, pouze vymezuje legislativní zkratku „insolvenční soud“ pro pojmenování soudů rozhodujících v jednotném insolvenčním řízení, a to i v případě, že rozhodují o opravných prostředcích. K tomu viz již příslušné rubriky §2 a §7a insolvenčního zákona („Vymezení některých základních pojmů“ a „Věcná příslušnost“). Nebo také srov. jak důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, a to její zvláštní část „K §2“ na str. 153 a 154, tak i důvodovou zprávu k zákonu č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a to její zvláštní část „K bodům 1 a 2 (§2)“ na str. 109 až 111. Stejně tak ohledně pojmu „insolvenční soud“ ve vztahu k opravným prostředkům viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2017, sen. zn. 29 ICdo 112/2017, uveřejněné pod číslem 143/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Lze sice souhlasit s věřitelem č. 5 v tom, že Nejvyšší soud je z tohoto pohledu „insolvenčním soudem“, rozhoduje-li v insolvenčním řízení tam, kde k tomu je občanským soudním řádem prostřednictvím §7 insolvenčního zákona zmocněn, avšak tím není dána jeho věcná příslušnost o příslušných návrzích rozhodnout.
Jestliže insolvenční zákon používá legislativní zkratku „insolvenční soud“, jako je tomu i u §82 a §352 odst. 1 insolvenčního zákona, o které věřitel č. 5 opírá své návrhy, je tím míněn soud prvního stupně. K tomu opět viz důvodovou zprávu k zákonu č. 294/2013 Sb. na str. 109 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sen. zn. 29 NSČR 3/2012, uveřejněné pod číslem 84/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
K projednání návrhu věřitele č. 5 na odklad účinnosti reorganizačního plánu dle §352 odst. 1 insolvenčního zákona a obecně k rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření v insolvenčním řízení (tedy i dle §82 odst. 1 insolvenčního zákona) jsou příslušné v prvním stupni krajské soudy (§7a písm. a/ insolvenčního zákona), nikoli Nejvyšší soud, který za aktuální právní úpravy jako soud prvního stupně (§9 odst. 3 o. s. ř.) rozhoduje pouze dle §51 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.
Nejvyšší soud proto podle §104a odst. 4 o. s. ř. (ve spojení s §7 insolvenčního zákona) rozhodl o věcné příslušnosti tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, včetně toho, že věc postoupil k vyřízení ke spisové značce toho insolvenčního soudu, který v dané insolvenční věci rozhoduje jako soud prvního stupně.
Pro úplnost zbývá dodat, že z obsahového hlediska nemělo smysl zkoumat, zda v rozsahu vymezeném výrokem tohoto usnesení není předmětné podání návrhem na odklad vykonatelnosti či právní moci dovoláním napadeného usnesení (§243 o. s. ř). Možnost takovému návrhu vyhovět totiž bez dalšího vylučuje §90 insolvenčního zákona.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 6. 2020
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu