Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.08.2020, sp. zn. 6 Tdo 854/2020 [ usnesení / výz-A ], paralelní citace: 21/2021 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.854.2020.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
Právní věta Nejvyšší soud nemůže v řízení o dovolání přezkoumávat již neexistující rozhodnutí nebo výrok. Došlo- li proto před rozhodnutím o dovolání ke zrušení pravomocného rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, popřípadě ke zrušení dovoláním napadeného výroku (např. v souvislosti s uložením souhrnného trestu či společného trestu za pokračování v trestném činu), je v takovém případě dovolání v daném rozsahu nepřípustné a, nesměřuje-li současně i proti jinému výroku téhož rozhodnutí, který zrušen nebyl, je nutno je podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout.

ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.854.2020.1
sp. zn. 6 Tdo 854/2020-403 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 8. 2020 o dovolání obviněného D. O., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2020, sp. zn. 6 To 25/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 56/2019, takto: Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 12. 2019, č. j. 6 T 56/2019-267, byl D. O. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným ve výrokové části citovaného rozsudku. Za toto jednání byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená M. J., nar. XY, bytem XY, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku a obviněný odvolání [oba dva do výroku o trestu], která Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 2. 2020, č. j. 6 To 25/2020-329, zamítl podle §256 tr. ř. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2020, č. j. 6 To 25/2020-329, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku namítl, že soud prvního stupně vypustil z odůvodnění svého rozhodnutí, jedinou část skutku, ke které se on ( myšleno obviněný ) nedoznal, a to že najel vozidlem na vozidlo policejní hlídky a snažil se jej vytlačit z vozovky. Soud však tuto vypuštěnou část skutku nezohlednil při stanovení výše trestu a „odvolací soud pak potvrdil toto odůvodnění výše trestu, čímž se rovněž dopustil zohlednění neprokázaných tvrzení uvedených v návrhu na potrestání, při ukládání výše trestu“ . Vzhledem k výše uvedené skutečnosti má obviněný za to, že mu uložený trest je nepřiměřeně vysoký. Dále obviněný namítl, že soud prvního stupně pochybil, když uložil samostatný trest namísto trestu souhrnného, spolu se zrušením výroku o trestu uloženého rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 12. 2019, jelikož projednávaný trestný čin byl spáchán dne 4. 12. 2019 a rozsudek Okresního soudu v Karviné byl vyhlášen 5. 12. 2019. Obviněný je toho názoru, že odvolací soud pak také pochybil, pokud takto uložený trest potvrdil a jeho odvolání zamítl. Dále obviněný namítl, že poučení v napadeném rozhodnutí neobsahovalo veškeré zákonem předpokládané údaje, jelikož podle §125 odst. 3 tr. ř. má poučení o podání dovolání obsahovat mimo jiné i označení soudu, ke kterému se má dovolání podat, v napadeném rozhodnutí ovšem tato část chybí. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání, a podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí v celém rozsahu a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované usnesení. 4. Nejvyšší státní zastupitelství zaslalo své vyjádření k dovolání obviněného, které bylo příslušnému senátu doručeno den před konáním neveřejného zasedání. Státní zástupkyně v něm navrhla dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je dovolání obviněného přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce. Shledal přitom, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze taková podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Podání obviněného učiněné prostřednictvím obhájce splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.). Dovolání však nesplňuje zákonné podmínky přípustnosti podle §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., a proto nemůže jít o dovolání přípustné. 6. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro účely řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. lze podat dovolání mimo jiné proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření. 7. Ve smyslu těchto zákonných podmínek je dovolání nepřípustné také tehdy, směřuje-li proti již zrušenému rozhodnutí. Jestliže po podání dovolání došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí v souvislosti s ukládáním společného trestu za pokračování v trestném činu §45 tr. zákoníku, pak dovolací soud takové dovolání směřující proti již neexistujícímu rozhodnutí odmítne podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004, v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 4, č. T 683). 8. Totéž platí i v případě, že je v rámci ukládání souhrnného trestu soudem v jiném řízení zrušen pouze celý výrok o trestu postupem podle §43 odst. 2 tr. zákoníku. Pokud obviněný takovým dovoláním napadá výrok rozsudku o trestu, který již právně neexistuje, jeho dovolání je tak v tomto směru nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1288/2011). 9. K dovolání obviněného a přezkumné činnosti dovolacího soudu je potřebné uvést, že je nezbytné, aby v době rozhodování dovolacího soudu dovoláním napadené rozhodnutí (popř. dovoláním napadený výrok rozhodnutí) vůbec existovalo. Jestliže po podání dovolání proti pravomocnému rozhodnutí došlo k jeho zrušení, popřípadě ke zrušení dovoláním napadeného výroku (např. v souvislosti s uložením souhrnného trestu, či trestu společného), pak dovolací soud nemůže přezkoumávat již neexistující rozhodnutí. V takovém případě by dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí či výroku bylo nepřípustné a bylo by nutno je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004). 10. Nejvyšší soud ze spisu zjistil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2020, č. j. 1 T 124/2019-312, byl na základě ukládání souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 17. 12. 2019, č. j. 6 T 56/2019-267, který nabyl právní moci dne 7. 2. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dovolání bylo obviněným podáno dne 8. 7. 2020, tedy v době, kdy již obviněný věděl, že podává dovolání proti neexistujícímu výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 17. 12. 2019, č. j. 6 T 56/2019-267, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2020, č. j. 6 To 25/2020-329. Jedná se tedy o dovolání podané proti již neexistujícímu výroku rozhodnutí a v dané situaci není možné považovat rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 17. 12. 2019, č. j. 6 T 56/2019-267, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2020, č. j. 6 To 25/2020-329, za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení §265a odst. 1 tr. ř., když výrok, proti němuž dovolání směřuje, již neexistuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 4 Tdo 1093/2010; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 11 Tdo 239/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 11 Tdo 1509/2005). 11. Nejvyšší soud nad rámec shora uvedeného považuje za potřebné obviněného upozornit mj. i na tu skutečnost, že i pokud by dovoláním napadené rozhodnutí existovalo (tj. nebyl zrušen výrok o trestu později uloženým souhrnným trestem), pak jeho tvrzení o nutnosti uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Karviné, který byl vyhlášen dne 5. 12. 2019, sp. zn. 5 T 106/2019, je mylné. Obviněný mj. odkazuje na několik judikatorních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ale již taktně pomíjí zásadní a podstatnou okolnost důležitou pro posouzení souběhu a opodstatněnost ukládaného souhrnného trestu, a to tu zásadní skutečnost, že více trestných činů je v souběhu jen potud, pokud mezi spácháním časově prvního z nich a časově posledního z nich nebyl vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující – byť nepravomocný – rozsudek (doručen trestní příkaz), za nějaký trestný čin téhož pachatele. Činy spáchané po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu) do doby jeho právní moci je nutno posoudit obdobně jako recidivu (srov. rozh. č. 8/1974-II.). Ze spisu je přitom zjevné, že mezi jednáním [spáchaným ve dnech od 11. 7. do 29. 9. 2018 a dne 2. 10. 2018], pro které byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 5 T 106/2019 a jednáním [spáchaným dne 4. 12. 2019], pro které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 17. 12. 2019, č. j. 6 T 56/2019-267, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2020, č. j. 6 To 25/2020-329, byl v mezidobí vyhlášen dne 19. 2. 2019 odsuzující rozsudek Okresním soudem v Ostravě sp. zn. 73 T 39/2018, tudíž by se nemohlo jednat o souběh v intencích požadovaných obviněným. 12. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného D. O. není v této věci přípustné, a proto je jako takové podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 18. 8. 2020 JUDr. Jan Engelmann předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Právní věta:Nejvyšší soud nemůže v řízení o dovolání přezkoumávat již neexistující rozhodnutí nebo výrok. Došlo- li proto před rozhodnutím o dovolání ke zrušení pravomocného rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, popřípadě ke zrušení dovoláním napadeného výroku (např. v souvislosti s uložením souhrnného trestu či společného trestu za pokračování v trestném činu), je v takovém případě dovolání v daném rozsahu nepřípustné a, nesměřuje-li současně i proti jinému výroku téhož rozhodnutí, který zrušen nebyl, je nutno je podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout.
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:08/18/2020
Spisová značka:6 Tdo 854/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.854.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Řízení o dovolání
Dotčené předpisy:§265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:A
Publikováno ve sbírce pod číslem:21 / 2021
Staženo pro jurilogie.cz:2021-05-28