ECLI:CZ:NS:2020:7.TZ.45.2020.1
sp. zn. 7 Tz 45/2020-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2020 stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného M. K. , nar. XY, státního příslušníka Slovenské republiky, bytem XY, proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2019, č. j. 73 T 111/2019-45, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá .
Odůvodnění:
1. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě podala dne 29. 10. 2019 k Okresnímu soudu v Ostravě návrh na potrestání podezřelého M. K., nar. XY, ze dne 25. 10. 2019, č. j. 2 ZK 87/2019-9, jednak pro přečin poškození cizí věci dle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jednak pro přečin výtržnictví dle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jichž se měl dopustit tím, že
„dne 23. 8. 2019 v době okolo 23:30 hodin v Ostravě - Přívoze, na ul. XY z vnější strany domu nejméně dvakrát kopl do vstupních vchodových dveří do bytového domu č. XY, čímž poškodil omítku kolem zárubní dveří, zámek dveří a kotvení dveří a vyhnul zárubně dveří, čímž způsobil poškozenému Společenství vlastníků jednotek XY, IČ: XY, škodu ve výši 5.450 Kč, a tohoto jednání se dopustil přes skutečnost, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě č. j. 5 T 100/2018-75 ze dne 9. 7. 2018, který nabyl právní moci dne 10. 9. 2018, uznán vinným přečinem výtržnictví dle §358 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.“
2. Trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2019, č. j. 73 T 111/2019-45, (napadený trestní příkaz) byl obviněný M. K. uznán vinným jednak přečinem poškození cizí věci dle §228 odst. 1 tr. zákoníku a jednak přečinem výtržnictví dle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, za které byl odsouzen podle §358 odst. 2, §43 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu bylo uloženo uhradit poškozenému Společenství vlastníků jednotek XY, IČ: XY, se sídlem XY, částku ve výši 5.450 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Na rozdíl od skutkové věty uvedené v návrhu na potrestání se však podle trestního příkazu dopustil tohoto přečinu tím, že
„dne 26. 2. 2019 v době od 17:54 hodin do 18:00 hodin, na prodejní ploše supermarketu Albert, na ulici XY v Ostravě - Hrabůvce, aniž chtěl za zboží zaplatit a v úmyslu se obohatit, uschoval do svého batohu, který měl při sobě, 12 ks zubních past Elmex, přičemž byl ještě na prodejní ploše zadržen pracovníkem ostrahy prodejny, čímž se pokusil způsobit poškozené společnosti AHOLD Czech Republic, a. s., IČ: 44012373, škodu ve výši 1.319 Kč, a tohoto jednání se dopustil přes skutečnost, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě č. j. 10 T 109/2018-64 ze dne 1. 10. 2018, který nabyl právní moci dne 5. 1. 2019, uznán vinným pokusem přečinu krádeže dle §21 odst. 1 k §205 odst. 1 písm. a) zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoníku“), za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.“ Jedná se tedy o zcela odlišný skutek, než pro který byl podán návrh na potrestání. Vzhledem k tomu, že žádná z oprávněných osob nepodala proti trestnímu příkazu odpor, nabyl trestní příkaz právní moci dne 23. 1. 2020.
3. Ministryně spravedlnosti podala dne 16. 11. 2020 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2019, č. j. 73 T 111/2019-45. Vytkla, že tímto trestním příkazem byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 8 a §314f odst. 1 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného.
4. Namítla, že Okresní soud v Ostravě při rozhodování o podaném návrhu na potrestání M. K. nerespektoval povinnost stanovenou §2 odst. 8 tr. ř., tedy rozhodnout o skutku, který byl předmětem návrhu na potrestání. Skutek, který je popsán v trestním příkazu, se totiž vztahuje k jiné trestní věci, než je trestní věc obviněného. Trestní příkaz vydaný ve věci obviněného M. K. proto v důsledku tohoto pochybení není ve výroku o vině v souladu ani s §314f odst. 1 písm. d) tr. ř. Podle názoru ministryně spravedlnosti předmětné pochybení s ohledem na jeho povahu a závažnost nemůže být napraveno postupem podle §131 tr. ř.
5. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2019, č. j. 73 T 111/2019-45, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 8 tr. ř. ve vztahu k §314f odst. 1 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného M. K. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz v celém rozsahu zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §270 odst. 1 tr. ř. aby přikázal Okresnímu soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
6. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. napadený trestní příkaz i předcházející řízení a shledal, že stížnost pro porušení zákona důvodná není.
7. Ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 73 T 111/2019 bylo zjištěno, že trestní řízení v dané věci bylo od počátku vedeno pro shora popsaný skutek uvedený v citovaném návrhu na potrestání. Ten byl podán k Okresnímu soudu v Ostravě a předložen spolu se spisem samosoudkyni, která na jeho základě vypracovala koncept trestního příkazu (č. l. 45a trestního spisu), v němž mimo jiné uvedla ve vztahu k popisu skutku „dle obžaloby č. l. 41“, a dala pokyn kanceláři, aby do originálu trestního příkazu opsala skutek tak, jak byl uveden státní zástupkyní ve výše uvedeném návrhu na potrestání, který se nacházel na č. l. 41. Samosoudkyně se s návrhem na potrestání ztotožnila a převzala také právní větu a právní kvalifikaci. Trestním příkazem uložila shora uvedený trest a rozhodla o uplatněném nároku na náhradu škody.
8. Spis byl s referátem samosoudkyně a uvedeným konceptem trestního příkazu předán protokolující úřednici k vyhotovení originálu trestního příkazu. Protokolující úřednice však nepostupovala podle pokynu samosoudkyně (tj. podle konceptu trestního příkazu č. l. 45a) a originál trestního příkazu vypracovala v rozporu s konceptem, když nesprávně uvedla popis skutku, zatímco ostatní náležitosti trestního příkazu uvedla správně. Konkrétně do originálu trestního příkazu uvedla nesprávný skutek ve znění „dne 26. 2. 2019…“ tak, jak byl uveden výše. Takto vyhotovený originál trestního příkazu i s nesprávně uvedeným skutkem samosoudkyně, aniž by chybu zaznamenala, podepsala a trestní příkaz byl dne 11. 11. 2019 rozeslán. Chybu nezjistil ani obviněný ani Okresní státní zastupitelství v Ostravě, takže odpor nebyl podán a trestní příkaz s chybně uvedeným skutkem nabyl právní moci. Pochybení zjistil až vyšší soudní úředník při zpracování porozsudkové agendy dne 29. 11. 2019 (č. l. 47).
9. Jen na okraj je nutné uvést, že z vyjádření protokolující úřednice (č. l. 49) vyplývá, že nepostupovala podle pokynu samosoudkyně, tedy nepřevzala (neopsala) do originálu trestního příkazu popis skutku, jak jí bylo uloženo v referátu (v konceptu dle č. l. 41), ale skutek zkopírovala z návrhu na potrestání, který byl zaslán Okresním státním zastupitelstvím v Ostravě elektronicky a vložen do systému ISAS. Okresní státní zastupitelství totiž pod stejnou spisovou značkou zaslalo v elektronické podobě jiný návrh na potrestání pro vložení do systému ISAS (s nesprávnou skutkovou větou) a jiný originální v písemné podobě (se správnou skutkovou větou). Zatímco soudkyně se seznámila a rozhodovala na základě originálu návrhu na potrestání se správným zněním skutkové věty a vypracovala koncept trestního příkazu se správnou skutkovou větou, k chybě došlo až u protokolující úřednice, která si neověřila, že originál návrhu na potrestání soudu doručený dne 29. 10. 2019 je jiný než ten, který byl vložen do systému ISAS. Tuto chybu pak nezjistila ani soudkyně při podpisu originálu trestního příkazu před jeho rozesláním.
10. Samosoudkyně tedy fakticky rozhodovala o správném skutku uvedeném v originálu návrhu na potrestání, o čemž svědčí jí vypracovaný koncept trestního příkazu i skutečnost, že skutek právně kvalifikovala jako přečiny poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, což odpovídá popisu skutku z originálu návrhu na potrestání a celému obsahu spisu. Nesprávné znění skutkové věty, které potom bylo omylem uvedeno ve vyhotovení trestního příkazu, však této právní kvalifikaci neodpovídá, je zcela jiné a má znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku.
11. Podle §314e odst. 8 tr. ř. má trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. Podle §314f odst. 1 písm. d) tr. ř. trestní příkaz obsahuje výrok o vině (§120 odst. 3 tr. ř.) a uloženém trestu (§122 odst. 1 tr. ř.). Podle §120 odst. 3 tr. ř. výrok o vině musí zejména přesně označovat trestný čin, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popř. i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
12. Podle §2 odst. 8 tr. ř. je trestní stíhání před soudy možné jen na základě obžaloby, návrhu na potrestání nebo návrhu na schválení dohody o prohlášení viny a přijetí trestu, které podává státní zástupce. V tomto ustanovení (mimo jiné) je vyjádřena zásada obžalovací, která je v §220 odst. 1 tr. ř. přesněji specifikována tak, že soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu (což bezesporu platí i pro návrh na potrestání).
13. Nejvyšší soud se ztotožnil se stížností pro porušení zákona v tom směru, že trestní příkaz tak, jak nabyl právní moci, tj. jeho chybné vyhotovení, je nepochybně v rozporu s obžalovací zásadou, neboť je v něm uveden zcela jiný skutek, než pro který byl podán návrh na potrestání. Rovněž je nepochybné, že tuto vadu trestního příkazu je třeba napravit.
14. Dále se Nejvyšší soud zabýval tím, zda uvedené pochybení je takové povahy, že je jeho náprava nutná v řízení o mimořádném opravném prostředku, tedy že je nutno výrokem podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovit porušení zákona. Není sporu o tom, že mimořádné opravné prostředky – jak vyplývá už z jejich názvu – najdou uplatnění pouze tam, kde není možná náprava vad rozhodnutí podle jiných, řádných procesních prostředků. V daném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že zjištěnou vadu napadeného trestního příkazu lze řešit jeho opravou podle §314f odst. 3 tr. ř. Proto nemohl podané stížnosti pro porušení zákona vyhovět.
15. V době, kdy okresní soud zjistil, že v originálu trestního příkazu je nesprávný popis skutku (tj. dne 29. 11. 2019), neměl jinou možnost, jak věc řešit, než cestou podnětu ke stížnosti pro porušení zákona. Až do 1. 10. 2020 nebylo možné u trestního příkazu písařské chyby a jiné zjevné nesprávnosti opravovat, a to ani analogicky podle §131 tr. ř. (srov. Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1720).
16. Zákonem č. 333/2020 Sb. však byla provedena změna trestního řádu, mimo jiné i ustanovení §314f tr. ř., do něhož bylo vloženo ustanovení §314f odst. 3 tr. ř., které umožňuje opravu písařských chyb a jiných zjevných nesprávností i v trestním příkaze. Tento zákon byl vyhlášen dne 6. 8. 2020 s účinností od 1. 10. 2020. Původně se jednalo o vládní návrh zákona, který byl projednáván jako poslanecký tisk 453/0, tento návrh však doplnění §314f odst. 3 tr. ř. neobsahoval, a tudíž se k němu nevyjadřovala ani důvodová zpráva. K doplnění o ustanovení §314f odst. 3 tr. ř. došlo až v důsledku poslaneckého pozměňovacího návrhu pod číslem poslaneckého tisku 453/4. Důvodová zpráva k tomuto ustanovení tedy není k dispozici a s ohledem na poměrně krátkou dobu, která uplynula od platnosti a účinnosti této normy, se k ní zatím nevyjádřily ani soudy. Je tedy nutné toto ustanovení vyložit i ve vztahu k projednávané věci. Nejvyšší soud přitom měl na mysli, že když zákonodárce tuto novou úpravu přijal, bylo to zřejmě vyvoláno zbytečnými praktickými obtížemi, které vznikaly v případech zjevných chyb ve vyhotovení trestního příkazu, jejichž nápravy mnohdy mohlo být dosaženo jen cestou mimořádného opravného prostředku. Stěží tudíž zákonodárce mohl sledovat jen velmi úzké pojetí možnosti opravy trestního příkazu.
17. Podle §314f odst. 3 tr. ř. samosoudce opraví v trestním příkaze kdykoliv i bez návrhu písařské chyby a jiné zjevné nesprávnosti. Ustanovení §131 a 133 se užijí přiměřeně.
18. Podle §131 odst. 1 tr. ř. předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoliv opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně.
19. Podle §133 tr. ř. jestliže se oprava vyhotovení rozsudku nebo oprava opisu rozsudku podstatně dotkla obsahu některého z výroků rozsudku, běží státnímu zástupci a osobě opraveným výrokem přímo dotčené lhůta k odvolání od doručení opisu usnesení o opravě, a byla-li proti usnesení o opravě podána stížnost, od doručení rozhodnutí o stížnosti. O tom je třeba osobu výrokem přímo dotčenou poučit.
20. Z uvedených ustanovení vyplývá, že zákon jak u rozsudku, tak u trestního příkazu, rozlišuje na jedné straně zjevné nesprávnosti (výraz „zjevné“ užitý v §314f odst. 3 tr. ř. je nutno považovat za obsahově shodný s výrazem „zřejmé“ užitý v §131 odst. 1 tr. ř.), pod něž podřazuje i písařské chyby (pojem zjevné nesprávnosti je tedy - z gramatického výkladu - širší), a na druhé straně ostatní nesprávnosti, které nelze označit za zjevné. Tato zjevnost je kategorií objektivní, tj. nesprávnost musí být zřejmá každému, a to jako vyplývající z obecné zkušenosti (např. nesprávnost data narození obviněného r. 1620), anebo snadno poznatelná z nahlédnutí do spisu (např. kdo je ve věci stíhán a pro jaký skutek). Vedle toho zákon rozlišuje zjevné nesprávnosti podstatné (tj. jejichž oprava se podstatně dotkne obsahu některého z výroků rozsudku nebo trestního příkazu) a zjevné nesprávnosti nepodstatné. Zákonodárce totiž v §133 tr. ř. upravil odlišný postup pro opravy, které se podstatně dotkly obsahu některého z výroků rozsudku, respektive trestního příkazu. Trestní řád tedy rozlišuje běžnou písařskou chybu či jinou zjevnou nesprávnost, která se odstraní postupem podle §131 odst. 1 tr. ř., a závažnější písařskou chybu či jinou zjevnou nesprávnost, která se odstraní postupem podle §131 odst. 1 ve spojení s §133 tr. ř. (v případě trestního příkazu postupem přiměřeným ve smyslu §314f odst. 3 tr. ř.).
21. Písařská chyba a zjevná nesprávnost není v trestním řádu definována, stejně jako podstatná změna obsahu výroku rozsudku (trestního příkazu). Podle komentářové literatury závěr, zda jde o podstatnou změnu, záleží na okolnostech konkrétního případu, bude jí však zpravidla např. změna v časovém ohraničení skutku, způsobu jeho spáchání, formy zavinění, právního posouzení, ve výroku o trestu změna druhu a výměry trestu či způsobu jeho výkonu, ve výroku o náhradě škody stanovení dělené odpovědnosti místo solidární apod. (Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1722). Tento komentář se však vztahuje k předchozí právní úpravě, tj. pouze k opravě vyhotovení rozsudku, nikoli k nově zakotvené opravě trestního příkazu. Jak bude ještě vyloženo, Nejvyšší soud má za to, že možnosti opravy trestního příkazu jsou v některých ohledech širší, v jiných užší než možnosti opravy vyhotovení rozsudku.
22. Zatímco podle §131 tr. ř. je možné opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen , podle §314f odst. 3 tr. ř. lze opravit v zákoně blíže nespecifikované písařské chyby a jiné zjevné nesprávnosti. Oprava písařské chyby a jiné zjevné nesprávnosti podle §314f odst. 3 tr. ř. na rozdíl od opravy podle §131 tr. ř. není navázána na vztah mezi vyhlášením a vyhotovením, což vyplývá už z povahy trestního příkazu, který se nevyhlašuje, a tudíž nemůže existovat rozdíl mezi vyhlášením a vyhotovením. V trestním příkazu tudíž lze opravit v zásadě všechny písařské chyby a zjevné nesprávnosti, musí ovšem jít o nesprávnosti skutečně zjevné, tj. vyplývající jednoznačně z obecné lidské zkušenosti nebo z obsahu spisu. V tomto směru je možnost oprav u trestního příkazu širší, neboť na rozdíl od rozsudku (a usnesení) není limitována zněním vyhlášeného rozhodnutí.
23. Na druhé straně je tato možnost užší proto, že někdy nebude možné s jistotou identifikovat nesprávnost příslušné části trestního příkazu jako zjevnou právě z důvodu neexistence dostatečně zřetelného a nepochybného podkladu pro srovnání se správným zněním. Jinými slovy, zatímco vyhotovení rozsudku lze porovnat s jeho vyhlášením, jehož znění je jednoznačné, trestní příkaz lze porovnat jen s obsahem spisu, z něhož nemusí pochybení při vyhotovení trestního příkazu jasně vyplývat. Jak už bylo zmíněno, musí jít o nesprávnost zjevnou, objektivní. Proto některé shora uvedené příklady zmiňované v literatuře nebudou zpravidla aplikovatelné u trestního příkazu. Otázky druhu a výměry trestu, stanovení povinnosti k náhradě škody nebo třeba úprava doby páchání skutku totiž budou výsledkem úvahy samosoudce, jejíž výsledek se projeví - na rozdíl od rozsudku - až v písemném znění trestního příkazu. Nebude tak možné identifikovat zjevnou nesprávnost daného výroku.
24. Vyskytl se rovněž názor, že i v posledně popisovaných případech bude oprava trestního příkazu přípustná, neboť zjevná nesprávnost výroku bude vyplývat ze srovnání s písemným referátem samosoudce, tj. v podstatě z obsahu konceptu trestního příkazu a pokynu kanceláři k jeho vyhotovení (což je fáze srovnatelná s vyhlášením rozsudku), přičemž takový postup je naprostým pravidlem a z obsahu spisu je jasně zjistitelná vůle samosoudce rozhodnout určitým způsobem. Tento názor akcentuje, že chyba zde nastane nikoliv při rozhodování samosoudce, ale až při vyhotovení originálu trestního příkazu (zpravidla protokolující úřednici), a jde tedy o písařskou chybu, respektive zjevnou nesprávnost ve vyhotovení trestního příkazu. Jakkoli je třeba za okamžik rozhodnutí (z formálního hlediska) považovat okamžik, respektive datum vydání trestního příkazu, je pro posouzení toho, co je pouhou písařskou chybou nebo jinou zjevnou nesprávností ve vyhotovení trestního příkazu, nutno vycházet ze skutečného (materiálního) obsahu rozhodnutí ve smyslu projevené vůle samosoudce, pokud je tento obsah zjevný. Tento názor však patrně nepřeváží, neboť je třeba vycházet z toho, že samosoudce chtěl rozhodnout a rozhodl tak, jak je uvedeno v originále, tj. ve vyhotovení trestního příkazu, který samosoudce v něm uvedeného dne stvrdil svým podpisem. Autentickým zněním trestního příkazu je jeho písemné vyhotovení založené do spisu a podepsané samosoudcem.
25. Výše uvedené nepopírá význam obsahu referátu samosoudce a jím vyhotoveného konceptu trestního příkazu, je ovšem třeba je posuzovat v kontextu celého obsahu spisu. Jestliže ze všech těchto podkladů bude jednoznačně identifikovatelná a zřejmá nesprávnost ve vyhotovení trestního příkazu, pak zpravidla nebude nic bránit jeho opravě. I zde ovšem platí, že otázku, zda jde o zjevnou nesprávnost v trestním příkazu, bude nutno posuzovat v každém případě individuálně. Nicméně o zjevnou nesprávnost zpravidla půjde například u zřejmých chyb v osobních údajích obviněného (jméno, datum narození), v datu či místu spáchání činu, v číselném označení ustanovení o trestném činu, jímž je obviněný uznán vinným, apod. Může ale jít také o jiné nesprávnosti (písařské chyby) ve výroku trestního příkazu, pokud jsou skutečně zjevné a zcela nepochybné pro rozpor s pokynem samosoudce (jehož součástí je koncept trestního příkazu) a zároveň v kontextu celého obsahu spisu. V posuzovaném případě je to právě zjevná záměna skutku vzniklá písařskou chybou protokolující úřednice.
26. V projednávané věci se samosoudkyně seznámila se správným zněním skutkové věty z originálu návrhu na potrestání, který porovnala se spisem a dospěla k závěru, že skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a tudíž je možné ve věci rozhodnout trestním příkazem. Proto připravila koncept trestního příkazu, kde sice konkrétně skutek nevypsala, ale protože se ztotožnila se zněním skutkové věty uvedené v originálu návrhu na potrestání, učinila v konceptu (referátu) pouze odkaz na originál návrhu na potrestání. Samosoudkyně tedy projevila vůli obviněného M. K. potrestat pro správný skutek, pro který také (a jen pro tento skutek) bylo po celou dobu trestní řízení vedeno. K záměně skutku došlo až v rámci přípravy originálu trestního příkazu protokolující úřednicí. V daném případě na základě celého obsahu spisu nevzniká sebemenší pochybnost, o jakém skutku měla a chtěla samosoudkyně rozhodnout a také reálně rozhodla (přičemž o jiném ani rozhodnout nemohla), takže chybné znění vyhotovení trestního příkazu (vyhotovení přitom nelze zaměňovat s vyhlášením, k němuž u trestního příkazu nedochází, respektive jeho účinky nastávají až doručením trestního příkazu obviněnému) je zjevnou nesprávností trestního příkazu, neboť jde o písařskou chybu, kterou učinila protokolující úřednice. Od 1. 10. 2020 lze takovou písařskou chybu (a z ní vyplývající zjevnou nesprávnost výroku trestního příkazu) opravit postupem podle §314f odst. 3 tr. ř. Tímto způsobem bude třeba postupovat v projednávaném případě.
27. Nejvyšší soud připouští, že oprava celé skutkové věty v trestním příkazu je poměrně podstatný zásah do obsahu výroku o vině, neboť obviněný je uznáván vinným zcela jiným skutkem, než byl uveden v předcházejícím - chybném - trestním příkazu (a se kterým se již mohl seznámit). Trestní řád však v citovaných ustanoveních připouští opravu rozhodnutí i v případech podstatné změny obsahu výroku. Jak už bylo zmíněno, rozlišuje z tohoto hlediska jen dvě kategorie – změny nepodstatné a podstatné, tj. nezná nějakou další kategorii zvláště podstatných změn. Oprava trestního příkazu byla zákonodárcem připuštěna bezesporu proto, aby se v případech bagatelních trestných činů odstranily zbytečné komplikace průběhu trestního řízení v případě zjevných písařských chyb a jiných zjevných nesprávností, ovšem při plném zachování všech procesních práv obviněných. Zákonodárce v §314f odst. 3 tr. ř. užití opravy písařské chyby nijak neomezil, naopak je obecně proklamovaná snaha o rychlejší a efektivnější opravu písařských chyb než cestou mimořádného opravného prostředku – stížnosti pro porušení zákona. Tento časově náročný postup by se měl volit jen ve skutečně nezbytných, výjimečných případech, nikoli v případech jako je nyní projednávaný, kdy nikdo nemůže rozumně pochybovat o tom, že došlo pouze k technické chybě při vyhotovení trestního příkazu spočívající v záměně skutku za jiný. Jiný výklad nového ustanovení trestního řádu týkajícího se opravy trestního příkazu by v případech pochybení popsaného typu podle názoru Nejvyššího soudu představoval zbytečný a samoúčelný formalismus a odporoval by smyslu trestního příkazu jakožto institutu, jímž se má urychlit a zjednodušit průběh trestního stíhání typově méně závažných trestných činů.
28. Podstatné je, že obviněný není nijak krácen na svých právech a může se proti opravenému rozhodnutí bránit ve stejném rozsahu jako proti původnímu trestnímu příkazu znehodnocenému písařskou chybou. Podle §314f odst. 3 tr. ř. věta druhá se ustanovení §131 a §133 tr. ř. užijí přiměřeně. Obviněnému tedy zůstane zachováno nejen právo podat stížnost proti usnesení o opravě písařské chyby podle §131 odst. 3 tr. ř., ale také bude z ustanovení §133 tr. ř. vyplývat jeho právo podat proti takto opravenému trestnímu příkazu odpor. Je totiž nutné připustit, že v projednávané věci se potřebná oprava trestního příkazu podstatně dotkne obsahu výroku o vině, a proto podle §133 tr. ř. bude plynout státnímu zástupci a obviněnému (osobě opraveným výrokem přímo dotčené) nová osmidenní lhůta k podání odporu od doručení opisu usnesení o opravě, a bude-li proti usnesení o opravě podána stížnost, od doručení rozhodnutí o stížnosti. O tom je třeba obviněného poučit. Je tedy možné uzavřít, že veškerá procesní práva obviněného budou zachována.
29. Lze shrnout, že v důsledku písařské chyby protokolující úřednice je popis skutku uvedený v originálu trestního příkazu zjevně nesprávný, respektive je omylem uveden jiný skutek. Trestní příkaz vydaný ve věci obviněného M. K. proto v důsledku tohoto pochybení není ve výroku o vině v souladu ani s §314f odst. 1 písm. d) tr. ř. a je nutné zjednat nápravu, což je možné od 1. 10. 2020 cestou opravného usnesení podle §314f odst. 3 tr. ř. při aplikaci §131 a §133 tr. ř.
30. Stížnost pro porušení zákona není důvodná, neboť zjištěné pochybení lze napravit jiným způsobem podle trestního řádu než na základě mimořádného opravného prostředku. Proto byla stížnost pro porušení zákona jako nedůvodná podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §274 tr. ř. Zbývá dodat, že za popsané situace přicházelo v úvahu rovněž rozhodnutí o zamítnutí stížnosti pro porušení zákona pro nepřípustnost z důvodu, že přednost má použití jiného, „řádného“ institutu trestního řízení. Jde však o otázku nejednoznačnou, závislou na konkrétním posouzení každého jednotlivého případu, pročež Nejvyšší soud volil rozhodnutí o zamítnutí stížnosti pro porušení zákona jako nedůvodné. Ve výsledku však tato nuance nemá žádný praktický význam.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 12. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.