ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.1041.2020.1
sp. zn. 8 Tdo 1041/2020-447
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 11. 2020 o dovolání obviněného L. Č. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 5 To 99/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 78/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. Č. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 3 T 78/2019, byl obviněný L. Č. uznán vinným přečinem navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle §193b tr. zákoníku, a byl odsouzen podle §193b tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvanácti měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku za použití §48 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku mu byla uložena přiměřená povinnost podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství.
2. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 5 To 99/2020, odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
3. Čin, jenž je obviněnému kladen za vinu, spočíval v tom, že dne 29. 11. 2017 na blíže nezjištěném místě kontaktoval prostřednictvím sociální sítě Facebook, aplikace Messenger, ze svého profilu "L. Č. " (UIN: XY) poškozenou nezletilou AAAAA (pseudonym), nar. XY, na jejím profilu "AAAAA " (UIN: XY), s níž následně v době od 4. 12. 2017 do 05. 12. 2017 touto cestou elektronicky komunikoval, a ačkoliv si byl vědom, že poškozená je osobou nezletilou, jelikož mu již na počátku jejich komunikace uvedla, že jí teprve bude dvanáct let, což mu následně ve svých zprávách několikrát zopakovala, zasílal jí zprávy, v nichž jí navrhoval osobní setkání a rovněž to, aby s ním vyzkoušela líbání, "mazlení", aby jej pohlavně ukájela, tzv. „honěním“ penisu a seděla mu na klíně, že ji naučí dráždit se prsty v jejím pohlavním orgánu tzv. “prstit,“ a hladit se, přičemž o jeho zájmu rozvíjet fyzický kontakt s nezletilou svědčí i to, že se s ní osobně setkal dne 5. 12. 2017 kolem 15:35 hod. u výstupu ze stanice metra "XY", na ulici XY.
II. Z dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a j) tr. ř. dovolání, jímž vytýkal nesprávnosti v právním posouzení podle §193b tr. zákoníku, protože jednáním, které mu je kladeno za vinu, nebyly naplněny znaky tohoto přečinu. Brojil zejména proti naplnění subjektivní stránky, protože si nebyl vědom, že poškozená, s níž komunikoval, je mladší patnácti let, i když připustil, že mu svůj věk sdělila, ale s ohledem na to, o čem si psali, se domníval, že je podstatně starší, asi ve věku sedmnácti až osmnácti let. Považoval za běžné, že dívky na sociálních sítích neuvádějí pravdivé informace o svém věku, přičemž samotný přístup na Facebook je povolen osobám starším třinácti let. Mohl si proto myslet, že když poškozená uváděla, že jí je dvanáct let, dělá si z něj legraci. Nedůvodnost závěru soudů o úmyslu navazovat známost s osobou mladší než patnáct let opíral o to, že se schůzkou poškozená souhlasila a sama se na ní domlouvala. Při setkání s ní u stanice metra XY, kdy ji reálně viděl, jí nenavrhoval žádný další kontakt a po chvíli se rozešli, což potvrdil i soud prvního stupně, podle něhož se při schůzce nesnažil poškozené dotýkat nebo ji líbat. Z uvedených skutečností plyne, že si nemohl být vědom toho, že komunikuje s dívkou mladší než patnáct let, a pokud by tuto vědomost měl, v žádném případě by s ní nehovořil popsaným způsobem a nezval ji na schůzku.
5. S odkazem na závěry znalce Doc. MUDr. Jaroslava Zvěřiny, jenž konstatoval, že mnozí lidé se v rámci komunikace na sociálních sítích tak trochu pohybují mimo realitu a vyjadřují se tak, jak by to neučinili v osobním kontaktu, obviněný uvedený způsob komunikace připisoval tomu, že se po úspěšně složené zkoušce ve škole odreagovával. Zdůraznil, že není pedofilně zaměřen, nevyhledával kontakty s osobami pod patnáct let, a má intimní přítelkyni, která je v jeho věku. Za významné považoval, že u něj nebyly zjištěny známky duševní choroby. Studuje vysokou školu, má partnerský vztah a jeho sociální adaptaci lze považovat za dobrou. Tvrdil, že motivem jeho jednání může být závislost na virtuální realitě a zapojení se do dobrodružných komunikací, což se u něj projevilo jako „blbnutí“ na internetu bez reálného vědomí toho, kolik je poškozené let, neboť se bylo možné domnívat, že i ona si dělá legraci. V komunikaci, kterou vedl, nic extrémně agresivního či oplzlého nepadalo a intimní fotografie se nevyměňovaly, což by bylo možné v případě zletilých osob považovat za běžnou konverzaci.
6. Obviněný se neztotožnil se závěry znalce z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, RNDr. Vlastimila Klímy, který zkoumal soubory z jeho počítače, protože fotografie, které v počítači byly obnoveny jako již smazané, pocházejí z doby, kdy mu bylo čtrnáct let, a uvedený přístroj ještě neměl k dispozici. Byl pořízen z bazarových součástek až při studiu na střední škole, a proto fotografie ani nemazal, neboť tak učinil původní majitel zakoupených součástek. Fotografie na stranách 26 až 30 znaleckého posudku byly pořízeny fotoaparátem Canon Powershot v roce 2007, jenž nikdy nevlastnil, obdobně se nelze opírat o výřezy na straně 31 posudku, a proto nebylo prokázáno, že uvedené fotografie do počítače umístil. Vzhledem k tomu, že znalec nedokázal uvedené rozpory vysvětlit, mělo být postupováno podle zásady in dubio pro reo . Nepoužitelný je znalecký posudek i proto, že obhájce před soudem prvního stupně sdělil, že text na stranách 59 a 60 znaleckého posudku je informací obviněného jeho obhájci, a proto je vyloučena možnost jejich použití jako celku.
7. Nesprávné právní závěry obviněný shledal v naplnění skutkové podstaty přečinu podle §193b tr. zákoníku, který je páchán v rámci virtuální reality, a pachatel svou znalost o druhé osobě může dovozovat jen na základě skutečností jí uváděných, protože pachatel nemá možnost bez přímého kontaktu s ní, a to i ohledně jejího věku, si pravdivost uváděných skutečností ověřit. Rozhodné by mělo být chování po uskutečněném kontaktu s takovou osobou. Měl by být brán ohled na to, že když obviněný shledá, že si udělal jinou představu o věku druhé osoby, jednání vedoucí k dalšímu kontaktu s ní zanechá. Uvedený trestný čin nemůže být naplněn jen pouhou slovní komunikací na sociální síti, na níž navíc osoba, se kterou je komunikováno, vzhledem ke svému věku, nemá mít přístup. Obě strany spolu komunikují ze svého domácího prostředí, kde sedí a vymýšlí si „blbosti“, což není možno považovat za návrhy činěné se skutečným a reálným dopadem (po všech stránkách skutečně), ale takovouto komunikaci je nutné považovat za zdánlivou, neskutečnou či v daný okamžik neexistující. Ze všech těchto důvodů, i s ohledem na závěry posudku uvedené znalcem Doc. MUDr. Jaroslavem Zvěřinou, obviněný dospěl k názoru, že jednáním, které mu je kladeno, nelze naplnit znaky skutkové podstaty přečinu podle §193b tr. zákoníku.
8. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. zmínil, že bylo vadně ve výroku o trestu rozhodnuto i o ochranném opatření, aniž byly splněny podmínky pro jeho uložení.
9. Nejvyššímu soudu obviněný z uvedených důvodů navrhl, aby po přezkoumání napadených rozhodnutí rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 3 T 78/2019, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 5 To 99/2020, zrušil a podle §265m odst. 1 tr. ř. znovu rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby pro přečin navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle §193b tr. zákoníku.
III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
10. Státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství se s dovoláním neztotožnila. Neshledala opodstatněnými námitky proti skutkovým vadám, naopak ve stručnosti odkázala na jasné a srozumitelné úvahy soudů nižších stupňů při provádění a hodnocení důkazů a jejich správné skutkové závěry. Vinu obviněného považovala za bezpečně prokázanou jeho částečným doznáním (byť své jednání bagatelizuje) a především výpovědí poškozené AAAAA, která zcela koresponduje s obsahem zjištěné internetové komunikace prostřednictvím aplikace Messenger. Bylo dostatečně prokázáno, že obviněný prostřednictvím Facebooku kontaktoval nezletilou poškozenou, s níž od 4. 12. 2017 do 5. 12. 2017 elektronicky komunikoval přesto, že mu sdělila, že jí je dvanáct let. Zasílal jí zprávy se sexuální tématikou, v nichž navrhoval osobní setkání včetně sdělení, že na tomto setkání budou provozovat sexuální praktiky, a následně se s poškozenou i osobně setkal.
11. K právním výhradám obviněného poukázala na to, že u přečinu podle §193b tr. zákoníku je objektem zájem na ochraně dětí mladších patnácti let před navazováním kontaktů se sexuálním účelem, které by mohly narušit jejich mravní a tělesný vývoj, jak vymezil článek 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. 12. 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii. V souvislosti s ním zdůraznila, že trestně postižitelný je již samotný návrh na setkání, který pachatel učinil dítěti mladšímu patnácti let za účelem dopustit se na něm některého ze sexuálně motivovaných trestných činů. Trestný čin je dokonán i v případě, že ke schůzce s dítětem mladším patnácti let, kterou pachatel navrhl (osobně, písemně, využitím informační a komunikační technologie) za sexuálním účelem, nakonec vůbec nedojde (srov. DRAŠTÍK, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář k §193b. Praha: Wolters Kluwer. 2015. Dostupný v právním informačním systému ASPI ke dni 25. 11. 2020).
12. Podle skutkových zjištění obviněný jednal uvedeným způsobem, tedy kontaktoval osobu mladší než patnáct let prostřednictvím komunikační technologie se záměrem navrhnout jí osobní setkání za účelem spáchat sexuálně motivovaný trestný čin. Lze považovat za trestné, když dospělý muž z bezpečí domova dívce, která mu o sobě v rámci konverzace opakovaně sdělí, že nedovršila 12. rok věku, navrhne prostřednictvím sociální sítě setkání za účelem vyzkoušení líbání a dalších praktik obviněným uváděných, neboť v něm je třeba shledávat trestný čin podle §193b tr. zákoníku. Zdůraznila, že zájmem zákonodárce bylo sankcionovat i pouhé kontaktování dítěte mladšího patnácti let za výše uvedeným účelem.
13. Za nevýznamnou námitku státní zástupkyně označila tvrzení obviněného, že při osobním setkání k ničemu závadovému nedošlo. Obviněný měl možnost ji osobně zhlédnout, a vyjádřil lítost nad tím, že bylo jejich setkání přítomno více lidí, a i poté jí opětovně zasílal eroticky laděné zprávy a snažil se dohodnout další schůzku. Neobstojí ani námitka, že považoval sdělení poškozené o věku za žert, neboť na Facebooku, jenž je přístupný od třinácti let, se neuvádí pravda. Podotkla, že je obecně známou skutečností, že si na sociálních sítích zakládají profily i děti mladší, obviněný mohl s tím, že poškozená je nezletilá, počítat. Přitom právě tyto děti jsou vystaveny značnému nebezpečí ze strany sexuálních predátorů. Neztotožnila se s obviněným, že by mohlo jít o žert u skleničky vína, a nic závažného se nestalo, protože spáchání sexuálně motivovaných činů prostřednictvím internetu nelze podceňovat, resp. nelze podceňovat sociální sítě, které vyvolávají jistý pocit virtuálnosti takového jednání, které však může mít velice konkrétní dopady do reálného života (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 7 Tdo 1579/2018).
14. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. podle státní zástupkyně obviněný neuvedl žádné konkrétní námitky a je zřejmé, že jeho aplikace v této věci nepřichází v úvahu. Zákon vymezuje podmínky pro uložení ochranných opatření v ustanoveních §99 až §104 tr. zákoníku, §15 odst. 2, §26 t. o. p. o., §21 a 22 z. s. m., přičemž obviněnému žádné z ochranných opatření ukládáno nebylo, a proto není třeba ani zkoumat, zda byly splněny podmínky pro jeho uložení.
15. Z uvedených důvodů státní zástupkyně shledala přezkoumávané rozhodnutí správným, a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
16. Vyjádření státní zástupkyně bylo zasláno obhájci obviněného, jenž do konání neveřejného zasedání dne 25. 11. 2020 Nejvyššímu soudu nesdělil žádné připomínky.
IV. Přípustnost a další podmínky dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Ověřil, že dovolání splňuje i další formální požadavky vymezené v §265f odst. 1 tr. ř., a zkoumal, zda uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř. korespondují s jejich zákonným vymezením.
V. K námitkám proti nesprávným skutkovým zjištěním
18. Obviněný dovolání opřel zejména o důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož prostřednictvím vytýkal, že neměl být uznán vinným přečinem navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle §193b tr. zákoníku, protože soudy nezvažovaly všechny rozhodné skutečnosti a zejména vadně posoudily jeho zavinění. Tvrdil, že neměl vědomost o věku poškozené, neboť soudy nebraly do úvahy, že si tvrzení o jejím věku nemohl ověřit, ač jde o Facebook, kde lidé neuvádějí pravdu. Poukazoval i na další zvláštnosti takové komunikace, které vylučují, aby mohla být skutková podstata uvedeného přečinu činem, jenž mu je kladen za vinu a v němž nejsou žádné agresivní výrazy, naplněna. Brojil též proti správnosti závěrů znalce RNDr. Vlastimila Klímy o vyhodnocení stop v jeho počítači.
19. K těmto výhradám, je třeba uvést, že s označeným důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. korespondují jen částečně, protože podle něj je možné dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze dovoláním vytýkat výlučně vady právní, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 396 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu), nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03].
20. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, jenž Nejvyšší soud nemůže měnit (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, aj.).
21. Z tohoto vymezení je zřejmé, že na podkladě §265b odst. písm. g) tr. ř. nelze zásadně přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Výjimku z tohoto pravidla představuje námitka porušení pravidel spravedlivého procesu stanovená článkem 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, vyhlášeno jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněno pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).
22. Posoudí-li se uplatněné námitky, tak s označeným dovolacím důvodem nekorespondují ty, jimiž obviněný poukazoval na nesprávné hodnocení znaleckého posudku z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, a pomocí nichž polemizoval se závěry soudů, jež na jeho podkladě učinily, a vytkl, že soudy nerespektovaly zásadu in dubio pro reo , a to zejména ve vztahu k tomu, že bylo prokázáno, že věděl, kolik je poškozené roků. Uvedené námitky zpochybňující procesní postupy soudů na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadají, a proto není dovolací soud na jejich podkladě zásadně povinen přezkoumávat správnost napadených rozhodnutí. Nejvyšší soud však i přesto ( obiter dictum ) považuje za nutné zmínit, že jen správná skutková zjištění, jež Nejvyšší soud nemůže měnit, mohou být podkladem pro správné právní závěry (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, aj.), a proto posuzoval, zda soudy učiněné skutkové závěry vzešly z fair procesu a jsou založeny na pečlivém uvážení všech rozhodných a zjištěných skutečností, a zda mají oporu ve výsledcích provedeného dokazování, a to zejména ve vztahu ke skutečnosti, že obviněný znal věk poškozené.
23. S ohledem na obsah podaného dovolání je třeba uvést, že obviněný nevytýkal vady v procesu dokazování jako takovém, ale pouze poukazoval na vadné posouzení obsahu znaleckého posudku a tvrzení poškozené o jejím věku. Věrohodnost poškozené však nezpochybňoval. K výhradám obviněného vůči znaleckému posudku znalce z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, RNDr. Vlastimila Klímy, který považoval za nepoužitelný důkaz, protože vychází z nepravdivých okolností a obsahuje komunikaci mezi obviněným a obhájcem (č. l. 167 a 168 spisu), je třeba uvést, že soud prvního stupně jeho obsah hodnotil v kontextu s dalšími ve věci provedenými důkazy a v souladu se zásadami uvedenými v §2 odst. 6 tr. ř. (viz bod 11. rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud v reakci na výhrady obviněného vady v procesním postupu soudu prvního stupně nezjistil (srov. body 5. usnesení odvolacího soudu).
24. K těmto námitkám obviněného Nejvyšší soud připomíná, že znalec RNDr. Vlastimil Klíma při zpracování znaleckého posudku vycházel ze souborů, jež zajistil zkoumáním mu předložených přístrojů specifikovaných na straně 3 znaleckého posudku (č. l. 111 spisu). Při hlavním líčení dne 3. 3. 2020 za přítomnosti obhájce i obviněného (viz protokol z hlavního líčení na č. l. 345 spisu) reagoval na obdobnou námitku o zneužití komunikace obhájce a klienta, a uvedl, že si nebyl vědom, že se jedná o komunikaci mezi vinni (č. l. 347 spisu). Soudy obou stupňů však tuto skutečnost zohlednily a uvedenou část znaleckého posudku pro své závěry nebraly do úvahy, čímž plně respektovaly právo obviněného na poradu s obhájcem §33 odst. 1 tr. ř., a též právo na obhajobu §2 odst. 3 tr. ř., čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Uvedená situaci tudíž vznikla v rámci znaleckého zkoumání, ale nepromítla se do úvah soudu prvního stupně. Není možné z ní dovozovat nepoužitelnost celého znaleckého posudku jako důkazu, tedy i jeho ostatních částí, vůči nimž obviněný námitky nevznesl. Pokud obviněný tvrdil, že nebyl osobou, která umístila pornografické materiály do zkoumaného počítače, tato výhrada není pro posouzení viny obviněného přečinem podle §193b tr. zákoníku podstatná. Předmětem přezkoumávaného trestného jednání není nakládání s pornografickým dílem, nýbrž to, že obviněný navazoval prostřednictvím počítače nedovolené kontakty s nezletilou poškozenou, což jsou skutečnosti, které v pornografických fotografiích z doby předcházející činu, nemají žádný podklad. Proto skutečnost, že v počítači byla nalezena pornografická díla, a otázka toho, kdo je tam vložil, nebyly z hlediska trestného jednání obviněného, jež mu je kladeno za vinu, významné, a do závěrů o jeho vině se vůbec nepromítly. Jednalo se jen o zjištění znalce při zkoumání počítače, a soud, který závěry znalce posuzoval, vycházel pro formování svých úvah o vině obviněného zejména z toho, jakým způsobem byla z technického hlediska vedena konverzace obviněného s nezletilou poškozenou, což bylo, na rozdíl od fotografií, na něž obviněný poukazoval, v dané věci zásadní skutečností (srov. bod 11. rozsudku soudu prvního stupně). Soud proto dostál své povinnosti, a výsledky znaleckého zkoumání hodnotil jako kterýkoli jiný důkaz ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. [srov. přiměřeně např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1394/2017].
25. Posoudí-li se námitky obviněného, tvrdil-li, že nevěděl, kolik je poškozené roků, a to, že nebyla doložena z komunikace mezi ním a poškozenou jeho vědomost o tom, že měl důvodně předpokládat, že je osobou mladší než patnáct let, je tato jeho obhajoba v rozporu se zjištěními vyplývajícími z výsledků provedeného dokazování, a to tím spíše, že ani sám obviněný nevyvracel, že by takovou informaci od poškozené obdržel, ale tvrdil, že si myslel, že mu lže a je jí sedmnáct let. Předně je třeba uvést, že soud prvního stupně na tuto skutečnost dokazování zaměřil, a v rozsudku v bodě 4. výslovně zdůraznil, že poškozená na otázku obviněného, kolik jí je roků, uvedla, a to opakovaně (dvakrát až třikrát), že jí bude dvanáct let. O uvedeném svědčí i záznam z komunikace mezi obviněným a poškozenou, kdy první zprávu ohledně svého věku poškozená obviněnému uvedla dne 4. 12. 2017, a to poté, co se jí výslovně na věk dotázal, přičemž sdělila, že jí teprve bude dvanáct. Uvedenou informaci mu následně tentýž den v reakci na stále se stupňující intimní návrhy obviněného, a po jeho dalším výslovném dotazu, dvakrát zopakovala (č. l. 236 a 237 spisu). I s ohledem na reakce poškozené v průběhu jejich slovní komunikace bylo zjevné, že jde o dívku odpovídající sdělovanému věku, když uvedla, že ve škole má samé jedničky a je trochu šprt (č. l. 232 spisu), a sdělila, že ještě není připravená na sex, což doplnila konstatováním „Chci si to nechat aspoň do 15“ (č. l. 229 spisu). Není proto pochyb o tom, že obviněnému byl věk poškozené znám i z těchto širších souvislostí, a tudíž i tento skutkový závěr, který vzaly soudy za prokázaný, je plně v souladu s výsledky provedeného dokazování. Neobstojí proto argumentace obviněného o povaze Facebooku a toho, že se na něm lže, protože nejen tvrzení poškozené, ale i její další reakce svědčily o pravdivosti jejích slov.
26. Z uvedených důvodů výhradám obviněného směřujícím proti učiněným skutkovým zjištěním nebylo možné přisvědčit. Soudy se dostatečně zabývaly jak jeho námitkami, tak všemi rozhodnými skutkovými okolnostmi, které v potřebné míře objasňovaly. Z obsahu provedeného dokazování lze dojít k závěru, že se věnovaly jak obhajobě obviněného, tak i jeho námitkám a jejich postup odpovídal zásadám uvedeným v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. a §125, resp. §134 odst. 2 tr. ř. Pravidla spravedlivého procesu v této věci porušena nebyla, i když je třeba zdůraznit, že ani toto právo nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení, čemuž soudy v posuzované věci dostály, neboť provedly dostatek důkazů za účelem náležitého objasnění skutkového stavu bez důvodných pochybností (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 2800/11, ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. II. ÚS 1067/10, či ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1326/13, aj.). Vzhledem k tomuto závěru, bylo možné na podkladě učiněných skutkových zjištění posuzovat důvodnost námitek, že není správný závěr o naplnění objektivní stránky a zavinění obviněného vztahujícího se k jednotlivým znakům skutkové podstaty přečinu navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle §193b tr. zákoníku.
VI. K objektivní stránce
27. Obviněný zpochybňoval, že jednání, jehož se dopustil, naplňuje znaky skutkové podstaty přečinu podle §193b tr. zákoníku, neboť šlo o virtuální komunikaci s neznámou osobou bez přímého kontaktu, jejíž věk si nemohl ověřit. Zdůrazňoval též povahu internetových sítí, kde se odvíjí komunikace mimo skutečnou realitu, jíž nelze pro její nepřesvědčivost považovat za faktickou a existující.
28. K těmto výhradám je nejprve vhodné uvést, že přečinu navazování nedovolených kontaktů s dítětem se dopustí ten, kdo navrhne setkání dítěti mladšímu patnácti let v úmyslu spáchat trestný čin podle §187 odst. 1, §192, 193, §202 odst. 2 tr. zákoníku nebo jiný sexuálně motivovaný trestný čin.
29. Tento přečin byl do trestního zákoníku doplněn zákonem č. 141/2014 Sb. Podle důvodové zprávy k němu šlo o implementaci článku 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, jenž ukládá členským státům zajištění trestnosti úmyslného jednání, při němž navrhne dospělá osoba prostřednictvím informačních nebo komunikačních technologií setkání dítěti, které nedosáhlo věku pohlavní zletilosti, s cílem spáchat trestný čin pohlavního zneužití nebo další obdobné trestné činy. Navrhovaná úprava jde v českém prostředí částečně nad rámec směrnice, neboť postihuje nedovolené navazování kontaktů s dítětem obecně a nejen prostřednictvím informačních a komunikačních technologií [srov. Vláda. Důvodová zpráva k zákonu č. 141/2014 Sb., Zvláštní část. K bodu 6 (§193a a 193b). Dostupná v právním informačním systému Beck-online ke dni 25. 11. 2020].
30. Ze způsobu, jak je tato skutková podstata v zákoně vyjádřena, plyne, že jde o tzv. předčasně dokonaný delikt, neboť k jeho znaku náleží úmysl způsobit určitou poruchu, i když taková porucha nenastala, jako je tomu např. u trestného činu loupeže (srov. SOLNAŘ. V., Základy trestní odpovědnosti. Academia, Praha, 1972, str. 264). Z konstrukce této skutkové podstaty je zřejmé, že jde o trestný čin, kdy je příprava a pokus určitého jednání natolik škodlivým pro společnost, že jsou tyto formy povýšeny na dokonaný trestný čin. Trestný čin je totiž dokonán nikoliv realizací schůzky, ale i v případě, že z jakýchkoliv důvodů ke schůzce nedojde. Možnost trestního postihu vyvolává samotný fakt, že pachatel učiní návrh na setkání s dítětem mladším patnácti let, a toto setkání je motivováno některým z vyjmenovaných důvodů, který by mohl narušit mravní a tělesný vývoj dítěte mladšího patnácti let. K narušení tohoto mravního a tělesného vývoje nemusí dojít, postačí, mohla-li by taková situace hypoteticky nastat (srov. MITLÖHNER, Miroslav. Nedovolený kontakt s dítětem . Článek. Rodinné listy. Praha: Wolters Kluwer. 2016, č. 4., s. 19. Dostupné v právním informačním systému ASPI ke dni 25. 11. 2020).
31. Použitelný je již samotný návrh na setkání, který pachatel učinil dítěti mladšímu patnácti let za účelem dopustit se na něm některého ze sexuálně motivovaných trestných činů, jejichž výčet je demonstrativní. Návrh může být učiněn jakýmkoliv způsobem, mezi který se zařadí i informační nebo komunikační technologie, ale není vyloučeno jej učinit např. i písemně či osobně. Podstatné je, aby se jednalo o návrh, tzn., že pachatel dítěti mladšímu než patnáct let nabídne takové jednání, které naplňuje skutkovou podstatu některého z vyjmenovaných či jiných sexuálních deliktů, a to v úmyslu takový trestný čin spáchat. Z hlediska povahy uvedeného činu jako předčasně dokonaného, není podstatné, že dojde ke spáchání činu nebo případně i k setkání, protože uvedený čin je dokonán již tím, že je úmyslně učiněna nabídka (jedná se o úmyslný trestný čin viz §13 odst. 2 tr. zákoníku) v úmyslu spáchat sexuálně motivovaný trestný čin.
32. Pro úplnost je vhodné zmínit, že dítětem mladším než patnáct let, je osoba jen do dne předcházejícího jejím patnáctým narozeninám. Ochrana je tudíž přiznávána jen do dne, než má narozeniny, protože již v den svých narozenin není dítětem „mladším patnácti let“ (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. (§140 - 421). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1862).
33. V posuzované trestní věci obviněný brojil proti tomu, že by se za zjištěných skutečností o uvažovaný přečin mohlo jednat, protože bez přímého kontaktu s osobou, s níž komunikoval, a jíž neznal, nemohlo dojít k naplnění znaků přečinu podle §193b tr. zákoníku, protože šlo jen o virtuální komunikaci, tedy zdánlivou a v realitě neexistující. K tomu je třeba uvést, že návrh obviněného byl učiněn prostřednictvím internetové sítě, tedy způsobem, zcela reálně sloužícím mimo jiné k navazování kontaktů na základě nekonečně širokého výběru objektů konkrétního zájmu. Právě internet představuje příležitost a zároveň prostředek páchání sexuální trestné činnosti, pod kterou spadá i grooming, jímž označujeme specifické jednání spočívající v psychické manipulaci ze strany predátora (groomera), který má v oběti vyvolat falešnou důvěru a přimět ji k osobní schůzce. Výsledkem zde může být pohlavní zneužití oběti nebo jiný sexuálně zaměřený trestný čin [srov. Kopecký, K., Krejčí, V., Rizika virtuální komunikace (příručka pro učitele a rodiče) . Olomouc: NET University, 2010 s. 14]. Rozhodné zde je, že předmětný návrh pachatel činí s cílem uvedený trestný čin spáchat. Není však důležité, zda k realizaci jeho cíle dojde či nikoliv.
34. Z hlediska objektivní stránky je nutné posuzovat, jaká je povaha navrhovaného jednání, tzn., zda se v takovém návrhu objevují znaky buď některého z vyjmenovaných trestných činů v §193b tr. zákoníku, tj. pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192, zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193, anebo svádění k pohlavnímu styku podle §202 odst. 2 tr. zákoníku, nebo jiného sexuálně motivovaného trestného činu, na který je jen obecně odkazováno. S ohledem na to, že se musí posuzovat, zda jde o jednání vykazující znaky některého z těchto trestných činů, je třeba, aby znaky konkrétní skutkové podstaty byly uvedeny ve skutkových zjištěních, v nichž musí být rovněž doloženo konkrétními skutečnostmi, že se (tzv. druhý) úmysl obviněného vztahoval právě k některému z těchto trestných činů sexuální povahy. Konkrétní znaky sexuálního trestného činu by měly být uvedeny i v tzv. právní větě, zejména v případě, alternativních znaků (např. u §192 tr. zákoníku, podle něhož „kdo přechovává fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo) by měla být uvedena alternativa, k níž úmysl obviněného v konkrétním případě vedl. V právní větě odkaz pouze na paragrafové označení není vadou, bude-li v odůvodnění vyloženo, k čemu se tento úmysl, a to jak přímý nebo nepřímý (§15 tr. zákoníku), u konkrétní skutkové podstaty vztahoval. Podle konkrétního návrhu a způsobu, jak byl slovně vymezen, se posuzuje, k jakému trestnému činu pachatel směřoval.
35. Soudy v přezkoumávané věci ve skutkových zjištění uvedly rozhodné skutečnosti vztahující se k naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §187 tr. zákoníku, a byť v právní větě zmínily jen odkaz na tento paragraf, vypořádaly se s jednotlivými jeho znaky z hlediska úmysl obviněného v odůvodnění rozhodnutí.
36. Nebylo možné přisvědčit výhradám obviněného o nenaplnění znaků skutkové podstaty přečinu podle §193b tr. zákoníku, neboť čin mu kladený za vinu spočíval v tom, že „ prostřednictvím sociální sítě Facebook, aplikace Messenger… nezletilé AAAAA, nar. XY, …v době od 4. 12. 2017 do 05. 12. 2017,… ačkoliv mu již na počátku jejich komunikace uvedla, že jí je teprve bude dvanáct let, … zasílal zprávy, v nichž jí navrhoval osobní setkání a rovněž to, aby s ním vyzkoušela líbání, "mazlení", aby jej pohlavně ukájela, tzv. „honěním“ penisu a seděla mu na klíně, že ji naučí dráždit se prsty v jejím pohlavním orgánu tzv. “prstit,“ a hladit se… a s poškozenou se dne 5. 12. 2017 ….osobně setkal“. Tato skutková zjištění jsou dostatečným podkladem pro naplnění objektivní stránky uvedeného přečinu, protože popsaný skutek obsahuje jednání, k jehož postihu uvedený přečin v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 slouží. Jednalo se o snahu vedoucí k navázání nedovolených kontaktů s dítětem v sexuální oblasti prostřednictvím informačních technologií. Neopodstatněnou je i námitka, že návrhy činěné prostřednictvím sociální sítě Facebook nebyly reálné. Taková argumentace neodpovídá povaze sociální sítě Facebook, jíž obviněný ke komunikaci s poškozenou použil, ani okolnostem, za kterých se čin udál. Internet obecně je medium umožňující anonymitu osob spolu komunikujících, což umožňuje navazování kontaktů od sebe vzdálených osob a vytváří to prostor pro sjednávání setkání tak, jako se to stalo v tomto případě. Jde tedy o reálný prostředek, jímž bylo možné nejen navázat kontakt s obětí, ale i současně vytvořit možnost nabídnout osobní setkání. Jednalo se o skutečné chování za využití nástroje způsobilého k realizaci záměru směřujícího k navázání kontaktu a případného setkání s poškozenou za účelem pohlavního ukájení. Nešlo tedy o žádné virtuální (tzn. zdánlivé, domnělé, simulované, neskutečné) konání, protože vše se odvíjelo jak ze skutečných pohnutek, tak i se skutečnou osobou v konkrétním časovém horizontu.
37. Pro naplnění znaků přečinu podle §193b tr. zákoníku má význam povaha návrhů a slovního popisování sexuálního chování, jež obviněný poškozené prezentoval a nabízel ke vzájemnému nebo samostatnému provozování. Rozhodná je povaha zvolených slovních formulací a sdělovaných skutečností, neboť podle nich se posuzuje záměr pachatele a intenzita sexuálních praktik, ke kterým jeho čin směřoval.
38. V posuzované trestní věci obviněný v návrhu na setkání s poškozenou uváděl, aby s ním vyzkoušela mazlení, navrhoval jí, aby jej pohlavně ukájela masturbací, a uváděl, že ji naučí dráždit se prsty či hladit se v rámci jejího vlastního ukájení. Tyto praktiky odpovídají znakům zločinu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, které spočívají buď ve vykonání soulože s dítětem mladším patnácti let, nebo v jiném způsobu jeho pohlavního zneužití. Vzhledem k tomu, že se za soulož považuje spojení pohlavních orgánů muže a ženy, tj. vniknutí mužského pohlavního údu do pochvy ženy, nelze tuto alternativu v nabídkách obviněného spatřovat, protože v uvedeném smyslu obviněný poškozené soulož nenavrhoval. Vybízel ji však k chování, které odpovídá znaku jiného způsobu pohlavního zneužití, za které se považuje pohlavní zneužití v jiné formě než souloží, a to v podobě takových zásahů do pohlavní sféry osoby mladší patnácti let, které jsou v širším pojetí považovány za pohlavní styk, jímž je jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. (§140 - 421). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1836). Všechny obviněným uváděné a nabízené činnosti měly za cíl ukojit pohlavní pud, k čemuž mělo sloužit tělo poškozené, na němž by obviněný sám uvedené aktivity vyvíjel, nebo by sledoval, jak si je na svém těle činí sama poškozená. Z těchto důvodů je zřejmé, že obviněný měl úmysl v této alternativě na poškozené spáchat zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku.
39. Z okolností výše rozvedených Nejvyšší soud shledal, že uvedené jednání obviněného po objektivní stránce odpovídá přečinu navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle §193b tr. zákoníku.
VII. K subjektivní stránce
40. Obviněný vytýkal, že se soudy řádně nezabývaly subjektivní stránkou jemu za vinu kladeného přečinu podle §193b tr. zákoníku, a to proto, že nebyla doložena jeho znalost věku poškozené, neboť i když mu tuto skutečnost opakovaně sdělovala, nemohl se o pravdivosti tohoto tvrzení přesvědčit, a předpokládal, že tomu tak být nemůže, když na Facebook mohou jen osoby starší třinácti let. Rovněž tvrdil, že tento jen virtuální způsob komunikace nemůže svědčit o tom, že jeho úmysl směřoval ke spáchání zločinu podle §187 tr. zákoníku, a to s ohledem na závěry znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie a sexuologie, Doc. MUDr. Jaroslava Zvěřiny, který potvrdil, že lidé při komunikaci na sociálních sítích se pohybují zčásti mimo realitu a vyjadřují se jinak než při osobním kontaktu. Nešlo o úmyslné jednání ve vztahu k §187 tr. zákoníku, ale o legraci a hloupé a neuvážené chování. K těmto námitkám je třeba uvést, že soudy obou stupňů na ně jednak zaměřily dokazování, ale rovněž i po právní stránce se zaviněním obviněného zabývaly. Dospěly k závěru, že obviněný jednal v úmyslu přímém (srov. bod 11. rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud doplnil, že obviněný je osoba plně svéprávná, dospělá a inteligentní, a proto musí být schopen se ovládat i v online prostoru a výmluvy na to, že si na „ chatu “ dovolí víc než v běžném životě a mezilidské komunikaci, jsou pro posouzení jeho jednání vůči nezletilé poškozené naprosto bezpředmětné. Naopak konstatoval, že právě pro takové „jiné“ meze jednání v elektronické komunikaci byla přijata právní úprava obsažená v §193b tr. zákoníku (srov. body 6. a 7. usnesení odvolacího soudu).
41. Nejvyšší soud k těmto argumentům doplňuje, že přečin podle §193b tr. zákoníku je úmyslným trestným činem, který obsahuje tzv. druhý úmysl, jenž vyjadřuje pohnutku, tj. přípravné jednání, které se povyšuje na dokonaný trestný čin. Úmysl pachatele se proto musí vztahovat nejen k tomu, že navrhne setkání dítěti mladšímu patnácti let, ale i ke spáchání některého trestného činu se sexuální motivací (srov. DRAŠTÍK, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář k §193b. Praha: Wolters Kluwer. 2015. Dostupný v právním informačním systému ASPI ke dni 25. 11. 2020). Pro jeho naplnění se tedy vyžaduje buď úmysl přímý [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] nebo úmysl nepřímý [§15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku]. Je vhodné připomenout, že k dokonání postačuje již návrh směřující k setkání za účelem spáchat sexuálně motivovaný trestný čin, k němuž nemusí dojít.
42. Obecně je nutné uvést, že se bude u tohoto trestného činu jednat o úmysl přímý podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku u tzv. prvního úmyslu, neboť pachatel věděl, že způsobem uvedeným v trestním zákoně poruší nebo ohrozí zájem chráněný takovým zákonem, nebo alespoň věděl, že může uvedený zájem porušit nebo ohrozit, a chtěl takové porušení nebo ohrožení způsobit. Tomu odpovídá použití výrazu „navrhne“, který vymezuje činnost zcela vědomou, činěnou za konkrétním jasně daným účelem. Představuje zřejmou vůli pachatele s konkrétním cílem učinit nabídku určitého chování určené osobě (dítěti mladšímu patnácti let). Pachatel proto jedná plně se svým chtěním, tj. vůlí. I když u přímého úmyslu mluví zákon jen o složce volní, je nutno logickým výkladem dospět k závěru, že slovem chtěl je vyjádřena jak volní složka, tak i složka vědomostní, neboť v psychice pachatele nutně musela existovat i představa o chráněném zájmu, tzn. dítěti mladšímu patnácti let, vůči němuž směřovala, a to i s cílem ho poškodit nebo ohrozit, což se vztahuje zejména k důvodu, proč je takový návrh činěn. Vůle pachatele musí směřovat jak k tomu, takový návrh učinit, tak i k tomu, proč jej činí, neboť se váže na tzv. druhý úmysl, spáchat některý z uvedených sexuálních trestných činů. Pachatel zde rovněž předpokládá, že k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem nezbytně a nutně dojde. Je proto třeba z hlediska zavinění u znaku „navrhne“ v §193b tr. zákoníku shledávat úmysl přímý, neboť pokud pachatel pokládá uvedený následek za nutný, zcela jistě jej také chce, a nejde tudíž o pouhé srozumění s tím, co pachatel svým jednáním působí, které by představovalo úmysl nepřímý (srov. přim. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. (§1-139). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 221).
43. Zavinění u tzv. druhého úmyslu „v úmyslu spáchat trestný čin…“ předpokládá jak úmysl přímý [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], tak i nepřímý [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku], neboť zde postačí i srozumění s tím, že pachatel svým jednání ohrozí zájem chráněný trestním zákonem, a pro případ, že jej způsobí, je s tím srozuměn. V konkrétním případě to znamená, že pachatel učiněným návrhem směřuje k jeho vlastnímu sexuálnímu uspokojení s osobou mladší patnácti roků, tedy uvědomuje si tento následek. Je však smířen i s tím, že takový následek nastat nemusí.
44. V projednávané věci soudy obou stupňů zavinění obviněného, které nelze přímo pozorovat, dovozovaly ze všech okolností, za kterých k činu došlo, a z toho, k jakému následku směřoval, tedy z okolností objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. rozhodnutí č. 62/1973 a č. 41/1976 Sb. rozh. tr.). Závěr, že jednal v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku učinily ke znaku „navrhne dítěti mladšímu patnácti let“, a dospěly k němu z toho, že jednal se znalostí všech rozhodných skutečností, byl o věku poškozené informován, protože mu svůj věk oznámila již na počátku jejich komunikace, když uvedla, že jí teprve bude dvanáct let, což mu následně ve svých zprávách několikrát zopakovala. Právě tato okolnost byla rozhodující pro závěr o tom, že znal věk poškozené. Vysvětlil, že nebylo rozhodující, že toto sdělení bylo učiněno jinou než osobní formou, neboť pro vědomost obviněného tato skutečnost postačovala. To, jak si ji sám vyhodnotil, či jak uvažoval, není podstatné, neboť tyto jeho úvahy nevyplývaly z žádných objektivních okolností. Naopak poškozenou sdělovaný věk odpovídal dalším sdělením, která obviněnému podávala.
45. Nejvyšší soud k těmto závěrům dodává, že v této trestní věci lze přímý úmysl [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] obviněného shledat ke všem jednotlivým znakům uvedené skutkové podstaty, tedy že návrh učinil poškozené, jejíž věk znal, chtěl s ní navázat intimní kontakty a za tím účelem se s ní setkat. Ve všech těchto znacích šlo o chtění navázat kontakt s dvanáctiletou dívkou s následky, neboť směřoval k sexuálním kontaktům s ní, protože jí slovně navrhoval sexuální praktiky a za tím účelem si s ní sjednal konkrétní schůzku, na níž se dostavil. Konverzaci s poškozenou obviněný zahájil dne 29. 11. 2017. První zprávu ohledně svého věku mu poškozená uvedla dne 4. 12. 2017, kdy mu poté, co se jí výslovně na věk dotázal, sdělila, že jí teprve bude „12“. Poškozená právě s ohledem na svůj věk, který zdůrazňovala, a to i tím, že ve škole má samé jedničky a je trochu šprt (č. l. 232 spisu), reagovala na stupňující se intimní návrhy obviněného, a po jeho dalším výslovném dotazu, mu svůj věk dvakrát zopakovala (č. l. 236 a 237 spisu). Následně se obviněný poškozené zeptal, zda už někdy s někým chodila, na což mu odpověděla „Já nikdy nikoho neměla“. Výslovně uvedla, že ještě není připravená na sex, což doplnila sdělením, že „Chci si to nechat aspoň do 15“ (č. l. 229 spisu). Uvedené souvislosti svědčí o zcela konkrétním rozhovoru, při kterém došlo k jasným sdělením odpovídajícím skutečné realitě, nejednalo se o žádné virtuální představy nebo neexistující vyfabulované okolnosti, ale o zcela zřejmý rozhovor zaměřený na sexuální praktiky a setkání k tomu účelu navrhovanému. Oba rovněž komunikovali o místě, kde poškozená bydlí, v reakci na což poškozená sdělila, že se osobní schůzky s obviněným bojí, a když se obviněný zeptal, čeho se bojí, odvětila, že všeho, neboť jí říkali, že se s nikým takovým nemá bavit (č. l. 234 spisu). Význam má v této návaznosti i nepravdivá reakce obviněného, jenž na dotaz poškozené o jeho věku lživě potvrdil, že mu je 15/16 let (č. l. 233 spisu). V návaznosti na další konverzaci poškozená svolila se schůzkou s obviněným, avšak pouze za přítomnosti jejích kamarádů (č. l. 227 spisu), přičemž s obviněným chtěla jít do cukrárny, která je v ulici XY v XY, a kterou má před školou (č. l. 225 spisu). Oba se domluvili na tom, že se potkají následující den 5. 12. 2017 kolem 15:30 hodin u stanice metra XY, za účasti kamarádek poškozené, o nichž obviněnému sdělila, že jim je 12 a ona sama je z nich nejmladší (č. l. 223 a 222 spisu).
46. Ze všech těchto skutečností je možné zcela důvodně usuzovat na to, že obviněný svůj chtěný záměr navázat s dvanáctiletou poškozenou kontakt, setkat se ní a praktikovat s ní sexuální aktivity spočívající v jednání naplňujícím znaky zločinu podle §187 odst. 1 tr. zákoníku realizoval ze zcela zjevných a určitelných důvodů. Jeho motivací k navázání tohoto kontaktu byla právě snaha po ukojení sexuálního pudu, tedy směřoval k jinému způsobu pohlavního zneužití poškozené.
47. Jak již bylo uvedeno výše, pro dokonání přečinu podle §193b tr. zákoníku není potřeba, aby ke schůzce došlo. Pokud se tak již v tomto případě stalo, dosvědčuje to jen zcela jasně záměr a pohnutku obviněného, i když osobní schůzka probíhala poměrně krátkou dobu a k žádným sexuálním kontaktům nedošlo.
48. Jednání obviněného soudy správně vyhodnocené jako spáchané v přímém úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku vyplývá i z celého průběhu popsaného činu. Lze zdůraznit, že přečin byl dokonán v duchu shora uvedených pravidel již samotným návrhem s uvedeným sexuálním obsahem a snahou o schůzku. Záměr obviněného však byl zčásti realizován, neboť jeho snaha vústila v jejich setkání. Pro závěr o naplnění znaků uvedeného přečinu a jeho dokonání nemá význam, že se nerealizovala jeho sexuální motivace. Uvedené je však podstatné pro závěr o zavinění obviněného a jeho přímý úmysl spáchat sexuální delikt na poškozené, protože jejich komunikace pokračovala i po osobním setkání, tedy poté, co obviněný poškozenou viděl, když se s ní sešel. Opět spolu komunikovali prostřednictvím sociální sítě Facebook, a to od 16:03 hodin dne 5. 12. 2017, kdy se bavili o tom, jak schůzka probíhala, a domluvili se na dalším setkání, které se mělo odehrát ve čtvrtek (č. l. 219 spisu). Obviněný reagoval i na vzhled poškozené, když vyjádřil „Musím říci, dnes ses mi moc líbila i rovnátka (č. l. 218 spisu), na další výslovný dotaz kolik je jí let, poškozená uvedla, že 11 a 12 jí bude na Silvestra (čili sdělila datum svého narození, č. l. 216 spisu) a obviněný si chtěl i přesto, že ji již ve skutečnosti viděl, domluvit další schůzku, a za tím účelem jí činil sexuálně motivované návrhy a poškozenou se snažil přesvědčit, aby je s ním zkusila (č. l. 216 až 207 spisu). Uváděl, že musí jít někam, aby je nebylo vidět, mohli se líbat a ona na něm mohla sedět, ptal se, zda by nechala její ruku na jeho penisu, kdyby jí ji tam dal a vedl ji, a rovněž se dotazoval, zda se poškozená „prstí“ a nabízel jí, že ji to naučí. Taktéž se ptal, co vše s ním během jejich další osobní schůzky poškozená zkusí (viz rovněž bod 51. níže).
49. K výhradám obviněného proti zavinění z neznalosti věku poškozené, je třeba uvést, že jeho výhrady byly vyvráceny nejen již výše uvedenými zjištěnými okolnostmi, ale i průběhem komunikace mezi obviněným a poškozenou, neboť z ní je zřejmé, že se jednalo o zcela konkrétní sdělení zaměřená na témata, která poškozená z části odmítala a styděla se o nich mluvit. Návrhy sexuální povahy přicházely od obviněného, který byl o věku poškozené jednoznačně informován, neboť ten vyplýval i z obsahu sdělovaných skutečností, jimiž poškozená popisovala svůj život. Opakovaně vyjadřovala svojí nezkušenost ve vztazích, že ještě neměla sex a tuto zkušenost si chce nechat až na dobu, kdy jí bude patnáct let. Za ideální místo k setkání si představovala cukrárnu a obviněnému dokonce označila, kde je její škola. Navazovala s ním hovor o tom, jaké má známky a předměty ve škole atd. Z celé konverzace jsou patrná i zdráhavost poškozené a její stud, což vzhledem k návrhům, jež jí obviněný dával, zcela odpovídalo jejímu věku. Pokud tvrdil, že se domníval, že si poškozená pouze dělá legraci, a myslel si, že jí je asi sedmnáct nebo osmnáct let, neodpovídá tato jeho obhajoba žádným zjištěným skutečnostem.
50. Shora popsané okolnosti vyvrací i tvrzení obviněného, že na sdělení o věku poškozené nebral zřetel, protože sociální síť Facebook je přístupná až od třinácti let. K tomu je vhodné připomenout, že je sice pravdou, že podle Smluvních podmínek sociální sítě Facebook, bodu 3. Vaše závazky vůči Facebooku a naší komunitě, odstavce 1., platí, že Facebook nesmí používat osoba mladší třinácti let (viz. Smluvní podmínky sociální sítě Facebook dostupné na internetové adrese: https://m.facebook.com/legal/terms?locale=cs_CZ ), nicméně tato skutečnost nemůže závěr o úmyslu obviněného, resp. jeho vědomosti o věku poškozené zpochybnit, protože je známo, že se osoby i nižšího věku na této síti prezentují, byť bez uvedení věku nebo při jeho zkreslení. Neexistuje totiž mechanizmus, který by zajistil, že děti mladší než třinácti let se na Facebook nedostanou. I když dítě mladší třinácti let nemá mít ještě profil na sociální síti, je z hlediska trestní odpovědnosti pachatele za trestné činy spáchané za použití informačních a komunikačních technologií tato okolnost bez významu (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1200/2017). Z těchto důvodů mohl obviněný počítat s tím, že se na této sociální síti objeví osoba ve věkovém rozmezí od třinácti do patnácti let, přičemž z rozhovoru s poškozenou právě tyto okolnosti vyplynuly.
51. K naplnění tzv. druhého úmyslu obviněného spáchat trestný čin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku je třeba zdůraznit povahu sexuálně motivovaných nabídek. Z konverzace mezi obviněným a poškozenou lze, mimo již výše uvedené doplnit, že před osobní schůzkou obviněný poškozené kladl dotazy „Máš kluka?“, „Chceš s klukem něco víc, spát?“, a sděloval jí, že mu jde „o pusu, mazlení, chození“, chtěl by s ní chodit, požadoval její fotografii, ptal se stylem „Honila si klukovi vůbec?“, „Líbat, honit, chodit s klukem chceš?“. Poškozená pokaždé odpovídala záporně, sdělovala, že nemá zkušenosti, že toto zkoušet nechce. Uváděl „bojíš se princezno… aby to nebolelo a aby tě kluk neměl na sex ale z lásky“, apod. Uvedla, že chce „Líbačku, pusu, objímaní, mazlení, jít do cukrárny“, na což obviněný odpověděl „dobře“. Po osobní schůzce s obviněným konverzace pokračovala (č. l. 219 až 205 spisu), obviněný se domlouval na čtvrtek, navrhl „a líbání nechceš?“, „a sedla by sis mi na klín? Poškozená souhlasila, on se ptal „Co bys mi ukázala?“, ona řekla, že zatím jen břicho, a po nespokojené reakci obviněného mu opět sdělila, že se zatím bojí. Ptal se „když nebude sex, chceš honit klukovi nebo nechat se hladit od kluka, aby tě udělal, nebo to nechceš? … hodně holky říkají, že chtějí honit, kouřit, že jim to chutná …“. Poškozená navrhovala cukrárnu, obviněný odmítl, „Tam nás můžou ale vidět? Co spíš někam, kde nás velký počet obyvatel neuvidí? … navrhni, kde se dá sedět, aby sis na mě sedla a mohli jsme se líbat“. Dále učinil poškozené návrh „co chceš vyzkoušet, kdybych tě to naučil, aby ses nestyděla? … a když bych ti dal na něj ruku a vedl tě, nechala bys ji tam?“. Poškozená opět odpověděla rozpačitě. Následně se dotázal „vůbec prstíš se či hladíš nebo ne?“ poškozená řekla, že nemůže, neboť má ještě panenskou blánu a obviněný na to řekl „když by si to chtěla naučit tak písni“. Odvětil „škoda, že nechceš i to honění aspoň… si připadáš malá, přitom holky v tvém věku to dělají klukovi… a pak je jejich… znám 8 letou, co dělala vše“. Poté po poškozené požadoval, ať konverzaci vymaže, ať ji nikdo nevidí a přejde na Instagram, načež se opět začali bavit o čtvrteční schůzce.
52. Podle takto zdůrazněných dialogů obviněného s poškozenou lze rovněž usuzovat na úmysl obviněného, jímž chtěně směřoval ke spáchání trestného činu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, a který zaměřil podle obsahu činěných návrhů na podstatu zločinu podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, neboť poškozené navrhoval zejména to, aby s ním vyzkoušela líbání, "mazlení", aby jej pohlavně ukájela, tzv. „honěním“ penisu a seděla mu na klíně, že ji naučí dráždit se prsty v jejím pohlavním orgánu tzv. “prstit,“ a hladit se. Takto popsané sexuální praktiky jsou intenzivnějšími zásahy do pohlavní sféry a odpovídají pohlavnímu zneužití v jiné formě než souloží [srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. (§140 - 421). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1861, a též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 3 Tdo 550/2009, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 57, rok 2009, číslo T 1203].
53. Soudy obou stupňů tak dospěly ke správnému závěru, že obviněný navrhl poškozené setkání s úmyslem spáchat trestný čin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž lze předně zdůraznit jeho dominantní postavení v rámci celé komunikace. Záměr, k němuž směřoval, plyne i ze způsobu, jakým si s poškozenou psal, jaké výrazy volil, jak ji motivoval a jakým způsobem se stavěl do světla zamilované osoby. Význam též měla neodbytnost a aktivita, s jakou své záměry poškozené předkládal. Byl to právě on, kdo s celou konverzací započal a již od počátku navazoval sexuálně zaměřená témata, kdy začal tím, že vyzvídal, co již poškozená zkoušela a co ne, a co by zkusit chtěla. Zároveň se snažil poškozené zalíbit a manipuloval ji k tomu, aby jím překládané sexuální praktiky sama chtěla a vyjádřila s nimi svůj souhlas. Navrženou sexuální praktikou ze strany obviněného bylo, zda by mu chtěla honit penis, resp. zda by nechala svoji ruku na jeho penisu, kdy by ji tam dal a vedl ji. Poškozené rovněž nabízel, že ji naučí se uspokojovat tzv. prstěním a hlazením, vyjadřoval to, že je nešťastný, že nesvolí k „honění“ penisu a snažil se ji přesvědčit, že je to pro dívku v jejím věku naprosto normální, a že kdyby ji vše naučil, tak by se jí to líbilo. Taktéž uvedl, že i mladší dívky tyto praktiky vykonávají. Z konverzace je jasně patrné, že obviněný po celou dobu „ chatování “ s poškozenou zkušeně manipuloval. Když se o sexuálních praktikách nechtěla bavit, na chvíli ustal, ale následně opět na toto téma navázal. Sám opakovaně vznášel sexuální narážky, přesvědčoval ji o normálnosti vykonávání sexuálních praktik v jejím věku a domáhal se osobních schůzek. Ze stylu vedení konverzace je též patrné, že se snažil poškozené vlichotit a aniž by se o tom bavili, prohlásil se za jejího „kluka“, kterému může sdělit více intimních informací, např. jaké nosí spodní prádlo. K navození důvěry poškozené používal líbivé výrazy jako „kočko, princezno, lásko, zamiloval jsem se“, a když vyjadřovala nesouhlasný postoj, strach či stud, snažil se tyto její obavy zlehčit a vyčítal jí, že pramení z její nezkušenosti, kterou je třeba překonat.
54. Shora uvedené skutečnosti svědčí o tom, že obviněný navazoval kontakt s poškozenou mladší patnácti let v přímém úmyslu spáchat trestný čin pohlavního zneužití podle §187 tr. zákoníku, neboť z jeho strany šlo o zcela chtěné a uvědomělé jednání s jasným cílem svého sexuálního uspokojení, jímž vážně ohrozil mravní a sexuální vývoj nezletilé poškozené.
55. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani námitka obviněného, že mu nebyla znaleckým zkoumáním diagnostikována žádná sexuálně laděná duševní porucha ani deviace, motivem jeho jednání mohla být závislost na virtuální realitě, má stálou přítelkyni, a že lidé se na internetu mohou chovat jinak než ve skutečnosti. Uvedené skutečnosti soudy při formování závěru o vině obviněného hodnotily, přičemž lze uvést, že pro naplnění skutkové podstaty podle §193b tr. zákoníku není určující, zda je obviněný ve vztahu s jinou osobou nebo trpí sexuální úchylkou.
56. Jestliže obviněný v návaznosti na tyto skutečnosti tvrdil, že vše činil pouze z legrace v rámci odreagování se po zkoušce u skleničky vína, jsou tato jeho tvrzení s ohledem na výše uvedené skutečnosti zcela vyvrácena. Naopak vše svědčí o zcela vážně míněné snaze o navázání sexuálních kontaktů s poškozenou, neboť se aktivně domlouval nejen na první, ale i na další schůzce a poškozené předkládal stále intenzivnější sexuálně zaměřené návrhy.
57. Nejvyšší soud na podkladě těchto zjištění námitky obviněného, že nejednal úmyslně, neshledal opodstatněnými, protože soudy dostatečně zvážily všechny podstatné skutečnosti, podle kterých na zavinění obviněného usuzovaly (srov. rozhodnutí č. 19/1969 a 19/1971 Sb. rozh. tr.). Okolnosti subjektivního charakteru byly dovozovány nepřímo, a to z okolností objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. rozhodnutí č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 225/2001, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2728/12). Při zjišťování okolností, které mají význam pro závěr o zavinění, vycházely soudy ze souhrnu všech učiněných zjištění, aniž by předem přikládaly zvláštní význam některému důkaznímu prostředku (srov. rozhodnutí č. 60/1972-IV. Sb. rozh. tr.). Z těchto důvodů Nejvyšší soud závěr o tom, že se obviněný dopustil celého svého jednání v přímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, shledal správným a v souladu s rozhodnými kritérii.
VIII. K důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř.
58. Obviněný s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. v dovolání vytýkal i to, že ve výroku o trestu bylo rozhodnuto nejenom o trestu samotném, ale rovněž o ochranném opatření, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem. K takto stručně konstatované námitce, v níž obviněný nic jiného neuvedl, je třeba zdůraznit, že s ohledem na obsah výroku o trestu a uloženou sankci, neodpovídá podmínkám důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., neboť ten je naplněn jen v případě, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 8 Tdo 823/2017).
59. Posoudí-li se obsah důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., je z něj jasně patrné, že ho lze uplatnit jen tehdy, když bylo uloženo ochranné opatření, a to v rozporu s podmínkami, které pro ně zákon stanoví. Je vhodné dodat, že druhy ochranných opatření jsou uvedeny v §98 tr. zákoníku, zákon vymezuje podmínky pro uložení ochranných opatření též v §21 z. s. m. a §15 odst. 2 t. o. p. o., a rovněž stanoví kritéria pro jejich ukládání v ustanoveních §99 tr. zákoníku pro ochranné léčení, v §100 tr. zákoníku pro zabezpečovací detenci, §101 až 104 tr. zákoníku, §26 t. o. p. o. pro zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty (resp. náhradní hodnoty), zabrání části majetku, zabrání spisů a zařízení (srov. též ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3173).
60. S ohledem na shora uvedené lze hodnotit požadavky obviněného vztahující se k citovanému dovolacímu důvodu jako učiněné v rozporu s tím, k čemu je určen, protože mu nebylo uloženo žádné z ochranných opatření uvedených v §98 odst. 1 tr. zákoníku (obviněný není ani mladistvým ani právnickou osobou, takže další alternativy u něj nepřicházejí do úvahy), k jejichž nápravě důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. slouží. Soud prvního stupně jej odsoudil pouze k trestu odnětí svobody ve výměře šesti měsíců, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku za použití §48 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku mu uložil přiměřenou povinnost podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství.
61. Nebylo-li obviněnému uloženo žádné z ochranných opatření uvedených v §98 tr. zákoníku, §21 z. s. m. a §15 odst. 2 t. o. p. o., není možné uvažovat o naplnění důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř.
62. Pouze pro úplnost lze dodat, že přiměřenou povinnost podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství uloženou podle §82 odst. 2 tr. zákoníku za použití §48 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, nelze zaměňovat s ochranným opatřením, protože se o něj nejedná, neboť nejde o ochranné opatření jako jednu z forem trestní sankce (viz §98 tr. zákoníku), nýbrž o přiměřenou povinnost na základě demonstrativního výčtu přiměřených omezení a povinností ukládaných k tomu, aby odsouzený ve zkušební době podmíněného odsouzení vedl řádný život. Proto, odůvodňuje-li to porucha osobnosti pachatele a s tím související povaha jím spáchaného trestného činu, lze pachateli uložit přiměřenou povinnost k vedení řádného života ve zkušební době podmíněného odsouzení (§82 odst. 2, §85 odst. 2 tr. zákoníku), spočívající v tom, aby se podrobil vhodnému psychiatrickému léčení, které není ochranným léčením podle trestního zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1032/2011). Proto na ně důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. nedopadá.
IX. Závěr
63. Nejvyšší soud na základě všech uvedených úvah a zjištění dospěl k závěru, že námitky obviněného nejsou opodstatněné, protože soudy nepochybily, jestliže uzavřely, že obviněný naplnil znaky přečinu navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle §193b tr. zákoníku. Tento závěr mohl dovolací soud učinit podle obsahu přezkoumávaných rozhodnutí i připojeného spisového materiálu, z nichž vyplynuly všechny rozhodné skutkové i právní okolnosti, z nichž Nejvyšší soud shledal, že napadená rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 11. 2020
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu