ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.1299.2021.1
sp. zn. 21 Cdo 1299/2021-146
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně I. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené Odborovým svazem KOVO, odborovou organizací se sídlem v Praze, náměstí Winstona Churchilla č. 1800/2, IČO 49276832, proti žalovanému Vitesco Technologies Czech Republic s. r. o. se sídlem v Trutnově – Horním Předměstí, Volanovská č. 518, IČO 07574622, zastoupenému Mgr. Michalem Štrofem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí č. 135/19, o určení rozsahu dovolené, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 6 C 51/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. října 2020 č. j. 16 Co 140/2020-119, takto:
Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. října 2020 č. j. 16 Co 140/2020-119 ve výroku o věci samé se zamítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 10. 2020 č. j. 16 Co 140/2020-119 změnil rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17. 6. 2020 č. j. 6 C 51/2020-92 tak, že se určuje, že dovolená, jejíž čerpání bylo žalovaným určeno žalobkyni na den svátku 22. 4. 2019, se nezapočítává do dovolené žalobkyni za kalendářní rok 2019, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 4 000 Kč.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání a současně navrhl, aby Nejvyšší soud „ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř.“ odložil vykonatelnost napadeného rozsudku ve výroku o věci samé. Návrh odůvodnil tím, že jeho neprodleným výkonem hrozí žalovanému závažná újma, že na základě tohoto rozsudku má žalobkyně nárok na to, aby jí žalovaný poskytl den dovolené navíc, že pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že správným je výklad zastávaný žalovaným, poskytl by žalovaný žalobkyni den dovolené bez existence právního důvodu pro takový postup a související náhradu mzdy, na niž však žalobkyni nevznikl nárok, že žalovaný by tak následně byl nucen domáhat se vůči žalobkyni vrácení vyplacené náhrady mzdy za dovolenou a takový postup by mohl „zcela zbytečně vygenerovat další soudní spor a nutnost vynakládat peněžní prostředky v souvislosti s jeho vedením“, že u žalovaného „existují“ desítky zaměstnanců, vůči nimž žalovaný postupoval shodně jako u žalobkyně, že pokud by byl „žalobce“ (správně žalovaný) nucen postupovat v souladu s napadeným rozsudkem odvolacího soudu, hrozí do budoucna zbytečné další spory, a že je tedy „vhodné vyčkat na vyřešení nastolené právní otázky dovolacím soudem v tomto pilotním případě a zamezit generování dalších sporů“.
Rozsudek, jímž bylo podle ustanovení §80 o. s. ř. rozhodnuto o žalobě o určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není (tedy i rozsudek, jímž bylo rozhodnuto o žalobě o určení rozsahu dovolené), je rozsudkem, ve kterém není uložena povinnost k plnění. Takový rozsudek je vykonatelný, jakmile nabyl právní moci (§161 odst. 2 o. s. ř.), a nelze podle něj nařídit výkon rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu nebo exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů; odložení vykonatelnosti podle ustanovení §243 písm. a) o. s. ř. proto u tohoto rozsudku nepřipadá v úvahu.
Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud České republiky návrh dovolatele na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu ve výroku o věci samé jako nedůvodný zamítl, aniž by se (pro nadbytečnost) bylo třeba zabývat splněním ostatních předpokladů pro odložení vykonatelnosti rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 6. 2021
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu