ECLI:CZ:NS:2021:21.CUL.10.2021.1
sp. zn. 21 Cul 10/2021-743
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., o návrhu žalobkyně D. K. , narozené dne XY, bytem v XY, podaném proti Vrchnímu soudu v Praze, na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cmo 20/2018, takto:
I. Návrh na určení lhůty Vrchnímu soudu v Praze k „nařízení jednání neb k rozhodnutí v této kauze“ se zamítá .
II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2017, č. j. 78 Cm 152/2009-611, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 28 037 000 Kč s příslušenstvím, podala žalobkyně odvolání. Věc byla soudem prvního stupně předložena Vrchnímu soudu v Praze dne 30. 1. 2018 a je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 3 Cmo 20/2018.
Návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který byl Vrchnímu soudu v Praze doručen dne 3. 11. 2021, se navrhovatelka domáhá, aby byla určena lhůta k „nařízení jednání neb k rozhodnutí v této kauze“. V návrhu poukázala na dosavadní průběh řízení, zejména upozornila na to, že řízení probíhá již od roku 2009, odvolací řízení potom od roku 2018 a doposud ve věci nebylo nařízeno jednání, resp. jednání nařízené na den 25. 10. 2021, ale toto bylo „bezdůvodně“ zrušeno „údajně“ z důvodu insolvence žalobkyně. K tomu uvedla, že „insolvence nebyla prohlášena na správkyni dědictví“, nýbrž na majetek žalobkyně jako fyzické osoby. Dále poukázala na svůj věk, sociální stav, délku řízení a komplikace způsobené pandemií.
Předseda senátu Vrchního soudu v Praze Mgr. Jiří Čurda se k návrhu vyjádřil tak, že návrh považuje za nedůvodný, neboť „s ohledem na prohlášení konkursu…žalobkyně pozbyla i aktivní legitimaci k takovému návrhu“. Poukázal na to, že na majetek žalobkyně byl prohlášen konkurs usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2021,č. j. KSOS 34 INS XY.
Nejvyšší soud České republiky, který je příslušný k projednání návrhu (§174a odst. 4 část věty před středníkem zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o soudech a soudcích“) a kterému byla věc předložena dne 2. 12. 2021, dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
Podle ustanovení §1 o. s. ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení §6 o. s. ř. v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.
Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§174a odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy (§174a odst. 8 věta první před středníkem zákona o soudech a soudcích).
V řízení o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu podle ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, může příslušný soud stanovit lhůtu jen ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich provedením) nebo jejichž potřeba provedení – i když o nich dosud nebylo rozhodnuto – je podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci musí být podle zákona učiněny. Při rozhodování o tomto návrhu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy; navrhovanou délkou lhůty k provedení procesního úkonu však není vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 21 Cul 3/2004, uveřejněné pod č. 80/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Návrhem podle ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích se nelze domáhat určení lhůty k nařízení jednání, jestliže potřeba jeho provedení není s přihlédnutím k povaze věci nepochybná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2012, sp. zn. 21 Cul 5/2012, uveřejněné pod č. 2/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Má-li být respektována nezávislost soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí a zároveň zachováno právo účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, pro řízení návrhu na určení lhůty podle ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích z toho vyplývá, že příslušný soud sice může soudu, vůči němuž návrh směřuje, stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, avšak nesmí porušit jeho (Ústavou a zákonem zaručenou) nezávislost při rozhodování sporu nebo jiné právní věci tím, že by mu nařídil, jaké procesní úkony má za řízení učinit, a tedy jak má při projednávání a rozhodování jednotlivé věci konkrétně postupovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2006, sp. zn. 21 Cul 4/2006).
V posuzovaném případě, jak vyplývá z obsahu spisu, odvolací soud nařídil jednání ve věci na den 25. 10. 2021, toto jednání dne 20. 10. 2021 odročil na neurčito s odůvodněním, že na majetek žalobkyně byl prohlášen konkurs. Z uvedeného vyplývá, že sám odvolací soud již dospěl k závěru, že k rozhodnutí o věci je třeba nařídit jednání [nejsou tedy splněny podmínky pro rozhodnutí bez nařízení jednání (srov. ustanovení §214 odst. 2 o. s. ř.)]; je zapotřebí tak posoudit oprávněnost jeho dalšího postupu [odročení jednání (srov. ustanovení §119 odst. 1 o. s. ř.)].
Nejvyšší soud dále ověřil v insolvenčním rejstříku, že na majetek navrhovatelky byl prohlášen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2021, č. j. KSOS 34 INS XY konkurs, usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne v 9:38 hodin, tímto nastaly účinky prohlášení konkurzu [srov. ustanovení §245 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále jen „IZ“]. Proti usnesení podala zdejší navrhovatelka odvolání, o němž nebylo doposud rozhodnuto.
Procesní (jakož i hmotněprávní) postavení žalobkyně se tedy změnilo tím, že byl zjištěn úpadek žalobkyně a na její majetek prohlášen konkurz. Vznikla proto procesní otázka (před jejímž zodpovězením nyní Vrchní soud v Praze stojí), jaký vliv má tato nová skutečnost na průběh řízení, a to jak z hlediska vlivu probíhajícího insolvenčního řízení, tak z hlediska postavení žalobkyně jako správkyně dědictví (Vrchní soud v Praze v tomto směru argumentuje ztrátou její „aktivní legitimace“). Proto nelze vyhovět požadavku žalobkyně na určení lhůty Vrchnímu soudu v Praze k nařízení jednání nebo k rozhodnutí ve věci, neboť by tím bylo nepřípustně zasahováno do nezávislosti soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů, a to v řízení, které svou povahou není určeno k „usměrňování“ (pomocí závazného právního názoru) projednávání a rozhodování jednotlivých věcí. Navrhovatelka se svým návrhem na určení lhůty totiž – důsledně vzato – domáhá přezkumu toho, zda má zjištění úpadku a prohlášení konkurzu na její majetek vliv na projednání a rozhodnutí věci zahájené její žalobou jako správkyně dědictví; to však v řízení o určení lhůty k provedení procesního úkonu není možné.
Protože soud je zásadně vázán žalobou (návrhem) – srov. ustanovení §153 odst. 2 o. s. ř. a §174a odst. 5 větu druhou zákona o soudech a soudcích, Nejvyšší soud České republiky návrh na určení lhůty podle ustanovení §174a odst. 7 části věty za středníkem zákona o soudech a soudcích zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť navrhovatelka nemá ve smyslu ustanovení §174a odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby jí stát nahradil náklady, které jí v tomto řízení vznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 12. 2021
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu