ECLI:CZ:NS:2021:21.CUL.4.2021.1
sp. zn. 21 Cul 4/2021-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., o návrhu žalované I. L., IČO XY, s místem podnikání v XY, zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem se sídlem v Praze 3, Lucemburská č. 1519/13, podaném proti Nejvyššímu soudu, na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené pod sp. zn. 23 Cdo 23/2019, takto:
I. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu – rozhodnutí o návrhu na pokračování v řízení, se zamítá .
II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2018, č. j. 18 Co 73/2018-428, kterým bylo rozhodnuto o odvolání obou účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 4. 2017, č. j. 25 C 212/2013-333, podala žalovaná dovolání.
Věc byla předložena Nejvyššímu soudu dne 4. 1. 2019 a byla vedena pod sp. zn. 23 Cdo 23/2019.
Usnesením ze dne 27. 12. 2018, č. j. MSPH 89 INS 18277/2014-A-213, prohlásil Městský soud v Praze, jako insolvenční soud, konkurs na žalovanou.
Usnesením ze dne 12. 2. 2019, č. j. 23 Cdo 23/2019-572, vyrozuměl Nejvyšší soud o výše uvedené skutečnosti účastníky a zároveň je poučil o dalším procesním postupu.
Podáním ze dne 28. 4. 2021, adresovaném Nejvyššímu soudu a Obvodnímu soudu pro Prahu 4, navrhla žalovaná pokračování v přerušeném řízení „s odkazem na ustanovení §264 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon)“.
Návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 2. 6. 2021, který byl Nejvyššímu soudu doručen dne 7. 6. 2021, se žalovaná domáhá, aby byla určena lhůta k provedení procesního úkonu – rozhodnutí o návrhu na pokračování v řízení. Návrh odůvodnila tím, že o jejím návrhu nebylo doposud rozhodnuto, senát 23 Cdo je „procesně nečinný“, ačkoliv žalovaná dne 28. 4. 2021 navrhla, aby bylo v řízení pokračováno. Poukázala dále na dílčí nesprávnost usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2019, č. j. 23 Cdo 23/2019-572, jehož „…bod II. je v příkrém rozporu s ustanovením §264 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon)…“.
Předsedkyně senátu 23 Cdo JUDr. Kateřina Hornochová sdělila, že návrh žalované vychází mylně z ustanovení §264 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), jež však v dané věci nelze aplikovat, neboť v posuzovaném případě je navrhovatelka v postavení žalované a jedná se o pohledávku, která má být uspokojena z majetkové podstaty. Je proto třeba aplikovat ustanovení §265 insolvenčního zákona.
Nejvyšší soud České republiky, který je příslušný k projednání návrhu (§174a odst. 4 část věty za středníkem zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zákon o soudech a soudcích“) a kterému byla věc předložena dne 7. 6. 2021, dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
Podle ustanovení §1 o. s. ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení §6 o. s. ř. v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.
Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§174a odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy (§174a odst. 8 věta první před středníkem zákona o soudech a soudcích).
Podle ustanovení §263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) – dále jen „IZ“, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, přerušují se soudní a rozhodčí řízení, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník, prohlášením konkursu. V těchto řízeních lze pokračovat jen za podmínek stanovených tímto zákonem; možnost postupovat podle ustanovení §141a tím není dotčena.
Podle ustanovení §264 IZ platí:
1) V přerušených řízeních, ve kterých v době prohlášení konkursu dlužník vystupoval jako žalobce nebo jiný navrhovatel, jakož i v dalších řízeních, ve kterých uplatňoval své pohledávky nebo jiná práva týkající se majetkové podstaty, lze pokračovat na návrh insolvenčního správce; dnem, kdy soudu, rozhodci nebo stálému rozhodčímu soudu, u kterého je řízení vedeno, došel jeho návrh na pokračování v řízení, se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka.
2) Jestliže insolvenční správce ve lhůtě určené mu soudem, rozhodcem nebo stálým rozhodčím soudem, u kterého je řízení vedeno, nepodal návrh na pokračování v řízení, mohou návrh na pokračování v řízení podat dlužník, popřípadě ostatní účastníci řízení s tím, že dlužník zůstává účastníkem řízení.
Podle ustanovení §265 IZ platí:
1) V přerušených řízeních, ve kterých v době prohlášení konkursu věřitelé uplatňovali proti dlužníku pohledávky nebo jiná práva, které se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, lze pokračovat na návrh těchto věřitelů nebo insolvenčního správce, jde-li o spory o rozsah majetkové podstaty, s výjimkou sporů o vyloučení majetku z ní, nebo jde-li o řízení o nárocích s právem na uspokojení ze zajištění anebo o řízení o pohledávkách za majetkovou podstatou nebo o pohledávkách postavených jim na roveň. Dnem, kdy soudu, rozhodci nebo stálému rozhodčímu soudu, u kterého je řízení vedeno, došel návrh na pokračování v řízení, se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka.
2) V řízeních o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, lze po prohlášení konkursu pokračovat, jen rozhodl-li o tom na návrh osoby, která takové nároky uplatňuje, nebo na návrh insolvenčního správce insolvenční soud; obdobně to platí, jde-li o řízení přerušená prohlášením konkursu podle §263, kterých se netýká úprava obsažená v §264 a odstavci 1. Proti rozhodnutí o tomto návrhu není odvolání přípustné. Rozhodnutí se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a navrhovateli.
3) Rozhodnutí o pokračování v řízení podle odstavce 2 může insolvenční soud vydat, jen může-li pokračování v řízení vést k vyjasnění sporných otázek vyvolaných insolvenčním řízením nebo k ukončení dlužníkových sporů způsobem, který nezatěžuje majetkovou podstatu. Tímto rozhodnutím se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka; v řízení však lze pokračovat až po přezkumném jednání.
Z uvedených ustanovení tak bezpochyby vyplývá, že návrh na pokračování v řízení, přerušeného podle ustanovení §263 odst. 1 IZ, může dlužník podat (účinně) pouze v případě, kdy dlužník vystupuje jako žalobce (nebo jiný navrhovatel) a uplatňuje pohledávky anebo jiná práva týkající se majetkové podstaty; v ostatních případech, zejména tedy v případech, kdy jsou proti dlužníku uplatněny pohledávky, které mají být uspokojeny z majetkové podstaty (tak jako v posuzovaném případě), je procesní aktivita dlužníka vyloučena; v takových řízeních může být pokračováno pouze tehdy, pokud tak rozhodl k návrhu žalobce (osoby uplatňující nároky týkající se majetkové podstaty) nebo insolvenčního správce insolvenční soud, tedy v posuzovaném případě Městský soud v Praze.
Z uvedeného vyplývá, že navrhovatelka není legitimována k podání návrhu na pokračování v přerušeném řízení a že Nejvyšší soud, který není insolvenčním soudem, není příslušný o takovém návrhu ani rozhodnout.
Návrh tak není důvodný.
Nejvyšší soud České republiky proto návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu podle ustanovení §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení §174a odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení vznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 6. 2021
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu