ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.1138.2021.1
sp. zn. 22 Cdo 1138/2021-900
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce R. G. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Ivo Kuběnou, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 183/50, proti žalované Stavitelství Daniel Stryk, s. r. o. , IČO 27822699, se sídlem v Praze 1, Soukenická 2082/7, zastoupené Mgr. Romanou Petrovou, advokátkou se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 244/18, za účasti vedlejšího účastníka města Bílovec , se sídlem úřadu v Bílovci, Slezské náměstí 1/1, zastoupeného JUDr. Karlou Návedlovou, advokátkou se sídlem v Bílovci, Wolkerova 1140/2, o odstranění vodovodního řadu z pozemku, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 140/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2020, č. j. 8 Co 243/2018-864, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce a žalovaná nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na nákladech dovolacího řízení částku 4 356 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Karly Návedlové se sídlem v Bílovci, Wolkerova 1140/2.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobce se proti původní žalované Š. K. domáhal, aby odstranila z jeho pozemku par. č. XY v k. ú. XY, vodovodní řad, který tam bez jeho souhlasu postavila. To původní žalovaná odmítla s odůvodněním, že se vodovodní řad nenachází na pozemku žalobce; protože následně uzavřela se Stavitelstvím Daniel Stryk, s. r. o., smlouvu o postoupení práv a povinností, kterou na něj převedla vlastnictví k vodovodnímu řadu, žalobce rozšířil žalobu proti této společnosti (nynější žalovaný). Do řízení také vstoupilo jako vedlejší účastník na straně žalované město Bílovec.
Soud prvního stupně nejprve rozsudkem ze dne 2. 5. 2013, č. j. 14 C 140/2011-145, zamítl žalobu proti původní žalované Š. K., neboť již není vlastnicí předmětného vodovodního řadu; vůči nynější žalované žalobě vyhověl, uložil jí, aby stavbu vodovodního řadu z pozemku par. č. XY odstranila.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 6. 8. 2013, č. j. 8 Co 539/2013-172, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Uložil mu, aby se zabýval možnými způsoby vypořádání stavby na cizím pozemku ve smyslu §135c odst. 1 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále také „obč. zák.)“.
Soud prvního stupně následně rozsudkem ze dne 24. 3. 2015, č. j. 14 C 140/2011-318, žalobu zamítl. Po doplnění dokazování dospěl k závěru (zejména ze znaleckého posudku Ing. J. Hlaváčka), že nelze postavit najisto, že jde o stavbu na cizím pozemku.
Odvolací soud usnesením ze dne 12. 8. 2015, č. j. 8 Co 224/2015-347, rozsudek soudu prvního stupně opět zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Rozsudkem ze dne 31. 5. 2018, č. j. 14 C 140/2011-637, soud prvního stupně žalobě znovu vyhověl a žalované uložil, aby odstranila část potrubí vodovodního řadu z pozemku žalobce.
Následně k odvolání žalované a vedlejšího účastníka odvolací soud rozsudkem ze dne 4. 10. 2017, č. j. 8 Co 243/2018-667, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zřídil věcné břemeno ve prospěch žalované, vlastnice vodovodního řadu, spočívající v právu vedení vodovodního řadu na pozemku žalobce, a žalované uložil, aby zaplatila žalobci jednorázovou náhradu za zřízení věcného břemene 130 000 Kč; usnesením ze dne 19. 10. 2018, č. j. 14 C 140/2011-675, rozhodl o náhradě nákladů státu.
Poté Nejvyšší soud k dovolání žalobce rozsudkem ze dne 29. 4. 2019, č. j. 22 Cdo 185/2019-695, zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 4. 10. 2018 i usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení ze dne 19. 10. 2018, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Zatím posledním rozhodnutím ve věci samé Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 12. 2020, č. j. 8 Co 243/2018-864, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 31. 5. 2018 změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I) a rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku týkajícím se náhrady nákladů řízení státu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok III). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a IV).
Soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 2.2021, č. j. 14 C 140/2011-868, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 2.2021, č. j. 14 C 140/2011-876, uložil žalobci, aby zaplatil České republice náhradu nákladů řízení spočívající ve vyplaceném svědečném 2 426 Kč a znalečném 38 346,20 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce („dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také „o. s. ř.”). Tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Obsah všech rozhodnutí ve věci i obsah dovolání a vyjádření vedlejšího účastníka je účastníkům znám, proto na ně dovolací soud v podrobnostech pro stručnost odkazuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatelka domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatelka uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 68/2017).
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu, resp. aby uvedl svůj právní názor; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení - třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Protože v dovolacím řízení se uplatňuje zásada projednací, je povinností dovolatele nejen uvést dovolací důvod (proč považuje právní posouzení věci za nesprávné), ale především vymezit důvod přípustnosti dovolání (to výslovně stanoví §241a odst. 2 o. s. ř. - k tomu viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, a další judikaturu tam citovanou). Teprve řádné vymezení důvodu přípustnosti dovolání vytváří předpoklad k tomu, aby se dovolací soud zabýval otázkou, zda důvod přípustnosti je opravdu dán, a v kladném případě přezkoumal důvodnost dovolání.
V obsáhlém dovolání (které se týká výhradně revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu VUT Brno, fakulty stavební) žalobce především namítá, že revizní znalecký posudek vypracoval stejný znalecký ústav (i stejná osoba), jako znalecký posudek předložený již dříve vedlejším účastníkem řízení. Tato skutečnost je však v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle které „revizní znalecký posudek může zpracovat jiný znalec či znalecký ústav, občanský soudní řád přesnější návod pro tento postup neposkytuje“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2414/2008). Odvolací soud navíc opomenul zabývat se námitkou dovolatele, že zpracovatel revizního znaleckého posudku je podjatý. Ostatně k reviznímu posudku znalce Ing. Kutálka neměl odvolací soud přihlížet ex lege, neboť znalecký posudek podaný vyloučeným znalcem není způsobilým důkazem, na základě kterého by bylo možné učinit skutková zjištění soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013, uveřejněný pod číslem 109/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní – dále také „Rc 109/2014“).
Z dovolatelem citovaných rozhodnutí i z dalšího obsahu dovolání vyplývá, že napadené rozhodnutí má patrně záviset na řešení otázky, zda odvolací soud má přihlédnout k námitce podjatosti znalce vznesené v průběhu odvolacího řízení, resp. na otázce, zda má znalce vyloučit pro podjatost z úřední povinnosti.
Na předložených otázkách nicméně napadené rozhodnutí ve smyslu §237 o. s. ř. nezávisí. Předně se odvolací soud neopomenul zabývat námitkou podjatosti znalce; dovolatel takovou námitku v řízení totiž vůbec nevznesl. Námitka podjatosti nevyplývá ani z podání ze dne 24. 8. 2020 (jak tvrdí dovolatel), v němž mimo jiné zaznívá, že „stanovisko znalce nelze považovat za objektivní a nestranné“; ta se totiž zjevně týkala původního znaleckého posudku, předloženého vedlejším účastníkem řízení a i v této souvislosti byla uplatněna naprosto vágně. Proti reviznímu znaleckému posudku vyžádanému soudem dovolatel námitku podjatosti nevznesl (viz protokol z jednání ze dne 14. 12. 2020, č. l. 861). Stejně tak napadené rozhodnutí nespočívá na otázce, zdali měl odvolací soud vyloučit ze zpracování doplněného revizního posudku znalce Ing. Kutálka z úřední povinnosti, neboť podjatost znalce odvolací soud v řízení nekonstatoval.
K tomu dovolací soud pro úplnost dodává: Revizní znalecký posudek vyžádaný soudem se netýkal závěrů předchozího znaleckého posudku vypracovaného týmž znaleckým ústavem pro vedlejšího účastníka řízení; nedošlo tedy k tomu, že by „stejná osoba měla přezkoumávat svůj vlastní, již dříve zpracovaný znalecký posudek“, jak namítá dovolatel. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu VUT Brno, předloženého vedlejším účastníkem, vůbec nevyplývala zjištění ohledně toho, zda vodovodní řad se nachází na pozemku žalobce; ta vyplývala především z posudku znalce Ing. Hlaváčka, jehož závěry chtěl vedlejší účastník předložením prvního posudku znaleckého ústavu VUT Brno zpochybnit. Protože však z posudku předloženého vedlejším účastníkem nevyplývala potřebná skutková zjištění, a protože vedlejší účastník již dříve navrhl vypracování revizního znaleckého posudku ke zpochybnění závěrů znalce Ing. Hlaváčka, nařídil odvolací vypracování revizního znaleckého posudku k zodpovězení otázky, zda vodovodní řad se nachází na pozemku žalobce či nikoli; znalecký ústav tak nepřezkoumával svůj vlastní, dříve vypracovaný posudek pro vedlejšího účastníka řízení.
Dále dovolatel na str. 4 a násl. dovolání vznáší výhrady „k doplnění dokazování v průběhu odvolacího řízení po dříve provedené koncentraci řízení“; k tomu ale nevymezuje přípustnost dovolání. Protože dovolatel k těmto námitkám řádně nevymezuje přípustnost dovolání, mohl by dovolací soud přihlédnout k tvrzeným vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jen v případě, pokud by bylo dovolání z jiného důvodu přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.), a to v této věci není. K tomu srovnej také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3130/2014.
Důvodná pak není ani námitka, že napadené rozhodnutí je v rozporu s předchozím rozhodnutím Nejvyššího soudu v této věci. Dovolatel namítá, že „Nejvyšší soud ČR potvrdil, že vodovod má být odstraněn, případně mají být žalobci uhrazeny veškeré náklady vznikající umístěním vodovodu na pozemku žalobce“. To však z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 22 Cdo 185/2019, nevyplývá; dovolací soud byl nadto vázán skutkovým zjištěním, podle kterého část vodovodního řadu zasahuje do pozemku žalobce. Nicméně v dalším řízení bylo doplněním dokazování zjištěno, že vodovodní řad na pozemek žalobce nezasahuje (viz bod 23 odůvodnění napadeného rozhodnutí), v důsledku čehož se změnilo i právní hodnocení věci.
Konečně je třeba uvést, že přípustnost dovolání nemohou založit námitky proti znaleckému posudku, které sám žalobce charakterizuje jako „skutečnosti, které mají zpochybnit závěry učiněné znalcem Ing. Hlaváčkem“ a dále „skutečnosti a závěry uvedené ve znaleckém posudku znalce Ing. Kutálka, CSc., které jsou v přímém rozporu s platnou právní úpravou“; jde o polemiku s postupem a odbornými závěry znalce.
Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013). Dovolací soud se proto těmito námitkami nemohl zabývat.
Namítá-li dovolatel, že znalecký posudek Ing. Kutálka je v rozporu s ustanoveními katastrální vyhlášky, ani z takové námitky nevyplývá právní otázka, která by mohla založit přípustnost dovolání. I v tomto případě jde ve skutečnosti o polemiku se skutkovými zjištěními, neboť tvrdí-li znalec, že hranici pozemku nelze přesně určit, nezpochybňuje tím zákonná pravidla stanovení geometrického a polohového určení pozemku (dovolatel zmiňuje §87 odst. 1 vyhlášky č. 357/2013 Sb. o katastru nemovitostí – katastrální vyhláška), nýbrž vyjadřuje odborný názor, že technické možnosti nedovolují dobrat se na základě zákonem stanoveného postupu dostatečně přesného výsledku.
Protože dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se vedlejší účastník domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 29. 6. 2021
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu