Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2021, sp. zn. 23 Cdo 1511/2021 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.1511.2021.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.1511.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 1511/2021-289 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně L. S. se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Vítězslavem Musilem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 155/86, proti žalovaným 1) CENTRUM POMOCI občanské sdružení , se sídlem v Zábřehu, Krumpach 1945/26, identifikační číslo osoby 22892010, 2) J. N. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, za účasti Generali Česká pojišťovna a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného 2), zastoupeného Mgr. Ondřejem Buchou, advokátem se sídlem ve Stříbře, Kostelní 840, o zaplacení částky 363 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 215 C 15/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 10. 12. 2020, č. j. 69 Co 191/2020-234, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 197 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ondřeje Buchy, advokáta. Odůvodnění: Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby žalovaným 1) a 2) bylo uloženo zaplatit jí společně a nerozdílně částku 363 000 Kč s příslušenstvím jako náhradu škody spočívající v rozdílu mezi odhadní cenou 1 089 000 Kč a částkou 726 000 Kč, za níž byla podle záznamu o provedené dražbě ze dne 8. 4. 2015, č. j. 179 EXE 11/14-61, vydražena budova ve vlastnictví žalobkyně č. p. XY na pozemku p. č. st. XY v k. ú. XY. Okresní soud v Šumperku jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 3. 2020, č. j. 215 C 15/2018-174, zamítl žalobu na zaplacení částky 363 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), rozhodl o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů řízení žalovanému 1) (výrok II), žalovanému 2) (výrok III), jakož i vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného 2) (výrok IV). Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu), změnil jej ve výroku IV co do částky náhrady nákladů řízení vůči vedlejšímu účastníkovi (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a žalovaným 2) (výrok IV rozsudku odvolacího soudu) a mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalovaného 2) (výrok V rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak jej zjistil soud prvního stupně. Zdůraznil, že žalobkyně ani po poučení podle §118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neprokázala existenci smluvního vztahu mezi ní a žalovanými 1) a 2). Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že smlouvu o zprostředkování právního zastoupení uzavřel žalovaný 1) s L. V. jako fyzickou osobou, nikoliv jako jednatelem žalobkyně, jakož i to, že plné moci žalovanému 2) k zastupování v exekučním řízení udělili L. V. a H. V. opět jako fyzické osoby a ne jako jednatelé žalobkyně. Žalovanému 2) tak ve vztahu k žalobkyni nemohly vzniknout povinnosti, které má advokát vůči klientovi podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Ohledně posouzení deliktní odpovědnosti podle §2950 či §2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, se odvolací soud ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný 1) žádné povinnosti neporušil, pokud pouze zprostředkoval právní pomoc ze strany žalovaného 2), jenž činil po převzetí právního zastoupení veškeré další úkony. Dále odvolací soud učinil právní závěr, že žalovaný 2) porušil smlouvu o právním zastoupení uzavřenou s L. a H. V., když si musel být vědom toho, že nejsou účastníky dražby nemovitosti v rámci exekučního řízení, a že tedy podává návrhy za osoby bez věcné legitimace. Tím žalovaný 2) podle odvolacího soudu porušil právní povinnost vyplývající z §16 zákona o advokacii, která „fakticky sloužila k ochraně práv žalobkyně“. Žalobkyni však podle odvolacího soudu v příčinné souvislosti s tímto pochybením žalovaného 2) žádná škoda nevznikla, neboť dražba nemovitosti žalobkyně v exekučním řízení by stejně proběhla vzhledem k tomu, že neexistovaly žádné okolnosti svědčící pro odklad či zastavení exekuce. V této souvislosti odvolací soud zdůraznil skutečnost zjištěnou soudem prvního stupně, že žalobkyně neměla v rozhodné době zajištěny finanční prostředky, aby u exekutora složila jistotu ve výši vymáhané pohledávky, nákladů oprávněného a nákladů exekuce. S ohledem na uvedené odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, v němž brojila proti závěru odvolacího soudu, že k prodeji její nemovitosti v dražbě by došlo i bez ohledu na pochybení žalovaného 2), protože žalobkyně neměla zajištěny finanční prostředky pro splnění vymáhané povinnosti. Tato otázka měla být podle žalobkyně „dovolacím soudem posouzena jinak, resp. při jejím řešení se odvolací soud měl odchýlit od rozhodovací praxe dovolacího soudu“, přičemž v dovolání odkázala na jediné rozhodnutí dovolacího soudu. Žalobkyně v odůvodnění dovolání sice souhlasila se závěrem odvolacího soudu, že žalovaný 2) jednal v rozporu s §16 zákona o advokacii, ovšem neztotožnila se s hodnocením výpovědi svědka P. V., s nímž měl jednatel žalobkyně L. V. jednat o zápůjčce finančních prostředků. Konkrétně žalobkyně poukázala na to, že svědek doslova uvedl, „že to není problém … peníze mu půjčím“ , z čehož usuzovala, že tímto ze strany svědka byla učiněna nabídka k uzavření smlouvy o zápůjčce, a ve výsledku tak mezi svědkem a žalobkyní byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí, resp. jednání mezi L. V. a svědkem P. V. se nacházela minimálně ve fázi předsmluvního jednání dle §1729 o. z. To vše pak mělo dostatečně prokazovat, že žalobkyně dlužnou částku měla k dispozici. Na závěr dovolání žalobkyně uvedla, že v případě dodržení zákonných a smluvních povinností ze strany žalovaných 1) a 2) by bylo možné dosáhnout odložení dražby, a eventuálně složit nezbytnou jistotu k rukám exekutora, a proto navrhla, aby dovolací soud změnil napadený rozsudek odvolacího soudu tak, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 363 000 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení před soudy. K dovolání žalobkyně se vyjádřil toliko vedlejší účastník na straně žalovaného 2). Předně konstatoval, že žalobkyně nespecifikuje žádnou konkrétní právní otázku, nýbrž polemizuje pouze se skutkovými závěry odvolacího soudu a soudu prvního stupně ohledně posouzení příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a vznikem škody a otázky vzniku škody, resp. s hodnocením v řízení provedených důkazů. Poté předložil vlastní interpretaci výpovědi svědka P. V. a jednatelky žalobkyně H. V. a na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné a přiznal mu náhradu nákladů dovolacího řízení. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jeno. s. ř.“. Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Uvedené náležitosti dovolání žalovaného naplňuje. Dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Ve vztahu k závěru odvolacího soudu, že k prodeji nemovitosti v dražbě by došlo i bez ohledu na pochybení žalovaného 2), neboť žalobkyně neměla k dispozici finanční prostředky ke splnění vymáhané povinnosti, žalobkyně předně namítá, že soudy vycházely z nesprávného hodnocení svědecké výpovědi P. V., která se týkala poskytnutí zápůjčky žalobkyni. Taková námitka však nemůže přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit, neboť samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014). Žalobkyně v dovolání posléze vyjadřuje nesouhlas s dalšími skutkovými zjištěními odvolacího soudu a soudu prvního stupně. Z nich přitom plyne, že k žádné konkrétní dohodě, z níž by plynul závazek svědka P. V. poskytnout žalobkyni finanční prostředky, nedošlo. Svědek ve své výpovědi výslovně uvedl, že jej L. V.neinformoval o exekuci vedené na nemovitosti žalobkyně, takže měl za to, že jednatel žalobkyně L. V. měl čím ručit a byl schopen mu poskytnout zajištění, v opačném případě by nemusel finanční prostředky zapůjčit. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů přitom v dovolacím řízení v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Uvádí-li žalobkyně konečně v dovolání, že jednání mezi L. V. jako jednatelem žalobkyně a svědkem P. V. vedlo k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, a tím k získání prostředků na úhradu vymáhané částky, pak k této námitce Nejvyšší soud v dovolacím řízení nemohl přihlédnout již z toho důvodu, že ji žalobkyně řádně neuplatnila již v řízení před soudy nižších stupňů, ačkoliv mohla (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 1528/2006, nebo z novější judikatury usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2468/2018). Žalobkyní v dovolání nově namítané skutečnosti nelze v dovolacím řízení v důsledku §241a odst. 6 o. s. ř. zohlednit. Nadto dovolací soud uvádí, že ani odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 25 Cdo 462/2018, není případný, poněvadž se týká tzv. předsmluvní odpovědnosti na škodu, a nezabývá se tedy otázkou uzavření smlouvy (o smlouvě budoucí). Lze tedy závěrem shrnout, že ani v tomto případě není přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založena. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně směřující proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. V projednávané věci žalobkyně dovoláním napadla rovněž výrok II, III, IV a V rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím. Takové dovolání je však podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. nepřípustné, proto je také v tomto rozsahu Nejvyšší soud §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 6. 2021 JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/30/2021
Spisová značka:23 Cdo 1511/2021
ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.1511.2021.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:09/07/2021
Podána ústavní stížnost sp. zn. I.ÚS 2502/21
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-12