ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.1593.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 1593/2021-170
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně IO CZ s.r.o. , se sídlem v Praze 3, Žižkov, Táboritská 880/14, PSČ 130 00, IČO 28978676, zastoupené JUDr. Vencislavem Sabotinovem, advokátem, se sídlem v Litoměřicích, Mrázova 845/9, PSČ 412 01, proti žalovanému A. V. , se sídlem XY, IČO XY, o zaplacení částky 121 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 319/2019, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2021, č. j. 11 Co 48/2021-140, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 12. 1. 2021, č. j. 24 C 319/2019-132, zamítl návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 9. 2020, č. j. 24 C 319/2019-132.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 2. 2021, č. j. 11 Co 48/2021-140, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Podle dovolatele závisí napadené rozhodnutí na vyřešení právní otázky, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena. Jedná se o otázku, zda konkrétní v dovolání žalovaným uváděné skutečnosti lze považovat za omluvitelný důvod zmeškání lhůty ve smyslu §58 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolatel uváděl, že zmeškal lhůtu k podání odvolání za situace, kdy z důvodu závažného náhlého respiračního onemocnění doprovázeného vysokou teplotou a celkovým vyčerpáním organismu v době probíhající koronavirové pandemie a nařízeného výjimečného stavu majících za následek výrazné a prokazatelné omezení poskytování zdravotní péče, navíc když žalovaný žije sám, nemohl se obrátit na svého praktického lékaře, protože žádného nemá, a ani nemohl vyhledat jiného lékaře, vše řešil se svou matkou – lékařkou v důchodu. V této situaci nebyl žalovaný schopen sepsat a podat plánované odvolání. Z mimořádnosti a neobvyklosti popsané situace pramení i důkazní nouze žalovaného; který nebyl schopen předložit jiný důkaz než čestné prohlášení jeho matky – interní lékařky v důchodu a informaci o nemoci žalovaného poskytnutou stejnému soudu a soudci v jiném řízení vedeném u téhož soudu.
Odvolací soud měl podle žalovaného též pochybit, když nečekal na předložení důkazu – čestného prohlášení matky žalovaného a rychle rozhodl tak, že napadené rozhodnutí potvrdil.
Podle žalovaného odvolací soud zcela nesprávně právně posoudil existující skutkové okolnosti a navíc opomenul právo žalovaného předkládat důkazy. Žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Závěrem žalovaný s ohledem na nebezpečí hrozící exekuce ve věci, kdy žalovanému může vzniknout závažná újma, žádá dovolací soud, aby v souladu s §243 písm. a) o. s. ř. odložil vykonatelnost napadeného usnesení.
Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, přihlédne k případným vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.). Při posuzování dovolacího důvodu přitom vychází z toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§41 odst. 2 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 6 o. s. ř. nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.
Žalovaný v dovolání předkládá k posouzení otázku, kterou opírá o skutkový stav, který v řízení před soudem prvního stupně ani odvolacím soudem nebyl zjištěn. V řízení před soudy nebylo prokázáno, že by žalovaný trpěl závažným náhlým respiračním onemocněním, které by mu bránilo v podání odvolání. Naopak soudy poukázaly na skutečnost, že žalovaný dne 2. 11. 2020, tedy v průběhu lhůty pro podání odvolání v této věci, žádal soud z pozice advokáta v jiné věci o prodloužení lhůty k předložení odůvodnění svého podání z důvodu nemoci, byl tudíž jistě téhož dne za běhu odvolací lhůty proti rozsudku ve věci, v níž byl účastníkem, podat prostřednictvím datové schránky alespoň blanketní odvolání. Otázka, zda dovolatelem uváděné skutečnosti lze považovat za omluvitelný důvod zmeškání lhůty, tak v situaci, kdy nebylo prokázáno, že žalovaný trpěl závažným náhlým respiračním onemocněním, není způsobilá založit přípustnost jeho dovolání.
Nejvyšší soud v této souvislosti již mnohokrát judikoval, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu, že dovolací soud je vázán skutkovým závěrem odvolacího soudu. Vázanost Nejvyššího soudu skutkovým stavem tak, jak jej zjistily soudy obou stupňů, vyplývá nejen ze samotné povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku, ale také ze samotného znění §241a odst. 1 o. s. ř., podle kterého je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci. Dovolacímu soudu tedy nepřísluší přezkum napadeného rozhodnutí po stránce skutkové, nýbrž pouze po stránce právní, a skutkové námitky dovolatele tak nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Jinými slovy přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. tedy nemůže založit právní otázka, která je založena na vlastních skutkových závěrech dovolatele či na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu a na kritice hodnocení důkazů. Nejvyšší soud se k nutnosti vymezení relevantní právní otázky, jakožto obsahové náležitosti dovolání, již vícekrát vyjádřil ve své rozhodovací praxi, např. i v usnesení ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, kdy judikoval, že pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné.
Přípustnost dovolání není způsobilá založit ani námitka žalovaného o tom, že odvolací soud pochybil, když nečekal na předložení čestného prohlášení matky žalovaného a ve věci rozhodl. Tato námitka (byla-li by shledána opodstatněnou) by představovala „pouze“ vadu řízení, která sama o sobě není způsobilá založit přípustnost dovolání, nýbrž kterou je dovolací soud oprávněn se zabývat jen v případě, že je dovolání jinak přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
Žalovaný v dovolání rovněž navrhl odložení vykonatelnosti napadeného usnesení. Jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání nebo pro zastavení dovolacího řízení, nemůže být o dovolání věcně rozhodnuto a není „projednatelný“ ani akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti nebo právní moci napadeného usnesení. Důvody, pro něž byl takový návrh podán, se v takovém případě není třeba zabývat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, bod 34).
Vzhledem k tomu, že dovolání žalovaného není přípustné, Nejvyšší soud je v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Protože tímto rozhodnutím řízení o věci nekončí, rozhodne i o nákladech dovolacího řízení soud v konečném rozhodnutí o věci (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 6. 2021
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu