ECLI:CZ:NS:2021:23.ND.562.2020.1
sp. zn. 23 Nd 562/2020-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně V. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Antonínem Strouhalem, advokátem se sídlem v Brně, Dvořákova 635/4, proti žalované PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Klimentského 1216/46, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o zaplacení částky 116 504 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 174/2020, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 174/2020, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Třebíči.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 předložil podle §12 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyššímu soudu návrh žalobkyně, aby věc vedená u tohoto soudu pod sp. zn. 24 C 174/2020 byla z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Třebíči.
Žalobkyně odůvodnila svůj návrh tím, že v obvodu Okresního soudu v Třebíči se nachází její trvalé bydliště „jako spotřebitelky“, oproti žalované má nepoměrně horší majetkové poměry, řízení u místně příslušného soudu by ji ztížilo domožení se spravedlnosti, přičemž pro žalovanou není problém financovat dojezd k tomuto soudu, u kterého navíc bylo vedeno exekuční řízení.
Žalovaná s návrhem, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu v Třebíči, nesouhlasila. Argumentovala, že nejde o mimořádné důvody, pro které by věc měla být odňata zákonnému soudci.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený obvodnímu soudu, u nějž je věc vedena, i okresnímu soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Skutečnosti uváděné žalobkyní v návrhu na přikázání věci jinému soudu prvního stupně, které se fakticky odvíjejí od místa jejího bydliště, přitom Nejvyšší soud neshledal natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy.
Obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků musí překonat mezi místem bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 29 Nd 218/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013). Uvedené platí tím spíše v případě, je-li žalobkyně zastoupena advokátem, a žalovaná, která má sídlo v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1, s navrhovaným přikázáním věci nesouhlasí. Skutečnost, že žalobkyně, která se domáhá vydání bezdůvodného obohacení, neboť exekuce vedená na základě rozhodčího nálezu byla jako nepřípustná zcela zastavena, uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru jako spotřebitelka, je nerozhodná. Nelze totiž usuzovat, že hospodárnější a rychlejší nebo po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější by bylo projednání věci jiným než místně příslušným obvodním soudem.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Třebíči z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 12. 2021
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu