ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.454.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 454/2021
sp. zn. 24 Cdo 454/2021-4468
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po A. J. , zemřelém dne 31. května 2015, posledně bytem XY, za účasti 1) L. J. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janem Žateckým, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce č. 171/16, 2) R. J. , narozeného XY, bytem XY, adresa pro doručování: XY, a 3) I. W., narozené XY, bytem XY, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 20 D 519/2015, o dovolání I. W., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. října 2019, č. j. 24 Co 114/2019-2486, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. září 2020, č. j. 24 Co 106/2020-4005, takto:
Dovolání I. W., se odmítají.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
I. W., podala dne 17.2.2020 dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10.10.2019, č.j. 24 Co 114/2019-2486, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 17.1.2019, č.j. 20 D 519/2015-2162, jímž okresní soud zamítl její návrh na odvolání správkyně pozůstalosti L. J. Pozůstalá dcera rovněž podala dne 29.3.2021 dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24.9.2020, č.j. 24 Co 106/2020-4005, kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 28.7.2016, č.j. 20 D 519/2015-809, tak, že se jí ukládá, aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u Okresního soudu Praha-západ žalobu na určení, že jí svědčí dědické právo ze zákonné dědické posloupnosti po zůstaviteli A. J., zemřelém dne 31.5.2015, proti pozůstalé manželce L. J. Odvolací soud sice shledal rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné, přistoupil však k jeho změně z toho důvodu, že posoudil odlišně otázku, proti kterým účastníkům pozůstalostního řízení má být sporné řízení na straně žalované vedeno.
Dovolatelka námitkami v dovolání podaném dne 17.2.2020 uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. [namítá-li zejména, že „skutková zjištění tak, jak jsou soudem I. stupně i odvolacím soudem popsána v obou usneseních, se nacházejí v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, jelikož důkazy nejsou hodnoceny ve vzájemném souladu a komplexně“, že „soud zcela opomenul důkazy“, neboť „nepřihlížel k rozsáhlým důkazům, založeným ve spise ohledně vysoce problematické správy pozůstalosti, podezření z rozsáhlé zpronevěry v rozsahu několika milionů Kč a z podvodů“, a vytýká-li odvolacímu soudu, že rozhodoval „na základě neúplného spisu – chybějících cca 500 stran spisu od 1.7.2019“, obsahujících veškerá podání dovolatelky od června 2019, „založená nikoliv ve spise, ale v jakýchsi oddělených deskách, které nebyly ve spise zařazeny chronologicky“, a na základě těchto námitek dovozuje vlastní právní názor na věc, že soudem jmenovaná správkyně pozůstalosti L. J., by měla být odvolána, a to z důvodu, že „dlouhodobě neplní své povinnosti správkyně“], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Pro úplnost, odvolací soud řádně vysvětlil, jakými úvahami se při posouzení otázky odvolání správce pozůstalosti ve smyslu ustanovení §159 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a ustanovení §1560 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídil a proč dospěl k závěru, že v posuzované věci nelze dovodit závažné porušení povinností správkyně pozůstalosti L. J. Uvedl zejména, že shledává zcela bezvýznamnými „tvrzení ohledně věku, původu a vzdělání dosud jmenované správkyně, mají-li se obecně posuzovat schopnosti plnit řádně její povinnosti“, nadto, že „tyto skutečnosti zcela jistě existovaly již v době, kdy ji odvolatelka sama navrhovala pro výkon funkce správce pozůstalosti“. Souhlasně se soudem prvního stupně dále (mimo jiné) uvedl, že „jmenovaná správkyně pozůstalosti svou dosavadní činností zachovává, rozmnožuje a uplatňuje majetek, který náleží do prosté zprávy cizího majetku, v zájmu svém i všech ostatních účastníků řízení“, navíc za situace, kdy „ani není k dispozici žádná jiná konkrétní osoba, která by byla vhodná k výkonu této funkce a s výkonem této funkce souhlasila“, a kdy „manželka zůstavitele je ještě z doby života zůstavitele s majetkem tvořícím pozůstalost obeznámena“.
Obdobně ani námitka „neplatného“ doručení usnesení soudu prvního stupně I. W., pozůstalou dcerou dne 29.3.2021, není způsobilá založit přípustnost tohoto (v pořadí druhého) dovolání, neboť jakkoliv odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi v otázce zastupování na základě plné moci, v poměrech projednávané věci nenastiňuje žádnou právní otázku, jež by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení §237 o.s.ř. Namítá-li totiž dovolatelka, že již odvolací soud otázku doručení usnesení soudu prvního stupně (jako jednu z jejích odvolacích námitek) opomenul, předně přehlíží, že z pohledu dovolacího řízení se jedná o námitku vady řízení, k níž dovolací soud přihlédne pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o.s.ř.). Navíc, jak je zřejmé z obsahu spisu, usnesení soudu prvního stupně bylo doručeno jejímu zástupci T. K. na základě plné moci ze dne 18.7.2016, ve které ho I. W., výslovně zmocnila mj. k tomu, aby „přijímal veškeré písemnosti“ v řízení o pozůstalosti A. J. Konečně, ani případné doručení usnesení soudu prvního stupně „neoprávněné“ osobě (obecnému zmocněnci bez příslušné plné moci) namísto dovolatelky by v posuzované věci nemohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí, neboť I. W., si podala včasné odvolání, odvolací soud jej projednal a shledal částečně opodstatněným (jak uvedeno výše), byť z jiného, než jí uplatněného stěžejního důvodu podjatosti pověřené soudní komisařky JUDr. Libuše Zelenkové.
Protože dovolání I. W., proti oběma usnesením odvolacího soudu nejsou na základě vymezených důvodů dovolání přípustná, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka „porušení práva na spravedlivý proces, odepření spravedlnosti a práva na přístup k soudu“, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.
Jelikož tímto rozhodnutím řízení ve věci pozůstalosti po A. J. nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu, o věci samé.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 6. 2021
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu