ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.2711.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 2711/2019-109
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Ivo Waldera v právní věci navrhovatele D. H. narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Bedřichem Hájkem, advokátem, se sídlem v Kadani, Jana Švermy 1696, PSČ 432 01, za účasti Bytového družstva S., se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Mgr. Jiřím Johanou, advokátem, se sídlem v Horním Jiřetíně, Gen. Svobody 297/5, PSČ 435 43, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 12/2017, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2019, č. j. 6 Cmo 334/2018-85, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2019, č. j. 6 Cmo 334/2018-85, jakož i usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 8. 2018,
č. j. 68 Cm 12/2017-43, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 24. 8. 2018, č. j. 68 Cm 12/2017-43, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Bytového družstva S. (dále jen „družstvo“) ze dne 20. 4. 2017, kterým byly stanovy družstva ze dne 20. 12. 2001 (dále též jen „původní stanovy“) „nahrazeny“ novými stanovami (dále též jen „nové stanovy“) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Dne 20. 4. 2017 se konala členská schůze družstva, která rozhodovala mimo jiné o změně původních stanov. Na členské schůzi bylo v době zahájení jejího jednání přítomno 122 z celkového počtu 146 členů družstva. Navrhovatel se členské schůze neúčastnil.
2) Před hlasováním o návrhu usnesení o změně stanov byla navržena změna článku 19 odst. 5 oddíl 3 (návrhu) nových stanov; tento návrh byl přijat.
3) Pro návrh usnesení o změně stanov (s již pozměněným článkem 19 odst. 5 oddíl 3) hlasovalo 121 přítomných členů, žádný z přítomných členů nehlasoval proti ani se nezdržel hlasování.
4) Po konání členské schůze předložilo 22 členů družstva, kteří se jí neúčastnili, písemné souhlasy s úředně ověřeným podpisem, ve kterých mimo jiné prohlásili, že „v souladu s §731 odst. 2 z. č. 90/2012 Sb. uděluji souhlas se změnou stanov“.
5) Článek 17 odst. 4 písm. f) nových stanov upravuje povinnost člena družstva na výzvu umožnit pověřeným osobám vstup do bytu, jehož je nájemcem, za účelem kontroly všech prostor bytu.
6) Podle článku 19 odst. 3 nových stanov je v případě převodu družstevního podílu, s nímž jsou spojeny dluhy převodce vůči družstvu, nabyvatel podílu povinen uzavřít s družstvem dohodu o způsobu a lhůtách splácení těchto dluhů, a to do 15 dnů od dne, kdy obdrží výzvu k uzavření této dohody. Nebude-li dohoda uzavřena z důvodů na straně nabyvatele nejpozději do 30 dnů od této výzvy, považuje se to za důvod pro vyloučení člena z družstva.
7) Článek 27 nových stanov upravuje důvody pro vyloučení z družstva.
8) Článek 34 odst. 2 nových stanov určuje výši vypořádacího podílu [a to tak, že: „Vypořádací podíl se rovná výši splaceného (splněného) základního členského vkladu a splaceného (splněného) dalšího členského vkladu (splacených či splněných více dalších členských vkladů), není-li dále stanoveno jinak.“].
9) V článku 43 „jsou stanoveny základní práva a povinnosti člena bytového družstva jako nájemce“, článek 44 zavádí poplatek za udělení souhlasu s přenecháním bytu do podnájmu, jehož neuhrazení je hrubým porušením povinnosti a důvodem pro vyloučení z družstva, článek 45 odst. 2 písm. b) stanovuje okruh oprav a údržby v bytě, které nájemce provádí sám na své náklady, a podle článku 49 odst. 4 podrobnosti ohledně práv a povinností spojených s nájmem družstevního bytu mohou být určeny v domovním řádu.
10) Součástí stanov je příloha č. 1, která „specifikuje jednotlivé složky nájemného a náhrad za služby spojené s nájmem, uvádí způsob stanovení konkrétní výše nájemného s tím, že složky nájemného stanoví členská schůze, k výpočtu částky je pak zmocněno představenstvo družstva“.
11) Dle článku 21 bodu 3 původních stanov je členská schůze – rozhoduje-li o změně stanov – usnášeníschopná, je-li přítomno 75 % všech členů družstva, a pro schválení změny stanov je nutný souhlas nadpoloviční většiny všech přítomných členů.
12) Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 5. 6. 2017 se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o přijetí změny stanov. Namítá (a dále podrobněji rozvádí), že:
- návrh nových stanov je psán „rozvlekle, pro běžného družstevníka je text koncipován příliš komplikovaně a rozvláčně, stanovám chybí stručnost“,
- k požadavku na stručný popis změn oproti původním stanovám, vznesenému před hlasováním, zástupce družstva sdělil, že nové stanovy nejsou změnou dosavadních stanov, ale pouze jejich přizpůsobením nové právní úpravě,
- se změnou stanov týkající se podmínek užívání družstevního bytu neudělili souhlas všichni členové družstva podle §731 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], ve znění účinném do 30. 6. 2020 (uváděje k tomu příslušné články přijatých stanov), neboť hlasování na členské schůzi kombinované s dodatečně odevzdanými hlasy 22 členů zákon nedovoluje,
- pozměňovací návrh článku 19 odst. 5 oddílu 3 byl přijat v rozporu s §637 z. o. k.,
- povinnost založená článkem 19 odst. 3 nových stanov je v rozporu se smluvní autonomií a sankce vyloučení je v rozporu s dobrými mravy,
- rozšíření důvodů vyloučení v článku 27 nových stanov odporuje zákonu i dobrým mravům, neboť na vyloučení z bytového družstva nelze použít §614 z. o. k.,
- článek 34 odst. 2 nově stanovuje „neakceptovatelnou“ a s dobrými mravy rozpornou výši vypořádacího podílu spočívající v součtu základního a dalšího členského vkladu,
- články 44, 45 i 49 jsou v rozporu se zákonem i dobrými mravy,
- domovní řád nemůže obsahovat podrobnosti týkající se práv vypočtených v §731 odst. 1 písm. b) z. o. k. (proto článek 49 odst. 4 stanov odporuje zákonu),
- příloha č. 1 obsahující složky nájemného odporuje zákonu i dobrým mravům.
[3] Soud prvního stupně vyložil, že přijetím nových stanov nedošlo k pouhému přizpůsobení původních stanov zákonu o obchodních korporacích, ale družstvo také přistoupilo ke změně stanov, a to ohledně rozhodování členské schůze o převodu bytu do „osobního vlastnictví“ a nové kontraktační povinnosti člena družstva pod sankcí vyloučení z družstva, a taktéž rozšířilo důvody pro vyloučení z družstva. K přijetí těchto změn bylo podle článku 21 bodu 3 původních stanov (účinných ke dni rozhodování členské schůze) třeba účasti 75 % všech členů a souhlas nadpoloviční většiny přítomných členů. Vzhledem k tomu, že na členské schůzi bylo přítomno 83,56 % všech členů družstva a souhlasilo 100 % přítomných, změna stanov byla platně přijata.
[4] Vedle výše uvedených změn členská schůze dále v souladu s §777 odst. 2 z. o. k. přizpůsobila původní stanovy zákonu o obchodních korporacích tak, že je doplnila o povinné náležitosti stanov podle §731 odst. 1 z. o. k. K tomuto přizpůsobení není třeba souhlasu všech členů družstva podle §731 odst. 2 z. o. k., neboť uvedené ustanovení hovoří výslovně „o změně úpravy náležitostí stanov“ uvedených v §731 odst. 1. Proto postačovala většina určená ustanovením §645 z. o. k., resp. (jak tomu bylo v projednávané věci) stanovami.
[5] Soud prvního stupně shledal nedůvodnými i námitky navrhovatele vztahující se k obsahu nových stanov.
[6] Jde-li o rozšíření důvodů pro vyloučení z družstva, soud prvního stupně uvedl, že vyloučení je sankcí, kterou nemůže družstvo uplatňovat svévolně a člen družstva má možnost bránit se prostřednictvím námitek. Rozšířením důvodů vyloučení se družstvo snaží „o zajištění pokud možno co nejklidnějšího a bezproblémového soužití a zároveň i ochranu členů družstva před opakovaným a závažným porušováním členských povinností“. Jsou-li pak důvody pro vyloučení naplněny, závisí „jen a pouze na vůli družstva, zda k vyloučení člena přistoupí či nikoliv“.
[7] K povaze domovního řádu soud vysvětlil, že žádný právní předpis družstvu neukládá jeho vydání a závisí pouze „na vůli družstva, zda pravidla pro užívání bytů písemně upraví. Tato vůle zde byla projevena a odsouhlasena převážnou většinou členů družstva, a to včetně ujednání umožňujícího družstvu kontrolovat stav bytů či do nich vstupovat za splnění určitých podmínek.“ Není důvod, aby soud do takto projevené vůle družstva zasahoval.
[8] Úprava vypořádacího podílu v §623 z. o. k. je dispozitivní, ujednání ve stanovách bylo přijato většinou členů a neodporuje ani ustanovení §748 z. o. k. Zákonu podle soudu prvního stupně neodporuje ani článek 45 odst. 2 písm. b) nových stanov o provádění oprav, neboť je třeba jej vykládat v souvislosti s článkem 45 odst. 3, 4, a 5, ani příloha č. 1 ke stanovám. O jednotlivých položkách souhrnně uvedených v příloze již členská schůze dříve (samostatně) rozhodla, navíc ve spojení s články 40 a 41 stanov žádné nové povinnosti členů – nájemníků neurčuje.
[9] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele usnesením ze dne 19. 3. 2019, č. j. 6 Cmo 334/2018-85, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok), přitakávaje všem skutkovým i právním závěrům přijatým soudem prvního stupně.
II. Dovolání
[10] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení níže uvedených otázek hmotného i procesního práva, jež dosud nebyly v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu vyřešeny (otázky č. 3, 4, 5, 8, 9 a 12), respektive jež odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu (zbývající otázky).
[11] Dovolatel Nejvyššímu soudu předestírá k řešení tyto otázky:
1/ Může být pronajímatel bytu oprávněn ke vstupu a kontrole všech bytových prostor nájemce?
2/ Musí být členům družstva poskytnuty pravdivé a úplné podklady a informace k jednotlivým záležitostem, o nichž členská schůze rozhoduje?
3/ Je možné schválit bez souhlasu všech členů bytového družstva (s nájemní smlouvou nebo právem k jejímu uzavření) změnu podstatných náležitostí stanov vymezených v §731 odst. 1 z. o. k. nad rámec přizpůsobení se zákonu o obchodních korporacích a občanskému zákoníku?
4/ Jaký je vztah zvláštní úpravy pro vyloučení z bytového družstva v §734 z. o. k. a obecné úpravy pro vyloučení z družstva v §614 z. o. k.?
5/ Lze sčítat hlasy pro přijetí usnesení odevzdané na jednání členské schůze a hlasy „udělené per rollam“?
6/ Je možné změnit navržené znění stanov „během hlasování na členské schůzi“?
7/ Má nájemce (člen družstva) kontraktační povinnost ve vztahu k pronajímateli (bytovému družstvu)?
8/ Je možné upravit náležitosti, jež podle zákona musí být obsaženy ve stanovách, v domovním řádu, který není součástí stanov?
9/ Mohou stanovy svěřit představenstvu působnost rozhodovat o způsobu rozúčtování nákladů na jednotlivé byty?
10/ Mohou stanovy upravovat dvojí datum své účinnosti a činí takto upravená účinnost celé stanovy neplatnými?
11/ Musí se soud vypořádat s námitkou rozporu přijatého usnesení o změně stanov s dobrými mravy, zejména jde-li o změnu výpočtu výše vypořádacího podílu?
12/ Je možné stanovy družstva vykládat v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení o jejich změně jinak než doslovně (gramaticky)?
13/ Co musí soud zkoumat, aby mohl aplikovat §260 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“)?
[12] První otázku odvolací soud vyřešil v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 22 Cdo 863/2004, a nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 287/96. Pronajímatel bytu nemůže být oprávněn k neomezené a nepodmíněné kontrole bytových prostor nájemce. Jde o závažný zásah do ústavně zaručeného základního práva (domovní svobody) a musí být proto zřejmý důvod takové kontroly.
[13] K druhé otázce dovolatel poukazuje na to, že členové družstva byli na členské schůzi před hlasováním o návrhu nových stanov informováni zástupcem družstva, že cílem není měnit stanovy, ale přizpůsobit je změnám a terminologii nové právní úpravy. Jak se však podává i z rozhodnutí soudu prvního stupně, přijetí nových stanov nepředstavovalo toliko přizpůsobení se požadavkům zákona o obchodních korporacích a občanského zákoníku. Změny byly „dalekosáhlé“ a významné (mimo jiné došlo ke snížení výše vypořádacího podílu, rozšíření důvodů pro vyloučení z družstva atd.).
[14] Z rozhodovací praxe dovolacího soudu, již lze podle dovolatele vztáhnout i na družstva, se přitom podává, že nedostatečné či nepravdivé informace k bodu programu členské schůze poskytnuté jejím svolavatelem jsou důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze (dovolatel poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 162/2001, a ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 65/2010).
[15] Členové družstva se spolehli na ujištění, že se nic nemění a že se jedná o přizpůsobení, které je „nevyhnutelné“. Kdyby jim byly poskytnuty pravdivé informace, změnu stanov by neschválili.
[16] Např. vypořádací podíl se snížil natolik, že jeho výše „by postačovala leda na úhradu kauce k nájemnímu bytu, v žádném případě se nejedná o férové vypořádání, které by kompenzovalo ‚ztrátu bytu‘“. Režim kontrolního oprávnění družstva ke všem prostorám družstevního bytu je pak srovnatelný „leda s věznicí“.
[17] K třetí otázce dovolatel zdůrazňuje, že přijetí nových stanov nepředstavovalo pouhé přizpůsobení se zákonu o obchodních korporacích; vypočítává řadu článků nových stanov, jež představují změnu nad rámec §777 odst. 2 z. o. k. a jimiž byly měněny náležitosti stanov vymezené v §731 odst. 1 z. o. k. K přijetí těchto změn byl nutný souhlas všech členů družstva uvedených v kogentním ustanovení §731 odst. 2 z. o. k. V této souvislosti dovolatel zdůrazňuje, že i úprava vyloučení z družstva spadá pod náležitosti uvedené v §731 odst. 1 z. o. k., neboť v důsledku vyloučení z družstva dochází i k zániku nájmu bytu.
[18] Jde-li o čtvrtou otázku, dovolatel považuje za nepřípustné, aby byly důvody pro vyloučení z bytového družstva rozšiřovány nad rámec §734 odst. 1 z. o. k. Označené ustanovení představuje lex specialis a vylučuje užití §614 z. o. k. na bytová družstva. Užití §614 z. o. k. na vyloučení člena bytového družstva by zhoršilo jeho postavení (jako nájemce družstevního bytu) oproti nájemci jiného (než družstevního) bytu, což jde podle přesvědčení dovolatele proti smyslu členství v bytovém družstvu.
[19] Pátou otázku odvolací soud zodpověděl chybně, neboť právní úprava neumožňuje pro účely dosažení potřebné většiny sčítat hlasy odevzdané na jednání členské schůze a hlasy odevzdané mimo její jednání.
[20] Řešení šesté otázky odporuje závěrům vysloveným Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2712/2012, a §643 odst. 2 z. o. k. Program členské schůze nelze měnit, nejsou-li na jejím jednání přítomni všichni členové družstva. To podle dovolatele platí i pro změnu návrhu usnesení „přiloženého k pozvánce“. V projednávané věci došlo ke změně návrhu usnesení „ohledně povinnosti hradit poplatek za převod družstevního podílu“.
[21] Jde-li o sedmou otázku, odvolací soud podle dovolatele nerespektoval ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, představovanou rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 1186/2008, a „rozhodnutím 33 Cdo 3994/99“. Kontraktační povinnost nemohou nájemci – členu družstva založit stanovy, nečiní-li tak zákon. Podle názoru dovolatele „konstrukce stanov“ družstva „v tomto bodě naplňuje znaky vydírání dle trestního zákoníku“.
[22] Odpověď na osmou otázku je podle dovolatele taková, že domovní řád, který není součástí stanov, nemůže obsahovat úpravu členských práv a povinností souvisejících s nájmem bytu. Jde o náležitost stanov, již nelze „řešit prostým usnesením“ členské schůze. V projednávané věci ani nebyl domovní řád přiložen k návrhu nových stanov.
[23] Ve vztahu k deváté otázce dovolatel poukazuje na článek 41 odst. 2 nových stanov a §2 odst. 4 přílohy č. 1 k novým stanovám, jež „zmiňují, že bytové družstvo má právo požadovat placení záloh na služby ve výši měsíčního podílu předpokládaných nákladů“. Stanovy však neurčují, jak se tyto náklady mají rozpočítávat, zda podle počtu osob, podle plochy bytu, podle spotřeby či na základě jiného kritéria. Způsob stanovení podílu jednotlivých bytů na nákladech má schvalovat představenstvo. Jde přitom o podstatnou náležitost, již musí obsahovat stanovy dle §731 odst. 1 z. o. k. Je vyloučeno, aby byla působnost v této záležitosti přiznána představenstvu.
[24] Ohledně desáté otázky dovolatel poukazuje na to, že nové stanovy upravují dvojí datum účinnosti – v článku 73 odst. 2 a v článku 75, což stanovy podle jeho přesvědčení činí neurčitými, a tudíž i neplatnými jako celek. V této souvislosti dovolatel poukazuje na §554 odst. 1 z. o. k. a dále na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1168/2001.
[25] Jde-li o jedenáctou otázku, dovolatel namítá, že se soudy nižších stupňů (v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 2700/15) nijak nevypořádaly s jeho námitkami o rozporu řady článků nových stanov s dobrými mravy, a tím zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces. V této souvislosti dovolatel zdůrazňuje zejména úpravu vypořádacího podílu; soudy nijak nereagovaly na výhrady dovolatele, podle nichž je výpočet vypořádacího podílu zcela nepřijatelný a vede ke „směšné částce“.
[26] U dvanácté otázky má dovolatel za to, že stanovy je nutné vykládat doslovně, jinak ztrácejí pro členy družstva srozumitelnost a jednoznačnost. Jestliže dílčí neplatnost stanov (pro rozpor s kogentními ustanoveními zákona) „zasahuje do jejich podstatných náležitostí nebo do jejich určitosti a srozumitelnosti, nezbývá, než stanovy prohlásit za neplatné jako celek“. Odvolací soud rozhodl tak, „jakoby právní řád vůbec prohlášení stanov za neplatné nepřipouštěl, když všechna rozporná ustanovení vyložil tak, aby v rozporu se zákonem nebyla. Tím se ale neodstranila vada dílčích ustanovení i celých stanov, spočívající v jejich rozporu se zákonem i dobrými mravy.“
[27] Třináctou otázku pak odvolací soud vyřešil podle dovolatele v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 393/2003). Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, na základě čeho odvolací soud dospěl k závěru o splnění podmínek ustanovení §260 odst. 1 o. z., za nichž soud nevysloví neplatnost usnesení členské schůze. Jsou-li stanovy „závažným dokumentem“ (jak uvádí odvolací soud), pak není „srozumitelné avízo soudu, že rozpor závažného dokumentu nemůže mít závažné právní následky“.
[28] Dále dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že se nijak nevypořádal s jeho důkazními návrhy; důkazy neprovedl a ani neuvedl, proč.
III. Přípustnost dovolání
[29] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[30] Dovolání není (z důvodů dále vyložených) přípustné podle §237 o. s. ř. pro řešení otázek číslo 1, 4, 10, 12 a 13.
[31] Jelikož se i pro nájem družstevního bytu užijí ustanovení občanského zákoníku upravující nájem bytu (§741 odst. 1 z. o. k.), není pochyb o tom, že i na nájem družstevního bytu dopadá povinnost nájemce umožnit pronajímateli (tj. družstvu) za podmínek §2219 o. z. prohlídku bytu. Dovolatelem kritizovaný článek 17 odst. 4 písm. f) nových stanov je přitom třeba vyložit (podle zásady priority výkladu, jenž nezakládá neplatnost ujednání, před výkladem, jenž k neplatnosti vede, jsou-li možné oba výklady) tak, že upravuje tuto povinnost v souladu se zákonnými ustanoveními, a to zejména §2219 a §2239 o. z. (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4460/2018, odst. 36 a násl.). Závěr odvolacího soudu, jenž neshledal označený článek stanov neplatným pro rozpor se zákonem, je (ve výsledku) souladný s (citovanou) judikaturou Nejvyššího soudu. Proto dovolání není přípustné k posouzení první (jím otevřené) otázky.
[32] Čtvrtou otázku Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2613/2018, v němž vysvětlil, že §734 z. o. k. doplňuje úpravu vyloučení člena družstva obsaženou v ustanoveních §614 až 622 z. o. k., a to zejména tím, že konkretizuje důvody pro vyloučení z družstva vycházející ze specifik členských povinností, mezi něž v bytovém družstvu patří i povinnosti nájemce. Rozhodnutí odvolacího soudu přitom popsané závěry respektuje.
[33] K pravidlům výkladu zakladatelských právních jednání obchodních korporací se Nejvyšší soud vyjádřil již v usnesení ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5749/2017, jehož závěry se uplatní i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4460/2018, odst. 44). Z označených rozhodnutí se (mimo jiné) podává, že:
1) Stejně jako v případě jiných právních jednání je i v případě stanov (zakladatelského právního jednání) nutné dát vždy přednost výkladu, jenž nevede k závěru o neplatnosti určitého ujednání stanov, je-li takový výklad možný.
2) Při výkladu zakladatelského právního jednání obchodní korporace nelze zásadně použít pravidlo určené ustanovením §556 odst. 1 věty první o. z. a vycházet ze skutečné vůle stran. Obsah zakladatelského právního jednání je tudíž nutno zásadně vykládat podle pravidla obsaženého v §556 odst. 1 větě druhé o. z., tj. tak, jak by mu rozuměla osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen, při zohlednění všech v úvahu přicházejících zjištěných okolností.
[34] Z řečeného je zjevné, že ani stanovy družstva nelze vykládat (jak dovozuje dovolatel) toliko „doslovně“, ale zásadně tak, jak by jim rozuměla svéprávná osoba s rozumem průměrného člověka a schopností jej používat s běžnou péčí a opatrností (§4 odst. 1 o. z.) v postavení člena družstva, a že ani případné (chybné) uvedení dvojího data účinnosti stanov je nečiní jako celek neplatnými. Není-li možné výkladem dospět k tomu, jaké datum účinnosti bylo sjednáno [a jsou-li tudíž ujednání o účinnosti stanov zdánlivá (§553 odst. 1 o. z.)], uplatní se pravidlo určené ustanovením §45 odst. 4 z. o. k., ve znění účinném do 31. 12. 2020; stanovy by v takovém případě byly účinné ode dne jejich přijetí členskou schůzí. Dovolání proto nečiní přípustným ani řešení otázek číslo 10 a 12.
[35] Jelikož odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na aplikaci §260 o. z., nečiní dovolání přípustným ani jeho výklad (srov. výslovně §237 o. s. ř.).
[36] Dovolání je však přípustné podle §237 o. s. ř. k řešení zbývajících otázek předestřených dovolatelem, neboť napadené rozhodnutí spočívá na jejich řešení a současně jde buď o otázky, jež odvolací soud zodpověděl v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (otázky číslo 3 a 7), anebo o otázky, jež dosud nebyly v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešeny (zbývající otázky).
IV. Důvodnost dovolání
A) K povinnosti družstva poskytnout členům pravdivé a úplné podklady a informace k jednotlivým záležitostem, o nichž členská schůze rozhoduje.
[37] Právo účastnit se jednání členské schůze a podílet se tak na řízení a rozhodování družstva patří mezi základní práva člena družstva [§575 odst. 1 písm. b), §635 z. o. k.]. Účelem právní úpravy svolání členské schůze (§636 a násl. z. o. k.) je zajistit, aby členové družstva mohli toto své právo realizovat; zákon proto upravuje jak formu a obsahové náležitosti pozvánky, tak i lhůtu, v jaké je třeba pozvánku členům družstva oznámit (tak, aby si mohli vytvořit předpoklady pro účast na jednání členské schůze). Povinností družstva (osob, které členskou schůzi svolávají) je učinit vše, co po něm lze spravedlivě požadovat, aby odpovídající informovanost členů družstva zajistilo.
[38] Pozvánka na členskou schůzi musí členům poskytnout dostatečné informace nezbytné k tomu, aby se dozvěděli nejen, kdy a kde se bude členská schůze konat, ale (mimo jiné) také, jaké záležitosti bude projednávat (srov. zejména ustanovení §636 z. o. k.), aby se mohli (v dostatečném časovém předstihu) na členskou schůzi připravit se znalostí věci a aby mohli uvážit, jak budou hlasovat, případně zda a komu udělí plnou moc k účasti na členské schůzi (§635 odst. 2 z. o. k.) a jaké svému zmocněnci udělí pokyny, aby za ně na členské schůzi hlasoval, a jak budou vykonávat další práva spojená s účastí na členské schůzi.
[39] Srov. obdobně pro poměry akciové společnosti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3885/2017, uveřejněné pod číslem 9/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odst. 27 a násl., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 927/2020, či obdobně pro poměry společnosti s ručením omezeným usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1725/2017, a dále (pro poměry družstev) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. 27 Cdo 800/2020, odst. 19 a 20.
[40] Člen družstva vykonává své právo podílet se na řízení a rozhodování družstva [§575 odst. 1 písm. b) z. o. k.] především (byť nikoliv výlučně) prostřednictvím účasti na členské schůzi a výkonu hlasovacího práva (jakož i dalších práv) na jejím zasedání. Aby mohl své právo řádně vykonávat, musí mu družstvo poskytnout dostatečné, určité a pravdivé informace týkající se jednotlivých záležitostí zařazených na pořad jednání členské schůze. Neobsahuje-li tyto informace pozvánka na členskou schůzi, poskytne je družstvo členům k jejich žádosti na zasedání členské schůze.
[41] Rozhoduje-li členská schůze o změně stanov, musí pozvánka podle §637 z. o. k. obsahovat vedle náležitostí upravených v §636 z. o. k. také návrh změn stanov, popř. návrh usnesení členské schůze (jímž či v jehož důsledku mají být stanovy změněny). Účelem popsaného zákonného požadavku je zajistit, aby členové družstva měli dostatečné informace o navrhovaných změnách stanov, mohli se v dostatečném časovém předstihu řádně připravit na zasedání členské schůze rozhodující o tak významné záležitosti a mohli uvážit, zda a jak budou o změně stanov hlasovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3973/2018).
[42] Je-li to (zejména s ohledem na rozsah a podobu navrhovaných změn) vhodné, lze změnu stanov provést i přijetím nového znění stanov, jež zcela nahradí původní (měněné) znění. Takový postup nicméně nesmí zastírat skutečné změny stanov, resp. vést k tomu, že věcné změny stanov nebudou členům družstva zjevné. Jinak řečeno, navrhuje-li družstvo změnit stanovy tak, že místo dosavadních (měněných) stanov mají být přijaty stanovy nové, musí současně členům družstva poskytnout informace o tom, jaká ujednání stanov doznávají (oproti dosavadnímu znění stanov) věcných změn.
[43] Jestliže družstvo navrhuje změnit stanovy tak, že namísto dosavadního znění stanov má být přijato znění zcela nové, změnu stanov na zasedání členské schůze odůvodní toliko tím, že „cílem není měnit stanovy, ale přizpůsobit je změnám a terminologii nové právní úpravy“, a ve skutečnosti obsahuje nové (navrhované) znění stanov významné odchylky od dosavadní (měněné) úpravy stanov, jež nejsou vynuceny změnou právní úpravy, porušuje právo členů družstva na dostatečné, určité a pravdivé informace týkající se záležitosti, zařazené na pořad jednání členské schůze, plynoucí z §575 odst. 1 písm. b) a §635 z. o. k., jakož i z §637 z. o. k.
[44] Pominul-li odvolací soud uvedené porušení práv členů družstva a neposuzoval-li, zda odůvodňuje vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze o změně stanov, je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž i nesprávné.
[45] Lze dodat, že ze skutečnosti, že všichni členové družstva účastnící se členské schůze hlasovali pro přijetí navrhovaného usnesení o změně stanov, není možné bez dalšího dovozovat, že by popsané porušení práv členů družstva nemělo závažné právní následky (tedy, že by byly splněny podmínky pro postup podle §260 odst. 1 o. z.). Vycházeli-li členové družstva z omylu vyvolaného nepravdivou informací o navrhovaných změnách stanov, nebude zpravidla možné uzavřít, že porušení jejich práv nemělo závažné právní následky.
B) K výkladu §731 z. o. k., ve znění účinném do 30. 6. 2020.
[46] Označené ustanovení Nejvyšší soud vyložil v usnesení ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4460/2018. V tomto rozhodnutí vysvětlil, že:
1) Ustanovení §731 odst. 2 z. o. k. upravuje většinu hlasů, potřebnou pro přijetí usnesení členské schůze, jímž se mění stanovy v části upravující náležitosti podle §731 odst. 1 z. o. k. Její nedodržení může být toliko důvodem pro případné vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, přijatého nižším počtem hlasů, v řízení podle §663 z. o. k.
2) V případě, že stanovy bytového družstva náležitosti podle §731 odst. 1 z. o. k. neobsahují a členská schůze družstva – plníc povinnost určenou ustanovením §777 odst. 2 z. o. k. – je do stanov nově vtěluje, se však §731 odst. 2 z. o. k. neuplatní. V tomto případě totiž není naplněna hypotéza právní normy obsažené v označeném ustanovení (jež stanoví, že se požadavek na „superkvalifikovanou“ většinu uplatní v případě, kdy členská schůze rozhoduje o změně stanov v části obsahující náležitosti dle §731 odst. 1 z. o. k.). Rozšiřovat aplikaci tohoto pravidla i na situace, kdy stanovy tyto náležitosti ještě neobsahují a družstvo je do nich (v souladu s požadavkem §777 odst. 2 z. o. k.) doplňuje, není podle přesvědčení Nejvyššího soudu na místě.
3) Jakkoliv jsou podmínky, práva a povinnosti vypočtené v §731 odst. 1 z. o. k. beze sporu významné pro každého člena bytového družstva uvedeného v §731 odst. 2 z. o. k., nelze přehlížet, že požadavek na takto vysokou většinu hlasů potřebnou pro přijetí usnesení členské schůze o změně stanov může představovat – zejména v družstvech s větším počtem členů – téměř nepřekonatelnou překážku pro přijetí usnesení o změně těchto náležitostí.
4) Pokud by byl za užití extenzivního výkladu rozšířen dopad pravidla §731 odst. 2 z. o. k. i na situace, kdy nedochází ke změně „úpravy náležitostí stanov uvedených“ v §731 odst. 1 z. o. k., ale kdy jsou tyto náležitosti teprve (nově) do stanov vtělovány, mohlo by to vést k tomu, že řada bytových družstev by nebyla s to vyhovět požadavku §777 odst. 2 z. o. k. a hrozila by jim sankce upravená v označeném ustanovení (zrušení a likvidace). Výklad, podle něhož by zákon kladl na adresáty právních norem požadavky, jež by nebyli schopni reálně splnit, odporuje předpokladu racionálního zákonodárce.
5) Avšak pokud stanovy družstva již úpravu podmínek, práv a povinností uvedených v §731 odst. 1 z. o. k. (byť i jen částečně) obsahovaly (ať již proto, že to ukládala dříve účinná úprava – srov. zejména §685 odst. 2 a §687 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku – anebo proto, že ji družstvo začlenilo do stanov dobrovolně), nebylo zapotřebí, aby se družstvo v rozsahu, který již mělo ve stanovách upraven, přizpůsobovalo postupem podle §777 odst. 2 z. o. k. požadavku §731 odst. 1 z. o. k. Jestliže stanovy družstva vyhovovaly požadavku posledně označeného ustanovení v okamžiku, kdy zákon o obchodních korporacích nabyl účinnosti, nebylo družstvo povinno podle §777 odst. 2 z. o. k. tyto náležitosti do stanov doplnit.
6) Rozhodne-li se bytové družstvo tyto náležitosti, které již ve stanovách byly obsaženy a které neodporovaly donucujícím ustanovením zákona o obchodních korporacích či (nového) občanského zákoníku, přesto změnit (např. společně s doplněním těch náležitostí uvedených v §731 odst. 1 z. o. k., jež zatím ve stanovách upraveny nebyly), dopadá na změnu této části stanov pravidlo upravené v §731 odst. 2 z. o. k.; se změnou této části stanov musí souhlasit všichni členové bytového družstva tam uvedení.
[47] V poměrech projednávané věci je ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů zřejmé, že změnou stanov nedošlo toliko k přizpůsobení se požadavkům zákona o obchodních korporacích, ale taktéž k dalším změnám, jež nebyly novou právní úpravou vynucené. Jestliže se soudy nezabývaly tím, zda šlo o změny náležitostí uvedených v §731 odst. 1 z. o. k. a zda tak byla pro jejich přijetí potřebná většina předvídaná ustanovením §731 odst. 2 z. o. k., je jejich právní posouzení neúplné, a tudíž i nesprávné.
C) K významu hlasů odevzdaných členy družstva po zasedání členské schůze pro posouzení platnosti usnesení členské schůze.
[48] Podstatou páté otázky předkládané dovolatelem je posouzení, zda a jaký právní význam má (v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze) skutečnost, že členové družstva, kteří se nezúčastnili zasedání členské schůze rozhodující o změně stanov, s touto změnou (přijatou členskou schůzí) dodatečně vyslovili souhlas.
[49] Jelikož se ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů nepodává, že by stanovy družstva umožňovaly shora popsaný postup při odevzdávání hlasů členy družstva, Nejvyšší soud se nezabýval otázkou, zda se družstvo mohlo v režimu právní úpravy účinné do 30. 6. 2020 takovým způsobem odchýlit od zákonné úpravy hlasování na členské schůzi a přijmout úpravu obdobnou, jakou obsahoval pro společnost s ručením omezeným §174 z. o. k. (v aktuální právní úpravě srov. §732 z. o. k., ve znění účinném od 1. 7. 2020).
[50] S ohledem na shora podaný výklad §731 odst. 2 z. o. k., ve znění účinném do 30. 6. 2020, mohli členové družstva projevit svůj souhlas se změnou stanov odevzdáním hlasů buď na zasedání členské schůze, anebo – připouštěly-li takový postup stanovy
– při rozhodování mimo zasedání, per rollam (§652 a násl. z. o. k.). Jelikož v projednávané věci členská schůze nerozhodovala per rollam, nýbrž na zasedání, mohli členové družstva svůj souhlas projevit toliko odevzdáním hlasů na tomto zasedání. Při posuzování, zda bylo dosaženo potřebné většiny, již nelze zohlednit projevy vůle členů družstva učiněné po tomto zasedání.
[51] Nicméně, tato okolnost může mít vliv na posouzení, zda porušení zákona (přijetí usnesení nižší než zákonem vyžadovanou většinou) mělo závažné právní následky (§260 odst. 1 o. z.).
[52] Jelikož se odvolací soud nezabýval tím, zda změna stanov podléhala (alespoň v některých bodech) požadavku §731 odst. 2 z. o. k. (viz výše), neposuzoval ani, jaký význam má v případě nedodržení této většiny skutečnost, že dalších 22 členů družstva vyslovilo souhlas se změnou stanov dodatečně. Jeho právní posouzení je tudíž v tomto směru neúplné, a tedy i nesprávné.
D) Ke změně návrhu usnesení o změně stanov v průběhu zasedání členské schůze.
[53] Členská schůze nemůže projednávat (bez účasti a souhlasu všech členů) záležitosti, které nebyly zařazeny na pořad jednání (navrhovaný program členské schůze) [§643 odst. 2 z. o. k.]. Je-li však na pořad jednání zařazena (jako záležitost, jež má být členskou schůzí projednána) i určitá změna stanov, nebrání pravidlo upravené v §643 odst. 2 z. o. k. tomu, aby (zpravidla na základě diskuse vedené na členské schůzi) uplatnil některý z členů družstva protinávrh (odlišný návrh usnesení) na změnu stanov a aby následně členská schůze (v rámci téže záležitosti – změny určitých článků stanov) přijala usnesení nikoliv ve znění původního návrhu, ale ve znění protinávrhu. V takovém případě totiž nejde o projednání odlišné záležitosti (stále jde o záležitost zařazenou na pořad jednání členské schůze), ale toliko o přijetí usnesení ve znění, jež se odchyluje od znění uvedeného v pozvánce na členskou schůzi.
[54] Jakkoliv totiž zákon (na rozdíl od úpravy akciové společnosti) výslovně neupravuje právo členů družstva uplatnit k navrhovaným záležitostem zařazeným na pořad jednání členské schůze odlišný návrh (protinávrh), plyne toto právo členů družstva z (již výše citovaného) §575 odst. 1 písm. b) z. o. k. Neurčují-li tudíž stanovy družstva jinak, může člen družstva na zasedání členské schůze uplatnit protinávrh ohledně záležitosti zařazené na pořad jednání, a členská schůze může přijmout usnesení ve znění takového protinávrhu.
[55] Lze dodat, že – stejně jako jakékoliv jiné právo – nesmí být zneužito ani právo člena družstva činit návrhy či protinávrhy k záležitostem zařazeným na pořad jednání členské schůze (§8 o. z.).
[56] Jde-li o změnu stanov, může se protinávrh týkat toliko těch ujednání stanov, které mají být (podle pozvánky na členskou schůzi) věcně (materiálně, obsahově) měněny. Změna jiných ujednání (nepředvídaná pozvánkou) by představovala projednání záležitosti, jež nebyla zařazena na pořad jednání; přijmout by ji bylo možné pouze za splnění podmínek §643 odst. 2 z. o. k.
[57] Má-li být změna stanov realizována změnou celého jejich znění, jako tomu bylo v projednávané věci, je nutné posoudit, zda návrh změny stanov, uvedený v pozvánce, se v bodě, jenž má být následně změněn v důsledku protinávrhu uplatněného na zasedání členské schůze, odchyloval od původního (měněného) znění stanov. Jinými slovy, to, zda je změna určitého ujednání stanov zařazena při tomto postupu na pořad jednání členské schůze, je třeba posuzovat materiálně.
[58] Není-li tomu tak, tj. nepředstavoval-li původní návrh usnesení o změně stanov uvedený v pozvánce věcnou změnu takového ujednání, nebyla změna tohoto ujednání záležitostí zařazenou na pořad jednání členské schůze. Změnit takové ujednání by bylo možné toliko za splnění podmínek §643 odst. 2 z. o. k.
[59] Jestliže se soudy nezabývaly tím, zda změna článku 19 odst. 5 oddíl 3 (návrhu) nových stanov představuje obsahovou změnu oproti původnímu (měněnému) znění stanov, je jejich právní posouzení neúplné (bez tohoto posouzení nelze uzavřít, zda na členské schůzi bylo možné návrh změnit, resp. k němu uplatnit protinávrh), a tudíž i nesprávné.
E) K ujednání upravujícímu povinnost nabyvatele družstevního podílu uzavřít s družstvem dohodu o splácení dluhů vzniklých předtím, než se nabyvatel družstevního podílu stal členem družstva.
[60] Jak Nejvyšší soud zdůraznil již výše, i pro nájem družstevního bytu se užijí ustanovení občanského zákoníku upravující nájem bytu (§741 odst. 1 z. o. k.). Mezi tato ustanovení patří i §2239 o. z., podle něhož se nepřihlíží k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.
[61] Jestliže se odvolací soud nezabýval tím, zda nově přijaté ujednání článku 19 odst. 3 stanov obstojí z pohledu citovaného ustanovení, je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž i nesprávné.
F) K tomu, zda lze náležitosti, jež podle zákona musí být obsaženy ve stanovách družstva, upravit v domovním řádu.
[62] Podle §731 odst. 1 z. o. k. obsahují stanovy bytového družstva kromě náležitostí podle §553 z. o. k. také podmínky, za kterých vznikne členovi bytového družstva právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu (písmeno a), a podrobnější úpravu práv a povinností člena bytového družstva spojených s právem na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu a práv a povinností člena bytového družstva spojených s užíváním družstevního bytu. Tato práva a povinnosti se stávají dnem jejich vzniku právy a povinnostmi člena plynoucími z členství v bytovém družstvu (písmeno b).
[63] Citované ustanovení určuje obligatorní náležitosti, jež musí stanovy bytového družstva obsahovat nad rámec vymezený v §553 z. o. k. Úprava práv a povinností člena bytového družstva spojených s užíváním družstevního bytu tudíž musí být obsažena ve stanovách. Řečené nebrání tomu, aby byla vyčleněna do zvláštní části stanov označené jako „domovní řád“, nicméně v takovém případě je třeba na domovní řád hledět jako na součást stanov se všemi důsledky z toho plynoucími. Jeho vydání či změna v takovém případě náleží členské schůzi, usnesení členské schůze o vydání či změně domovního řádu podléhá většinám upraveným zákonem či stanovami pro změnu stanov, domovní řád musí být (jako součást stanov) uložen ve sbírce listin obchodního rejstříku [§66 písm. a) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů] atd.
[64] Článek 49 odst. 4 stanov družstva (ve znění přijatém napadeným usnesením členské schůze) určuje, že domovní řád schvaluje členská schůze; většinu hlasů potřebnou pro jeho přijetí ani otázku, zda představuje součást stanov, neupravuje. Při respektování pravidel výkladu stanov (viz výše) nelze uvedený článek považovat za rozporný s výše citovaným ustanovením. Závěr odvolacího soudu je tudíž – co do výsledku – správný.
G) K ujednání o způsobu rozúčtování nákladů na jednotlivé byty jakožto náležitosti stanov bytového družstva.
[65] Přestože dovolatel již v návrhu namítal (jako jeden z důvodů neplatnosti napadeného usnesení členské schůze), že způsob rozúčtování nákladů na služby musí obsahovat (jakožto náležitost podle §731 odst. 1 z. o. k.) stanovy družstva a že jeho určení nelze delegovat na představenstvo (srov. s. 7 návrhu na zahájení řízení), soudy nižších stupňů se s touto námitkou nikterak nevypořádaly. Jejich právní posouzení je tak neúplné, a tudíž i nesprávné.
H) K vypořádacímu podílu člena bytového družstva.
[66] Jedenáctou otázkou dovolatel otevírá výklad právní úpravy vypořádacího podílu, maje ujednání o jeho výši v nových stanovách za nemravné, a tudíž neplatné.
[67] Podle §748 z. o. k. stanovy nesmí určit vypořádací podíl člena bytového družstva nižší, než kolik činí částka vyjadřující rozsah splněné vkladové povinnosti člena v bytovém družstvu (odst. 1). Neurčují-li stanovy způsob výpočtu vypořádacího podílu, je vypořádací podíl roven výši splněného členského vkladu (odst. 2). Vypořádací podíl se vyplácí v penězích, ledaže stanovy určí něco jiného (odst. 3).
[68] Otázkou výše vypořádacího podílu v bytovém družstvu se Nejvyšší soud zabýval již při výkladu §233 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“). V rozsudku ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5168/2017, uveřejněném pod číslem 67/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dospěl k následujícím závěrům:
1) Tak jako v případě společnosti s ručením omezeným a jiných než bytových družstev musí být i vypořádání mezi členem bytového družstva, jehož účast zanikne bez právního nástupce, a bytovým družstvem poctivé (spravedlivé).
2) Členský podíl, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, představuje majetkovou hodnotu, se kterou se na „bytovém trhu“ běžně obchoduje, a je vnímán jako plnohodnotná alternativa k vlastnictví bytových jednotek. Proto zásadně platí, že (tržní) cena, kterou musí zájemce uhradit za převod členského podílu, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, řádově odpovídá cenám, za něž jsou v téže lokalitě převáděny bytové jednotky, které svými vlastnostmi odpovídají pronajímanému družstevnímu bytu.
3) Povaze bytového družstva a účasti v něm tak odpovídá, aby při posuzování poctivosti (spravedlnosti) vypořádání mezi bytovým družstvem a jeho bývalým členem bylo přihlédnuto ke skutečné (tržní) hodnotě členského podílu, o který bývalý člen družstva (v důsledku zániku své účasti) „přišel“.
4) Zanikne-li totiž členu bytového družstva účast, přijde o majetkovou hodnotu v podobě členského podílu, přičemž tuto hodnotu fakticky získá družstvo tím, že může s „uvolněným“ bytem volně (v souladu se zákonem a stanovami) nakládat – pronajmout jej jinému členovi družstva, přijmout nového člena družstva či byt za podmínek stanovených v §239 odst. 4 písm. i) obch. zák. prodat.
5) Výklad umožňující bytovému družstvu vyplatit členovi, jehož účast v družstvu zanikla, na vypořádací podíl částku představující zlomek skutečné (tržní) hodnoty jeho členského podílu a současně fakticky tuto hodnotu získat, je nepřijatelný (vedoucí ke zjevně nespravedlivým důsledkům).
6) Zájmy bytového družstva jsou přitom dostatečně chráněny tím, že s „uvolněným“ bytem může volně (v souladu se zákonem a stanovami) nakládat. Přitom platí, že stanovy družstva mohou podmínit vznik nájemního vztahu k „uvolněnému“ bytu splacením dalšího členského vkladu v odpovídající výši.
7) Při určení výše vypořádacího podílu tudíž bytové družstvo zásadně musí přihlédnout ke skutečné (tržní) hodnotě členského podílu bývalého člena družstva tak, aby mezi touto tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly.
[69] Shora popsané závěry byly založeny na principu, podle něhož obecně – ve všech obchodních korporacích, v nichž přichází v úvahu vznik práva (bývalého) člena (společníka) na vypořádací podíl – musí být vypořádání mezi obchodní korporací a (bývalým) členem (společníkem) poctivé ve smyslu přiměřenosti (adekvátnosti) výše vypořádacího podílu hodnotě podílu, o který člen korporace v důsledku zániku své účasti bez právního nástupce přichází.
[70] Oproti režimu obchodního zákoníku však obecná úprava vypořádacího podílu v zákoně o obchodních korporacích nebrání tomu, aby se členové (společníci) dohodli na odchylné úpravě vypořádacího podílu, a to i takové, jež povede k nižší než zákonem upravené výši vypořádacího podílu (srov. §36 z. o. k.). Například ve společnosti s ručením omezeným je možné sjednat (se souhlasem dotčeného společníka) i nulovou výši vypořádacího podílu. Zákon o obchodních korporacích (na rozdíl od obchodního zákoníku) tudíž neomezuje společníky při sjednávání výše vypořádacího podílu a respektuje jejich smluvní volnost sjednat ji odchylně od zákona, a to i v neprospěch společníka, o jehož vypořádací podíl jde; zákonná úprava se prosadí pouze v případě, že společenská smlouva výši vypořádacího podílu neupravuje.
[71] Z řečeného se podává, že výklad právní úpravy vypořádacího podílu člena bytového družstva účinné od 1. 1. 2014 nelze založit na principu popsaném v odst. 69. Přesto se podle přesvědčení Nejvyššího soudu shora vyložené závěry (přijaté při výkladu §233 obch. zák.) prosadí i nyní.
[72] Především je třeba vzít v potaz specifickou povahu bytového družstva. Základním účelem tohoto typu obchodní korporace je (a bylo i dříve) zajištění bytových potřeb svých členů (§221 odst. 2 obch. zák., §727 odst. 1 z. o. k.). Práva a povinnosti člena bytového družstva z nájemního vztahu mezi ním a družstvem patří mezi členská práva a povinnosti plynoucí z členství v bytovém družstvu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1603/2016, a s účinností od 1. 1. 2014 ustanovení §731 odst. 1 z. o. k.), přičemž družstevní podíl v bytovém družstvu je neomezeně převoditelný (§230 obch. zák., §736 z. o. k.).
[73] Důvodem (smyslem) nabytí družstevního podílu v bytovém družstvu zpravidla je – na rozdíl od nabývání účastí v jiných typech obchodních korporací – zajištění bydlení jakožto jedné ze základních životních potřeb. Obecně přitom jde o základní životní potřebu jednotlivce, jíž zákonodárce poskytuje ve veřejném zájmu zvýšenou ochranu (viz například zvláštní ustanovení o nájmu bytu a nájmu domu v občanském zákoníku, poskytující vyšší míru ochrany nájemci, či §24 a násl. zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře).
[74] Družstevní podíl, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, je věcí v právním smyslu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5719/2016, uveřejněné pod číslem 152/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2025/2019, odst. 20, a ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4550/2018), se kterou se na „bytovém trhu“ běžně obchoduje, a je vnímán jako plnohodnotná alternativa k vlastnictví bytových jednotek. Tržní cena, kterou musí zájemce uhradit za převod družstevního podílu, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, zpravidla řádově odpovídá cenám, za něž jsou v téže lokalitě převáděny bytové jednotky, které svými vlastnostmi odpovídají pronajímanému družstevnímu bytu.
[75] Zánik účasti v bytovém družstvu bez právního nástupce znamená ztrátu vlastnictví družstevního podílu; ten jako věc zaniká, přičemž jeho hodnotu fakticky získává bytové družstvo tím, že může s „uvolněným“ bytem volně (v souladu se zákonem a stanovami) nakládat. Může jej pronajmout jinému členovi družstva, přijmout nového člena družstva (za adekvátní členský vklad – viz §733 z. o. k.) či byt (bytovou jednotku) prodat.
[76] S ohledem na výše popsaný základní důvod nabývání účasti v bytových družstvech by měl mít nabyvatel družstevního podílu rozumnou míru jistoty, že investice, již do zajištění bydlení vložil, zůstane zachována. A to bez ohledu na to, zda účast v bytovém družstvu nabývá originárně (za členský vklad) či derivativně (zpravidla za úplatu zaplacenou za nabývaný družstevní podíl). Tedy, že o tuto investici nebude připraven ani tehdy, zanikne-li jeho účast v bytovém družstvu bez právního nástupce. Zachování této rozumné míry jistoty je přitom i ve veřejném zájmu, neboť má význam pro stabilitu a transparentnost trhu s byty.
[77] Současně platí, že není rozumného (spravedlivého) důvodu, pro který by mělo bytové družstvo na zániku účasti svého člena profitovat. Opačný výklad by – právě s ohledem na účel účasti v bytovém družstvu – vedl k nepřípustnému zásahu do vlastnického práva k družstevnímu podílu, jež je chráněno článkem 11 Listiny základních práv a svobod. Řečené platí i obráceně; člen bytového družstva by neměl na zániku své účasti bez právního nástupce profitovat na úkor družstva (a tím i ostatních členů bytového družstva).
[78] Nejvyšší soud proto uzavírá, že právní úprava vypořádání mezi členem bytového družstva, jehož účast zanikla bez právního nástupce, a bytovým družstvem je založena na principu zvýšené ochrany členů bytového družstva, z něhož plyne, že vypořádací podíl člena bytového družstva musí být určen vždy s ohledem na skutečnou (tržní) hodnotu družstevního podílu bývalého člena družstva (určenou ke dni zániku členství) tak, aby mezi touto tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly.
[79] S ohledem na možnosti, jež bytové družstvo může využít při nakládání s „uvolněným“ bytem (viz odst. 75), bude mít zpravidla zánik účasti člena bytového družstva bez právního nástupce na toto družstvo hospodářsky neutrální dopad. Odůvodněné náklady, které družstvu vzniknou při naložení s „uvolněným“ podílem, se zohlední při určení výše vypořádacího podílu.
[80] Ve světle tohoto obecného pravidla je pak nutno vykládat ustanovení §748 z. o. k. a musí je respektovat i případná odchylná úprava ve stanovách bytového družstva.
[81] Odpovídá-li členský vklad zaplacený za originární nabytí družstevního podílu skutečné (tržní) hodnotě tohoto podílu, lze aplikovat pravidlo §748 odst. 2 z. o. k. doslovně. V opačném případě je třeba vždy aplikovat (zohlednit) výše vyložený princip.
[82] V poměrech projednávané věci se družstvo úpravou ve stanovách ve skutečnosti neodchýlilo od pravidla uvedeného v §748 odst. 2 z. o. k. Již proto nelze toto ujednání považovat za nemravné, jak dovozuje dovolatel. Názor odvolacího soudu je v tomto směru
– co do výsledku – správný. Nicméně i toto ujednání je nutné vyložit v souladu s výše uvedenými závěry tak, aby se výsledná výše vypořádacího podílu nedůvodně neodchylovala od tržní ceny družstevního podílu, který (v důsledku zániku účasti člena družstva) zanikl.
[83] Jelikož však řešení části otázek předestřených dovolatelem, k němuž se přiklonil odvolací soud, není správné a dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[84] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem, §226 o. s. ř.).
[85] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 6. 2021
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu