ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.498.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 498/2021-226
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele R. S. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jozefem Barátem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Bachmačské náměstí 310/2, PSČ 160 00, za účasti Bytového družstva XY , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Janem Opletalem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Jeseniova 586/99, PSČ 130 00, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 200/2014, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 7. 2020, č. j. 6 Cmo 256/2019-183, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatel je povinen zaplatit Bytovému družstvu XY na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 5. 2019, č. j. 80 Cm 200/2014-136, vyslovil neplatnost usnesení členské schůze Bytového družstva XY (dále též jen „družstvo“) přijatého dne 30. 7. 2014 (výrok I.), zamítl návrh „v rozsahu požadavku na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 10.000 Kč“ (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele a družstva v záhlaví označeným usnesením změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že zamítl návrh na vyslovení neplatnosti „usnesení členské schůze družstva, přijaté dne 30. 7. 2014“ (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud v rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku rozhodnutí odvolacího soudu, odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako objektivně nepřípustné ve smyslu §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť dovoláním napadeným druhým výrokem usnesení odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč a mezi účastníky nejde ani o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní vztah.
[4] Ve zbývajícím rozsahu Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Dovolatel formuluje dvě (v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené) otázky hmotného práva, na jejichž vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí, a to:
1) „zda je z hlediska stanovení programu členské schůze bytového družstva a z hlediska řádného zařazení jednotlivých bodů programu třeba rozlišovat mezi rozhodováním o samotné ‚změně stanov‘ družstva a rozhodováním o ‚podřízení se zákonu o obchodních korporacích‘ ve smyslu ust. §777 odst. 5 z. o. k.“ a
2) „zda se v případě rozhodování bytového družstva o změně stanov a podřízení se zákonu o obchodních korporacích ve smyslu ust. §777 odst. 5 z. o. k. uplatní kvalifikovaná většina hlasů členů družstva ve smyslu ust. §731 odst. 2 z. o. k.“.
[6] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1) K podřízení obchodní korporace zákonu o obchodních korporacích jako celku dochází změnou zakladatelského právního jednání.
2) Jediným důsledkem podřízení obchodní korporace zákonu o obchodních korporacích (pro které se v odborné literatuře vžilo označení „generální opt-in“) je, že se nadále (od účinnosti této změny zakladatelského právního jednání) neuplatní domněnka zakotvená (pro korporace vzniklé před 1. 1. 2014) v §777 odst. 4 z. o. k.
3) Postup podle §777 odst. 5 z. o. k. nepředstavuje povinnost, za jejíž nesplnění by bylo možné obchodní korporaci zrušit a nařídit její likvidaci podle §777 odst. 2 z. o. k., a pro posouzení počtu hlasů potřebných k přijetí usnesení členské schůze družstva není významné, zda a kdy se družstvo podřídilo zákonu o obchodních korporacích jako celku podle §777 odst. 5 z. o. k.
4) Naopak ustanovení §777 odst. 2 z. o. k. ukládá obchodním korporacím, aby v tam uvedené lhůtě svá zakladatelská právní jednání přizpůsobily požadavkům zákona o obchodních korporacích. Řečené neznamená, že by každá obchodní korporace byla automaticky (bez dalšího) povinna měnit své zakladatelské právní jednání. Uvedenou povinnost měly (mají) pouze ty obchodní korporace, jejichž zakladatelská právní jednání nevyhovovaly (nevyhovují) požadavkům zákona o obchodních korporacích (typický případ představuje absence náležitosti tímto zákonem obligatorně vyžadované).
5) Pro bytová družstva (srov. §727 z. o. k.) to mimo jiné znamená, že byly povinny přizpůsobit své stanovy požadavku ustanovení §731 odst. 1 z. o. k. a doplnit do nich tam uvedené náležitosti v rozsahu, v němž je doposud neobsahovaly.
6) Ustanovení §731 odst. 2 z. o. k., ve znění účinném do 30. 6. 2020, upravuje většinu hlasů, potřebnou pro přijetí usnesení členské schůze, jímž se mění stanovy v části upravující náležitosti podle §731 odst. 1 z. o. k. Její nedodržení může být toliko důvodem pro případné vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, přijatého nižším počtem hlasů, v řízení podle §663 z. o. k.
7) V případě, že stanovy bytového družstva náležitosti podle §731 odst. 1 z. o. k. neobsahují a členská schůze družstva – plníc povinnost určenou ustanovením §777 odst. 2 z. o. k. – je do stanov nově vtěluje, se však §731 odst. 2 z. o. k. neuplatní. V tomto případě totiž není naplněna hypotéza právní normy obsažené v označeném ustanovení (jež stanoví, že se požadavek na „superkvalifikovanou“ většinu uplatní v případě, kdy členská schůze rozhoduje o změně stanov v části obsahující náležitosti dle §731 odst. 1 z. o. k.). Rozšiřovat aplikaci tohoto pravidla i na situace, kdy stanovy tyto náležitosti ještě neobsahují a družstvo je do nich (v souladu s požadavkem §777 odst. 2 z. o. k.) doplňuje, není podle přesvědčení Nejvyššího soudu na místě.
8) Jakkoliv jsou podmínky, práva a povinnosti vypočtené v §731 odst. 1 z. o. k. beze sporu významné pro každého člena bytového družstva uvedeného v §731 odst. 2 z. o. k., nelze přehlížet, že požadavek na takto vysokou většinu hlasů potřebnou pro přijetí usnesení členské schůze o změně stanov může představovat – zejména v družstvech s větším počtem členů – téměř nepřekonatelnou překážku pro přijetí usnesení o změně těchto náležitostí.
9) Pokud by byl za užití extenzivního výkladu rozšířen dopad pravidla §731 odst. 2 z. o. k. i na situace, kdy nedochází ke změně „úpravy náležitostí stanov uvedených“ v §731 odst. 1 z. o. k., ale kdy jsou tyto náležitosti teprve (nově) do stanov vtělovány, mohlo by to vést k tomu, že řada bytových družstev by nebyla s to vyhovět požadavku §777 odst. 2 z. o. k. a hrozila by jim sankce upravená v označeném ustanovení (zrušení a likvidace). Výklad, podle něhož by zákon kladl na adresáty právních norem požadavky, jež by nebyly schopni reálně splnit, odporuje předpokladu racionálního zákonodárce.
10) Avšak pokud stanovy družstva již úpravu podmínek, práv a povinností uvedených v §731 odst. 1 z. o. k. (byť i jen částečně) obsahovaly (ať již proto, že to ukládala dříve účinná úprava – srov. zejména §685 odst. 2 a §687 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku – anebo proto, že ji družstvo začlenilo do stanov dobrovolně), nebylo zapotřebí, aby se družstvo v rozsahu, který již mělo ve stanovách upraven, přizpůsobovalo postupem podle §777 odst. 2 z. o. k. požadavku §731 odst. 1 z. o. k. Jestliže stanovy družstva vyhovovaly požadavku posledně označeného ustanovení v okamžiku, kdy zákon o obchodních korporacích nabyl účinnosti, nebylo družstvo povinno podle §777 odst. 2 z. o. k. tyto náležitosti do stanov doplnit.
11) Rozhodne-li se bytové družstvo tyto náležitosti, které již ve stanovách byly obsaženy a které neodporovaly donucujícím ustanovením zákona o obchodních korporacích či (nového) občanského zákoníku, přesto změnit (např. společně s doplněním těch náležitostí uvedených v §731 odst. 1 z. o. k., jež zatím ve stanovách upraveny nebyly), dopadá na změnu této části stanov pravidlo upravené v §731 odst. 2 z. o. k.; se změnou této části stanov musí souhlasit všichni členové bytového družstva tam uvedení.
Srovnej zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4460/2018, a v něm citovanou judikaturu, či ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019.
[7] Promítnuto do poměrů projednávané věci to především znamená, že jak rozhodování členské schůze o přizpůsobení se požadavkům zákona o obchodních korporacích podle §777 odst. 2 z. o. k., tak rozhodování členské schůze o podřízení družstva zákonu o obchodních korporacích jako celku podle §777 odst. 5 z. o. k., byla rozhodováním o změně stanov. Proto nebylo nutné „z hlediska stanovení programu členské schůze“ (jímž mělo podle pozvánky být „schválení stanov“) a z hlediska „řádného zařazení jednotlivých bodů programu“ tyto úkony v pozvánce vzájemně rozlišit, resp. od sebe oddělit a zařadit je pod samostatné body programu členské schůze.
[8] Pro přijetí usnesení členské schůze, jímž se družstvo přizpůsobilo zákonu o obchodních korporacích podle §777 odst. 2 z. o. k., se v projednávané věci požadavek většiny hlasů podle §731 odst. 2 z. o. k. neuplatnil. Je tomu tak proto, že z obsahu spisu se nepodává, že ve stanovách družstva účinných před přijetím napadeného usnesení členské schůze již byly obsaženy náležitosti podle §731 odst. 1 z. o. k. a napadeným usnesením členské schůze měla být schválena jejich změna. Ani dovolatel tuto skutečnost netvrdí, naopak výslovně v dovolání uvádí, že „předchozí znění stanov družstva z roku 2004 tuto dnes již povinnou náležitost stanov neobsahovaly, je zřejmé, že v tomto směru muselo dojít ke změně, když bylo nezbytné, aby tato úprava byla do nových stanov zakotvena“.
[9] Nejvyšší soud proto uzavírá, že odvolací soud při řešení obou dovolatelem formulovaných otázek hmotného práva postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
[10] Přípustnost dovolání nezakládají ani dovolatelem vytýkané údajné vady řízení (rozpornost a nepřezkoumatelnost). V této souvislosti dovolací soud připomíná, že k vadám řízení (jsou-li skutečně dány) přihlíží jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě tyto vady nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit, neboť nejsou způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.). Nadto lze uzavřít, že řízení uvedenými vadami zjevně netrpí (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 23. 12. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu