ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.1200.2021.1
sp. zn. 29 Cdo 1200/2021-751
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní žalobce EDHESSA s. r. o. , se sídlem v Biskoupkách 33, PSČ 664 91, identifikační číslo osoby 27863816, zastoupeného JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou, se sídlem v Biskoupkách 33, PSČ 664 91, proti žalovanému V. B. , bytem XY, jako správci konkursní podstaty úpadce S. B., identifikační číslo osoby XY, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem, se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, PSČ 639 00, o vyloučení výtěžku zpeněžení z konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 Cm 29/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. listopadu 2020, č. j. 2 Cmo 1/2019-638, o návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti, takto:
Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. listopadu 2020, č. j. 2 Cmo 1/2019-638, se zamítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 25. června 2020, č. j. 4 Cm 29/2014-594, Krajský soud v Brně:
[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (EDHESSA s. r. o.) domáhal vyloučení výtěžku zpeněžení (ve výroku specifikovaných) nemovitostí z konkursní podstaty úpadce (S. B.) [body I. a II. výroku].
[2] Zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal toho, aby žalovaný (V. B., jako správce konkursní podstaty úpadce) byl „povinen poukázat“ výtěžek zpeněžení do 3 dnů od právní moci rozsudku na (ve výroku specifikovaný) bankovní účet (bod III. výroku).
[3] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 32 912 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku (bod IV. výroku).
2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 12. listopadu 2020, č. j. 2 Cmo 1/2019-638:
[1] Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých bodech I., II. a III. výroku (první výrok).
[2] Změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodě IV. výroku tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 25 591,50 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku (druhý výrok).
[3] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10 030,90 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku (třetí výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, domáhaje se jeho zrušení, jakož i zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně „s nařízením, aby věc v dalším řízení projednal u soudu prvního stupně jiný samosoudce“. V podaném dovolání dále navrhl, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu. Návrh odůvodnil tím, že bude-li dovolání úspěšné, „změní se tím radikálně procesní poměry věci“ a dovolatel se stane „opět aktivně legitimovaným“; „okruh účastníků řízení“ jinak nebude do pravomocného rozhodnutí o dovolání postaven najisto.
4. Žalovaný má za to, že odklad vykonatelnosti není možný tam, kde se rozhodnutí nevykonává; dovolatel zároveň netvrdí žádné rozhodné skutečnosti, ze kterých by bylo patrno, že mu neprodleným výkonem napadeného rozhodnutí nebo exekucí hrozí závažná újma.
5. Nejvyšší soud předesílá, že zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání [§433 bod 1. a §434 insolvenčního zákona], s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy [tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i zákon č. 99/1963, občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. prosince 2007]. Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“).
6. Dovolatel se domáhá odkladu vykonatelnosti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil zamítnutí žaloby na vyloučení výtěžku zpeněžení nemovitostí z konkursní podstaty.
7. Takový návrh je však zjevně neopodstatněný, neboť jak Nejvyšší soud vysvětlil již v rozsudku ze dne 19. října 2006, sp. zn. 29 Odo 905/2006, uveřejněném pod číslem 83/2007 Sb. rozh. obč., rozsudek, jímž byla vylučovací žaloba zamítnuta (rozsudek odvolacího soudu jej potvrzující), se nevykonává. Vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí ve věci samé tedy nelze odložit, a to ani ohledně té části, v níž odvolací soud potvrdil bod III. výroku rozsudku soudu prvního stupně ohledně požadavku na „poukázání“ výtěžku zpeněžení (i v této části byla žaloba zamítnuta, takže zamítavý výrok pojmově nelze vykonat).
8. Odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí v části týkající se nákladů řízení, není možné, neboť není naplněna jedna z podmínek pro vyhovění takovému návrhu, a to přípustnost dovolání (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněné pod číslem 144/2018 Sb. rozh. obč.). Dovolání proti nákladovým výrokům totiž není podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007 objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sb. rozh. obč.).
9. Návrh dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku proto Nejvyšší soud jako nedůvodný zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 6. 2021
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu