ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.1.2021.1
KSPH 62 INS XY
75 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 1/2021-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Mgr. Martina Červinky , se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, jako insolvenčního správce dlužníků J. Z. a J. Z., zastoupeného JUDr. Martinem Pavlišem, advokátem, se sídlem v Hlinsku, Wilsonova 368, PSČ 539 01, proti žalovanému TOMMY STACHI s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Olšanská 2643/1a, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27148084, zastoupenému Mgr. Martinem Sejkem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Korunní 810/104, PSČ 101 00, o určení výše vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 75 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků J. Z. , narozeného XY a J. Z. , narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 62 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 2020, č. j. 75 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 62 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 22. října 2019, č. j. 75 ICm XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (Mgr. Martin Červinka, jako insolvenční správce dlužníků J. Z. a J. Z.) domáhal vůči žalovanému (TOMMY STACHI s. r. o.) určení, že pohledávka žalovaného, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníků pod P-14, z titulu smlouvy o zápůjčce č. 21601946 (ze dne 27. dubna 2016), není po právu co do částky 32.451 Kč (bod I. výroku).
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. září 2020, č. j. 75 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 62 INS XY):
[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně proti všem jeho výrokům) podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek:
[1] Je při vydávání elektronického platebního rozkazu prováděno i právní posouzení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit řádně úvěruschopnost dlužníka, obzvláště v situaci, kdy sám poskytovatel úvěru v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu skutečnosti důležité pro toto posouzení netvrdí ani neprokazuje?
[2] Je neplatnost dle §9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, neplatností absolutní nebo relativní?
4. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
5. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, maje napadené rozhodnutí za správné.
6. V replice k vyjádření žalovaného (podání datované 11. ledna 2021) má dovolatel závěry žalovaného za překonané a nesouladné s „eurokonformním“ a „ústavněkonformním“ výkladem. Interpretace ustanovení §199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), soudy nižších stupňů je podle dovolatele výrazem ignorace eurokonformního výkladu a přepjatého právního formalismu.
7. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem při výkladu ustanovení §199 odst. 2 insolvenčního zákona , v rozsudku ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 ICdo 7/2013, uveřejněném pod číslem 106/2013 Sb. rozh. obč. Tam Nejvyšší soud vysvětlil, že u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí (§199 odst. 2 insolvenčního zákona). Přitom je lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu založeného rozhodnutím, jež se neodůvodňuje vůbec (např. platební rozkaz nebo směnečný platební rozkaz), nebo rozhodnutím, jež se odůvodňuje jen minimálně (např. rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem pro uznání). U platebního rozkazu včetně elektronického platebního rozkazu a u směnečného nebo šekového platebního rozkazu se právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být taková rozhodnutí vydána) projevuje v tom, že soud taková rozhodnutí (jež neobsahují žádné odůvodnění) vydal.
8. Jde-li o posouzení vztahu, ze kterého vznikla pohledávka, jejíž výši žalobce popřel, jako vztahu spotřebitelského, je právní posouzení věci v souladu se závěry obsaženými v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 ICdo 31/2013, uveřejněného pod číslem 3/2014 Sb. rozh. obč. V tomto rozsudku se Nejvyšší soud vyjádřil k platebnímu rozkazu, včetně elektronického platebního rozkazu, a ke směnečnému (šekovému) platebnímu rozkazu tak, že tato rozhodnutí mají poté, co nabydou právní moci, účinky pravomocného rozsudku (§174 odst. 1, §175 odst. 3 věta první o. s. ř.) a neodůvodňují se vůbec. Přitom ovšem skutečnost, že byla vydána, osvědčuje, že soud zkoumal (s pozitivním výsledkem) předpoklady, za nichž vydána být mohla, tedy především, že (u platebního rozkazu a elektronického platebního rozkazu) uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem (§172 odst. 1 věta první o. s. ř.), nebo že [u směnečného (šekového) platebního rozkazu] žalobce předložil v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva (§175 odst. 1 věta první o. s. ř.).
9. Odpověď na otázku č. 1 (souladná s napadeným rozhodnutím) plyne z obou označených rozhodnutí. Závěr, podle kterého vydání (elektronického) platebního rozkazu osvědčuje, že soud zkoumal (s pozitivním výsledkem), že uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem (§172 odst. 1 věta první o. s. ř.), se totiž pojí se všemi právními otázkami, jež soud zkoumat mohl či měl, včetně té, kterou (jako údajně novou) předestírá Nejvyššímu soudu dovolatel coby otázku č. 1.
10. Závěry formulované v označených rozhodnutích jsou rovněž plně konformní s českým ústavním pořádkem a Nejvyšší soud nenalézá žádný důvod, pro který by měly odporovat právu Evropské Unie; o překonanou judikaturu Nejvyššího soudu dozajista nejde, když Nejvyšší soud z této judikatury ustáleně vychází.
11. Odpověď na otázku č. 2 je v napadeném rozhodnutí souladná se závěry formulovanými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. Srov. dále např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021.
12. Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §202 odst. 1 věty první insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, avšak ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.
13. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2021
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu