ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.884.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 884/2021-222
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce B. V. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 170 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 1/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2019, č. j. 1 Nc 2207/2019-147, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud nadřízený v záhlaví uvedeným usnesením odmítl námitku podjatosti uplatněnou žalobcem vůči soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 2 Mgr. Karolíně Šorbanové.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání, které sám sepsal.
Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §16 odst. 1 věta první o. s. ř. o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Pojem „nadřízený soud“ („nejblíže společně nadřízený soud“), je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud“ jej tudíž zaměňovat nelze (srov. např. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhoduje-li tedy krajský soud o vyloučení soudců okresního soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním, nepředchází.
Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti těmto rozhodnutím občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003 sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedených důvodů se Nejvyšší soud nemohl dovoláním žalobce věcně zabývat a dovolací řízení pro nedostatek funkční příslušnosti musel zastavit (§104 odst. 1, §243b o. s. ř.). Z tohoto důvodu nebylo třeba odstraňovat nedostatek zastoupení dovolatele (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Na základě výše uvedeného soud pro nadbytečnost nerozhodoval o návrhu žalobce na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 6. 2021
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu