Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.06.2021, sp. zn. 33 Cdo 1539/2021 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.1539.2021.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.1539.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 1539/2021-209 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce M. J. , bytem XY, zastoupeného JUDr. Janem Havlíčkem, PhD., advokátem se sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí 110/64, proti žalované P. F., bytem XY, zastoupené JUDr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Majakovského 1517/10, o zaplacení 1.060.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 120 C 2/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 16. 2. 2021, č. j. 54 Co 369/2019-192, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 15.536,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Ševčíka, advokáta. Odůvodnění: Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 1.060.000 Kč z titulu smluvní pokuty, jíž byla zajištěna smluvní povinnost prodávajících vyklidit kupní smlouvou převedené nemovitosti (rodinný dům č. p. XY a pozemky parc. č. XY, pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY - dále jen „předmětné nemovitosti“) do 60 dnů od zaplacení kupní ceny. Okresní soud v Jihlavě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 7. 2016, č. j. 120 C 2/2016-37, zamítl žalobu o zaplacení 1.095.000 Kč a žalobci uložil zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení 47.190 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 17. 10. 2017, č. j. 54 Co 664/2016-71, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. 8. 2018, č. j. 33 Cdo 613/2018-88, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že účastníky sjednaná smluvní pokuta ve výši 1.000 Kč za každý den, kdy žalovaná po obdržení kupní ceny zůstala hlášena k pobytu (a fakticky i pobývala) v převedeném domě, není nepřiměřená povinnosti, jejíž splnění zajišťuje. Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě poté usnesením ze dne 16. 10. 2018, č. j. 54 Co 664/2016-94, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 18. 10. 2019, č. j. 120 C 2/2016-164, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 1.095.000 Kč a žalobci uložil, aby zaplatil na nákladech řízení žalované 173.030 Kč, a České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě 1.959,68 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 16. 2. 2021, č. j. 54 Co 369/2019-192, rozsudek soudu prvního stupně co do částky 1.060.000 Kč potvrdil, co do částky 35.000 Kč změnil tak, že tuto částku žalované uložil zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.). Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nedůvodné zamítl. Je přesvědčena, že žalobce sleduje pouze její poškození. Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že kupní smlouvou ze dne 24. 2. 2011 prodali manželé P. Z. (žalovaná) a V. Z. žalobci ve smlouvě specifikované nemovitosti. Ve smlouvě bylo ujednáno, že prodávající si z rodinného domu, který byl předmětem převodu, odhlásí trvalý pobyt do 60 dnů od obdržení kupní ceny, a že pokud tak neučiní, má kupující právo na smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení. Kupní cena byla uhrazena dne 7. 3. 2011. V. Z. se z trvalého pobytu v domě odhlásil. Žalovaná, která s žalobcem udržovala partnerský vztah, prodejem nemovitostí žalobci řešila vypořádání společného jmění manželů v důsledku rozvodu s V. Z.. Účastníci se ústně dohodli, že žalovaná bude v rodinném domě nadále se svou rodinou bydlet a bude - kromě plateb za služby a plnění spojená s užíváním rodinného domu - hradit splátky hypotečního úvěru, kterým žalobce koupi nemovitostí financoval. Na podzim 2014 se partnerský vztah účastníků rozpadl. Dne 10. 11. 2015 žalobce žalovanou vyzval, aby nemovitosti do 3. 12. 2015 vyklidila, a 9. 12. 2015 ji vyzval k úhradě smluvní pokuty za období od 8. 1. 2013 do 7. 1. 2016 (tedy za tři roky před podáním žaloby) v celkové výši 1.095.000 Kč. Žalovaná nemovitosti užívala do 29. 3. 2018. Po právní stránce odvolací soud věc posoudil podle zákona č. 40/164 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jenobč. zák.“). Dospěl k závěru, že požadavku žalobce na zaplacení smluvní pokuty za období od 1. 8. 2013 do 3. 12. 2016 nelze vyhovět, jelikož jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy (§3 obč. zák.). Protože žalobce souhlasil, aby žalovaná předmětné nemovitosti oproti ujednání v kupní smlouvě nadále po zaplacení kupní ceny za dohodnutých podmínek užívala, a o jejich vyklizení požádal teprve v listopadu 2015, nemůže si za období, kdy užívání sám dovolil (a strpěl, aby žalovaná v domě zůstala přihlášena k pobytu), nárokovat smluvní pokutu. Důvodným shledal pouze požadavek na zaplacení smluvní pokuty za období od 4. 12. 2015 do 7. 1. 2016, tedy za 35 dní, což činí 35.000 Kč. Žalobce sice napadl právní závěr odvolacího soudu, že výkon jeho práva na zaplacení smluvní pokuty je v rozporu s dobrými mravy, dovolací argumentaci však zakládá na nesouhlasu se skutkovým zjištěním odvolacího soudu, že se s žalovanou dohodl na dalším užívání předmětných nemovitostí. Vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně vyhodnotil provedené důkazy (zejména výpověď svědka Š. a žalobu o nahrazení prohlášení vůle). Pomíjí přitom, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud, a že skutkový stav věci, z něhož odvolací soud při právním posouzení vycházel, je v dovolacím řízení nezpochybnitelný, ať již je namítána jeho nesprávnost nebo neúplnost. Dovolací námitka, že odvolací soud nesprávně ztotožnil „zákonné podmínky zrušení údaje o místu trvalého pobytu a smluvní povinnost žalované si trvalý pobyt odhlásit“, je z hlediska poměření výkonu práva kritériem dobrých mravů (§3 obč. zák.) irelevantní. Vytýká-li žalobce odvolacímu soudu, že při právním posouzení věci nerespektoval zásadu pacta sunt servanda, resp . prosazuje-li, že smluvní strany si mohly sankci za porušení závazku platně sjednat, přehlíží, že na posouzení platnosti ujednání o smluvní pokutě rozsudek odvolacího soudu nespočívá (k tomu srov. usnesení ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Proto ani odkazy na nález Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. III. ÚS 3900/2012, a ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. II. ÚS 87/04, nenacházejí v této věci uplatnění. Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 29. 6. 2021 JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/29/2021
Spisová značka:33 Cdo 1539/2021
ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.1539.2021.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:09/01/2021
Podána ústavní stížnost sp. zn. I.ÚS 2367/21
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-12