ECLI:CZ:NSS:2003:5.A.14.2002
sp. zn. 5 A 14/2002 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce J. F.,
zastoupeného JUDr. Ivanem Kralikem, advokátem se sídlem Praha 4 – Písnice, Písnické
zahrady 433, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o
zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2001, č. j. OSS-1658/CZ-99,
takto:
I. Žaloba se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Policejního prezidia ČR, ředitelství služby správních činností policie
ze dne 10. 9. 1999, č. j. PPR-1168/RSP-99 byla žalobci uložena pokuta ve výši 15 000 Kč
pro porušení ustanovení §6 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních
a střelivu, ve znění zákona č. 13/1998 Sb. a zároveň bylo pro porušení §23 odst. 1 citovaného
zákona podle §68 odst. 2 téhož zákona vysloveno propadnutí věci – samopalu vz. 26,
v. č. She 64816 a samopalu UZI, v. č. P.52.026.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání (podání ze dne 30. 11. 1999, doručené
Policejnímu prezidiu ČR dne 2. 12. 1999).
Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 31. 1. 2000, č. j. OSS-1658/CZ-99 bylo
vysloveno, že se odvolání J. F. jako opožděné zamítá a rozhodnutí správního orgánu policie
ze dne 10. 9. 1999 se potvrzuje. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2001, č. j.
5 A 57/2000-19 bylo citované rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc byla vrácena žalovanému
k dalšímu řízení. Tento soud vycházel především ze závěru, že rozhodnutí je
nepřezkoumatelné, když nemůže vedle sebe obstát výrok o zamítnutí odvolání jako
opožděného a potvrzení rozhodnutí správního orgánu prvého stupně.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 11. 2001, č. j. OSS-1658/CZ-99 bylo vysloveno,
že odvolání J. F. ze dne 30. 11. 1999 proti rozhodnutí Policejního prezidia ČR, služby
správních činností policie, se jako opožděné zamítá. Žalovaný v tomto rozhodnutí především
poukázal na to, že rozhodnutí správního orgánu prvého stupně bylo zástupci účastníka řízení
doručeno dne 23. 9. 1999 a protože se účastník řízení (ani jeho zástupce) ve lhůtě neodvolali,
nabylo právní moci dne 9. 10. 1999. Odvolání bylo podáno až dne 30. 11. 1999, tedy
opožděně. Žalovaný dále v odůvodnění uvedl, že opožděné odvolání v souladu s ustanovením
§60 správního řádu přezkoumal i z hlediska zda neodůvodňuje obnovu řízení nebo změnu či
zrušení napadeného rozhodnutí mimo odvolací řízení. Odvolání neobsahuje návrh na obnovu
řízení a není v něm uveden ani žádný z důvodů vyjmenovaných v ustanovení §62 odst. 1
písm. a) až e) správního řadu. K posouzení dle §65 správního řádu žalovaný uvedl, že
odvolání podle svého obsahu není ani podnětem k přezkoumání mimo odvolací řízení.
Včas podanou žalobou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne
26. 11. 2001, č. j. OSS-1658/CZ-99. V žalobě především namítal, že opožděné nebo
nepřípustné odvolání je podnětem sui generis a v případě opožděnosti má být pokládáno
za podnět k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení. Pokud by tak žalovaný učinil,
musel by zcela jednoznačně dospět k závěru, že původní správní rozhodnutí bylo vydáno
v rozporu se zákonem (tak jak je dovozováno v předchozí části žaloby) a rozhodnutí by musel
zrušit.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě především polemizoval s názorem žalobce, že
rozhodnutí správního orgánu prvého stupně je v rozporu se zákonem.
Protože Vrchní soud v Praze ve věci nerozhodl do 31. 12. 2002, převzal věc
k dokončení řízení Nejvyšší správní soud (§132 s. ř. s.).
Tento soud, po přezkoumání napadeného rozhodnutí se zřetelem na v žalobě uvedené
důvody, neshledal žalobu důvodnou; soud vycházel z následujících skutečností a úvah.
S ohledem na vazbu ustanovení §60 a §65 správního řádu se soud v prvé řadě
zabýval otázkou charakteru podnětu k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení a to
v případech, kdy tento podnět nebyl shledán důvodným. Jak již bylo opakovaně uvedeno
v konstantní judikatuře tento podnět je prostředkem tzv. dozorčího práva. Na výkon tohoto
dozorčího práva a užití jeho prostředků ve smyslu ustanovení §65 správního řádu nemají
účastníci řízení právní nárok. Odložením podnětu jako nedůvodného a tedy nezrušením
rozhodnutí, proti kterému podnět směřuje nezasahuje dozorčí úřad nijak do sféry
subjektivních práv účastníka řízení, ta zůstávají takovýmto negativním výsledkem přezkumu
naprosto nedotčena. Správní akt, kterým je výsledek takovéhoto přezkumu sdělen účastníkovi
řízení, nelze napadnout správní žalobou. Proto žalobu proti takovémuto správnímu aktu soud
odmítne podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a), neboť tato směřuje proti aktu, který není
rozhodnutím ve smyslu ustanovení §65 odst. 1 s. ř. s. (podle úpravy účinné do 31. 12. 2002
řízení o takovéto žalobě soud podle ustanovení §104 odst. 1, 244 a 247 odst. 1 o. s. ř.
zastavil).
Charakter výkonu dozorčího práva má i závěr správního orgánu, že neshledal důvody
pro zrušení či změnu rozhodnutí napadeného opožděným odvoláním (§60 správního řádu).
Ani na výkon tohoto práva nemají účastníci správního řízení právní nárok, a nelze dovodit, že
by tím, že nebyl shledán důvod k postupu podle ustanovení §65 odst. 2 správního řádu, byl
příslušný účastník řízení na svých právech zkrácen.
Vzhledem k souvislosti obou těchto ustanovení správního řádu se soud dále zabýval
otázkou, zda v daném případě přichází v úvahu odmítnutí žaloby (usnesením) nebo zamítnutí
žaloby rozsudkem.
Rozhodnutím ve smyslu ustanovení §65 odst. 1 s. ř. s. je úkon správního orgánu, jímž
se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti určitého subjektu.
Procesně legitimován k žalobě je ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo, nebo
v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu
(rozhodnutím). Hmotněprávně je pak legitimovaná osoba, která byla na svých právech
skutečně zkrácena.
Soud odmítne žalobu podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) (pro neodstranitelný
nedostatek podmínky řízení) ve spojení s ustanovením §65 odst. 1 s. ř. s. v případech, kdy se
nejedná o rozhodnutí. Proto, že návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou (§46
odst. 1 písm. c) s. ř. s.) soud odmítne žalobce tehdy, pokud je, obvykle již ze samotné žaloby
seznatelné, že žalobu vůbec pojmově nemůže být nositelem práva, jehož zkrácení tvrdí.
Rozhodnutí podle §60 správního řádu je rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s.;
legitimován k podání žaloby je účastník, jehož odvolání (rozklad) byl správním orgánem
zamítnut. Tak bezesporu obstojí žaloba, ve které účastník důvodně namítá, že závěr správního
orgánu o tom, že odvolání bylo podáno opožděně, není důvodný. K podání žaloby naopak
není legitimován jiný (tímto rozhodnutím nedotčený) účastník správního řízení. Jeho žaloba
by musela být podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítnuta.
Protože, jak bylo uvedeno, nemůže obstát tvrzení o zkrácení na právech v důsledku
nevyužití dozorčího práva v případě ustanovení §60 správního řádu, nezbylo, než žalobu
zamítnout. Pro úplnost je nutno konstatovat, že žalobce v žalobě, ani v odvolání ve správním
řízení netvrdil, že by byly dány důvody obnovy řízení.
Soud v souladu s ustanovením §51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl o žalobě bez nařízení
jednání.
Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, úspěšnému žalovanému
náklady řízení nad rámec běžných výdajů nevznikly (§60 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. 12. 2003
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu