ECLI:CZ:NSS:2003:6.A.68.2002
sp. zn. 6 A 68/2002 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce
A. p. ž. p., zastoupeného JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem v Praze 4, Za Zelenou
liškou 967/B proti žalovanému Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1,
Staroměstské nám. 6, v řízení o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ve věci územního
rozhodnutí,
takto:
I. Žaloba se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou v zákonné lhůtě u Vrchního soudu v Praze se žalobce domáhal
zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2002 č. j. 3180/02-32/0-101/02, kterým bylo
zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 21. 12. 2001
č.j. MHMP/132309/01/0UR/Me o umístění stavby prodejního centra S. – Č. M. na pozemcích
v rozhodnutí přesně specifikovaných v k. ú. K. V odůvodnění žalovaný uvedl, že rozhodnutí
stavebního úřadu je v souladu se závazným podkladem, kterým je územní plán sídelního
útvaru hl. m. Prahy. Co se týká tvrzení žalobce, že pro umístění parkoviště do izolační zeleně
měla být stavebním úřadem udělena výjimka, není zřejmé na základě čeho žalobce tuto
povinnost dovodil. Vymezení výjimečně přípustného funkčního využití je provedeno výčtem
typologických druhů staveb, které je ještě možné do konkrétního druhu funkční plochy
umístit, pokud tomu nebrání jiné okolnosti. Výjimečně přípustné funkční využití je pojmem
územního plánování a umísťování staveb takto vymezených není podmíněno rozhodnutím
o udělení výjimky, neboť takové umístění vyplývá z právního předpisu. Vyhláška č. 32/1999 Sb. hl. m. Prahy přímo uvádí, které stavby lze do daného území výjimečně umístit, aniž
by musel navrhovatel předkládat důkaz o „výjimečnosti„ pro umístění parkovacích stání
do plochy izolační zeleně. Z důkazů označených ve spise vyplývá, že umístění stavby
parkoviště a jeho následný provoz nezatíží nad přípustnou míru okolí, neohrozí bezpečnost
a plynulost provozu na přilehlých komunikacích a je v souladu s požadavky uvedenými v čl. 9
a v souladu čl. 10 citované vyhlášky.
V podané žalobě žalobce především namítal, že byl zkrácen zejména na svém právu,
aby bylo řádně odůvodněno zákonné vypořádání se s jeho námitkami. Tím, že žalovaný
nezákonné rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil, sám porušil zákon a dál tak porušuje
a potvrzuje porušení žalobcových práv. Stavební úřad musí zvolit nějaká smysluplná kritéria
(ne žádná), konkrétní návrh stavby těmito kritérii poměřit a teprve zjistí-li, že se jedná
o výjimečný případ a že tedy stavbu může umístit, má se zabývat rozsahem a přesnou
lokalizací stavby. V případě parkoviště umisťovaného do plochy izolační zeleně stavební úřad
zcela vynechal první krok, jímž je posouzení, jedná-li se o výjimečný případ a je-li z tohoto
důvodu umístění parkoviště přípustné. Zabýval se pouze rozsahem parkoviště a ani jeden
z uvedených důvodů není důvodem pro umístění, natož důkazem, jedná-li se o výjimečný
případ. Stavební úřad tedy vydal rozhodnutí o umístění stavby v rozporu s §37 zákona
č. 50/1976 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen stavební zákon). Žalovaný, který svým
rozhodnutím potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu se v jeho odůvodnění dopustil několika
dezinterpretací. Územní plán nestanovuje za kritérium výjimečné přípustnosti umístění
skutečnost, že umístění „nebrání jiné okolnosti“. Toto je kritérium pro umístění jakékoliv
stavby a ne stavby, která je funkčně přípustná jen výjimečně. Územní plán nijak neupravuje
posuzování ani dokazování výjimečnosti. Je jednoznačně břemenem navrhovatele předložit
podklady (důkazy), které by přesně a úplně prokázaly, že je důvod pro umístění
jím navrhované stavby, jejíž umístění je v dané ploše přípustné jen výjimečně. To se v daném
případě nestalo. Zda opravdu jde o výjimečný případ, kdy je umístění parkovacích stání
do plochy izolační zeleně, je s ohledem na znění územního plánu skutečně ve sféře volného
správního uvážení stavebního úřadu. Toto uvážení však není žádnou úřední libovůlí
nebo zvůlí. Žalovaný ve svém rozhodnutí neprokázal, že by stavební úřad postupoval
v souladu s právními předpisy a nevyvrátil tak tvrzení, že stavební povolení bylo vydáno
v rozporu s §3 odst. 1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „správní řád“). Pouze jinými slovy zopakoval nelogické odůvodnění stavebního
úřadu.
Žalovaný ve vyjádření především poukázal na to, že žaloba nebyla podána u Vrchního
soudu v Praze ve lhůtě stanovené v §250b odst. 1 o.s.ř. K jednotlivým žalobním bodům
v podstatě uvedl shodnou argumentaci jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Proto
navrhl, aby řízení z důvodu, že žaloba byla pozdě podána, bylo zastaveno a pokud v tomto
směru dospěje soud k jinému závěru, aby žaloba byla zamítnuta.
V důsledku toho, že Vrchní soud v Praze nerozhodl ve věci do 31. 12. 2002, převzal
dnem nabytí účinnosti zákona č 150/2003 Sb. (dále jen „s. ř. s.“) podle §130 odst. 1 s. ř. s.
věc Nejvyšší správní soud, který dokončí řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu
prvního tohoto zákona.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně správního řízení,
které jeho vydání předcházelo v souladu s §75 odst. 2 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba
není důvodná.
Podle §37 odst. 1 stavebního zákona je podkladem pro vydání územního rozhodnutí
územně plánovací dokumentace. V části 5 přílohy č. 1 vyhlášky č. 32/1999 hl. n. Prahy
o závazné části územního plánu hlavního města Prahy týkající se přírody, krajiny a zeleně
je v bodě 1 stanoveno, že na území města je vymezen a chráněn celoměstský systém zeleně
a že v plochách zeleně je přípustné umísťovat pouze stavby a zařízení související s provozem
a údržbou těchto ploch, ale podle bodu 7 je v izolační zeleni výjimečně přípustná výstavba
čerpacích stanic pohonných hmot a umístění parkovacích stání při zachování dominantního
podílu zeleně na pozemku. To znamená, že v izolační zeleni je výjimečně přípustná výstavba
pouze čerpacích stanic pohonných hmot a umístění parkovacích stání a jiné druhy staveb,
ani výjimečně, přípustné nejsou, přičemž musí být zachován dominantní podíl zeleně
na pozemku. Žádné další podmínky podmiňující přípustnost výstavby čerpacích stanic
pohonných hmot a umístění parkovacích stání nejsou stanoveny a stejně tak není stanoveno,
že by měl stavební úřad zvolit nějaká kriteria, jimiž konkrétní návrh stavby poměří,
jak namítá žalobce.
Protože Nejvyšší správní soud z důvodu výše uvedeného neshledal nezákonnost
napadeného rozhodnutí a žádné další žalobní body v žalobě uvedeny nejsou, byla žaloba
jako nedůvodná podle §78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce neměl ve věci
úspěch a žalovaný žádné náklady důvodně nevynaložil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 9. prosince 2003
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu