ECLI:CZ:NSS:2003:6.AZS.44.2003
sp. zn. 6 Azs 44/2003 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce N. V. D., zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, se sídlem Žitná 45,
110 00 Praha 1, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34
Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2003, č. j. OAM - 2098/VL - 07 -
HA08 - 2003, ve věci udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozhodnutí
Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 9. 2003, č. j. 24 Az 1933/2003 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále označovaný jako stěžovatel) se včas podanou kasační stížností domáhá
zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě a vrácení věci tomuto
soudu k dalšímu řízení, jímž byla pro opožděnost odmítnuta jeho žaloba směřující proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2003, č. j. OAM - 2098/VL - 07 - HA08 - 2003, kterým
nebyl stěžovateli udělen azyl a bylo vysloveno, že se na něj nevztahuje překážka vycestování.
Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, proti němuž směřuje kasační stížnost, bylo
odůvodněno za použití §46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“) tím, že žaloba byla podána dne 11. 8. 2003, rozhodnutí správního orgánu nabylo
právní moci dne 16. 7. 2003 (stěžovatel si přes výzvu rozhodnutí správního orgánu vyzvedl
místo dne 16. 7. 2003 až dne 31. 7. 2003, takže podle §24a zákona č. 325/1999 Sb. (zákon
o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. se za den doručení považuje den, který byl uveden
ve výzvě k převzetí rozhodnutí, tj. den 16. 7. 2003), lhůta pro podání žaloby, která podle §32
odst. 1 cit. zákona o azylu činí 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí, uplynula proto již dnem
31. 7. 2003.
Stěžovatel ve včas podané kasační stížnosti konstatuje důvody, pro které soud žalobu
odmítl a opakuje doslovně námitku, která byla obsahem žaloby (že správní orgán
se nezabýval faktickými a reálnými okolnostmi panujícími v zemi původu žadatele o azyl,
nezkoumal možný postih osob navrátivších se ze zahraničí do Vietnamské socialistické
republiky, nebyly tím tedy přezkoumány všechny důvody a okolnosti nutné k posouzení věci
jako celek a z kontextu vytržené souvislosti směřovaly hlavně k materiálním aspektům
žádosti). Dále stěžovatel (který se v kasační stížnosti sám nazývá stěžovatelkou,
ač je nepochybné, že jde o muže) uvádí, že trvá na zdůvodnění žaloby k Městskému soudu
v Praze (ač žaloba byla správně podána ke Krajskému soudu v Ostravě) a napadá zastaralost
zdrojů, z nichž čerpal žalovaný správní orgán (informace Ministerstva zahraničních věcí,
databáze ČTK a zpráva Ministerstva zahraničních věcí USA z let 2000 a 2001) s poukazem
na nárůst vykonaných absolutních trestů ve Vietnamské socialistické republice,
a to i za majetkové trestné činy. Současně stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podle §107 s. ř. s.
Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud se kasační stížnosti musel zaobírat nejprve z hlediska
její přípustnosti. Pouze přípustná kasační stížnost může být soudem projednána in merito.
Podle §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení domáhá zrušení
soudního rozhodnutí. Podle §103 odst. 1 s. ř. s. je možno kasační stížnost podat pouze
z vymezených důvodů, přičemž důvod, o který se kasační stížnost opírá, musí stěžovatel
v kasační stížnosti uvést (§106 s. ř. s.). Z podstaty věci (jde o návrh na zrušení pravomocného
rozhodnutí soudu) vyplývá, že důvody kasační stížnosti směřují vůči postupu soudu:
stěžovatel tak může napadat nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem (písm. a/ §103 odst. 1 s. ř. s.), popřípadě může tvrdit, že správní řízení trpělo
takovými vadami, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a proto měl soud takové rozhodnutí zrušit
(písm. b/ cit. ust.), dále s. ř. s. považuje za důvody kasační stížnosti zmatečnost řízení
před soudem (písm. c/ cit. ust.), vady soudního řízení, pokud mohly mít za následek
nezákonnost rozhodnutí ve věci samé (písm. d/ cit. ust.) a konečně může být důvodem kasační
stížnosti též tvrzená nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby nebo o zastavení řízení
(písm. e/ cit. ust.).
Podle ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen
o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s.
V posuzované věci stěžovatel v kasační stížnosti napadá postup správního orgánu
(žalovaného) v řízení správním, který by bylo lze charakterizovat jako nedostatečně zjištěný
skutkový stav věci (napadá neaktuálnost podkladů, které vzal správní orgán v potaz při svém
rozhodování, a neúplnost posouzení věci ze všech v úvahu přicházejících hledisek); pokud by
se krajský soud zabýval správním rozhodnutím in merito, pak by taková námitka byla
podřaditelná pod důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. O takový případ však nejde,
neboť napadené rozhodnutí krajského soudu odmítlo žalobu pro opožděnost a věcí samou
se vůbec nezabývalo. Stěžovatel tak v kasační stížnosti uvádí důvod, který však nesměřuje
proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, neuvádí, v čem spočívalo pochybení soudu,
které by mělo být důvodem, jehož oprávněnost by měl Nejvyšší správní soud posuzovat.
Takovým důvodem by v posuzované věci mohla být tvrzená nezákonnost rozhodnutí
o odmítnutí žaloby, pokud by stěžovatel zpochybnil skutková zjištění soudu nebo jeho právní
hodnocení, pokud šlo o včasnost podání žaloby, neboť to byla jediná otázka, kterou krajský
soud posuzoval. Jen k tomu bylo lze upínat důvody kasační stížnosti, neboť ty vždy musejí
odrážet rozhodnutí soudu. Jestliže stěžovatel napadá vadu správního řízení, které vůbec
nebylo předmětem soudního rozhodnutí, uvádí tedy jiné důvody, než které připouští §103
odst. 1 s. ř. s., a zatěžuje tak kasační stížnost vadou, která způsobuje, že taková kasační
stížnost je podle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná.
Nejvyšší správní soud proto za použití §104 odst. 4 s. ř. s., §120 s. ř. s. ve vztahu
k §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. kasační stížnost odmítl jako nepřípustnou. Za těchto okolností
pozbylo na významu rozhodovat o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Soud také nezjistil žádné důvody, které by měly vést k užití §109 odst. 3 s. ř. s., jenž upravuje
situace, kdy soud není vázán důvody kasační stížnosti (nicotnost rozhodnutí správního
orgánu, zmatečnost řízení soudního, nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto za použití §120 s. ř. s. ve vztahu k §60 odst. 3,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. prosince 2003
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu