ECLI:CZ:NSS:2003:6.AZS.45.2003
sp. zn. 6 Azs 45/2003 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatelky T. M., zastoupené JUDr. Zdeňkem Remešem, advokátem, se sídlem Spálená 5,
110 00 Praha 1, a dalšího účastníka Ministerstva vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
přihrádka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 3. 7. 2003, č. j. 24 Az 952/2003 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Ministerstvu vnitra se ne př i zn ává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 19. 2. 2003, č. j.
OAM - 524/VL - 11 - 17 - 2003, byla zamítnuta žádost žalobkyně o udělení azylu jako zjevně
nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon
o azylu). Zároveň žalovaný rozhodl, že se žalobkyni neuděluje azyl podle §13 odst. 1, 2
a §14 zákona o azylu a že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91
citovaného zákona. Správní orgán rovněž uvedl, že v průběhu správního řízení bylo
prokázáno, že důvodem žádosti o udělení azylu je snaha legalizovat pobyt na území České
republiky.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu,
ve které napadla výroky rozhodnutí žalovaného týkající se ustanovení §16 odst. 1 písm. e)
a dále ustanovení §14 a nevztažení překážky vycestování ve smyslu ustanovení §91 zákona
o azylu. Žalobkyně namítla porušení ustanovení §3 odst. 3 a 4, §32, §33 odst. 2, §46 a §47
odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád)
a §12 zákona o azylu. Pokud jde o skutkové důvody, odkázala žalobkyně na obsah správního
spisu, zejména na svou žádost o udělení azylu a protokol o pohovoru.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 7. 2003, č. j.
24 Az 952/2003 - 25, tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí
uvedl, že žalobkyní uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze
azyl udělit a žalobkyně tak nesplnila zákonné podmínky pro jeho přiznání.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podala žalobkyně (dále jen
„stěžovatelka“) dne 7. 10. 2003 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobkyni doručen dne
24. 9. 2003, kasační stížnost byla podána na poštu dne 7. 10. 2003. Jde o rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena advokátem.
Jako důvody kasační stížnosti stěžovatelka uplatňuje důvody uvedené v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a), e) s. ř. s. Stěžovatelka především uvádí, že správní orgán porušil
v řízení o azylu ustanovení §3 odst. 3 a 4, §32, §33 odst. 2, §46 a §47 odst. 3 správního
řádu a §12 zákona o azylu.
Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém především uvedl,
že rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě byla vydána
v souladu s právními předpisy. Vzhledem k výše uvedenému považuje žalovaný kasační
stížnost za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka uplatnila stížnostní důvody podle
ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. a) lze kasační stížnost
podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení. Podle §103 odst. 1 písm. e) lze kasační stížnost podat
z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Vzhledem k tomu, že v daném případě nešlo o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení,
ale soudem bylo ve věci rozhodnuto, Nejvyšší správní soud se v dalším koncentroval na
otázku, zda se krajský soud napadeným rozsudkem nedopustil nezákonnosti v uvedeném
směru.
Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný
skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis, popř. je sice aplikován správný právní
předpis, ale tento je nesprávně vyložen.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání žalobou
dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který správně
po právní stránce posoudil a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí v mezích
žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu
v Ostravě a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelkou uváděné důvody pro udělení
azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem,
nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl
udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Ostravě právní otázku v předcházejícím
řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že Krajský soud v Ostravě správně usoudil a rozhodl, že žalobkyně nemá nárok
na udělení azylu podle §13 odst. 1, 2 ani podle §14 zákona o azylu.
Ostatně stěžovatelkou uváděný důvod, tedy strach vrátit se na Ukrajinu kvůli potížím
s věřiteli ve vztahu k neuhrazenému dluhu jejího manžela, není důvodem, který je
podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu, neboť uváděné problémy se soukromými
osobami nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy její rasou,
národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými
názory, ale snahou o vrácení dlužné částky. V kasační stížnosti tvrzený důvod - obavy
z pronásledování z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině, kterými jsou dle názoru
stěžovatelky i dlužníci, tedy i ona sama, nelze přijmout. Zákon o azylu pojem sociální skupina
nevymezuje, lze však výkladem dospět k závěru, že „sociální skupina“ se skládá z osob
podobného společenského původu nebo postavení, obdobných majetkových poměrů,
společenských obyčejů apod. U dlužníků tedy nelze o sociální skupině hovořit.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ostravě napadeným
rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Žalovaný správní orgán
i Krajský soud v Ostravě postupovaly správně, když důvody uplatňované stěžovatelkou
neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně
po jejím obdržení a nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu
nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud
ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu
vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2003
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu