ECLI:CZ:NSS:2004:1.AFS.25.2004
sp. zn. 1 Afs 25/2004 - 69
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce L. K.,
zastoupeného JUDr. Martinem Týlem, advokátem se sídlem Škroupova 561, 530 03
Pardubice, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, Horova 17, Hradec
Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 4. 2002, č. j.
5216/140/2001 -DPN OJ 202/Mes a č. j. 5218/140/2001-DPN OJ 203/Mes, o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 9. 2003,
č. j. 31 Ca 77/2002-42, 31 Ca 78/2002-34,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 9. 2003, č. j. 31 Ca 77/2002-
42, č. j. 31 Ca 78/2002 – 34, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Finanční úřad v Pardubicích rozhodnutím ze dne 25. 7. 2001,
č. j. 129769/01/248962/5011, vyzval podle §57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní
a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“), žalobce jako ručitele
k zaplacení nedoplatku na dani z převodu nemovitostí ve výši 354 240 Kč daňového dlužníka
H. – T. P., s. r. o.
Finanční úřad v Pardubicích dále vydal dne 25. 7. 2001, č. j. 12685/01/248962/5011
další rozhodnutí, jímž podle §57 odst. 5 daňového řádu vyzval žalobce jako ručitele
k zaplacení nedoplatku na dani z převodu nemovitostí ve výši 240 000 Kč téhož daňového
dlužníka.
Obě rozhodnutí správce daně napadl žalobce odvoláním. Rozhodnutím žalovaného
ze dne 22. 4. 2002, č. j. 5216/140/2001-DPN OJ 202/Mes žalovaný zamítl odvolání žalobce
proti prvnímu ze shora uvedených rozhodnutí, rozhodnutím ze dne 22. 4. 2002,
č. j. 5218/140/2001-DPN OJ 203/Mes pak zamítl žalobcovo odvolání i proti druhému
rozhodnutí.
Včasnou žalobou, podanou u Krajského soudu v Hradci Králové a vedenou tímto
soudem pod sp. zn. 31 Ca 77/2002, napadl žalobce rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2002,
č. j. 5216/140/2001-DPN OJ 202/Mes, a domáhal se zrušení rozhodnutí správních orgánů
obou stupňů. V žalobě brojil proti tomu, že finanční úřad vydal první platnou výzvu k úhradě
daňového nedoplatku ručitelem až dne 25. 7. 2001, daň z převodu nemovitostí, která nebyla
převodcem nemovitosti - obchodní společností H. – T. P., s. r. o., uhrazena, se přitom stala
splatnou již dne 5. 12. 1996. Nečinností správce daně byl žalobce dle svého tvrzení zkrácen
na právech, neboť kdyby byl obdržel výzvu dříve, než byl na daňového dlužníka prohlášen
konkurs, mohl vůči němu učinit významná opatření směřující k tomu, aby sám daň uhradil;
takto se o své povinnosti hradit jako ručitel daň dozvěděl téměř tři roky po prohlášení
konkursu a ztratil možnost předmětnou pohledávku za úpadcem přihlásit v konkursním
řízení. Žalobce správce daně viní z toho, že měl až do doby prohlášení konkursu na dlužníka
řadu možností, jak si pohledávku daně zajistit na majetku daňového dlužníka a v důsledku své
nečinnosti sám zkrátil možnost svého uspokojení v konkursu a nedůvodně přenesl daňovou
povinnost na ručitele. Vymáháním daňového nedoplatku na ručiteli daňového dlužníka, který
je v úpadku, dochází podle žalobce k obcházení zákona, konkrétně §32 odst. 2 zákona č.
328/1991 Sb., a namítá, že takové úkony jsou úkony neplatnými. Konečně též žalobce tvrdil,
že předmětný daňový nedoplatek ve výši 354 240 Kč již jako ručitel uhradil.
Rovněž rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2002, č. j. 5218/140/2001-DPN
OJ 203/Mes žalobce napadl včasnou žalobou, vedenou u Krajského soudu v Hradci Králové
pod sp. zn. 31 Ca 78/2002, a domáhal se jeho zrušení i zrušení rozhodnutí správce daně, jímž
výzva byla vydána. Proti tomuto rozhodnutí uplatnil námitky totožné s námitkami
směřujícími proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2002, č. j. 5216/140/2001-DPN
OJ 202/Mes, s výjimkou poslední z uvedených námitek (tedy nenamítal, že by již svou
ručitelskou povinnost splnil a daňový nedoplatek daňového dlužníka uhradil).
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. 9. 2003 spojil obě věci
ke společnému projednání a rozsudkem ze dne 25. 9. 2003 obě rozhodnutí žalovaného
pro vady řízení zrušil a věci mu vrátil k dalšímu řízení. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá,
že námitky obsažené v žalobě neshledal důvodnými, důvodnou však shledal žalobcovu
námitku, kterou uplatnil při jednání před soudem. Ta spočívala v jeho tvrzení, že daňový
dlužník žalobci sdělil, že vyměřenou daň již uhradil a žádal, aby tato okolnost byla vzata
v úvahu a prověřena. Soud dovodil, že pokud je žalobcovo tvrzení o tom, že daňový dlužn ík
poukázal platbu na vyměřené daně z převodu nemovitostí, kterých se týkají rozhodnutí
směřující proti žalobci, správné, potom zanikl závazek žalobce jako ručitele této daně
a je nerozhodné, jak správce daně zaplacenou a identifikovanou platbu použil. Poukázal
na ustanovení §59 odst. 1,2 daňového řádu, upravující správce daně při přijetí platby na daň.
Soud uzavřel, že pokud by správce daně platbu daňového dlužníka použil stanoveným
postupem podle §59 odst. 6 daňového řádu na úhradu jiných daňových povinností daňového
dlužníka, týká se toto ustanovení pouze vztahu mezi daňovým dlužníkem a správcem daně
a ručitel by neměl nést důsledky nekázně daňového dlužníka, konkrétně důsledky spojené
s existencí jeho dluhů na jiných daních. Soud dospěl k závěru, že pro posouzení této námitky
nebyl ve správním spise dostatek podkladů, touto námitkou se žalovaný nezabýval
ani v odůvodnění napadeného rozhodnutí a proto krajský soud žalobou napadená rozhodnutí
zrušil.
Žalovaný (dále též“stěžovatel“) napadl rozhodnutí krajského soudu včasnou kasační
stížností, opírající se o důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a tvrdí nezákonnost
tohoto rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení.
Nesprávný právní názor soudu žalovaný spatřuje ve výkladu ustanovení §59
daňového řádu a jeho vztahu na ručitelský závazek. Poukazuje na to, že okamžikem
zaúčtování platby daně došlé od daňového dlužníka je správce daně povinen postupovat podle
§59 odst. 6 daňového řádu a zaúčtovat platbu na úhrady jeho daňových povinností podle
pořadí v tomto ustanovení uvedeném. Daňový dlužník, má-li daňový nedoplatek na dani
starší, tak nedocílí zaplacení konkrétní částky vyměřené daně, byť k jejímu zaplacení tato
platba směřovala, ale uhrazení nejstaršího nedoplatku na dani; nemůže proto zaniknout ani
ručitelský závazek neuhrazené daně. Výklad zaujatý krajským soudem nadřazuje
poplatníkovu vůli nad omezení striktně dané §59 odst. 6 daňového řádu. Znamenal
by fakticky, že poskytnutím jednoho specifikovaného plnění by zanikl nikoliv jen ten
závazek, vůči němuž plnění směřovalo z dlužníkovy vůle, ale zároveň v důsledku povinnosti
správce daně postupovat podle §59 odst. 6 daňového řádu by zanikly též jeho starší daňové
nedoplatky do výše zaplacené částky. Stěžovatel rovněž uvedl, že tato námitka nebyla
vznesena ani v rámci odvolacího řízení ani v podané žalobě, ale až v průběhu nařízeného
jednání, proto se touto problematikou v napadených rozhodnutích výslovně nezabýval,
nicméně se k ní zprostředkovaně vyjádřil v rozhodnutích už tím, že shledal vymáhání
daňových nedoplatků správcem daně na žalobci zákonným.
Kasační stížnost je důvodná.
Je-li podána kasační stížnost, Nejvyšší správní soud je podle §109 odstavců 2 a 3
s. ř. s. vázán rozsahem a důvody v kasační stížnosti uvedenými. Podle §109 odst. 3 s. ř. s.
je však povinen z úřední povinnosti přihlížet k vadám taxativně zde uvedeným, mimo jiné
i k tomu, bylo-li řízení před krajským soudem zatíženo vadou, která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížností napadené rozhodnutí takovou
vadou trpí.
Dnem 1. 1. 2003 nabyl účinnosti soudní řád správní; tímto zákonem byla nahrazena
předchozí úprava správního soudnictví obsažená v části páté občanského soudního řádu,
ve znění účinném do 31. 12. 2002. Podle §130 odst. 1 s. ř. s. se řízení podle části páté hlavy
druhé občanského soudního řádu v neskončených věcech dokončí podle ustanovení části třetí
hlavy druhé dílu prvního s. ř. s.
Řízení ve správním soudnictví je plně ovládáno zásadou dispoziční. Je na žalobci,
zda proti rozhodnutí správního orgánu, jímž se zakládají, mění ruší nebo závazně určují jeho
práva nebo povinnosti, bude brojit žalobou u soudu či nikoliv; je na něm, aby v případě,
kdy se bude domáhat ochrany svých práv žalobou u soudu, v této žalobě jasně vymezil, které
výroky správního rozhodnutí napadá, a v žalobních bodech pak specifikoval, z jakých
skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo
nicotné (§71 s. ř. s). Správní soudnictví je ovládáno i zásadou koncentrační. Žalobu je třeba
podat v zákonem stanovené lhůtě ( §72 s. ř. s.) a pouze v této lhůtě může žalobce rozšířit
žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body (§71
odst. 2 s. ř. s.); zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout (§72 odst. 4 s. ř. s.).
Soud při přezkoumání správního rozhodnutí je vázán rozsahem napadení, jak je žalobce
ve své žalobě vymezí a (nejde-li o rozhodnutí nicotné, kdy je oprávněn nicotnost deklarovat
i bez návrhu) přezkoumá jen ty výroky rozhodnutí, které byly žalobou napadeny,
a jen v mezích žalobních bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.). Ne jinak tomu bylo i podle právní úpravy
účinné v době, kdy žaloba byla podána [§250b odst. 1, §250h odst. 1 občanského soudního
řádu ve znění účinném do 31. 12. 2002].
Bylo tedy na žalobci, aby v zákonné dvouměsíční lhůtě pro podání žaloby žalobou
vymezil, které výroky rozhodnutí a z jakých skutkových a právních důvodů mají být soudem
přezkoumány. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce převzal napadená rozhodnutí
dne 25. 4. 2002, lhůta k vymezení rozsahu a mezí soudního přezkumu tak uplynula dnem
25. 6. 2002. Žalobce faxovými podáními doručenými soudu dne 25. 6. 2002, doloženými
následujícího dne jejich originály, podal žaloby, v nichž vymezil rozsah přezkumu a žalobní
body způsobem shora uvedeným.
Ze soudního spisu vyplývá, že ve spojených věcech soud nařídil jednání, které
se uskutečnilo dne 18. 9. 2003. Při jednání vzal žalobce výslovně zpět svou námitku (proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2002, č. j. 5216/140/2001-DPN OJ 202/Mes) spočívající
v tom, že svůj ručitelský závazek uhradil; v souladu s §71 odst. 2 s. ř. s., tak žalobce omezil
o tuto námitku žalobní body uvedené v žalobě.
Současně však (dle protokolu o jednání) při tomto jednání dne 18. 9. 2003 žalobce uplatnil
nový žalobní bod a namítal, že daňový dlužník byl účasten jako prodávající dalších obchodů,
zaplatil daň z převodu nemovitostí v jeho případech i v případech dalších a tato platba nebyla
nikdy převedena na nedoplatky jiných daní. Cítí se být poškozen tím, že pouze on byl vyzván
k úhradě daňových nedoplatků, obdobný postup správcě daně vůči jiným ručitelům neuplatnil.
Přestože žaloba byla o tento žalobní bod rozšířena po více než čtrnácti měsících
od uplynutí lhůty k podání žaloby, soud k této námitce napadená rozhodnutí přezkoumal
(v rozporu se zněním námitky v protokolu o jednání navíc tuto žalobní námitku formuloval
částečně odlišným způsobem) a protože pro posouzení oprávněnosti námitky neshledal
ve správním spise dostatek podkladů, napadená rozhodnutí podle §78 odst. 1 s. ř. s. zrušil
a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, ačkoliv žádný z žalobcem v žalobě namítaný bod
důvodným neshledal.
Krajský soud tak postupoval v rozporu ze zásadou koncentrační, a aniž by současně
shledal důvody pro takový přezkum z úřední povinnosti napadená rozhodnutí k opožděné
námitce žalobce zrušil. V rozporu s §75 odst. 2 s. ř. s. překročil meze přezkumu a řízení před
soudem tak bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci
samé.
Nejvyšší správní soud proto za použití §109 odst. 3 části věty za středníkem shledal
kasační stížnost důvodnou a podle §110 odst. 1 s. ř. s. usnesení krajského soudu zrušil a věc
vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm krajský soud, vázán právním názorem
vysloveným v tomto rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.), rozhodne též o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti ( §110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. prosince 2004
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu