ECLI:CZ:NSS:2004:2.A.17.2002
sp. zn. 2 A 17/2002 - 64
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce P. b. z., zastoupeného JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem Londýnská
55, Praha 2, proti žalovanému Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Joštova 8, Brno, o
žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 30. 7. 2002, č. j. 2R 17/02-Hr,
takto:
I. Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 19. 3. 2002, č. j.
VZ/S 45/02-152/1445/01-jl se ruší pro nezákonnost a věc se mu vrací k dalšímu
řízení.
II. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 30. 7. 2002,
č. j. 2 R 17/02- Hr se ruší pro nezákonnost a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce JUDr. Josefa
Skácela, advokáta, se sídlem Praha 2, Londýnská 55, na nákladech řízení částku 5 343,50 Kč,
a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Vrchního soudu v Olomouci dne 9. 10. 2002 se žalobce domáhá
zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 30. 7. 2002 č. j.
2R 17/02-Hr Tímto rozhodnutím byl zamítnut rozklad podaný žalobcem a potvrzeno
rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2002 č.j. VZ/S 45/02-152/1445/01-jl, kterým bylo
rozhodnuto o tom, že žalobce 1) jako zadavatel veřejné zakázky „Stavební připravenost pro
montáž OK a zastřešení expozičního skleníku F. M. v areálu PBZ v P. 7 – T.“ porušil
ustanovení §2g odst. 1, §49 odst. 4 v návaznosti na §6 odst.3, §64b v návaznosti na §2c
odst. 2 písm. c) a §2 písm. j) zákona č. 1999/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve
znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon) 2) jako zadavatel veřejné zakázky „ Stavební část
stavby expozičního skleníku F. M. v areálu PBZ v P. 7 – T., dokončení “ porušil §64b
v návaznosti na §2 písm. f) a §2 písm. j) zákona o zadávání veřejných zakázek, 3) jako
zadavatel veřejné zakázky „Realizační dokumentace stavby expozičního skleníku F. M. a
výkon autorského dozoru v areálu PBZ v P. 7 – T.“ porušil §64b v návaznosti na §2 písm. f)
a §2 písm. j) zákona, a za tato zjištěná porušení zákona uvedená pod bodem 2) a 3) mu
byla žalovaným uložena pokuta ve výši 50 000 Kč.
Žalobce namítl nezákonnost postupu žalovaného, který z vlastního podnětu zahájil
řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení dle §65 zákona č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení a zrušil své pravomocné rozhodnutí ze dne 16. 7. 2001 č. j. S 087-R/01-
VP/140/an, o zastavení řízení, zahájeného z vlastního podnětu žalovaného na přezkoumání
úkonů zadavatele dle §57 zákona. Žalobce namítá, že přezkoumání rozhodnutí mimo
odvolací řízení dle §65 správního řádu je mimořádným opravným prostředkem, jehož použití
je významným průlomem do právní moci rozhodnutí a tím i do právní jistoty účastníků,
přičemž se dbá na to, aby práva nabytá v dobré víře byla co nejméně dotčena. Žalovaný,
který zrušil rozhodnutí ze dne 16. 7. 2001 č. j. S 087-R/01-VP/140/an pro jeho nezákonnost,
když tvrdí, že nebyl dostatečně spolehlivě zjištěn skutečný stav věci, se ve zrušujícím
rozhodnutí opírá o závěry znaleckého posudku Ing. O., který si nechal vypracovat
po ukončení původního řízení. Dle žalobce žalovaný pochybil, neboť v původním řízení byl
stav věci spolehlivě zjištěn a to na základě dokumentů, které měl žalovaný k dispozici, a
které uznal za vhodné provést jako důkazy. Znalecký posudek (vypracovaný po ukončení
původního řízení), jež je určitým odborným názorem osoby znalce, může být pro rozhodnutí
důležitý v závislosti na úvaze orgánu, kterému přísluší ve věci rozhodnout, a to v případě,
že existuje či jeho provedení bylo vyžádáno. Úkolem žalovaného v řízení o přezkoumání
úkonů zadavatele veřejných zakázek, specifikovaných v napadeném rozhodnutí žalovaného,
bylo tyto úkony přezkoumat, což bylo učiněno a bylo i shledáno porušení právních předpisů,
přičemž tato porušení byla kvalifikována jako méně závažná. Žalovaný proto postupoval
v rozporu se zákonem, neboť své původní rozhodnutí nezrušil pro přímý a zjevný rozpor se
zákonem, ale pro rozpor dovozený na základě výše uvedeného znaleckého posudku. Proto
žalobce vytýká předsedovi žalovaného nesprávnost jeho rozhodnutí o rozkladu, kterým
potvrdil správnost vydaného rozhodnutí žalovaného a tvrdí, že předseda žalovaného měl
rozhodnutí o uložení sankce zrušit z důvodu, že zjištěná porušení zákona o zadávání
veřejných zakázek nebyla závažná a nezakládala důvod pro uložení pokuty, přičemž měl vzít
v potaz šetření institutu tohoto mimořádného opravného prostředku na opravdu závažná
porušení obecně závazných právních předpisů. Žalobce tvrdí, že pro jeho názor o objektivně
zjištěném skutkovém stavu v původním řízení svědčí i skutečnost, že žalovaný novém v řízení
o přezkoumání rozhodnutí shledal sice jiná pochybení, než jaká byla shledána v původním
řízení, avšak jedná se o pochybení nezávažná (a to zejména z pohledu jejich dopadu na
výsledek výběrového řízení a realizaci zakázek, jakož i z pohledu účelu zákona) a žalovaný
neměl na jejich základě uložit žalobci sankci. Rovněž namítl, že žalovaný uložil pokutu po
uplynutí subjektivní lhůty 1 roku, neboť mu v této lhůtě nebylo rozhodnutí žalovaného,
kterým tato sankce byla uložena, doručeno. Ve vztahu k výši uložené pokuty žalobce namítá,
že žalovaný měl v souladu se zákonem uložit žalobci pokutu za každou zakázku zvlášť, aby
výše pokuty vůči jednotlivým pochybením byla určitá.
Žalobce proto navrhuje, aby rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 30. 7. 2002
č. j. 2R 17/02-Hr, kterým bylo rozhodnuto o rozkladu žalobce, a rozhodnutí žalovaného
ze dne 19. 3. 2002 č. j. VZ/S 45/02-152/1445/01-jl byla pro nezákonnost zrušena.
Žalovaný ve svém vyjádření setrval na svém právním názoru, že jeho původní
rozhodnutí č.j. S 087-R/01-VP/140/an ze dne 16.7.2001 bylo v rámci mimoodvolacího řízení
zrušeno v souladu s právními předpisy. Protože žalovaný v mimoodvolacím řízení (vedeném
pod č. j. 3R 50/01 – Ku) shledal, že stav věcí nebyl v původním správním řízení (vedeném
pod čj. S 087-R/01) zjištěn dostatečně spolehlivě, konstatoval, že dotčené rozhodnutí nebylo
vydáno v souladu s ust. §46 správního řádu. Z tohoto důvodu jej žalovaný jako nezákonné
zrušil. Postup žalovaného, který zahájil přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení, jehož
výsledkem bylo zrušení tohoto rozhodnutí, potvrdil i výsledek následného správního řízení, ve
kterém žalovaný nově zjistil v postupu žalobce jako zadavatele závažná porušení zákona, za
která mu uložil pokutu. K tvrzení žalobce o nezávažnosti jeho pochybení a výši sankce
žalovaný uvádí, že si byl vědom polehčujících okolností (povaha zjištěných nedostatků
v kontextu s náročností úkolů žalobce jako zadavatele, časová tíseň), tyto okolnosti však
nemají vliv na závažnost zjištěných pochybení, ale žalovaný k nim přihlédl při svém
rozhodování o výši pokuty.
Pokud se týká námitky žalobce ohledně uplynutí subjektivní lhůty jednoho roku pro
uložení pokuty odkazuje žalovaný plně na odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci
2 A 1/2001, kdy se plně ztotožňuje s právním názorem tam uvedeným. Ze shora uvedených
důvodů proto navrhuje zamítnutí žaloby.
Protože věc nebyla Vrchním soudem v Olomouci skončena do 31. 12. 2002, byla
podle ustanovení §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.) postoupena
Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé
dílu prvního soudního řádu správního.
Ze spisového materiálu, tak jak byl na vyžádání soudu předložen, bylo zjištěno, že
dne 23.5.2001 zahájil žalovaný z vlastního podnětu správní řízení dle §57 odst.1 a §60a
zákona na přezkoumání úkonů žalobce – zadavatele veřejných zakázek souvisejících
s výstavbou expozičního skleníku F. M., a to: 1. veřejné zakázky „ Provedení nosné
konstrukce a zastřešení stavby expozičního skleníku F. M. v areálu PBZ v P. 7 – T.“, zadané
výzvou ze dne 18. 12. 1997 (dále jen veřejná zakázka č.1), 2. veřejné zakázky „Vypracování
realizační projektové dokumentace technologické části stavby expozičního skleníku F. M.
v areálu PBZ v P. 7 – T.“, a veřejné zakázky „Dodávka a realizace souboru strojů a zařízení
tvořících technologickou část stavby expozičního skleníku F. M. v areálu PBZ“, zadaných
výzvou ze dne 23. 9. 1999 (dále jen veřejná zakázka č. 2), 3. veřejné zakázky „ Stavební
připravenost pro montáž OK a zastřešení expozičního skleníku F. M. v areálu PBZ v P. 7 –
T.“, zadané výzvou ze dne 21. 9. 1998 (dále jen veřejná zakázka č. 3), 4. veřejné zakázky „
Hrubá stavba pro montáž OK a zastřešení expozičního skleníku F. M. v areálu PBZ v P. 7 –
T.“, zadané výzvou ze dne 21. 9. 1999 jednomu zájemci na „Vyhotovení stavební části stavby
expozičního skleníku F. M. v areálu PBZ v P. 7 – T.“ (dále jen veřejná zakázka č. 4), 5.
veřejné zakázky „Realizační dokumentace stavby expozičního skleníku F. M. a výkon
autorského dozoru v areálu PBZ v P. 7 – T.“, zadané výzvou ze dne 6.12.1999 (dále jen
veřejná zakázka č. 5).
Po provedení přezkoumání úkonů žalobce ve smyslu §57 zákona žalovaný
konstatoval v případě veřejné zakázky č. 1 a veřejné zakázky č. 3 porušení §49 odst. 4 a
§68 odst. 1, 2 zákona o veřejných zakázkách. Tato porušení zákonných ustanovení však
označil jako nezávažná a z tohoto důvodu neuložil žalobci sankci dle §62 odst.1 zákona.
Svým rozhodnutím ze dne 16. 7. 2001 č. j. S 087-R/01-VP/140/an správní řízení následně
zastavil, a to pro odpadnutí důvodu dle §30 správního řádu. Rozhodnutí žalovaného nabylo
právní moci dne 23. 7. 2001.
Dne 3. 12. 2001 zahájil předseda žalovaného z vlastního podnětu přezkoumání
rozhodnutí mimo odvolací řízení dle §65 a násl. správního řádu a to rozhodnutí žalovaného
ze dne 16. 7. 2001 č. j. S 087-R/01-VP/140/an. Podnětem pro zahájení přezkoumání byly
podklady, předložené mu v říjnu r. 2001 třetí osobou, jejichž součástí byly i znalecké
posudky, vypracované Ing. R., Ing. D., Ing. M., Ing. Z. a Ing. S.. Na základě těchto podkladů
vznikly pochybnosti o správnosti přezkoumání postupů zadavatele dle §57 zákona.
provedené žalovaným, a proto si předseda žalovaného nechal vypracovat znalecký posudek
od Ing. V. O., autorizovaného inženýra pro pozemní stavby. Ze znaleckého posudku Ing. O.
vyplynul závěr o nedostatečnosti dokumentace, která byla uchazečům o výše uvedené veřejné
zakázky předána žalobcem jako podklad pro zpracování jejich cenových nabídek.
Na základě návrhu ustanovené zvláštní komise (§61 odst.2 správního řádu)
přezkoumal předseda žalovaného rozhodnutí čj. S 087-R/01-VP/140/an a svým rozhodnutím
ze dne 25. 1. 2002 č.j. 3R 50/01-Ku přezkoumávané rozhodnutí zrušil (§65 odst. 2
správního řádu). Zrušující rozhodnutí odůvodnil předseda žalovaného tím, že na základě
podkladů, získaných po ukončení řízení žalovaným v 1.stupni, dospěl k závěru, že žalovaný
v 1.stupni nezjistil objektivně skutkový stav, neboť v době vydání jeho rozhodnutí o zastavení
řízení o přezkoumání úkonů zadavatele mu nebyly známy výše uvedené znalecké posudky
a sám si nezávislý odborný posudek., z něhož by se dozvěděl o nedostatečné dokumentaci
pro zpracování cenových nabídek uchazečů, nevyžádal.
Dne 21. 2. 2002 zahájil žalovaný, jako orgán vykonávající dohled nad dodržováním
zákona o zadávání veřejných zakázek, z vlastního podnětu nové správní řízení ve věci
přezkoumání rozhodnutí a úkonů zadavatele dle §57 zákona, a to veřejné zakázky č.2,
veřejné zakázky č.3, veřejné zakázky č. 4 a veřejné zakázky č. 5. Ve vztahu k veřejné
zakázce č.1 žalovaný uvedl, že tato již z důvodu uplynutí lhůty dle §57 odst. 1 zákona
nemůže být předmětem tohoto řízení.
Po přezkoumání úkonů zadavatele shledal žalovaný, že žalobce v případě některých
zakázek postupoval v rozporu s ustanoveními zákona o veřejných zakázkách. V případě
veřejné zakázky „Stavební připravenost pro montáž OK a zastřešení expozičního skleníku F.
M. v areálu PBZ v P. 7 – T.“ (veřejná zakázka č. 3) vytkl žalovaný žalobci porušení
ustanovení §2g odst. 1, neboť v podmínkách zadání veřejné zakázky ani v zadávací
dokumentaci, za jejíž úplnost a správnost žalobce odpovídá, nebylo jednoznačným způsobem
vymezeno plnění veřejné zakázky, což vedlo k tomu, že uchazeči vycházeli při zpracování
svých nabídek z rozdílných předpokladů, jejich nabídky tedy nebyly vzájemně objektivně
srovnatelné a neúplné podklady nezaručovaly úplnost a nepřekročitelnost nabídkových cen.
Žalovaný se zde opřel o závěry znaleckého posudku Ing. O. o nedostatečné obsahové stránce
zadávací dokumentace, přičemž stanovení přesných a transparentních podmínek zadání
veřejné zakázky považuje žalovaný za prioritní. Žalobce dále nerozlišil při vyhodnocení
jednotlivých nabídek stupeň významu jednotlivých kritérií, čímž porušil §6 odst. 3, na který
odkazuje §49 odst. 4 zákona. V souvislosti s touto veřejnou zakázkou porušil žalobce i §64b
v návaznosti na §2c odst. 2 písm. c) a §2 písm. j) zákona, neboť nearchivoval doklady o
splnění kvalifikačních předpokladů vybraného uchazeče s výjimkou výpisu z rejstříku trestů.
Žalovaný dále vytknul žalobci, že postupoval i v rozporu s ust. §68 odst.2 zákona, neboť
výběr nejvhodnější zakázky neoznámil předepsaným způsobem. V případě veřejné zakázky
„Stavební část stavby expozičního skleníku F. M. v areálu PBZ v P. 7 – T., dokončení“
(veřejná zakázka č. 4) a veřejné zakázky „Realizační dokumentace stavby expozičního
skleníku F. M. a výkon autorského dozoru v areálu PBZ v P. 7 – T.“ (veřejná zakázka č. 5)
žalobce porušil §64b v návaznosti na §2 písm. f) a §2 písm. j) zákona, neboť v podmínkách
výzvy jednomu zájemci k podání nabídky vyžadoval doložit kvalifikační předpoklady dle §
2b a §2c zákona, ale v předložených dokumentacích – nabídkách jediného uchazeče nebyly
požadované doklady o splnění kvalifikačních předpokladů úplné. K zjištěným porušením
zákona u těchto veřejných zakázek podal žalobce dne 11. 3. 2002 vyjádření, ve kterém uvedl,
že vytýkané nedostatky ohledně neúplné dokumentace nebyly žalovaným v předchozím řízení
zjištěny. Současně uvedl, že vzhledem k tomu, že nebyla vedena evidence jednotlivých
dokladů v dokumentacích k veřejným zakázkám, není možné ověřit, zda dokumentace je
úplná. Zjištěná porušení zákona kvalifikoval žalovaný jako závažná. Vzhledem k tomu,
že předmětné zakázky byly již realizovány a nebylo možno dosáhnout nápravy uložením
nového zadání veřejné zakázky žalobci, rozhodl žalovaný svým rozhodnutím ze dne
19. 3. 2002 č. j. VZ/S 45/02-152/1445/01-jl o uložení sankce dle §62 odst. 1 zákona ve výši
50 000 Kč. Pokuta do výše 1% z hodnoty zakázky byla žalovaným uložena pouze z celkové
ceny zakázek č. 4 a č. 5, která činila 18 198 260,90 Kč, neboť jak uvedl žalovaný, nebylo
možno z důvodu uplynutí objektivní tříleté lhůty dle §62 odst.1 zákona uložit pokutu
za porušení povinností žalobce v souvislosti se zakázkou č. 3. V této souvislosti žalovaný
v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že jako orgán dohledu obdržel podnět k přezkoumání
úkonů žalovaného – zadavatele dne 20. 3. 2001 a od tohoto dne začala běžet jednoletá
subjektivní lhůta dle §62 odst.1 zákona. pro uložení pokuty, ve které lze rozhodnutí vydat,
přičemž není nutné, aby v této lhůtě 1 roku bylo rozhodnutí o uložení pokuty doručeno či
nabylo právní moci.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 9. 4. 2002 rozklad, který byl
rozhodnutím předsedy žalovaného ze dne 30. 7. 2002 č. j. zamítnut a rozhodnutí žalovaného
ze dne 19. 3. 2002 č. j. VZ/S 45/02-152/1445/01-jl potvrzeno.
Nejvyšší správní soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které mu
předcházelo a dospěl k tomuto závěru:
Nejvyšší správní soud shledal oprávněnou námitku žalobce směřující proti
nezákonnosti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 25. 1. 2002 č. j. 3 R50/01-Ku
o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení dle §65 správního řádu, kdy toto řízení
zahájil předseda žalovaného z vlastního podnětu dne 3. 12. 2001 a jehož výsledkem bylo
zrušení rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení ze dne 16. 7. 2001 č. j. S 087-R/01-
VP/140/an. Rozhodnutí, kterým předseda žalovaného zrušil po provedeném přezkoumání
rozhodnutí o zastavení řízení předcházelo rozhodnutí o uložení sankce a úzce s ním souvisí,
jedná se o samostatné rozhodnutí, jímž došlo k zásahu do existujících hmotných práv žalobce.
Správní orgán pochybil, zahájil-li řízení dle §65 správního řádu, když pro takový úkon nebyl
relevantní právní důvod. Při přezkoumání rozhodnutí musí správní orgán vycházet ze
skutkových okolností, které existovaly v době přezkoumávaného rozhodnutí; správní orgán
tedy nemůže zrušit nebo změnit rozhodnutí proto, že po jeho vydání se dodatečně změnily
rozhodující skutkové okolnosti, z nichž původní rozhodnutí vycházelo.
V dané věci žalovaný zahájil řízení, které vyústilo ve vydání napadeného rozhodnutí
po té, kdy za použití ustanovení §65 správního řádu zrušil dříve vydané rozhodnutí ze dne
16. 7. 2001 č.j. S 087-R/01-VP/140/an o zastavení řízení v téže věci. Stalo se tak na základě
zjištění nových skutečností - důkazů, které nebyly v původním řízení uplatněny; nebyl tedy
řádně a dostatečně zjištěn skutkový stav věci. K odstranění nedostatků ve skutkových
zjištěních je možno uplatnit pouze mimořádný opravný prostředek upravený v §62 správního
řádu, a to obnovu řízení. Podle citovaného ustanovení se řízení před správním úřadem
ukončené pravomocným rozhodnutím obnoví na návrh účastníka řízení tehdy, jestliže je
naplněn některý z důvodů obsažených v §62 ost. 1 písm. a) až e) správního řádu. Z podnětu
správního orgánu může být řízení za splnění stanovených podmínek §62 odst.1 písm. a) až e)
správního řádu provedeno pouze, je-li na jejím provedení obecný zájem Na obnovu řízení
má účastník řízení na rozdíl od přezkoumávání rozhodnutí dle §65 správního řádu právní
nárok. Vyšly-li tedy po skončení řízení najevo nové důkazy nebo skutečnosti, které nemohly
být v původním řízení uplatněny, mohl řízení o tomto mimořádném opravném prostředku –
obnově řízení, kterého bylo namístě s ohledem na povahu nových skutečností ve věci použít,
vyvolat především sám účastník řízení. Žalovaný úřad by pak musel prokázat obecný
celospolečenský zájem na obnovení řízení, což však neučinil a nenaplnil tak hypotézu ust.
§62 odst. 2 správního řádu.
Na přezkoumání rozhodnutí dle §65 správního řádu nemá účastník právní nárok.
Může však, stejně tak jako kdokoli jiný, podat toliko podnět k přezkoumání rozhodnutí;
nehodlá-li správní orgán tomuto podnětu vyhovět, učiní tak neformálním sdělením. Důvodem
ke zrušení nebo změně pravomocného rozhodnutí dle §65 správního řádu může být jen jeho
nezákonnost, tj. rozpor rozhodnutí se zákonem nebo jiným obecně závazným právním
předpisem. Při přezkoumávání pravomocného rozhodnutí vychází správní orgán z právního i
skutkového stavu v době vydání rozhodnutí, to znamená především, že může zrušit nebo
změnit jen rozhodnutí, které bylo nezákonné již v době svého vydání, nikoliv však
rozhodnutí, které se dodatečně dostalo do rozporu s předpisy později vydanými. Jak již soud
vysvětlil, v projednávané věci byly důvodem přezkumného řízení pochybnosti, které nastaly
v otázce posouzení stavu skutkového, nikoli však pochybnosti o stavu právním. Správní
orgán tak pochybil, zahájil-li řízení dle §65 správního řádu, jehož důsledkem bylo zrušení
původního rozhodnutí ze dne 16. 7. 2001 č. j. S 087-R/01-VP/140/an a následně uložil
pokuty žalovanému novým rozhodnutím, které je nyní napadeno žalobou.
Vzhledem k tomu, že k uložení pokuty došlo v řízení, jež odvozovalo svou legitimitu
od nezákonného postupu dle §65 správního řádu, soud nahlíží na žalobou napadené
rozhodnutí rovněž jako na nezákonné, neboť správní řízení nemělo být vůbec zahájeno,
a s žalobcem vedeno. S ohledem na shora vyslovené považuje soud za nadbytečné se zabývat
se namítaným uplynutím lhůty k uložení pokuty ve smyslu ust. §62 odst. 1 zákona.
Na základě shora uvedeného Nejvyšší správní soud rozhodnutí žalovaného ze dne
30. 7. 2002 č. j. 2 R 17/02- Hr zrušil pro nezákonnost; podle §78 odst. 3 s. ř. s. zrušil pro
nezákonnost i rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2002 č. j. VZ/S 45/02-152/1445/01-jl,
které mu předcházelo a podle §78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Přitom Nejvyšší správní soud konstatuje, že žalovaný je při novém projednání věci vázán
výše uvedeným právním názorem soudu (§78 odst. 5 s. ř. s.).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. §60 odst. 1 s. ř. s. Řízení ve věci
bylo zahájeno dne 9. 10. 2002. Podle §133 s. ř. s. odměna za zastupování advokátem nebo
notářem v řízeních, která byla zahájena přede dnem účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2003),
se stanoví podle dosavadních předpisů. V daném případě je třeba postupovat podle vyhlášky
č. 484/2000 Sb. účinné od 1. 1. 2001, kterou se stanoví paušální sazby výše odměny
za zastupování účastníka advokátem. Ve věcech žalob a opravných prostředků proti
rozhodnutím orgánů veřejné správy a správních orgánů činí sazba odměny 3 500 Kč (§11
citované vyhlášky). K tomu přísluší paušální částka jako náhrada výdajů podle §13 odst. 3
vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 75 Kč za jeden úkon, (v daném případě 2 x 75 Kč tj. 150 Kč).
Protože zástupcem žalobce je advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen
„daň“), zvyšují se náklady řízení o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen
z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty (§57 odst. 2 s. ř. s.); částka daně, vypočtená dle §37 písm. a) a §47
odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 693,50 Kč. Žalobci dále přísluší náhrada za zaplacený
soudní poplatek 1 000 Kč. Celkem jeho náklady činí 5 343,50 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 17. 9. 2004
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu