ECLI:CZ:NSS:2004:2.ADS.11.2004
sp. zn. 2 Ads 11/2004 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Petra Příhody a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně E.
D., zastoupené zmocněnkyní A. P., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se
sídlem Praha 5, Křížová 25, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 18. 2. 2004, č. j. 2 Cad 56/2003 – 20,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2004, č. j. 2 Cad 56/2003 – 20
se ve 2. výroku zrušujícím rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení
ze dne 4. 9. 2002, č. xxx zrušuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaná jako stěžovatelka domáhá
zrušení druhého výroku shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým bylo
zrušeno její rozhodnutí ze dne 4. 9. 2002, č. j. xxx a věc jí vrácena k dalšímu řízení.
Uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jednak zamítl žalobu E. D. směřující proti
rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 9. 2002, č. j. xxx (zamítající žádost
E. D. o sirotčí důchody pro děti V ., A., M., P. po jejich zemřelém otci V . D.), jednak zrušil
rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 9. 2002, č. j. xxx (zamítající žádost
E. D. o vdovský důchod po jejím zemřelém manželovi V. D.).
Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá nesprávné právní posouzení spočívající v tom,
že napadeným druhým výrokem městský soud rozhodl o zrušení a vrácení označeného
rozhodnutí stěžovatelky přesto, že o žalobě proti tomuto rozhodnutí soud již dříve
pravomocně rozhodl. Stěžovatelka postoupila městskému soudu žaloby, rozhodnutí, doklady
a vyjádření, a to ve věci žádosti o sirotčí důchod ke sp. zn. 2 Cad 56/2003 a ve věci žádosti
o vdovský důchod ke sp. zn. 1 Cad 60/2003. Dne 2. 12. 2003 byl stěžovatelce doručen
rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 1 Cad 60/2003, kterým byla
zamítnuta žaloba E. D. proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 4. 9. 2002, č. j. 456 215 147 - č. II
(zamítající žádost E. D. o vdovský důchod po jejím zemřelém manželovi V. D.). V tomto
rozsudku Městský soud vyslovil právní názor, že zemřelý V . D. byl na území České republiky
naposledy zaměstnán dne 6. 11. 1983, od skončení zaměstnání do jeho smrti dne 23. 10. 1986,
a tedy nárok na vdovský důchod podle §36 odst. 1 písm. a) zákona č. 121/1975 Sb. nevznikl.
Za tohoto stavu pak nemohl být použit ani čl. IV. odst. 2 zákona č. 134/1991 Sb., podle
kterého pokud nárok nevznikl před 1. 1. 1996 jen proto, že nebyla splněna podmínka trvalého
pobytu zemřelého na území České republiky, považuje se podmínka za splněnou. U V . D.
brání aplikaci právě skutečnost, že od ukončení jeho zaměstnání do dne jeho smrti uplynula
doba delší dvou let. Rozsudkem kasační stížností napadeným vyslovil městský soud názor
opačný, a to že V. D. splňoval podmínky nároku na plný invalidní důchod podle §49 odst. 1
písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., a proto musí stěžovatelka znovu rozhodnout o nároku na
vdovský důchod žalobkyně. Tento druhý názor považuje stěžovatelka za nesprávný a navíc
soud rozhodl ve věci již pravomocně rozhodnuté, ted y nadbytečně. Proto navrhuje, aby
Nejvyšší správní soud 2. výrok označeného rozsudku Městského soudu v Praze zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně nevyužila práva se ke kasační stížnosti vyjádřit.
Ze soudního spisu vyplývá, že žalobkyně podala u stěžovatelky návrh ze dne
16. 9. 2002 na přezkoumání jejího rozhodnutí ze dne 4. 9. 2002, č. j. 456 215 147 - č. 1, 2
(ve věci sirotčího i vdovského důchodu), v němž namítla, že její manžel V . D. splňoval
podmínky pro získání starobního důchodu, neboť posledních deset let před smrtí pracoval u
ČSD, na území Kanady nepracoval a zemřel 18 měsíců po příjezdu, v době, kdy byly děti
nezletilé. Tento návrh (žaloba) byl stěžovatelkou předložen Nejvyššímu správnímu soudu
(7. 3. 2003) s vyjádřením k návrhu směřujícímu proti jejímu rozhodnutí č. I. (o nároku na
sirotčí důchod). Nejvyšší správní soud návrh (žalobu) postoupil Městskému soudu v Praze,
který současně určil příslušným k projednání a rozhodnutí. K výzvě tohoto soudu
zmocněnkyně žalobkyně doplnila náležitosti žaloby podáním ze dne 19. 11. 2003, v němž
výslovně označila napadené rozhodnutí ČSSZ „ze dne 4. 9.2002, č. I., č. j. xxx“, věcně pak
argumentovala pouze ve vztahu k nároku nezletilých dětí na sirotčí důchod a konečný návrh
směřovala ke zrušení rozhodnutí ČSSZ „ze dne 4. 9. 2002, č. I., č. j. xx“. Vyjádření České
správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 9. 2003 se vztahovalo rovněž k nároku dětí na
sirotčí důchod. Při jednání soudu nebylo v protokole specifikováno, které rozhodnutí je
předmětem řízení, byla čtena žaloba z č. l. 1 (původní návrh) včetně jejího doplnění ze
dne 18. 11. 2003 (správně má být 19. 11. 2003), k důkazu bylo konstatováno rozhodnutí
ČSSZ č. I. a byl proveden důkaz dávkovým spisem včetně rozhodnutí č. II. Na to byl
vyhlášen rozsudek, v l. výroku zamítající žalobu proti rozhodnutí č. I, ve 2. výroku zrušující
rozhodnutí č. II. včetně vrácení této věci k dalšímu řízení.
Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 1 Cad 60/2003 vyplývá, že rozsudkem
ze dne 25. 11. 2003 byla zamítnuta žaloba E. D. proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 9. 2002,
č. j. xxx - č. II; rozsudek nabyl právní moci dne 2. 12. 2003. Rozsudek se týkal vdovského
důchodu, soud jednal na základě shodného návrhu (žaloby) žalobkyně jako ve věci
sp. zn. 2 Cad 56/2003, ovšem usnesením ze dne 4. 6. 2003 soud vyloučil žalobu směřující
proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 4. 9. 2002, č. I., č. j. xxx k samostatnému projednání (spis
sp. zn. 2 Cad 56/2003 již v té době byl veden).
Kasační stížností jsou uplatněny důvody nesprávného posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a důvody
nepřezkoumatelnosti rozhodnutí ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., spočívající ve vadě
řízení před soudem, který rozhodl o návrhu, o němž již bylo dříve pravomocně rozhodnuto.
Nejvyšší správní soud je podle §109 odst. 3 s. ř. s. vázán důvody kasační stížností – to neplatí
v případě bylo-li řízení před soudem zmatečné. Zmatečností řízení před soudem se podle
§103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. rozumí mj. chybějící podmínky řízení.
Základní podmínkou řízení před soudem ve správním soudnictví je existence návrhu
nebo žaloby, v případě soudního přezkumu zákonnosti správního rozhodnutí je to existence
žaloby proti tomuto rozhodnutí směřující (§4 odst. 1 písm. a/, §5, 32 s. ř. s.). Žalobkyně
v daném případě sice v původním návrhu vyjádřila obecně nesouhlas s oběma rozhodnutími,
ovšem k výzvě soudu specifikovala jako napadené rozhodnutí pouze rozhodnutí č. I., a proti
němu směřoval i obsah doplnění žaloby a žalobní petit. Z toho plyne, že žaloba byla
žalobkyní podána jen proti rozhodnutí č. I. (ve věci sirotčího důchodu dětí) a jen o tomto
návrhu mohl soud jednat a rozhodovat. Tomu nasvědčuje i existence druhé žaloby
směřující proti rozhodnutí č. II. (ve věci vdovského důchodu) projednané soudem pod
sp. zn. 1 Cad 60/2003. Předmětem obou správních rozhodnutí přitom byly samostatné
a na sobě nezávislé nároky. Městský soud napadeným výrokem rozsudku rozhodl o zrušení
rozhodnutí, proti němuž žaloba nesměřovala. Takový postup je třeba považovat za zmatečný.
Je-li rozsudek soudu zmatečný, nemůže již Nejvyšší správní soud zkoumat důvodnost
věcných kasačních námitek, stejně tak jako vážit skutečnost, zda daným rozhodnutím došlo
k porušení překážky věci rozhodnuté (res iudicata).
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 1. s. ř. s. rozsudek
Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2004, č. j. 2 Cad 56/2003 - 20 ve 2. výroku zrušujícím
rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 9. 2002, č. 456 215 147 - č. II
zrušil. Citované ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. se zrušením rozhodnutí spojuje vrácení věci
soudu k dalšímu řízení a v odst. 3) s vázaností právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem. To ovšem přichází v úvahu jen tam, kde po zrušení rozhodnutí v kasačním
řízení zůstává nějaký návrh, o němž musí soud roz hodnout. Tak tomu není tam,
kde zmatečnost zrušeného rozhodnutí spočívala v neexistenci návrhu - žaloby. Proto Nejvyšší
správní soud rozhodl pouze o zrušení zmatečného výroku rozsudku, který v ostatních částech
kasační stížností napaden nebyl. Nepřichází v úvahu ani postup podle §110 odst. 1 věta prvá
za středníkem - se zrušením výroku odmítnutí návrhu či zastavení řízení, neboť návrh
zahajující řízení ohledně městským soudem zrušeného správního rozhodnutí v daném případě
podán nebyl. Pokud byl podán samostatně, byl veden v jiném spise a bylo o něm rozhodnuto
v jiném řízení.
Vzhledem k tomu, že věc není vrácena městskému soudu k dalšímu řízení nemůže
tento soud rozhodnout o nákladech kasační stížnosti podle §110 odst. 2 s. ř. s. a rozhodne
o nich Nejvyšší správní soud. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť
v řízení o kasační stížnosti úspěšná nebyla (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.). Stěžovatelka byla
v kasačním řízení úspěšná, ovšem ustanovení o úhradě nákladů řízení v jejím případě neplatí
(§60 odst. 2, §120 s. ř. s.). Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. 9. 2004
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu