Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22.04.2004, sp. zn. 2 Ads 54/2003 - 78 [ usnesení / výz-B ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NSS:2004:2.ADS.54.2003:78

Zdroj dat je dostupný na http://www.nssoud.cz
Právní věta Kasační stížnost podle ustanovení §129 odst. 3 s. ř. s. podanou až dne 30. 5. 2003 soud odmítne pro opožděnost podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., a to i přesto, že stěžovatelka byla o možnosti podat Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu o opravném prostředku pouze do 31. ledna 2003 vyrozuměna přípisem krajského soudu doručeným jí až po této lhůtě, neboť taková poučovací povinnost není dána zákonnou úpravou a podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. nelze zmeškání lhůty k podání Kasační stížnosti prominout.

ECLI:CZ:NSS:2004:2.ADS.54.2003:78
sp. zn. 2 Ads 54/2003 - 78 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Elišky Cihlářové, JUDr. Bohuslava Hnízdila, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Václava Novotného, JUDr. Petra Příhody a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce MUDr. K. S. proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, v řízení o kasační stížnosti I. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2001, č. j. 26 Ca 171/2000 - 17, takto: I. Kasační stížnost se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: Stěžovatelka jako nástupkyně žalobce (navrhovatele) podala kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2001, č. j. 26 Ca 171/2000 - 17, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 12. 11. 1998, ve znění opravy ze dne 2. 6. 2000, o přiznání starobního důchodu. Proti tomuto rozsudku podal žalobce (navrhovatel) odvolání k Vrchnímu soudu v Praze, v průběhu řízení ovšem zemřel. Soud následně činil úkony k doložení podmínek procesního nástupnictví stěžovatelky. Dne 1. ledna 2003 nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.), který v §129 odst. 3 stanovil, že bylo-li přede dnem účinnosti tohoto zákona podáno proti rozhodnutí soudu o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu odvolání ve věcech, v nichž to zákon připouštěl, a nebylo o něm rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zastavuje se řízení o odvolání dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Účastník tohoto řízení může do 31. ledna 2003 podat proti rozhodnutí soudu o opravném prostředku kasační stížnost podle tohoto zákona. Soudy na základě změny právní úpravy účastníky o zastavení řízení o odvolání a o možnosti podání kasační stížnosti v zákonné lhůtě informovaly. V daném případě však Městský soud v Praze takové poučení stěžovatelce doručil až 22. 5. 2003. Stěžovatelka dne 30. 5. 2003 zaslala nesouhlasné vyjádření s rozhodnutím i postupem soudu a k jeho novému poučení o lhůtě a dotazu, zda se jedná o kasační stížnost, dne 12. 7. 2003 sdělila, že si kasační stížnost podává. Kasační stížnost však bylo možno podat jen do 31. ledna 2003 a soud před rozhodnutím vždy musí zkoumat dodržení zákonných podmínek pro řízení, mezi které patří i včasnost podání kasační stížnosti. Druhý senát příslušný k vyřízení kasační stížnosti předložil věc podle §17 odst. 1 s. ř. s. k rozhodnutí rozšířenému senátu, neboť zastával názor, že odmítnutí kasační stížnosti pro opožděnost s ohledem na postup městského soudu není namístě, a přesto, že zákon s opožděným podáním kasační stížnosti spojuje následek jejího odmítnutí a v jiných případech tak také Nejvyšší správní soud postupoval, mělo by být v daném případě přímo aplikováno ust. čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod a kasační stížnost po odstranění vad by měla být věcně projednána. Rozšířený senát vycházel z názoru, že k zastavení řízení o podaném odvolání došlo ke dni 31. 12. 2002 ze zákona a že poučování o zastavení řízení podle §129 odst. 3 s. ř. s. nebylo zákonnou povinností soudů, a pokud tak činily, jednalo se pouze o informaci o změně právní úpravy. S poučením, jeho včasností, či s jeho absencí, proto nelze spojovat žádné důsledky. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze podle §106 odst. 2 s. ř. s. prominout. Ustanovení čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod o zaručení práva na přístup k soudu a na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu soudem, je třeba chápat tak, že nárok je zaručen jen za dodržení zákonem stanovených podmínek takového přezkumu. V daném případě se však jednalo o návrh zjevně opožděný. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. (§120 s. ř. s.) pro opožděnost odmítl. Z toho důvodu ani nebylo na místě odstraňovat před rozhodnutím vady kasační stížnosti, či nedostatek právního zastoupení. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 (§120) s. ř. s., podle něhož při odmítnutí návrhu nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 22. 4. 2004 JUDr. Josef Baxa předseda rozšířeného senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Právní věta:Kasační stížnost podle ustanovení §129 odst. 3 s. ř. s. podanou až dne 30. 5. 2003 soud odmítne pro opožděnost podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., a to i přesto, že stěžovatelka byla o možnosti podat Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu o opravném prostředku pouze do 31. ledna 2003 vyrozuměna přípisem krajského soudu doručeným jí až po této lhůtě, neboť taková poučovací povinnost není dána zákonnou úpravou a podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. nelze zmeškání lhůty k podání Kasační stížnosti prominout.
Soud:Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí / napadení:22.04.2004
Číslo jednací:2 Ads 54/2003 - 78
Forma /
Způsob rozhodnutí:
Usnesení
odmítnuto
Účastníci řízení:Česká správa sociálního zabezpečení
Prejudikatura:
Kategorie rozhodnutí:B
ECLI pro jurilogie.cz:ECLI:CZ:NSS:2004:2.ADS.54.2003:78
Staženo pro jurilogie.cz:10.04.2024