ECLI:CZ:NSS:2004:2.AFS.3.2003
sp. zn. 2 Afs 3/2003 – 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce D. s.r.o.
zastoupeného advokátem JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem se sídlem Zítkova 9, PS 203,
Litoměřice, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem se sídlem Velká
hradební 61, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2003 č. j. 15 Ca 191/2002 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost proti bodu I. výroku napadeného rozsudku se odmítá .
II. Kasační stížnost proti bodům II. a III. výroku napadeného rozsudku
se zamítá.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce podal včas kasační stížnost, kterou v celém rozsahu napadl rozsudek Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2003 č. j. 15 Ca 191/2002 - 20. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto takto:
I. Věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 15 Ca 191/2002
a sp. zn. 15 Ca 192/2002 se spojují ke společnému projednání. Věci budou nadále
vedeny pod sp. zn. 15 Ca 191/2002.
II. Žaloby se zamítají.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Důvodem kasační stížnosti je nezákonnost spočívající v nesprávném právním posouzení
právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení (§103 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s. ř. s.“). V kasační stížnosti se uvádí, že lze-li
podle §46 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „daňový řád“) v odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru napadat
jen doměřený rozdíl na daňovém základu a na dani, a je-li podle §48 odst. 11 daňového řádu
přípustné napadat výrok rozhodnutí, pak základní náležitostí tohoto výroku je i doměřený
rozdíl na daňovém základu. Neobsahuje-li dodatečný platební výměr tuto základní náležitost,
kterou podle povahy rozhodnutí musí mít, má to za následek jeho nicotnost podle §32 odst. 7
věty první daňového řádu. Nicotné rozhodnutí nevyvolává žádné právní účinky (neexistuje)
a proto žalovaný nemohl rozhodovat podle §50 odst. 6 daňového řádu. Doměřený rozdíl
na daňovém základu nelze specifikovat jinak, než vyčíslením rozdílu mezi nově stanoveným
daňovým základem a původně stanoveným daňovým základem v dodatečném platebním
výměru. Není-li ve výroku rozhodnutí uveden doměřený rozdíl na daňovém základu, nemůže
žalobce tento rozdíl napadat (§46 odst. 8 daňového řádu), neboť nelze napadat to, co výrok
neobsahuje. Krajský soud vyšel z jiného právního názoru a proto se žalobce domáhá zrušení
napadeného rozsudku, vrácení věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení
a přiznání náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti vyvracel její důvody a navrhl její zamítnutí.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil:
Žalobce se dvěma žalobami podanými u Krajského soudu v Ústí nad Labem
domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2002 č. j. 17449-1996/120/01
a dodatečného platebního výměru Finančního úřadu v Chomutově ze dne 2. 7. 2001
č. j. 74659/01/182912/6025 č. 1010000136, kterými mu byla podle zákona č. 586/1992 Sb.,
o daních z příjmů, a podle §46 odst. 7 daňového řádu dodatečně vyměřena daň z příjmů
právnických osob za rok 1996 v částce 210 990 Kč. Žalobce navrhl i zrušení rozhodnutí
žalovaného ze dne 25. 3. 2002 č. j. 17449-1997/120/01 a dodatečného platebního výměru
Finančního úřadu v Chomutově ze dne 2. 7. 2001 č. j. 74664/01/182912/6025 č. 1010000137,
jímž mu byla podle shora uvedených zákonných ustanovení dodatečně doměřena daň z příjmů
právnických osob za rok 1997 v částce 396 240 Kč. Žalobce navrhl, aby věci byly vráceny
žalovanému k dalšímu řízení.
Stížnostní bod žaloby je obsahově totožný s tím, co žalobce později uvedl v kasační
stížnosti.
Krajský soud obě věci spojil ke společnému projednání podle §39 odst. 1 s. ř. s.
Krajský soud žaloby zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Soud nesdílel názor žalobce o neplatnosti dodatečných platebních výměrů proto,
že neobsahovaly doměřený rozdíl na daňovém základu a na dani. Podle názoru krajského
soudu jsou potřebné údaje dostatečně specifikovány uvedením výše nově stanovené daně
a jejího základu v dodatečném platebním výměru, když doměřený rozdíl na daňovém základu
a na dani může daňový subjekt spolehlivě zjistit, neboť výši původní daně a jejího základu
nepochybně přesně zná z podaného přiznání nebo hlášení. V projednávaných věcech
oba dodatečné platební výměry obsahovaly údaje o rozdílech na dani a také alespoň údaje
o nově stanovených daňových základech, takže žalobce z nich mohl spolehlivě zjistit i rozdíly
mezi nově stanovenými a původními základy daní. Dodatečné platební výměry tedy není
možno považovat za neplatné podle §32 odst. 7 věty první daňového řádu. Vydáním
napadených rozhodnutí nedošlo k porušení §50 odst. 6, ani dalších ustanovení daňového
řádu. Soud dospěl k závěru, že žaloby nejsou důvodné a proto je zamítl podle §78 odst. 7
s. ř. s. O nákladech řízení rozhodl podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s.
Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem přezkoumal
v rozsahu kasační stížnosti, vázán jejími důvody.
Kasační stížnost je zčásti nepřípustná, zčásti nedůvodná.
K nepřípustnosti kasační stížnosti:
V kasační stížnosti je uvedeno, že rozsudek Krajského soudu, jak je specifikován výše,
napadá žalobce v celém rozsahu. Z této formulace je třeba dovodit, že kasační stížností
je napaden i bod I. výroku napadeného rozsudku, jímž krajský soud rozhodl o spojení dvou
věcí ke společnému projednání.
Podle §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí,
jímž se pouze upravuje vedení řízení. Touto formulací je nepochybně míněno i spojení věcí
ke společnému projednání.
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. soud odmítne návrh (kasační stížnost), je-li podle
s. ř. s. nepřípustný. Soud proto rozhodl o odmítnutí této části kasační stížnosti pro její
nepřípustnost.
K nedůvodnosti kasační stížnosti:
Kasační stížnost vychází z §46 odst. 8 daňového řádu, podle něhož v odvolání proti
dodatečnému platebnímu výměru lze napadat jen doměřený rozdíl na daňovém základu
a na dani. Z toho, že ve výrocích dodatečných platebních výměrů není uveden „doměřený
rozdíl na daňovém základu“, je dovozována jejich chybějící základní náležitost a tudíž jejich
nicotnost.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu slova „doměřený rozdíl na daňovém základu“
nevyjadřují (i když legislativně nepříliš vhodně) nic jiného, než je uvedeno v odstavci 7
tohoto ustanovení slovy „dodatečně daň vyměří ve výši rozdílu mezi daní původně
vyměřenou a daní stanovenou,…a takto dodatečně stanovenou daň současně předepíše.“
V tomto konkrétním případě to pro žalobce znamená, že mohl odvoláním napadat částky
210 990 Kč a 396 240 Kč. Úvaha o chybějící základní náležitosti dodatečných platebních
výměrů a z toho plynoucí jejich nicotnosti tedy není důvodná.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.
jako nedůvodnou zamítl.
Pokud jde o náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, odmítne-li soud kasační stížnost,
žádný z účastníků nemá ze zákona (§60 odst. 3 s. ř. s.) právo na jejich náhradu. Pokud jde
náhradu nákladů při zamítnutí kasační stížnosti, žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému
podle obsahu spisu nevznikly náklady přesahující jeho běžnou úřední činnost. Proto
žalovanému nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. července 2004
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu