ECLI:CZ:NSS:2004:2.AZS.63.2004
sp. zn. 2 Azs 63/2004 – 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobkyně: N.
M. H., zastoupené Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně, č. j. 55 Az 329/2003 - 23 ze dne 21. 10.
2003,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 55 Az 329/2003 - 23 ze dne 21. 10. 2003
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nadepsané
usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalovaného č. j. OAM-11835/VL-20-P17-2001 ze dne 8. 4. 2002. Rozhodnutím správního
orgánu nebyl stěžovatelce udělen azyl pro nesplnění podmínek uvedených v ust. §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Zároveň žalovaný
správní orgán rozhodl, že se na stěžovatelku nevztahuje překážka vycestování podle ust. §91
tohoto zákona. Soud usnesením žalobu odmítl s odkazem na ust. §46 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Podání stěžovatelky nemělo
podle krajského soudu některé náležitosti podání ve smyslu ust. §37 odst. 3 s. ř. s. a rovněž
základní náležitosti žaloby stanovené v ust. §71 odst. 1 písm. d) až f) s. ř. s. Soud posoudil
podání stěžovatelky jako pouhé ohlášení nesouhlasu s rozhodnutím ve lhůtě stanovené
zákonem. Soud uvedl, že podání postrádá jakékoliv tvrzení důvodů nezákonnosti, neobsahuje
žádnou právní argumentaci a rovněž petit žaloby dle soudu zcela chybí. Soud posoudil
tuto situaci jako vadu podání, která brání meritornímu přezkoumání žalobou napadeného
rozhodnutí v mezích vytčených žalobních bodů. Tato vada způsobuje dle soudu nedostatek
podmínek řízení, který navíc v daném případě byl již neodstranitelný, neboť odstraňovat vady
již nebylo možné s ohledem na skutečnost, že lhůta uvedená v ust. §72 odst. 1 s. ř. s. již
uplynula. S ohledem na to by případné poučení s výzvou k odstranění vad žaloby ve smyslu
ust. §37 odst. 5 s. ř. s. bylo úkonem nadbytečným, neboť k případně dodatečně uplatněným
argumentům by soud již nemohl přihlížet, a to pro marné uplynutí zákonné lhůty pro rozšíření
žaloby dle ust. §71 odst. 2 věta třetí s. ř. s.
V kasační stížnosti uplatňuje stěžovatelka důvod uvedený v ust. §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s., tj. nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Nesouhlasí se závěry krajského soudu,
že její podání postrádalo základní náležitosti žaloby, a uvádí, že ve svém podání označila
rozhodnutí, které napadá, a vyslovila nesouhlas s napadeným rozhodnutím, které považuje
za nezákonné. Co se týče skutkových důvodů, pro které se stěžovatelka domáhá přezkoumání
rozhodnutí žalovaného správního orgánu, tyto jsou součástí její žádosti o azylu a spisového
materiálu. Stěžovatelka má tedy za to, že její podání splňovalo podmínky pro věcné
projednání a rozhodnutí. Pokud soud dospěl k opačnému závěru, měl ji v souladu s ust. §37
odst. 5 s. ř. s. vyzvat k odstranění vad podání a stanovit jí k tomu lhůtu. Vzhledem
k této skutečnosti navrhuje stěžovatelka Nejvyššímu správnímu soudu, aby napadené usnesení
Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně
stěžovatelka navrhla, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že v podání stěžovatelky ze dne
12. května 2002 označeném jako rozklad proti rozhodnutí je uvedeno, kdo je podatelem,
jaké správní rozhodnutí a v jakém rozsahu je napadáno. Dále je v podání napadenému
rozhodnutí vytýkáno, že žalovaný všechny potíže stěžovatelky ve Vietnamu bagatelizoval
jako ekonomické, i když jsou tyto potíže dostačujícím důvodem pro udělení azylu
z humanitárních důvodů podle ust. §14 zákona o azylu. Vzhledem k tomu se stěžovatelka
domáhala změny napadeného rozhodnutí v tom smyslu, že jí bude udělen azyl podle ust. §14
zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu důvodu uplatněného
v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že tato kasační stížnost je důvodná.
V posuzované věci postupoval Krajský soud v Brně podle právní úpravy správního
soudnictví účinné od 1. ledna 2003. Uvedená věc napadla původně u Vrchního soudu v Praze
na základě podaného opravného prostředku proti rozhodnutí správního orgánu, a to i když
podání stěžovatelky bylo chybně označeno jako rozklad proti správnímu rozhodnutí. Řízení
o tomto opraveném prostředku nebylo dokončeno do 1. ledna 2003, kdy nabyl účinnosti nový
procesní právní předpis upravující řízení před soudy ve správním soudnictví. Podle ust. §129
odst. 2 s. ř. s. se řízení o opravných prostředcích podaných přede dnem účinnosti
tohoto zákona, o nichž soud nerozhodl do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí
podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona, tj. podle ustanovení
upravujících řízení o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu. V takovém řízení se tak
použije i ust. §71 odst. 1 s. ř. s., jež upravuje zvláštní náležitosti žaloby (které doplňují
obecné náležitosti stanovené v ust. §37 odst. 2 a 3 s. ř. s.). Pod písmenem d) cit. ustanovení je
pak jako jedna z nutných náležitostí žaloby uvedena identifikace tzv. žalobních bodů,
z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené
výroky rozhodnutí za nezákonné. Význam co nejpřesnějšího uvedení žalobních bodů v žalobě
vyplývá ze zásady dispoziční, kterou je řízení o žalobách ve správním soudnictví ovládáno
a která znamená, že soud se při přezkumu správního rozhodnutí (s výjimkou taxativně
stanovených případů) omezuje pouze na posouzení existence důvodů nezákonnosti správního
rozhodnutí, které žalobce dovozuje.
Krajský soud podání stěžovatelky, kterým napadá rozhodnutí správního orgánu, odmítl
s odkazem na neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, který spatřoval ve skutečnosti,
že podání stěžovatelky neobsahovalo náležitosti stanovené v ust. §37 odst. 3 a §71 odst. 1
písm. d) – f) s. ř. s. Svůj závěr o neodstranitelnosti vad podání opřel krajský soud o ust. §71
odst. 2 s. ř. s. Podle věty třetí tohoto ustanovení je možné rozšířit žalobu na dosud nenapadené
výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body pouze ve lhůtě pro podání žaloby.
Jak krajský soud uvedl, tato lhůta již uplynula, a proto by doplnění žaloby na základě výzvy
soudu bylo nadbytečné, neboť by soud k němu nemohl přihlížet.
Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že neexistuje zákonná
povinnost soudu v případech, kdy žaloba neobsahuje žádný žalobní bod, vyzývat žalobce
k odstranění těchto vad ve smyslu ust. §37 odst. 5 s. ř. s., neboť takto široce pojímaná
povinnost soudu by odporovala zásadě dispoziční a zásadě koncentrace řízení, v souladu
s nimiž je řízení o žalobě koncipováno (viz např. rozsudek č. j. 2 Azs 9/2003 - 40 ze dne
23. 10. 2003, judikát publikovaný pod 113/2004 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud zároveň
považuje za rozhodné, že ust. §71 odst. 2 věta třetí s. ř. s. stanoví lhůtu pouze pro rozšíření
žaloby na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo o další žalobní body, a tedy v souladu
s konstantní judikaturou i pro doplnění žalobního bodu do podání, které dosud žádný žalobní
bod neobsahovalo, nikoliv však na odstranění jiných vad žaloby. Vady žaloby jsou přitom
odstranitelné postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s., podle kterého předseda senátu usnesením
vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nejde-li tedy
o situaci, kdy podání neobsahuje žádný žalobní bod, a jde-li naopak o situaci, kdy žalobní bod
je formulován nedostatečně přesně a podrobně, popř. chybí-li v žalobě jiné náležitosti než
žalobní body či vymezení rozsahu napadení správního rozhodnutí, je soud povinen postupovat
podle ust. §37 odst. 5 s. ř. s. a usnesením vyzvat podatele k opravě nebo odstranění vad
podání tak, aby mohlo být věcně projednáno. Pouze v případě, že podání není ve stanovené
lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat,
odmítne soud usnesením řízení o takovém podání, přičemž o tomto následku musí být podatel
ve výzvě poučen.
V dané věci je tak předmětem sporu otázka, zda byl v žalobě uveden žalobní bod
či nikoliv, neboť pouze v druhém případě se takový nedostatek žaloby stane po uplynutí lhůty
stanovené v ust. §71 odst. 2 věta třetí s. ř. s. neodstranitelným. Vzhledem k tomu,
že stěžovatelka v žalobě označila důvod napadení správního rozhodnutí, neboť uvedla,
že správní orgán bagatelizoval jí uváděné důvody a že splňovala podmínky pro udělení
humanitárního azylu, má Nejvyšší správní soud zato, že taková dikce podání splňuje
minimální požadavky na formulaci žalobního bodu, neboť z ní lze usoudit na právní
argumentaci i skutková tvrzení, o něž se žalobní bod opírá. Z podání stěžovatelky bylo
zřejmé, v jakém rozsahu správní rozhodnutí napadá, a rovněž důvody, proč tak činí, bylo
možné považovat za žalobní bod ve smyslu ust. §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Proto by se v dané
věci nejednalo o rozšiřování žaloby, jež je po uplynutí lhůty pro její podání vyloučeno (§71
odst. 2 věta třetí s. ř. s.), nýbrž o upřesnění, resp. rozvedení stávajícího žalobního bodu,
které je možné, resp. tam, kde je to třeba, i nezbytné učinit i po marném uplynutí této lhůty.
Krajský soud měl v případě, že zjistil jiné vady žaloby než absenci jakéhokoliv žalobního
bodu či absenci vymezení rozsahu, v němž je rozhodnutí napadáno, vyzvat žalobce k opravě
nebo odstranění vad podání podle ust. §37 odst. 5 s. ř. s., neboť takové opravě či odstranění
vad nebránilo uplynutí lhůty podle ust. §71 odst. 2 věty třetí. Podmínky pro odmítnutí návrhu
by pak byly splněny teprve tehdy, jestliže by podání nebylo opraveno nebo doplněno ve lhůtě
uvedené ve výzvě soudu.
Nejvyšší správní soud tedy shledal naplnění důvodu kasační stížnosti podle ust. §103
odst. 1 písm. e) s .ř. s., neboť v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky pro odmítnutí
podání podle ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Proto kasační stížností napadené usnesení
Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V tomto řízení je
krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto
rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Krajský soud v Brně v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 9. srpna 2004
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu