ECLI:CZ:NSS:2004:3.ADS.1.2004
sp. zn. 3 Ads 1/2004 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobkyně M.L ,
zastoupené Mgr. Lukášem Damborským, advokátem, se sídlem Národní 10, Praha 1, proti
žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě
proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 12. 2002 č. xxx, vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 4 Cad 40/2003, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 1. 10. 2003, č. j. 4 Cad 40/2003-40,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě žalobkyně (dále i „stěžovatelka“)
napadá rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2003, č. j. 4 Cad 40/2003-40.
Tím byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 12. 2002, č. xxx, kterým
byl žalobkyni přiznán od 25. 7. 2002 starobní důchod podle ust. §29 zákona č. 155/1995 Sb.
o důchodovém pojištění ve výši 4 166 Kč měsíčně. Základní výměra důchodu byla stanovena
ve výši 1 310 Kč měsíčně a procentní výměra byla vypočtena z osobního vyměřovacího
základu 5 948 Kč za roky 1986 až 2001. Procentní výměra ke dni vzniku nároku na důchod za
32 roků pojištění činí 48 % výpočtového základu, který činí 5 948 Kč. Tato procentní výměra
činí 2 856 Kč měsíčně, podle nařízení vlády č. 438/2002 Sb. byla od ledna 2003 zvýšena o 3,8
% na 2 965 Kč měsíčně. Žalovaná provedla i srovnávací výpočet důchodu podle zákona č.
100/1988 Sb. a vypočtená procentní výměra činila 2 416 Kč. Proto žalobkyni náleží vyšší
procentní výměra vypočtená podle zákona č. 155/1995 Sb. V odůvodnění rozsudku soud
uvedl, že žalobkyně požádala o starobní důchod v roce 2002, důchod jí byl přiznán od
25. 7. 2002, a to dle výhodnějšího výpočtu podle zákona č. 155/1995 Sb. Pro účely výpočtu
důchodu byly žalobkyni vyloučeny doby od roku 1986 do 31. 7. 1991, neboť podle zákona č.
306/1991 Sb. se od 1. 8. 1991 doba pobytu v cizině, po kterou žena doprovázela svého
manžela, nezapočítávala. Doba pobytu v cizině, po kterou žalobkyně v cizině doprovázela
svého manžela, se hodnotí jako náhradní, vylučuje se při výpočtu výše starobního důchodu ve
smyslu ust. §9 vyhl. č. 149/1988 Sb.
Protože soud neshledal ve výpočtu důchodu žalobkyně ze strany žalované pochybení,
žalobu zamítl.
Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že soud dospěl k nesprávnému závěru,
týkajícímu se výpočtu jejího starobního důchodu. V jejím případě žalovaná postupovala
nesprávně v rozporu s ust. §18 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., podle něhož měla do doby
rozhodné pro výpočet osobního vyměřovacího základu zahrnout i období před datem
1. 1. 1986, neboť rozhodné období pro stanovení osobního vyměřovacího základu
po 1. 1. 1986 nečinilo dobu pěti kalendářních roků. Součet roků s vyměřovacím základem
má tak činit alespoň pět kalendářních roků. Stěžovatelka dodává, že jako manželka diplomata
nemohla být po dobu výkonu jeho služby v zahraničí zaměstnána. Závěr soudu o tom,
že postačí, vznikl-li stěžovatelce jakýkoliv vyměřovací základ kdykoliv v průběhu pěti
kalendářních roků následujících po roce 1986 považuje za nesprávný, a proto z důvodu
obsaženém v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. rozsudek zrušit.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ustanovením §109
s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila včas ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Kasační stížností je označen důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
tedy tvrzená nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Za onu nesprávně posouzenou právní otázku stěžovatelka označila
určení období rozhodných pro výpočet osobního vyměřovacího základu dle ustanovení §18
odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb. Otázkou tedy je, zda se do rozhodného období v jejím případě
měly zahrnout i kalend ářní roky před rokem 1986.
Pro stanovení výpočtového základu u přímého důchodu je základem tzv. vyměřovací
základ, z něhož se stanoví nejprve osobní vyměřovací základ a posléze i samotný výpočtový
základ. Vyměřovacím základem jsou částky, které jsou zap očitatelné pro stanovení výše
procentní výměry přímého důchodu. V podstatě jsou tímto základem hrubé výdělky
pojištěnce zjišťované za rozhodné období.
Podle ustanovení §18 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění
je rozhodným obdobím pro stanovení osobního vyměřovacího základu období 30
kalendářních roků bezprostředně před rokem přiznání důchodu, pokud se dále nestanoví jinak.
Do rozhodného období se nezahrnují kalendářní rok, ve kterém pojištěnec dosáhl 18 let věku,
a kalendářní roky předcházející. Podle odst. 4 téhož ustanovení se do rozhodného období
nezahrnují kalendářní roky před rokem 1986. Není-li však v takovém rozhodném období
aspoň pět kalendářních roků s vyměřovacím základem pojištěnce (§16 odst. 3), prodlužuje
se rozhodné období před rok 1986 postupně tak, aby zahrnovalo ještě jeden takový rok,
nejvýše však kalendářní rok bezprostředně následující po roce, v němž pojištěnec dosáhl věku
18 let.
Podle ust. §16 odst. 1 cit. zákona je osobním vyměřovacím základem měsíční průměr
úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období. Tento průměr se vypočte
jako součin koeficientu 30,4167 a podílu úhrnu ročních vyměřovacích základů za rozhodné
období a počtu kalendářních dnů připadajících na rozhodné období; jsou-li v rozhodném
období vyloučené doby, snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné
období, přičemž koeficient 30,4167 je průměrný počet dní připadající na jeden měsíc v roce.
Z uvedené právní úpravy je zřejmé, že jen tehdy, není-li v rozhodném období
pro stanovení osobního vyměřovacího základu, počínajícím rokem 1986, alespoň pět
kalendářních roků s vyměřovacím základem (tedy s výdělky), pak teprve se začátek
rozhodného období posune kalendářně zpět tak, aby zahrnovalo postupně ještě jeden takový
rok, resp. alespoň jeden takový rok. Tedy jen v takovém případě, není–li v rozhodném období
alespoň pět kalendářních roků s vyměřovacím základem, se začátek posune do kalendářního
roku, v němž měl pojištěnec vyměřovací základ.
Pokud však stěžovatelka (jak je zřejmé z jejího osobního listu důchodového pojištění),
měla započteny vyměřovací základy za roky 1994, 1993, 1991,1990,1989,1988, tedy za více
jak pět kalendářních roků, nebyl dán důvod pro aplikaci ustanovení §18 odst. 4 zákona
č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění.
Uvedená právní úprava nezná podmínku zkoumání výhodnosti pro možnost zahrnutí
kalendářních roků před rokem 1986 do rozhodného období. Pokud tedy po roce 1986 existuje
alespoň pět kalendářních roků s vyměřovacím základem (lhostejno jak vysokým), není důvod
pro uplatnění ustanovení §18 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění a prodlužovat
kalendářně zpětně rozhodné období před rok 1986.
Nejvyšší správní soud tedy, neshledal z výše uvedených důvodů namítanou
nezákonnost, jež by spočívala v nesprávném posouzení právní otázky soudem,
a proto ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná
a zamítl, ji (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §60 odst. 1 a 2 s. ř. s.
Žalobkyně - stěžovatelka nebyla ve věci úspěšná a žalované nenáleží právo na náhradu
nákladů řízení, a proto bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. 9. 2004
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu