ECLI:CZ:NSS:2004:3.ADS.49.2004:91
sp. zn. 3 Ads 49/2004 – 91
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně J. D.,
zastoupené advokátkou JUDr. Evou Křivánkovou se sídlem Ševcovská 4055, Zlín, proti
žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2004 č. j.
22 Cad 12/2004 - 70,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2002 č. j. 22 Ca 340/98 - 103 bylo
potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 23. 11. 1998 č. X ve výroku č. I. a ve výroku č. III.,
jímž byl žalobkyni odňat plný invalidní důchod od 10. 1. 1999 tím, že od tohoto data jí náleží
částečný invalidní důchod ve výši 4000 Kč měsíčně.
Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2003 č. j. 7 Ads 37/2003 - 186
byl tento rozsudek ke kasační stížnosti žalobkyně zrušen a věc vrácena Krajskému soudu
v Brně k dalšímu řízení. V odůvodnění Nejvyšší správní soud vyslovil závěr, že krajský soud
pochybil, když při hodnocení důkazů v podstatě vyšel z posledního posudku PK MPSV ČR
o zdravotním stavu žalobkyně, aniž by přihlédl k rozporům v ostatních jejích posudcích
a vypořádal se s nimi. Nejvyšší správní soud nesdílel názor krajského soudu, že tento poslední
posudek je dostatečně průkazný, přesvědčivý a vyčerpávající. Vzniklé rozpory již nebylo
možno odstraňovat dalším posudkem posudkové komise MPSV a bylo proto třeba doplnit
dokazování posudkem znalce z oboru zdravotnictví, který se měl vyjádřit po seznámení
se zdravotnickou dokumentací žalobkyně a se všemi posudky k tomu, zda žalobkyně byla ke
dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní.
Krajský soud v dalším řízení doplnil dokazování posudky dvou znalců z oboru
zdravotnictví. Jednalo se o znalce doc. MUDr. Zbyňka Kalitu, CSc., a MUDr. Jiřího Deducha.
Krajský soud rozsudkem ze dne 15. 7. 2004 č. j. 22 Cad 12/2004 - 70 žalobu zamítl a rozhodl
o náhradě nákladů řízení.
3 Ads 49/2004 – 92
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas kasační stížnost, v níž uvádí, že krajský
soud rozhodl nezákonně, neboť nesprávně posoudil právní otázky v předcházejícím řízení.
Žalobkyně znovu popisuje své choroby a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek zrušil.
Podle §104 odst. 3 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“), kasační stížnost je nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté,
kdy jeho rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod
kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího
správního soudu.
Z obsahu kasační stížnosti je patrno, že jako důvod kasační stížnosti není namítáno,
že se Krajský soud v Brně neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh (v tomto případě kasační stížnost), je-li návrh (kasační stížnost) podle tohoto
zákona nepřípustný. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nepřípustnou odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba (kasační stížnost)
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. prosince 2004
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu