ECLI:CZ:NSS:2004:3.AFS.11.2004
sp. zn. 3 Afs 11/2004 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Věry Šimůnkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci
stěžovatelky M. B., zastoupené JUDr. Dušanem Rendlem, advokátem se sídlem v Mostě, ul.
SNP 1872, za účasti Finančního ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem,
Velká Hradební 61, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 3. 6. 2003, č. j. 15 Ca 549/2002 – 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 6. 2003,
č. j. 15 Ca 549/2002 - 23, byla podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítnuta žaloba
stěžovatelky proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem (dále jen „finanční
ředitelství“) ze dne 28. 6. 2002, č. j. 9833/110/2001/A, jímž bylo zamítnuto její odvolání
proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Lounech ze dne 19. 2. 2001,
č. j. 9883/01/201970/1136, kterým jí byla doměřena daň z příjmů fyzických osob za r. 1997.
V odůvodnění usnesení poukázal krajský soud na obsah správního spisu, ze kterého vyplývá,
že žalobou napadené rozhodnutí bylo stěžovatelce doručováno do vlastních rukou na adresu
bydliště uvedenou v žalobě, kde však nebyla zastižena, a proto byla zásilka dne 3. 7. 2002
uložena v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence, o čemž byla stěžovatelka
vyrozuměna. Protože stěžovatelka na uvedené adrese stále bydlela, změnu adresy nenahlásila,
byly splněny podmínky pro náhradní doručení písemnosti podle ustanovení §17 odst. 5 věty
první zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o správě daní a poplatků“). Vzhledem k tomu, že si stěžovatelka písemnost
do patnácti dnů od uložení nevyzvedla, byl poslední den této lhůty, který připadl na čtvrtek
dne 18. 7. 2002, dnem doručení, i když se stěžovatelka o uložení zásilky nedozvěděla.
Poslední den dvouměsíční lhůty k podání žaloby pak připadl na středu 18. 9. 2002.
Protože stěžovatelka žalobu podala k poštovní přepravě až dne 12. 12. 2002, stalo
se tak po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Současně krajský soud poznamenal, že na tomto
závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že finanční ředitelství znovu náhradním způsobem
stěžovatelce doručilo rozhodnutí o odvolání dne 18. 10. 2002 a stěžovatelka si jej ještě osobně
vyzvedla na poště dne 26. 11. 2002, neboť právní účinky může mít pouze první doručení,
které proběhlo v souladu se zákonem. Rovněž tak není rozhodné, že finanční ředitelství
vyznačilo právní moc napadeného rozhodnutí dne 18. 10. 2002, neboť soud ve správním
soudnictví není vázán názorem správního orgánu o dni doručení a právní moci žalobou
napadeného rozhodnutí.
Stěžovatelka se kasační stížností podanou v zákonné lhůtě domáhala z důvodů
uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“) zrušení usnesení krajského soudu, které označila za nezákonné.
Podle jejího názoru nebyla žaloba podána opožděně, když nedošlo k náhradnímu doručení
správního rozhodnutí uložením na poště dne 18. 7. 2002. Poukázala na ustanovení
§17 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků, podle kterého „zdržovat se v místě doručení“
znamená, že se adresát každodenně vrací do svého bytu a jeho nepřítomnost v bytě je pouze
přechodná, popř. dočasná. To neplatí, pokud byl adresát v době doručování např. na dovolené
nebo v nemocnici nebo pokud se do místa bydliště vrací pouze nepravidelně. Stěžovatelka
namítala, že se v rozhodné době v místě doručení nezdržovala, neboť pobývala od května
do července 2002 ve Španělsku. Toto tvrzení doložila dopisem starosty obce O. ze dne
13. 6. 2003 a kopií příslušné stránky cestovního pasu potvrzující, že dne 1. 7. 2003
vycestovala do EU (když léto trávila právě ve Španělsku).
Finanční ředitelství ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že důvody obsažené
v kasační stížnosti nebyly v žalobě namítány a dále poukázalo na to, že z dopisu starosty
není patrno, zda se stěžovatelka na adrese ve Španělsku zdržovala s přerušením pobytu
nebo po celou dobu, případně ve kterých dnech. Toto není zcela patrno ani z pasu
stěžovatelky, kde je razítko ze dne 3. 5. 2002 letiště Barcelona a 1. 7. 2002 W.-a. Jiná data
uvedena nejsou, a proto považuje důvody stěžovatelky za nedostatečné.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila
ve své kasační stížnosti, přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Z listin předložených stěžovatelkou po podání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
zjistil, že v dopise starosty obce O. d. M. je obsažena informace o tom, že stěžovatelka č. pasu
xxx se během měsíce května a července roku 2002 zdržovala v této obci na adrese ulice P. XII
číslo 37 2
o
8. Kopie strany 22 a 23 pasu stěžovatelky nese razítka obsahující datum 3. 5. 2002
B. a 1. 7. 2002 W.-a.
Pokud stěžovatelka zpochybňuje správnost závěru krajského soudu o opožděném
podání žaloby s tím, že nebylo možné v jejím případě aplikovat §17 odst. 5 zákona o správě
daní a poplatků, neboť z přeložených listin vyplývá, že se v rozhodné době, tj. v době
doručování správního rozhodnutí, v místě doručování nezdržovala, nepovažuje tuto námitku
Nejvyšší správní soud za opodstatněnou. Stěžovatelkou předložené listiny, tj. dopis starosty
a kopie strany 22 a 23 jejího pasu tvrzení stěžovatelky nepotvrzují a to z důvodu
jejich nekonkrétnosti. Starosta obce O. d. M. v dopise pouze obecně bez jakéhokoli bližšího
upřesnění informuje o tom, že stěžovatelka v obci pobývala v měsících květen a červenec
2002 (v kasační stížnosti je nesprávně uvedeno od května do července). Stejně neprůkazné
jsou údaje ze strany 22 a 23 pasu stěžovatelky, neboť razítko z hraničního přechodu W.-a.
opatřené datem 1. 7. 2002 dokládá pouze tolik, že uvedeného dne stěžovatelka byla na
zmíněném hraničním přechodu. Předložené listiny tak nezpochybňují legálnost náhradního
doručení rozhodnutí finančního ředitelství, neboť jimi není prokázána nepřítomnost
stěžovatelky v den doručení a uložení písemnosti žalovaného v místě jejího bydliště, tj. dne
3. 7. 2002, kdy počala svůj běh patnáctidenní lhůta k vyzvednutí uložené písemnosti, ani ve
dnech následujících.
Protože stěžovatelkou předložené listinné důkazy nemohou vyvrátit správnost závěru
krajského soudu o tom, že předmětné správní rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno dne
18. 7. 2002, postupoval krajský soud v souladu se zákonem, když za den doručení rozhodnutí
stěžovatelce považoval den 18. 7. 2002. Lhůta k podání žaloby, určená podle měsíců
proto skončila dnem, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti
určující počátek lhůty, tj. dne 18. 9. 2002. Uvedený den byl proto posledním dnem pro podání
žaloby u soudu, popř. jejího předání k poštovní přepravě. Za situace, kdy stěžovatelka žalobu
podala k poštovní přepravě až dne 12. 12. 2002, stalo se tak po uplynutí zákonem stanovené
lhůty.
Z důvodů výše uvedených dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že krajský soud
postupoval v souladu se zákonem, když žalobu odmítl, a proto kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl Nejvyšší správní soud
bez jednání v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.) a finančnímu ředitelství žádné náklady
řízení nevznikly. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že se žádnému z účastníků nepřiznává
náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2004
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu