ECLI:CZ:NSS:2004:3.AZS.85.2004
sp. zn. 3 Azs 85/2004 – 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce J.
L., zastoupeného JUDr. Alenou Lasotovou, advokátkou se sídlem Přívozská 10, Ostrava –
Moravská Ostrava proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační
politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2003 čj. OAM-3078/VL-11-17-BZ-2003, vedené u
Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Az 1779/2003, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 11. 2003 čj. 24 Az 1779/2003 – 28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byla zamítnuta
žádost žalobce (dále též „stěžovatel“) o udělení azylu na území České republiky jako zjevně
nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“) s odůvodněním, že důvodem žádosti žalobce o udělení azylu byly toliko
potíže s věřiteli a nezaměstnanost v zemi původu a žalovaný na základě informací o politické
situaci a stavu dodržování lidských práv ve Slovenské republice dospěl k závěru, že v případě
žalobce lze Slovenskou republiku považovat za bezpečnou zemi původu podle ustanovení §2
odst. 1 zákona o azylu.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 11. 2003 čj. 24 Az 1779/2003 - 28
byla zamítnuta žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění rozsudku
soud prvního stupně konstatoval, že v průběhu řízení o udělení azylu žalobce uvedl
jako jediné důvody pro udělení azylu potíže s věřiteli a nezaměstnanost v zemi původu; navíc
se soud prvního stupně ztotožnil se závěrem žalovaného, že země původu žalobce, Slovenská
republika, splňuje kritéria bezpečné země podle ustanovení §2 odst. 1 zákona o azylu;
proto žalovaný podle názoru soudu prvního stupně nepochybil, když žádost o udělení azylu
zamítl jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Soud
prvního stupně dále uvedl, že neshledal, že by se žalovaný v průběhu řízení o udělení azylu
dopustil žalobcem blíže nespecifikovaných porušení ustanovení správního řádu. Z uvedených
důvodů soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl a poučil žalobce o možnosti
podání kasační stížnosti.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že rozsudku soudu prvního stupně
vytýká nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, když je přesvědčen
o splnění důvodů pro udělení azylu podle ustanovení §12 zákona o azylu, případně
podle §14 zákona o azylu. Stěžovatel upozornil na to, že po návratu do země původu bude
vystaven těžkostem z důvodu své rasy a národnosti; navíc jeho manželka porodila koncem
roku 2003 syna a po návratu do Slovenské republiky bude jeho rodina vystavena hrozbám
ze strany lichvářů. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhuje, aby rozsudek soudu
prvního stupně byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení; současně stěžovatel
požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti žalobce poukázal na to,
že kasační stížnost trpí vadou spočívající v absenci povinného údaje o dni doručení
napadeného rozsudku stěžovateli podle ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný dále popírá
oprávněnost podání kasační stížnosti, neboť se domnívá, že rozhodnutí žalovaného i soudu
prvního stupně byla vydána v souladu s právními předpisy a poukázal na to, že nelze
zaměňovat poskytnutí azylu na území České republiky s jinými legálními formami pobytu
cizinců na území České republiky, jež jsou upraveny zákonem č. 326/1999 Sb, o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhuje odmítnutí kasační stížnosti pro neodstranění
vad podání, popřípadě její zamítnutí pro nedůvodnost a nepřiznání odkladného účinku.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí soudu
prvního stupně a dospěl k závěru, že kasační stížnost žalobce není důvodná.
Žalobcem uváděným důvodem podané kasační stížnosti je důvod spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v přecházejícím řízení, tedy žalobcem tvrzená
nezákonnost plynoucí z ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., když stěžovatel je
přesvědčen o tom, že splnil podmínky alespoň pro udělení azylu podle ustanovení §12
zákona o azylu, popřípadě pro udělení humanitárního azylu podle ustanovení §14 zákona
o azylu. Nejvyšší správní soud však konstatuje, že soud prvního stupně nepochybil,
když shledal zákonným postup žalovaného, který zamítl žádost žalobce o udělení azylu
jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 1 písm. e) s konstatováním, že v případě
žalobce lze Slovenskou republiku považovat za bezpečnou zemi původu podle ustanovení
§2 odst. 1 zákona o azylu. Žalobce navíc v průběhu řízení o udělení azylu neuvedl žádnou
skutečnost, jež by zakládala některý z důvodů pro udělení azylu podle ustanovení §12 zákona
o azylu, neboť problémy s věřiteli ani nezaměstnanost nepatří mezi ustanovením §12 zákona
o azylu taxativně vymezené důvody pro udělení azylu. Azyl z humanitárních důvodů
podle ustanovení §14 zákona o azylu lze udělit pouze v případě hodném zvláštního zřetele.
Není na něj právní nárok, a posouzení důvodů žadatele o azyl tak zůstává v režimu správního
uvážení. Žalovaný se v daném případě pečlivě zabýval situací ve Slovenské republice
z hlediska informací o politické situaci a stavu dodržování lidských práv na Slovensku,
a to na základě podrobných analýz, které citoval v napadeném rozhodnutí. Jestliže pak
rozhodl na základě takto obsáhle a podrobně provedeného dokazování, nebylo možno
mu ze strany krajského soudu nic vytknout, rozhodl-li se nevyužít dobrodiní ustanovení
§14 zákona o azylu. Důvod, který žalobce namítá, nelze tedy považovat za oprávněný
ani ve vztahu k rozsudku krajského soudu, jímž byla žaloba zamítnuta. Krajský soud vyšel
při rozhodování ze skutkového stavu, který byl žalovaným zodpovědně a řádně zjištěn
i ve vztahu k možné aplikaci §14 zákona o azylu. Ani Nejvyšší správní soud neshledal žádné
důvody zvláštního zřetele hodné, o které by mohl použití citovaného ustanovení zákona opřít.
V daném případě k žalobcem uváděným obtížím s věřiteli a nezaměstnaností nepřistoupila
žádná další okolnost, jež by jejich povahu kvalitativně měnila a jež by je povýšila n a důvody
vedoucí k udělení humanitárního azylu. V námitce stěžovatele, že mu v případě návratu
do země původu hrozí střet s lichváři (tedy věřiteli – pozn. soudu) Nejvyšší správní soud
odkazuje na odůvodnění rozhodnutí žalovaného i soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje.
K námitce stěžovatele, že bude po návratu do země původu vystaven těžkostem z důvodu
své rasy a národnosti, nemohl Nejvyšší správní soud s ohledem na ustanovení §109 odst. 4
s. ř. s. přihlédnout, neboť ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno
napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží.
Nejvyšší správní soud dospěl ze shora uvedených důvodů k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.). K námitce žalovaného týkající
se neodstraněné vady podání spočívající v absenci povinného údaje o dni doručení
napadeného rozsudku stěžovateli podle ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s., Nejvyšší správní soud
sděluje, že datum doručení rozhodnutí soudu prvního stupně žalobci bylo krajskému soudu,
jenž prováděl úkony podle ustanovení §108 s. ř. s. před předložením kasační stížnosti
Nejvyššímu správnímu soudu, známo z jeho úřední činnosti. Vzhledem k tomu, že se v daném
případě nejednalo o vadu n eodstranitelnou, a nenastala ani situace, kdy by byl stěžovatel
k odstranění této vady krajským soudem vyzván a poučen o možnosti odmítnutí kasační
stížnosti v případě neodstranění vady, nebyla tato námitka žalovaného shledána důvodnou.
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1 a 7
s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému
v souvislosti s řízením o kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední
činnosti nevznikly. Krajský soud v Ostravě usnesením rozhodne o výši odměny ustanovené
advokátky a z účtu Krajského soudu v Ostravě jí bude odměna vyplacena.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. května 2004
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu