ECLI:CZ:NSS:2004:4.AZS.165.2004
sp. zn. 4 Azs 165/2004 – 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: H.Q. T.,
zast. JUDr. Petrem Práglem, advokátem, se sídlem Ústí nad Labem, Dlouhá 5, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, pošt. přihrádka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 15 Az 532/2003 – 19
ze dne 10. 11. 2003, a o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 15 Az 532/2003 – 19 ze dne
10. 11. 2003 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č. j. 15 Az 532/2003 – 19 ze dne
10. 11. 2003, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. V odůvodnění usnesení uvedl pouze to, že žalobce se žalobou domáhal zrušení
rozhodnutí uvedeného v záhlaví. Konstatoval dále, že v průběhu dalšího řízení zjistil,
že žalobce se – dle sdělení cizinecké policie z místa posledního bydliště – v tomto bydlišti
nezdržuje, nikomu není jeho současný pobyt znám. Podle aktuálního sdělení cizinecké policie
v Ústí nad Labem se nepodařilo zjistit žádné nové skutečnosti o jeho pobytu. Citoval
ustanovení §33 zákona č. 325/1999 Sb. o azylu, ve znění pozdějších předpisů a uvedl,
že taková situace v tomto řízení evidentně nastala, včetně uplynutí uvedené lhůty. Proto podle
ustanovení §33 citovaného zákona řízení zastavil.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost.
Namítal, že vše nasvědčuje tomu, že napadené rozhodnutí je nejen předčasné, ale ve svém
důsledku nepřezkoumatelné. Konkrétně namítal, že z napadeného rozhodnutí nelze spolehlivě
seznat, jaké procesní úkony soud ve věci učinil, aby zjistil místo pobytu stěžovatele, zvláště
když stěžovatel se na předmětné adrese skutečně a tedy fyzicky zdržuje. Je proto otázkou,
zda soud skutečně vyčerpal všechny možnosti ke zjištění jeho pobytu. Z napadeného usnesení
tuto skutečnost nelze zjistit a protože řádné odůvodnění soudního rozhodnutí je ústavní
náležitostí spravedlivého procesu (ÚS 6. 3. 97 – 271/96), vše podle stěžovatele nasvědčuje
pro závěr, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Namítal dále, že není vyloučeno,
že za situace, kdy soud jednal pouze v českém jazyce, kterému stěžovatel nerozumí, mohlo
dojít k založení ústavní nerovnosti (článek 36 a následující Listiny základních práv a svobod).
Navrhoval, aby napadené rozhodnutí krajského soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena
tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že s ohledem na její obsah
se ke kasační stížnosti nebude vyjadřovat. Odkázal na správní spis. K přiznání odkladného
účinku neshledal důvod a tento návrh proto nepodporoval.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem z důvodů v kasační stížnosti namítaných a dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná. Stěžovatel se v kasační stížnosti dovolává zrušení napadeného
rozhodnutí pro jeho nepřezkoumatelnost. Byť v kasační stížnosti neoznačuje důvod ve smyslu
§103 odst. 1 s. ř. s., lze dovodit, že se dovolává nezákonnosti tohoto rozhodnutí ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., příp. písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud však k tomu dodává,
že v posuzované věci by byly splněny podmínky ustanovení §109 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení
před soudem zmatečné (§103 odst. 1 písm. c/) nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít
za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé, a nebo je-li napadené rozhodnutí
nepřezkoumatelné (§103 odst. 1 písm. d/), jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního
orgánu nicotné. V daném případě je třeba dospět k závěru, že napadené rozhodnutí
je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Podle ustanovení §33 zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo
pobytu žadatele o udělení azylu (žalobce) a tato skutečnost brání po dobu 90ti dnů rozhodnutí
ve věci. Toto ustanovení zakotvuje, že soud zastaví řízení o žalobě proti správnímu
rozhodnutí v azylové věci, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu a tato
skutečnost brání nejméně po dobu 90ti dnů rozhodnutí ve věci. Úkolem Nejvyššího správního
soudu při přezkumu usnesení zastavujícího řízení o žalobě v azylové věci není znovu
zjišťovat, zda se v předmětné době, tedy v době, o níž krajský soud uvedl, že se stěžovatel
na hlášené adrese nezdržoval, stěžovatel na uvedeném místě skutečně zdržoval či nikoliv.
Stejně tak není úkolem Nejvyššího správního soudu podrobně přezkoumávat, jaké byly
příčiny neúspěšného doručování soudních písemností stěžovatele. Úkolem Nejvyššího
správního soudu zde je pouze posoudit, zda krajský soud dostatečně zjistil všechny
skutečnosti podstatné pro zjištění místa pobytu stěžovatele a zda postupoval v souladu
s těmito zjištěními. K tomuto posouzení je však třeba, aby z napadeného rozhodnutí bylo
zřejmé, jakým způsobem v tomto směru soud postupoval a které skutečnosti vzal
za prokázané, a ze kterých skutečností vycházel pro svůj závěr o tom, že podmínky
ustanovení §33 zákona o azylu byly splněny. V posuzované věci však tyto skutečnosti nelze
z odůvodnění napadeného usnesení zjistit, neboť v uvedeném usnesení se soud omezil pouze
na konstatování, že „soud v průběhu dalšího řízení zjistil, že žalobce se – dle sdělení cizinecké
policie z místa posledního bydliště – v tomto bydlišti nezdržuje, nikomu není jeho současný
pobyt znám. Podle aktuálního sdělení cizinecké policie v Ústí nad Labem se nepodařilo zjistit
žádné nové skutečnosti o jeho pobytu“.
Nelze tedy posoudit, zda krajský soud postupoval správně a vyvinul požadované úsilí
ke zjištění místa pobytu stěžovatele. Zjištění a posouzení těchto skutečností je pak výchozím
předpokladem pro posouzení toho, zda nezjištění místa pobytu stěžovatele bránilo po dobu
90ti dnů rozhodnutí ve věci. V odůvodnění usnesení se krajský soud vůbec touto otázkou
nezabýval a rozhodnutí odůvodnil pouze výše popsaným způsobem. Protože z napadeného
usnesení nelze zjistit, jakým způsobem postupoval soud při zjišťování místa pobytu
stěžovatele a nelze ani zjistit, které období považoval soud za dobu 90ti dnů, pro kterou
nezjištění místa pobytu bránilo rozhodnutí ve věci, není možné přezkoumat, zda byly,
či nikoliv splněny podmínky pro postup podle ustanovení §33 zákona o azylu ve spojení
s ustanovením §47 písm. c) s. ř. s. Konstatování soudu, že taková situace v tomto řízení
evidentně nastala, není dostačující a není ani přezkoumatelné.
Za této situace nezbylo, než napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení podle §110 odst. 1 s. ř. s.
V dalším řízení bude krajský soud vycházet z právního názoru vysloveného v tomto
zrušovacím rozhodnutí, tedy z toho, že z odůvodnění napadeného usnesení o zastavení řízení
nebylo možno zjistit, zda byly či nikoliv splněny zákonné podmínky pro jeho postup
ve smyslu §33 zákona o azylu ve spojení s ustanovením §47 písm. c) s. ř. s. Bude proto
třeba, aby soud v novém rozhodnutí uvedl, z jakých zjištění vzal za prokázané, že místo
pobytu stěžovatele nelze zjistit a které období považuje za období 90ti dnů, pro které
nezjištění místa pobytu stěžovatele bránilo rozhodnout ve věci. K výše uvedenému Nejvyšší
správní soud podotýká, že 90ti denní lhůtu uvedenou v §33 zákona o azylu není možno
počítat od data, kdy věc krajskému soudu napadla, ale až od data, kdy poprvé vyšla najevo
skutečnost, že místo pobytu žadatele o udělení azylu nelze zjistit, pokud se tato skutečnost
posléze ukáže pravdivou i ve světle ostatních provedených důkazů (shodně rozsudek
NSS 4 Azs 12/2004).
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud též o nákladech řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
S ohledem na charakter rozhodnutí o kasační stížnosti, jímž bylo napadené rozhodnutí
zrušeno, nebylo třeba zvlášť rozhodovat o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti ve smyslu §107 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 28. 7. 2004
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu