ECLI:CZ:NSS:2004:4.AZS.50.2003
sp. zn. 4 Azs 50/2003-49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Z. S.,
zast. JUDr. Janem Špilháčkem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Kosmonautů 6, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt.
schr. 21/OAM, o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 4. 9. 2003, č. j. 28 Az 99/2003-22 a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 17. 6. 2002 nebyl žalobci udělen azyl
podle §12, 13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v platném znění
(dále jen „zákon o azylu“) a bylo vysloveno, že se na žalobce nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán uvedl,
že žalobce podal žádost o udělení azylu dne 5. 9. 2001, v níž uvedl, že Ukrajinu opustil
pro potíže s mafií. Byl členem bezpečnostní agentury a při ochraně zboží se dostal
do konfliktu se členy mafie. Tyto zranil a následně po něm požadovali náklady na úhradu
léčení. Po nějakou dobu skutečně platil, avšak když mu došly peníze, byl těmito lidmi
zbit a z obavy o život odešel na doporučení přátel do České republiky. Uvedl, že pokud
by se vrátil na Ukrajinu, čekalo by ho pronásledování a ohrožení života ze strany vlády,
neboť vláda a mafie jsou propojeny. Nemohl se obrátit ani na policii, protože tam je situace
stejná. Správní orgán dospěl k závěru, že žalobce nebyl v zemi původu pronásledován
za uplatňování politických práv a svobod a neshledal v jeho případě ani existenci skutečnosti
zakládající důvodnost strachu z pronásledování tak, jak je uvedeno v §12 písm. b) zákona
o azylu. Udělení azylu podle §13 odst. 1, 2 téhož zákona nepřicházelo v případě
žalobce v úvahu pro nesplnění podmínek v tomto ustanovení uvedených. Důvody k udělení
humanitárního azylu (§14 zákona o azylu) nebyly po posouzení všech okolností shledány.
Správní orgán též konstatoval, že po zhodnocení výpovědi žalobce a její konfrontaci
se zprávami, které shromáždil, nelze uzavřít, že žalobci by v případě návratu do vlasti
hrozilo nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu. Překážka
vycestování podle §91 zákona o azylu shledána nebyla.
Ve včas podaném opravném prostředku žalobce vyslovil nesouhlas s rozhodnutím
s tím, že se na Ukrajinu nemůže vrátit z důvodů obav o svůj život, neboť zde nejsou
dodržována lidská práva a svobody a on tak nebude chráněn před činností mafie.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 4. 9. 2003, č. j. 28 Az 99/2003-22
žalobu podanou proti výše označenému rozhodnutí správního orgánu zamítl a rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že podklady
shromážděné pro rozhodnutí byly dostatečné, řízení před správním orgánem netrpělo
žádnou vadou a rozhodnutí je plně v souladu se zákonem. Po zhodnocení stavu věci
konstatoval, že žalovaný postupoval správně a v souladu s ustanovením §12 zákona
o azylu, když azyl žalobci neudělil, neboť důvody, které tento uvádí nelze podřadit
pod žádný z důvodů udělení azylu ve smyslu §12 zákona o azylu. Rovněž rozhodnutí
o neudělení azylu podle §13 odst. 1, 2 zákona o azylu, tzv. azyl za účelem sloučení rodiny,
je v souladu se zákonem, neboť u žalobce tento důvod dán není. Rozhodnutí žalovaného
o neudělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu je v souladu se zákonem.
Žalovaný měl dostatek podkladů pro rozhodnutí ve smyslu §14 zákona o azylu a posoudil
neudělení azylu podle tohoto ustanovení v mezích stanovených zákonem. Soud
se pak ztotožnil i se závěrem žalovaného o tom, že ve vztahu k žalobci nebyly dány
překážky vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
V kasační stížnosti vyslovil názor, že při rozhodování o jeho žádosti o azyl nebylo
postupováno v souladu se zákonem, když nebylo přihlédnuto ke všem skutečnostem,
které jsou na jeho straně. Poukazoval na to, že Ministerstvo vnitra mělo v době vydávání
rozhodnutí možnost postupu podle §13, 14 azylového zákona. Konkrétně ustanovení
§13 odst. 1 je uvedeno, že je možno udělit azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení
o udělení azylu nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení azylu podle §12. Zároveň
je v §14 uvedeno, že lze udělit azyl a to taktéž v případě hodného zvláštního zřetele
z humanitárních důvodů, i když nebude zjištěn důvod o udělení azylu. Podle názoru
stěžovatele byly v době rozhodování o jeho žádosti o udělení azylu dány důvody hodné
zvláštního zřetele. Namítal, že žil a žije ve společné domácnosti s paní S. P., a to v O., v domě
matky jeho družky. Spolu s družkou se stará o její dvě nezletilé děti. Družka
podala návrh na úpravu práv a povinností k nezletilým dětem a bylo rozhodnuto, že
děti se svěřují do její výchovy a výživy. Zároveň požádala o rozvod manželství,
avšak řízení nebylo pravomocně skončeno. Uváděl dále, že mezi ním a družkou S.
P. jde o vztah trvalý a hluboký, její děti ho berou jako otce, a pokud by mu nebyl
udělen azyl, znamenalo by to újmu nejen na jeho straně a na straně jeho
družky, ale i újmu na psychickém vývoji dětí. Vyslovil přesvědčení, že výše
uvedené důvody pro podání kasační stížnosti, jsou ty důvody, které jsou uvedeny v §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatel
dále žádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť bez jeho přiznání by
došlo k jeho vyhoštění a přetrhání svazku, tedy k situaci, kterou by všichni těžce
nesly.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu podle
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s. k nímž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti brojí proti postupu správního orgánu a soudu,
na jehož základě dospěly tyto orgány k závěru, že nesplňuje podmínky pro udělení
azylu podle §13 a 14 zákona o azylu. Namítá, že nebyly zhodnoceny všechny rozhodné
skutečnosti, které podle jeho názoru zakládaly důvody vhodné zvláštního zřetele. Dovozuje,
že jsou dané věci pro podání kasační stížnosti důvody podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení věci spočívá buď v tom, že na správně
zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní závěr, popř. je sice aplikován
správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.
Taková pochybení Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové neshledal. K námitce stěžovatele je především nutno zdůraznit,
že jak správní orgán, tak i soud, vycházel při posuzování jeho žádosti o azyl ze zjištění
učiněných z návrhu na zahájení řízení o udělení azylu ze dne 5. 9. 2001, se samostatného
podání stěžovatele, v němž uvádí důvody své žádosti o azyl, a z protokolu o pohovoru
ze dne 18. 10. 2001. Z těchto dokladů vyplývá pouze to, že stěžovatel opustil Ukrajinu
pro potíže s mafií a že pokud by se vrátil na Ukrajinu, čekalo by ho pronásledování
a ohrožení života. Žádné jiné důvody stěžovatel neuvedl. Správní orgán tedy postupoval
správně, pokud tyto skutečnosti posuzoval nejprve z hlediska ustanovení §12 zákona
o azylu a poté, kdy dospěl k závěru, že stěžovatel nesplňuje důvody pro udělení azylu
podle tohoto ustanovení, zabýval se zákonnými podmínkami azylu uvedenými
v §13 odst. 1 a 2, a §14 zákona o azylu. Správní orgán dospěl k závěru, že udělení
azylu podle §13 odst. 1, 2 téhož zákona nepřicházelo v případě stěžovatele v úvahu
pro nesplnění podmínek v tomto ustanovení uvedených a důvody k udělení humanitárního
azylu podle §14 zákona o azylu nebyly po posouzení všech okolností shledány. Rovněž
v žalobě neuváděl stěžovatel žádné jiné důvody než ty, které uváděl v řízení o azylu.
Nelze proto vytýkat krajskému soudu, že nezohlednil všechny skutečnosti, které jsou
na straně stěžovatele, neboť krajský soud vycházel z těch zjištění, která stěžovatel v průběhu
řízení sám uvedl.
Podle ustanovení §13 odst. 1 zákona o azylu, v případě hodné zvláštního zřetele udělí
Ministerstvo vnitra ČR azyl rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl
podle §12 nebo 14, za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení azylu nebude
v jeho případě zjištěn důvod pro udělení azylu podle §12. Podle 13 odst. 2 zákona o azylu
se rodinným příslušníkem pro účely sloučení rodiny rozumí manžel azylanta, svobodné
dítě azylanta mladší 18-ti let, nebo rodič azylanta mladšího 18-ti let. Podle §13 odst. 3
je předpokladem udělení azylu za účelem sloučení rodiny manželů azylanta trvání
manželství před udělením azylu azylantovi.
Z výše uvedeného ustanovení zcela jednoznačně plyne, že stěžovatel podmínky
pro udělení této formy azylu nesplňoval.
Podle ustanovení §14 zákona o azylu, jestliže v řízení o udělení azylu nebude
zjištěn důvod pro udělení azylu podle §12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit
azyl z humanitárních důvodů.
Pokud správní orgán a následně i soud dospěli k závěru, že obavy před
pronásledováním mafie nejsou důvody zvláštního zřetele hodné, neshledal Nejvyšší správní
soud v postupu těchto orgánů pochybení a znovu zdůrazňuje, že stěžovatel jiné důvody
v žádosti o udělení azylu, ani v řízení před krajským soudem neuvedl.
Pokud stěžovatel v kasační stížnosti nově uvádí, že žije ve společné domácnosti
s družkou a společně s ní se stará o její dvě ne zletilé děti, a tyto důvody považuje za důvody
zvláštního zřetele hodné, pak nutno zdůraznit, že těmito důvody se nemohl Nejvyšší
správní soud zabývat s ohledem na ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s., neboť uvedená
tvrzení byla poprvé uplatněna až v kasační stížnosti. Podle výše uvedeného ustanovení
Nejvyšší správní soud nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté,
co bylo vydáno napadené rozhodnutí a tím je právě tvrzení stěžovatele o jeho společném
soužití s družkou, paní S. P. a jejími dvěma nezletilými dětmi. Pokud by
důvodem jeho kasační stížnosti byla jen tato nově tvrzená skutečnost, pak by Nejvyšší správní
soud musel kasační stížnost odmítnout jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst.
4 s. ř. s., neboť se opírá o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem,
jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud uzavírá, že správní orgán,
který rozhodoval o žádosti stěžovatele, se jí zabýval z hlediska všech ze zákona v úvahu
přicházejících důvodů pro udělení azylu a neopomněl ani posouzení azylu podle
§13 a 14 zákona o azylu. Krajský soud neshledal, že by ze strany správního orgánu
byl v tomto směru porušen zákon. K otázce humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu
je především nutno uvést, že tento důvod azylu je třeba vnímat jako výjimečný a zároveň
subsidiární. V posuzované věci však stěžovatel vůbec nenárokoval tuto formu azylu
(a to ani v žalobě podané ke krajskému soudu).
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu
se z důvodů nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s.
Protože žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé
náklady ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 21. 1. 2004
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu
NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD
657 40 Brno, Masarykova 31
telefon: 542 532 311, fax: 542 532 361
e-mail: podatelna@nssoud.cz
Krajský soud v Hradci Králové
tř. ČSA 218
502 08 Hradec Králové
----------------------------------------
ke sp. zn. 28 Az 99/2003
V Brně dne 27. 1. 2004
č. j. 4 Azs 50/2003-55
V příloze zasíláme spis sp. zn. 28 Az 99/2003 Vašeho soudu a rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 21. 1. 2004, č. j. 4 Azs 50/2003-49. Podle §110 odst. 4 s. ř. s. žádáme
o doručení rozsudku účastníkům řízení.
JUDr. Dagmar Nygrínová, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Gabriela Anderlová
Přílohy: spis 28 Az 99/2003
rozsudky NSS