ECLI:CZ:NSS:2004:5.A.106.2001:62
sp. zn. 5 A 106/2001 - 62
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: S. C., s. r. o., dříve I C., společnost s ručením omezeným, zastoupeného advokátem
JUDr. Jiřím Štanclem, advokátní kancelář Klatovy, Čs. legií 172/1 proti žalovanému Úřadu
průmyslového vlastnictví se sídlem v Praze 6, Ant. Čermáka 2a, za účasti I. s. r. o., , zast.
JUDr. Alešem Zábršem, advokátem AK Praha 6, Na Beránce 2, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 5. 6. 2001, zn. 0 81331,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 10. 8. 2001 se žalobce domáhal
zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 5. 6. 2001 sp. zn.
0 81331, kterým bylo vyhověno rozkladu podaném společností I. spol. s r. o. P. Žalobce
navrhl částečný výmaz kombinované ochranné známky „isc I.“ č. 183761 s odůvodněním, že
tato známka je zaměnitelná s namítanými ochrannými známkami žalobce. V první instanci
dospěl Úřad průmyslového vlastnictví k závěru, že návrh na výmaz je důvodný a rozhodl tak,
že kombinovaná ochranná známka č. 183761 se z rejstříku vymazává. K rozkladu společnosti
I. spol. s r. o P. rozhodl žalovaný tak, že se rozkladu vyhovuje, prvostupňové rozhodnutí se
zrušuje a známka zůstává v platnosti.
Žalovaný při své úvaze o zaměnitelnosti, resp. nezaměnitelnosti napadené ochranné
známky interpretoval napadenou ochrannou známku tak, že sestává ze tří elementů, a to: a)
slovního prvku I., b) obrazového prvku, c) písmene c. Takové členění je zavádějící, jeho
účelem je argumentovat růzností namítaných a napadené známky. Ve skutečnosti v napadené
známce jde o: a) slovní prvek I. a b) obrazový – či spíše grafický prvek nad slovním. To, co
žalovaný označuje za „obrazovou“ část je grafickou podobou písmen isc. Žalovaný v tom
spatřuje „grafický obrazec v tmavém provedení, který je tvořen elipsou a pod ní umístěným
čtyřúhelníkem, jehož strana přivrácena k písmenu c je zvlněna“. Žalovaný je povinen každý
svůj závěr podložit důkazy; je zřejmé již na první pohled, že tak fantazijní závěr nelze vůbec
objektivizovat. Při metodě zvolené žalovaným lze samostatná písmena isc interpretovat např.
jako vlnovku spojující svislici vlevo s vydutým obloukem vpravo“, případně tuto interpretaci
rozšířit úvahou o konvexnosti či konkávnosti vydutého prvku, symetričnosti a rozsahu zvlnění
apod. Čtenář takového hodnocení bude muset vynaložit značnou míru předvídatelnosti a
obraznosti, aby pochopil, že uvedené hodnocení se snaží definovat tvar písmen isc. Tentýž
čtenář čtoucí hodnocení žalovaného, si tak nepředstaví v “ grafickém obrazci v tmavém
provedení, který je tvořen elipsou a pod ní umístěným čtyřúhelníkem, jehož strana přivrácená
k písmenu c je zvlněna“ písmena is. Žalovaný tak svým hodnocení vsugerovává něco, co
v obrazci sice také možné vidět je, ale co průměrný spotřebitel jako první a určující nevnímá –
a co může začít snad vnímat až poté, pokud si osvojí návod žalovaného. Složitě popisovaný
obrazec je tvořen písmeny isc, přičemž volná plocha mezi prvním a druhým písmenem je
vybarvena;, při takovém hodnocení je nutno dospět k závěru, že napadená známka je
zaměnitelná s namítanými známkami žalovaného, jak správně dovodil prvostupňový orgán.
Žalovaným podaný výklad „obrazce“ odporuje tomu, jak je jeho znění uvedeno
v rejstříku – totiž právě jako písmena isc; při zápisu Úřad neměl žádné pochybnosti o tom, že
předmětný obrazec je tvořen právě těmito písmeny. Žalovaný pochybil i ve vlastním výroku
rozhodnutí, v němž odkazuje na ustanovení §59 odst.3 správního řádu. Napadené rozhodnutí
změnilo rozhodnutí prvoinstančního orgánu, který o návrhu rozhodl kladně tak, že o návrhu
rozhodl záporně. Jedná se tedy o změnu rozhodnutí ve smyslu ust. §59 odst. 2 správního
řádu; žalovaný však rozhodl tak, že se napadené rozhodnutí zrušuje. Žalobce považuje
napadené rozhodnutí za nezákonné a cítí se zkrácen na svých právech, neboť v důsledku
rozhodnutí žalovaného dále zasahuje společnost I. spol. s r. o. do jeho práv, tj. do jeho
ochranných známek a částečně i do jeho obchodního jména. Navrhuje proto, aby rozhodnutí
předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 5. 6. 2001 sp. zn. O 81331 bylo zrušeno
a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě odmítl hodnocení provedené žalobcem
a tvrdí, že jeho postup byl plně v souladu se zákonem a že jeho výklad nepřekročil zákonné
meze a hlediska správního uvážení v rozsahu jeho příslušnosti. Žalobce v žalobě napadá
věcné posouzení charakteru ochranné známky, učiněné žalovaným v rámci zákonem
stanoveného správního uvážení, které může být soudem přezkoumáno toliko v tom směru, zda
nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem. Napadené rozhodnutí ze dne 5. 6. 2001
spočívá v posouzení, zda ochranná známka č. 183761 ve znění „isc I.“ je zaměnitelně
podobná s prioritně staršími ochrannými známkami žalobce č. 178039 a č. 183698 ve znění
isc. Ke způsobu vnímání grafického vyjádření ochranné známky, jak uvedl žalobce, když
postup žalovaného zpochybňuje a označuje za sugestivní tvrzení, žalovaný uvádí, že je pouze
otázkou subjektivního posouzení určit, jak průměrný spotřebitel vnímá obrazový prvek
napadené ochranné známky, zejména v případě, kdy na první pohled z obrazového prvku
jednoznačně nevyplývá, co přesně vyjadřuje. Posouzení, jak bude průměrný spotřebitel
ochrannou známku vnímat, stejně jako porovnání, zda napadená ochranná známka je
zaměnitelná s namítanými ochrannými známkami žalobce spočívá na správní úvaze
žalovaného učiněného v mezích zákona. Žalovaný na základě logického úsudku vycházel
z toho, že právě v důsledku nejasnosti uvedeného obrazového prvku bude průměrný
spotřebitel vnímat jako první a určující zejména jasně čitelný nápis „I.“ pod obrazcem.Ve
spojení s obrazovým prvkem v odlišné grafické úpravě, než kterou vykazují obě namítané
ochranné známky, a s přihlédnutím ke skutečnosti, že obrazový prvek napadené ochranné
známky na první pohled jednoznačně nenaznačuje, že se jedná o nápis shodný se zněním
namítaných ochranných známek, je žalovaný přesvědčen, že průměrný spotřebitel bude
napadenou ochrannou známku, - nápis I. v kombinaci s obrazovým prvkem – spojovat
s výrobky a službami majitele napadené ochranné známky a nikoli s žalobcem, majitelem
namítaných ochranných známek. Napadená ochranná známka se s namítanými známkami liší
jak po stránce vizuální tak po stránce fonetické. Žalovaný má za to, že skutečný stav věci byl
zjištěn řádně a zákonným způsobem, a proto rozhodl tak, že napadená ochranná známka má
způsobilost rozlišit výrobky a služby majitele napadené ochranné známky od výrobků a
služeb žalobce; proto zrušil rozhodnutí o výmazu napadené ochranné známky vydané
správním orgánem v I.stupni. Omylem uvedené ustanovení §59 odst.3 správního řádu
(namísto odst.2), ačkoli napadeným rozhodnutím bylo zrušeno prvoinstanční rozhodnutí, aniž
by se věc vracela zpět orgánu první instance, je pouze zřejmou nesprávností v písemném
vyhotovení a nemá vliv na výrok rozhodnutí, tuto vadu již žalovaný opravil a žalobce o tom
vyrozuměl. Žalovaný napadeným rozhodnutím neporušil zákon ani nepřekročil rámec
správního uvážení, navrhuje proto zamítnutí žaloby.
V daném případě se jedná o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle ust. §132
zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále s. ř. s.) z Vrchního soudu v Praze. Podle
uvedeného ustanovení Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy u
nichž byla přede dnem účinnosti s. ř. s dána jejich věcná příslušnost, dokončí řízení zahájená
před těmito soudy. V předmětné věci byla dána věcná příslušnost Vrchního soudu v Praze,
neboť obsahem žaloby je návrh na přezkoumání rozhodnutí vydaného ústředním orgánem
státní správy. Řízení o žalobách podaných podle části páté hlavy druhé zák.č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2002, o nichž nebylo rozhodnuto do dne
nabytí účinnosti s. ř. s., se dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé, dílu prvního
s. ř. s. (ust. §130 odst. 1 s. ř. s.)
Nejvyšší správní soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i
řízení, které mu předcházelo a dopěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při přezkoumávání
rozhodnutí vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování
správního orgánu (§75 odst.1 s.ř.s.) V řízení tak bylo postupováno podle zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách (zrušen zákonem č. 441/2003 Sb. účinným od 1. 4. 2004).
Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 29. 3. 1995 Úřad průmyslového vlastnictví
(dále úřad) do rejstříku ochranných známek zapsal kombinovanou ochrannou známku
č. 183761 ve znění „isc I.“, jejímž majitelem je společnost I. spol. s r. o., P. Návrhem ze dne
13. 4. 1999 se žalobce s odvoláním na ustanovení §23 odst.1 písm. a) a odst. 2 zákona
č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách domáhal částečného výmazu této ochranné známky
s odůvodněním, že napadená ochranná známka byla do rejstříku zapsána v rozporu
s ustanovením §3 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona o ochranných známkách, neboť obsahuje
dominantní slovní prvek „isc“, který je shodný s jeho ochrannými známkami č. 183698 a
č. 178039 ve znění „isc“, které jsou zapsány ve třídách 9 a 42 mezinárodního třídění výrobků
a služeb pro výrobky a služby téhož druhu ; současně namítl zaměnitelnost napadené
ochranné známky. Dne 14. 8. 2000 bylo vydáno rozhodnutí č. j.
O-81331, kterým bylo rozhodnuto, že ochranná známka zapsaná pod č. 183761 se vymazává
z rejstříku ochranných známek pro všechny výrobky a služby ve třídách 9 a 42; pro
chemické suroviny ve třídě 1 mezinárodního třídění zůstává v platnosti. Současně bylo
konstatováno, že napadená ochranná známka neuvádí průměrného spotřebitele v omyl, neboť
neobsahuje nepravdivé údaje o vlastnostech nebo původu zboží či služeb a zároveň nevyužívá
dobrého jména všeobecně známé známky, proto ji nelze považovat za klamavou. Majitel
částečně vymazané ochranné známky, společnost I. podal proti tomuto rozhodnutí rozklad, o
kterém rozhodl žalovaný rozhodnutím č. j. 0 81331 ze dne 5. 6. 2001 tak, že mu vyhověl a
rozhodnutí napadené rozkladem zrušil; tím napadená ochranná známka byla ponechána
v platnosti pro celý seznam výrobků a služeb. Žalovaný přezkoumal napadené rozhodnutí
v plném rozsahu, přičemž při jeho odůvodnění vycházel z těchto skutečností: Napadená
kombinovaná ochranná známka č. 183761 ve znění „isc I.“ byla přihlášena dne 20. 7. 1993 a
zapsána dne 29. 3. 1995 pro výrobky a služby ve třídách 1, 9 a 42 mezinárodního třídění
výrobků a služeb. První namítaná kombinovaná ochranná známka č. 183698 ve znění „ISC“
s právem přednosti od 15. 12. 1992 byla zapsána pro výrobky a služby ve třídách 9, 16, 35 a
42 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Druhá namítaná kombinovaná ochranná známka
č.178039 ve znění „isc“ s právem přednosti od 8. 7. 1992 byla zapsána pro výrobky a služby
ve třídách 9, 37 a 42 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Protože napadená ochranná
známka byla zapsána do rejstříku dne 29. 3. 1995 a návrh na výmaz byl podán dne 13. 4.
1999, nedošlo k vědomému strpění užívání napadené ochranné známky v České republice po
dobu 5 let od jejího zápisu.
Při porovnání napadené ochranné známky s namítanými ochrannými známkami
žalovaný dospěl k závěru, že napadená ochranná známka neobsahuje shodný prvek
s namítanými ochrannými známkami, a proto nehledal důvod pro výmaz podle ust. §3 odst. 2
zákona č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách. Dále žalovaný shledal, že napadená
ochranná známka není tvořena klamavým ani neopravdivým označením, neboť neklame
veřejnost o povaze, jakosti nebo zeměpisném původu výrobků a služeb. V odůvodnění
rozhodnutí žalovaný vycházel ze základního hlediska, z něhož je s ohledem na účel
známkoprávní ochrany nutno vycházet, a to, zda průměrný spotřebitel je schopen rozeznat
výrobky či služby z určitého obchodního zdroje, tj. zda napadená ochranná známka není
schopna vyvolat dojem, že se ve srovnávaných případech jedná o výrobky nebo služby téhož
výrobce či prodejce nebo poskytovatele služeb. Připouští, že napadená ochranná známka
obsahuje obrazový prvek sestávající z grafického obrazce a vedle něj umístěné písmeno “c“ a
namítané ochranné známky sestávají z třípísmenného slovního prvku „isc“ v grafickém
provedení, avšak vytvoření obrazového prvku a písmene „c“ u napadené ochranné známky
stejně jako její celková kompozice jsou natolik výrazné a odlišné od namítaných ochranných
známek, že nemůže dojít k jejich záměně z vizuálního ani fonetického hlediska, neboť
průměrného spotřebitele na napadené ochranné známce na první pohled upoutá jednak slovní
prvek „I.“ a jednak obrazový prvek, který bude s největší pravděpodobností vnímat jako
zvláštní grafický obrazec, zatímco u namítaných ochranných známek jde nepochybně o tři
písmena „isc“. Na základě podrobného srovnání obou známek žalovaný dospěl k závěru, že
napadená ochranná známka není na první pohled a ani při podrobnějším zkoumání
s namítanými ochrannými známkami zaměnitelná a nemůže na trhu vyvolat u spotřebitelů
mylný dojem, že jí označené výrobky nebo služby pocházejí od majitele namítaných
ochranných známek.
Vymezení funkcí ochranných známek se odvíjí od zákonných požadavků, které musí
splňovat každé označení, které má být jako ochranná známka chráněno. Ochrannou známkou
je označení tvořené slovy, písmeny, číslicemi, kresbou nebo tvarem výrobku nebo jeho obalu,
popřípadě jejich kombinací, určené k rozlišení výrobků nebo služeb pocházejících od různých
podnikatelů a zapsané do rejstříku ochranných známek vedeného Úřadem (§1 zákona
č. 137/1995 Sb.)
Absolutní překážky zápisné způsobilosti jsou vymezeny v ust. §2 odst. 1 cit. zákona.
Tyto překážky taxativně uvedené pod písm. a) – j) představují označení vyloučená ze zápisu
do rejstříku. Z hlediska těchto překážek zkoumá Úřad přihlášená označení ex offo před
zveřejněním přihlášky ochranné známky a před zápisem do rejstříku.
Relativní překážky zápisné způsobilosti ve smyslu ust. §3 odst. 1 a 2 zákona Úřad
zkoumá ex offo pouze v tom směru, zda přihlašované označení nekoliduje se staršími právy
třetích osob. Ostatními relativními překážkami zápisu jež spočívají ve starších právech třetích
osob ve smyslu ust. §9 zákona se Úřad zabývá až na základě námitek podaných oprávněnou
osobou po zveřejnění přihlášky ochranné známky.
Úřad do rejstříku nezapíše dle §3 odst. 1 zákona označení shodná s ochrannou
známkou, která byla přihlášena nebo zapsána pro jiného majitele pro stejné nebo podobné
výrobky nebo služby s dřívějším právem přednosti. Zapsat jako ochrannou známku nelze ani
označení, které obsahuje prvky dříve přihlášeného označení nebo zapsané ochranné známky,
které by mohly vést k záměně. Toto označení může být zapsáno jestliže majitel nebo
přihlašovatel ochranné známky s dřívějším právem udělí písemný souhlas se zápisem.
Základním a rozhodujícím kritériem pro posouzení zaměnitelnosti známek označujících
shodné nebo podobné výrobky či služby je vždy hledisko běžného spotřebitele, tedy
posouzení, zda známky jsou natolik odlišné, že nemohou u běžného spotřebitele vyvolat
možnost záměny a v tomto směru ho uvést v omyl. Zkoumání podobnosti nemůže být přitom
založeno pouze na formálním porovnání jednotlivých prvků, ale musí se zakládat na
porovnání známkových motivů obou označení – tj. rozhodující složky porovnávaných
označení, které při celkovém posuzování jsou výrazem charakteristických vlastností
srovnávaných označení.
Rozlišovací způsobilost, tj. schopnost individualizovat zboží je nutno zkoumat vždy ve
vztahu k vjemu průměrného spotřebitele, a to z několika hledisek, především vizuálního,
fonetického, významového, porovnáním dominantních prvků, apod. Označení, která jsou
shodná natolik, že nemají žádnou rozlišovací způsobilost, nemohou požívat známkové
ochrany . Zaměnitelnost označení může být logicky dovozena z podobnosti v dominantním
prvku nebo naopak z toho, že označení dominantní odlišující prvek nemá a ostatní prvky mají
nízkou rozlišovací schopnost. Při posuzování podobnosti známek je v daném případě nutno
vycházet z nesporné skutečnosti, že se jedná o ochranné známky kombinované, jejichž
zvláštní povaha tkví v tom, že obsahují jednak část obrazovou, vzbuzující určitý dojem
zrakový, jednak část slovní. Vzhledem k této zvláštní povaze kombinovaných známek, nutno
při úvaze o celkovém dojmu, kterým známka působí, brát v úvahu jak část obrazovou tak část
slovní, neboť jak jedna tak druhá může ve známce převládat a tak ovlivnit celkové vnímání
spotřebitelem. Při úvaze o podobnosti známky je tak nutno mít na zřeteli, že celkový dojem
známky může vytvořit buď jen obrazová nebo slovní část každá sama o sobě nebo obě
společně. Z uvedeného důvodu je tudíž možno i na podobnost známky usuzovati podle toho,
co vytváří celkový dojem známky, buď již z pouhé části obrazové či slovní nebo ze souhrnu
obou. Z takového posuzování dle názoru soudu vycházel i žalovaný.
Posouzení zaměnitelnosti je věcí úvahy správního orgánu – žalovaného. Soud není
proto oprávněn na místě správního orgánu nahrazovat jeho hodnocení důkazů vlastní
úvahou a na místo zjištěného skutkového stavu postavit vlastní skutková zjištění. Musel se
tak omezit pouze na zkoumání, zdali úsudek žalovaného je logicky možným závěrem
vycházejících z premis, které byly nastoleny. Své kognici soud pouze může - a k žalobní
námitce musí – podrobit hodnocení důkazů potud, zda bylo úplné a z hlediska aplikované
právní normy také logické. V těchto směrech soud uvážil, že žalovaný svůj úsudek o
nezaměnitelnosti sporných známek řádně odůvodnil, přičemž jeho závěr neodporoval
zásadám známkového práva. Nejvyšší správní soud neshledal, že by úsudek žalovaného, který
vycházel z hodnocení řádně zjištěných skutkových okolností byl zřejmě mylný, logicky
nemožný. Dospěl-li žalovaný na základě tohoto úsudku, jemuž nelze zřejmou nesprávnost
vytýkat k závěru, že ochranná známka napadená není zaměnitelná s namítanými ochrannými
známkami, je způsobilá rozlišit výrobky majitele napadené ochranné známky od výrobků a
služeb žalobce , nemohl Nejvyšší správní soud rozhodnout jinak, než žalobu zamítnout.
K námitce žalobce ohledně nesprávně uvedeného ust.§59 odst. 3 správního řádu
(místo odst. 2) soud konstatuje, že námitka je důvodná, žalovaný nesprávně odkázal na
ustanovení nesprávného odstavce, tato zřejmá nesprávnost , která byla žalovaným opravena, o
čemž byl žalobce písemností ze dne 26. 11. 2001 vyrozuměn, nemohla však mít vliv na
zákonnost vydaného rozhodnutí.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žaloba je
nedůvodná, a proto ji podle ust. §76 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. §60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce ve věci
neměl úspěch a žalovanému, který byl úspěšný náklady nevznikly, resp. je nepožadoval.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 31. 8. 2004
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu