ECLI:CZ:NSS:2004:5.A.161.2002:80
sp. zn. 5 A 161/2002 - 80
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce
M. Z., zastoupeného JUDr. Janem Pavlokem, advokátem, se sídlem v Praze 1,
Na Příkopě 391/7, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem v Praze 4,
Budějovická 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ve věci nepovolení obnovy řízení,
takto:
I. Žaloba se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou v zákonné lhůtě u Vrchního soudu v Praze se žalobce domáhal
zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2002, č. j. 34277/11 - 02, kterým byla zamítnuta
jeho odvolání proti rozhodnutím Celního ředitelství v Brně ze dne 15. 7. 2002,
č. j. 4394/02 - 0101 - 01/01 až 4394/02 - 0101 - 01/3. Žalovaný v odůvodnění svého
rozhodnutí uvedl, že žalobce žádal o obnovu řízení pravomocných rozhodnutí – platebních
výměrů Celního úřadu v Břeclavi – dálnice. Celní ředitelství v Brně tuto žádost zamítlo
s odůvodněním, že uvedená rozhodnutí vykazují zákonnou překážku pro použití
požadovaného mimořádného opravného prostředku ve smyslu §56a odst. 2 zákona č.
337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“),
neboť byla přezkoumána soudem. Rovněž nebyly shledány nové skutečnosti v případu, které
by zakládaly důvod pro povolení obnovy řízení. S tímto posouzením věci se žalovaný
ztotožnil.
V podané žalobě žalobce uvedl, že všechny platební výměry, ve vztahu k nimž podal
žádost o povolení obnovy řízení, se týkají ropných produktů, které dovážel, stejně jako i jiní
dopravci, v průběhu roku 1994 do České republiky ze Slovenska. Zboží bylo proclíváno
přímo ve skladišti příjemce, což zákon umožňuje. Proclívání se účastnil celník v celní
uniformě, příjemce a žalobce. Žalobce o proclení obdržel potvrzení s celním razítkem. Přesto
celní úřad ve smyslu §240 odst. 3 písm. d) zákona č. 13/1992 Sb., ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „celní zákon“) označil žalobce za toho, kdo nezajistil splnění povinností
vyplývajících z režimu tranzitu s odůvodněním, že nepředložil zboží Celnímu úřadu Zlín.
Důvody tohoto nesplnění celní úřad nezkoumal a nezabýval se spáchaným trestním činem
odnětí zboží celnímu dohledu. O skutečnosti, že odnětí zboží celnímu dohledu je trestným
činem, se žalobce dozvěděl z televize Nova dne 2. 4. 2002. Následně zjistil, že z trestného
činu zkrácení daně byli obviněni příjemci zboží. Celní dluh však byl v rozporu s právními
předpisy vymáhán na žalobci. Celní úřad Břeclav – dálnice po celou dobu vyměřovacího
řízení tajil existenci horní části 5. dílu TCP. Tato skutečnost vyšla najevo v září 2002, kdy
žalobce zjistil nahlédnutím do spisu vedeného u Vrchního soudu v Olomouci
pod sp. zn. 2 To 35/2002, že Celní úřad Břeclav-dálnice založil do spisu horní části 5. dílu
TCP, které jsou označeny nejen údajně zfalšovaným celním razítkem, ale i evidenčním číslem
celního úřadu určení. Toto evidenční číslo obsahuje rok proclení a číslo celního razítka.
S tímto evidenčním číslem se nemohl setkat žalobce ani jiný dopravce nebo deklarant. Toto
číslo mohl znát pouze celní úřad odeslání a celní úřad určení a u nich služebně zařazení
celníci. Vzhledem k tomu, že horní část 5. dílu TCP byla zpět zaslána celním úřadem určení
Celnímu úřadu Břeclav – dálnice, vytvořily samy celní úřady, resp. u nich zaměstnaní celní
úředníci, situaci, že na předmětné zboží se hledělo jako na zboží proclené, a to až do doby
odhalení této trestné činnosti dne 28. 4. 1995. Celní úřad skutkovou okolnost vnitřního
pohybu tiskopisu TCP, resp. jeho různých částí, zatajil před žalobcem a sám projednával svůj
vlastní protiprávní postup. Jeho finanční důsledky řešil, zneužívajíc k tomu své pravomoci, na
úkor žalobce, resp. dalších dopravců. Nezákonnost rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení
obnovy řízení žalobce spatřuje ve výše uvedených skutečnostech, kterými chce prokázat, že
celní úřad se nejen podílel na trestném činu odnětí zboží celnímu dohledu, ale tentýž celní
úřad zneužil pravomoci veřejného činitele a zatajil důležité skutečnosti při vyměřovacím
řízení tak, aby se žalobce nemohl účinně bránit. Na základě tohoto trestného činu vyměřil daň
někomu, kdo podle celních a daňových předpisů ji není povinen platit. Vyměření výše
uvedených platebních výměrů celním úřadem na základě trestného činu a zatajení důležitých
skutečností při vyměřovacím řízení správcem daně je důvodem k obnově řízení podle §54
odst. 1 písm. a) a b) zákona o správě daní a poplatků. Vzhledem k tomu, že důvody pro
obnovu řízení vyšly najevo až po pravomocném přezkoumání výše uvedených rozhodnutí
soudem, je nepřípustnost použití mimořádného opravného prostředku v rozporu s právy
zaručenými Ústavou. Toto právní stanovisko žalobce potvrzuje rozsudek Vrchního soudu
v Praze ze dne 30. 10. 1998, sp. zn. 6 A 24/97, kterým byla povolena možnost nařídit
v takovém případě obnovu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce v návrhu na obnovu řízení
poukazoval na jednání, které je předmětem šetření orgánu činných v trestním řízení
a které podle jeho názoru mělo být důvodem k povolení obnovy řízení. K těmto žalobcem
uváděným důvodům žalovaný odkázal na podrobné odůvodnění rozhodnutí Celního
ředitelství v Brně ze dne 15. 7. 2002 a na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Podle názoru
žalovaného nemohla být obnova řízení povolena s odkazem na §56 odst. 2 zákona o správě
daní a poplatků, neboť ve věci bylo pravomocně rozhodnuto soudem.
Protože Vrchní soud v Praze ve věci do 31. 12. 2002 nerozhodl, převzal dnem
1. 1. 2003, kdy nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
v souladu s §132 s. ř. s. neskončenou věc, u nichž byla dána věcná příslušnost vrchního
soudu, Nejvyšší správní soud a dokončí v ní řízení. Podle §130 odst. 1 s. ř. s. postupuje
Nejvyšší správní soud v tomto řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního
s. ř. s. Účinky procesních úkonů v těchto řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se
přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona.
Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §75 s. ř. s. přezkoumal napadené
rozhodnutí včetně správního řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba
není důvodná.
Podle §320 písm. c) celního zákona platí pro řízení před celními orgány
při vyměřování a vybírání cla předpisy o správě daní a poplatků.
Podle §56a odst. 2 zákona o správě daní a poplatků je použití mimořádného
opravného prostředku podle části páté tohoto zákona nepřípustné vůči těm rozhodnutím
správců daně, která byla pravomocně přezkoumána soudem.
V daném případě byla rozhodnutí celního úřadu přezkoumaná Krajským soudem
v Brně a rozsudkem ze dne 15. 5. 1998, č. j. 30 Ca 21/96 - 20 byla žaloba zamítnuta. Je proto
právně irelevantní jaké důvody pro povolení obnovy žalobce uváděl a že tyto důvody vyšly
najevo až po pravomocném přezkoumání soudem, neboť nepřípustnost použití mimořádných
opravných prostředků je, jak vyplývá z §56 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků,
bezvýjimečná, byla-li správní rozhodnutí přezkoumána soudem. Proto neměl Nejvyšší správní
soud důvod vyžadovat si trestní spis a jakkoliv jinak doplňovat dokazování, jak to žalobce
navrhoval. Stejně tak s ohledem na jednoznačnost znění citovaného ustanovení neshledal
Nejvyšší správní soud opodstatnění zabývat se citovaným ustanovením v širším kontextu,
jak to žalobce požadoval, když navíc ani neuvedl, jaká jeho představa se pod touto obecnou
formulací skrývá. Zcela nepřípadný je v této souvislosti odkaz žalobce na rozsudek Vrchního
soudu v Praze ze dne 30. 10. 1998, sp. zn. 6 A 24/97, protože v něm sice byla pozitivně řešena
otázka přípustnosti obnovy řízení, bylo-li správní rozhodnutí přezkoumáno soudem,
ale za situace, že se jednalo o obnovu řízení podle §62 a násl. zákona č. 71/1967 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, přičemž citovaný zákon nemá, na rozdíl od zákona o správě daní
a poplatků, žádné ustanovení, které by použití mimořádného opravného prostředku
po přezkoumání soudem vylučovalo.
Z důvodů výše uvedených proto Nejvyšší správní soud podle §78 odst. 7 s. ř. s.
žalobu zamítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce neměl ve věci
úspěch a žalovanému s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 2004
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu