ECLI:CZ:NSS:2004:5.ADS.1.2004
sp. zn. 5 Ads 1/2004 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobkyně B. H., proti žalované České správě sociálního zabezpečení , Křížová 25, Praha 5,
225 08, o zvýšení důchodu pro bezmocnost, o kasační stížnosti proti usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2003, č. j. 40 Cad 42/2003 – 48,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2003,
č. j. 40 Cad 42/2003 – 48 se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem ve věci řízení o přezkoumání rozhodnutí České správy
sociálního zabezpečení ze dne 20. 11. 2002, č.j. rozsudkem ze dne 28. 8. 2003, č. j. 40 Cad
42/2003 – 28 rozhodnutí žalované se zrušil a věc se jí vrátil k dalšímu řízení, s tím, že
žalovaná vycházela při svém rozhodování o zvýšení důchodu pro bezmocnost podle §70 odst.
1 písm. c/ zák. č. 100/1988 Sb. v platném znění z posudku lékaře Okresní správy sociálního
zabezpečení Děčín, jehož rozhodnutí neodpovídalo úplně zjištěnému skutkovému stavu;
částečně pak vyhověl žalobě, nikoli však zcela , pokud jde o datum vzniku úplné bezmocnosti.
Proti tomuto rozsudku tak podala žalobkyně – stěžovatelka - kasační stížnost; byla vyzvána,
aby si zvolila zástupce pro řízení o kasační stížnosti z řad advokátů, a to usnesením ze dne
22. 9. 2003, č. j. 40 Cad 42/2003 – 48. Soud I. stupně pak v reakci na žádost o ustanovení
advokáta si vyžádal informaci o osobních a rodinných poměrech stěžovatelky, když z těchto
listin se podává, že jediným zdrojem příjmu je invalidní dů chod, včetně zvýšení pro úplnou
bezmocnost v částce 6 190 Kč, důchod jejího manžela je ve výši 7 142 Kč. Kromě vlastnictví
nemovitosti, v níž bydlí, v obci N. C. jiný majetek zjištěn nebyl. Napadeným usnesením
nebylo vyhověno návrhu na osvobození od soudních poplatků, ani návrhu na ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti s tím, že příjem rodiny přesahuje částku stanovenou
nařízením vlády č. 42/1998 Sb., o životním minimu a náklady, které by stěžovatelka
vynaložila na právní zastoupení by tak nezhoršily její finanční situaci. V kasační stížnosti
podané proti tomuto usnesení uvedla, že náklady, které musí platit, jsou velmi vysoké a jsou
na hranici životního minima.
Pro přehlednost soud připomíná, že u Nejvyššího správního soudu je vedena kasační
stížnost podaná i proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 8. 2003,
č. j. 40 Cad 42/2003 – 28 pod sp. zn. NSS 5 Ads 64/2003. Kasační stížnost podaná proti
usnesení shora označenému pak byla soudu předložena následovně , a je tudíž vedena pod
sp. zn. 5 Ads 1/2004 a je o ní pojednáno přednostně.
Soud shledal odůvodněnost kasační stížnosti.
Vedle ust. §35 odst. 7 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), podle něhož
účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba
k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zás tupce, jímž může
být i advokát, se ve smyslu ust. §64 s. ř. s. aplikuje i ust. §138 zák. č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád. S ohledem na zjištění, zda u účastníka jsou podmínky pro osvobození od soudních
poplatků, jsou rozhodující hlediska uvedená v §138 o. s. ř. Ustanovením zástupce účastníku
na jeho žádost soud plní povinnost zajistit účastníkům stejné možnosti k uplatnění jejich práv
dle čl. 37 odst. 2 LZPS, podle něhož má každý právo na práv ní pomoc v řízení před soudy,
a to od počátku řízení. Ustanovení zástupce proto nezávisí na úvaze soudu; jsou-li splněny
předpoklady uvedené v odst. 1, je soud povinen takové žádosti účastníka řízení vyhovět.
Žadatel je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své majetkové a sociální
poměry. Rozhodnutí o žádosti musí odpovídat tomu, aby účastníku nebylo jen pro jeho
majetkové a sociální poměry znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo. Objektivní
nedostatek finančních prostředků by tedy neměl způsobit nemožnost dovolat se svého práva u
soudu. Při hodnocení majetkových poměrů je třeba přihlédnout nejen k výši příjmů a
množství disponibilních finančních prostředků, ale též k možnosti si tyto prostředky opatřit.
Soud také má přihlížet k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá
dokazování, k povaze uplatněného nároku .
Soud I. stupně se v daném případě spokojil s informací týkající se příjmových stránek
žalobkyně, resp. jejího manžela. Závěr, který z toho však učinil plně nevychází ze shora
uvedených požadavků. Především mechanickou aplikaci nařízení vlády o stanovení životního
minima bez dalšího nelze považovat v daném případě za odůvodnění odpovídající povaze
a závažnosti dané věci.
Je totiž zřejmé, že stěžovatelka nemá žádnou jinou možnost opatřit si další finanční
prostředky. Soudu je známo z jeho rozhodovací činnosti, že jsou s bezmocností spojeny
zvýšené náklady. S ohledem na tyto skutečnosti, ale i na vývoj životních nákladů
ve společnosti, shora prokázaný příjem stěžovatelky podle názoru soudu koresponduje
té úrovni, která úvahu o potřebnosti ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona naplňuje
a kdy nepřiznání osvobození od soudních poplatků by bylo schopno způsobit ve svých
důsledcích odepření možnosti dovolat se svého práva u soudu.
Z uvedených důvodů proto usnesení soudu I. stupně Nejvyšší správní soud zrušil jak je
ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 20. 5. 2004
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu