ECLI:CZ:NSS:2004:5.ADS.34.2003
sp. zn. 5 Ads 34/2003 - 82
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce Z. F., zast. JUDr. Milošem Slabým, advokátem, AK se sídlem Mohelnice, Nádražní
9, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o plný
invalidní důchod, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 19. 2. 2003, č. j. 20 Ca 49/2001 – 50,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 19. 2. 2003, č. j. 20 Ca 49/2001 – 50 Krajský soud v Ostravě zamítl
žalobu žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 11. 2000, č. xxx, kterým zamítla žádost
žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. §38 zák. č. 155/1995 Sb.
s odůvodněním, že podle posudku lékaře OSSZ v Šumperku ze dne 2. 11. 2000 není plně
invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho
schopnost soustavné výdělečné činnosti o 40% a pokles tak nedosahuje potřebných nejméně
66%. Nadále mu proto náleží částečný invalidní důchod. Ve svém rozsudku vycházel krajský
soud z posouzení zdravotního stavu a schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce
učiněného Okresní správou sociálního zabezpečení v Šumperku v posudku ze dne 2. 11. 2000
a posudků posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR s pracovištěm
v Ostravě ze dne 22. 6. 2001 a 14. 11. 2002 a v Brně ze dne 22. 1.
2003. Za podklad svého rozhodnutí vzal především posudky posudkových komisí
Ministerstva práce a sociálních věcí ČR pracoviště v Ostravě a v Brně. V souladu s nimi
dospěl k závěru, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav daný
chronickým středoušním zánětem vlevo s trvalou exudací, vlevo smíšenou nedoslýchavostí
lehkého až středního stupně, stavem po zánětu levé čelní paranasální dutině v roce 2001,
vertebrogenním algickým syndromem s chronickými hemidysestesiemi a levostrannou
hemikranií, stavem po kraniocerebrálním traumatu v roce 1971, neurastenickým syndromem,
latentní tetanií a duodenálním vředem, přičemž rozhodující příčinou tohoto dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu k datu napadeného rozhodnutí byl stav způsobený vleklým
zánětem středouší. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti posouzený podle přílohy
č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. ve znění vyhl. č. 40/2000 Sb., kapitola VII, oddíl B, položka 8,
písm. b/ činí z rozmezí tam stanoveného 40% až 60% celkem 50%. K datu vydání
přezkoumávaného rozhodnutí žalobce nesplňoval podmínku plné invalidity, neboť u něj
nedošlo k poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, alespoň v míře 66% ani nebyl
u něho zjištěn zdravotní stav, který by vyžadoval vytvoření zcela mimořádných podmínek
pro výkon soustavné výdělečné činnosti.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal žalobce kasační stížnost z důvodu
uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. b/ soudního řádu správního, neboť skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi
v rozporu, nebo při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou
vadu měl soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit,
a dále z důvodu uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. d/ soudního řádu správního,
neboť napadené rozhodnutí je pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů rozhodnutí,
popř. jinou vadu řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí
o věci samé, nepřezkoumatelné. Rozsudek krajského soudu vychází z posudků posudkové
komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Brně, jehož pokladem však byla zdravotní
dokumentace a vyšetření, z nichž nejmladší bylo dva roky staré. Zdravotní stav se však
žalobci od té doby změnil, a to k horšímu. Žádné vyšetření z nichž posudek vycházel
se nekonalo po zátěži, ačkoliv po běžné chůzi trpí vysokým tlakem, závratěmi, sníženou
orientací a bušením srdce. Rovněž je sporné, zda má v uchu opravdu implantované tělísko,
když ze zdravotní dokumentace to sice nevyplývá, avšak podle lékařů by měl absolvovat
operaci, při které by mu toto tělísko mělo být z ucha odstraněno. Podklady pro vypracování
posudku a tím i posudek samotný jsou neúplné. Kasační stížností se domáhá toho,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě
k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b/ s. ř. s. žalobce v kasační stížnosti
konkrétně neuvedl, jen citoval znění uvedeného ustanovení. Z tohoto důvodu proto Nejvyšší
správní soud napadený rozsudek krajského soudu přezkoumat nemohl. Důvod kasační
stížnosti žalobcem tvrzený, totiž že napadený rozsudek vychází z nedostatečně zjištěného
skutkového stavu a žalobcem podřazený pod ust. §103 odst. 1, písm. d/ s. ř. s. prokázán
nebyl.
Žalobce se domáhá po žalované jako nositelce důchodového pojištění v České
republice přiznání plného invalidního důchodu, tedy dávky důchodového pojištění podmíněné
zdravotním stavem. S jejím zamítavým rozhodnutí učiněným na základě posouzení
zdravotního stavu a schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce Okresní správou
sociálního zabezpečení v Šumperku dne 2. 11. 2000 žalobce nesouhlasil a namítal, že jeho
zdravotní stav odpovídá plné invaliditě. Krajský soud vyžádal posouzení zdravotního stavu
a schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce od zákonem povolaného orgánu
Ministerstva práce a sociálních věcí, který posouzení učinil prostřednictvím svého odborného
orgánu posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR jednak se sídlem v Ostravě
dne 22. 6. 2001 a dne 14. 11. 2002 a jednak se sídlem v Brně dne 22. 1. 2003. Ze závěrů obou
citovaných posudků krajský soud ve svém rozhodnutí vycházel. S postupem krajského soudu
i jeho závěry Nejvyšší správní soud souhlasí. Při přezkoumání rozhodnutí vychází soud
ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§75
odst. 1 s. ř. s.). Žalovaná jako správní orgán rozhodla o nároku žalobce na plný invalidní
důchod rozhodnutím ze dne 16. 11. 2000. K tomuto datu bylo třeba zjistit skutkový stav,
t. j. zdravotní stav žalobce a krajský soud takto postupoval. Posudky obou posudkových
komisí obsahují údaje o tom, z jaké lékařské dokumentace žalobce vycházejí. Jedná
se o zdravotní dokumentaci žalobce vyžádanou od ošetřujícího lékaře MUDr. Z. P. a z ORL
kliniky Fakultní nemocnice v Olomouci. Posudková komise se sídlem v Ostravě vycházela
z uvedené dokumentace, a dále konkrétně z vyšetření žalobce neurologem MUDr. S. dne
18. 8. 2000, neurologem MUDr. O. dne 12. 3. 2001, imunologem MUDr. P. dne 17. 8. 2000,
z celkové dokumentace ORL kliniky Fakultní nemocnice a z ORL vyšetření MUDr. L.
z února až března 2001. Posudková komise se sídlem v Brně vycházela z lékařského nálezu
praktického lékaře MUDr. P. z 19. 10. 2000, z ortopedického nálezu MUDr. M. z 31. 10.
2000, z imunologického vyšetření ze dne 17. 8. 2000, neurologického nálezu MUDr. S. z 18.
10. 2000, z ORL nálezu prof. MUDr. K. z 18. 10. 2000 a z propouštěcí zprávy z ORL kliniky
z 21. 9. 2000, z nálezu neurologa MUDr. O. z 12. 3. 2001, z ORL nálezu MUDr. L. z 15. 3.
2001 a ze spisové dokumentace OSSZ Šumperk od roku 2000. Obě posudkové komise
vycházely z dostatečné lékařské dokumentace žalobce z období vydání přezkoumávaného
rozhodnutí žalované. Tvrzení žalobce v kasační stížnosti, že podkladem posudků byla
zdravotní dokumentace a vyšetření, z nichž nejmladší bylo dva roky staré, nebylo prokázáno.
Protože při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu
byl v době rozhodování správního orgánu, není možné v tomto řízení při přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 16. 11. 2000 přihlédnout k eventuálním změnám ve zdravotním
stavu žalobce nastalým po 16. 11. 2000. V řízení před krajským soudem žalobce netvrdil, že
by po běžné chůzi trpěl vysokým tlakem, závratěmi, sníženou orientací a bušením srdce. Tyto
zdravotní potíže neuváděl ani posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí
v Ostravě, jejíhož jednání dne 22. 6. 2001 se zúčastnil. Posudek posudkové komise se sídlem
v Brně obsahuje údaje uvedené ve správě praktického lékaře MUDr. P. z 19. 10.2000, z níž,
mimo jiné, vyplývá, že u žalobce jde o dýchání sklípkové bez vedlejších fenomenů, srdce:
akce klidná, pravidelná, ozvy ohraničené, TK 145/80. Obsah této zprávy nenaznačuje potřebu
vyšetření žalobce po zátěži. Především však Nejvyšší správní soud k této tvrzené skutečnosti,
kterou žalobce uplatnil až po vydání napadeného rozhodnutí, nemohl přihlížet podle ust. §
109 odst. 4 s. ř. s. Totéž se týká i další námitky žalobce v kasační stížnosti totiž, že je sporné,
zda má v uchu opravdu implantované tělísko, když ze zdravotní dokumentace to sice
nevyplývá, avšak dle lékařů by měl absolvovat operaci, při které by mu toto tělísko bylo
z ucha odstraněno, neboť ani tuto námitku před krajským soudem žalobce neuvedl. K této
námitce navíc Nejvyšší správní soud uvádí, že její zkoumání by nemohlo ovlivnit výsledek
řízení, neboť pro něj je rozhodující posouzení zdravotního stavu a schopnosti soustavné
výdělečné činnosti žalobce ke dni 16. 11. 2000, nikoliv jaké lékařské zákroky by žalobce
podle svého subjektivního přesvědčení, nevyplývajícího ani ze zdravotní dokumentace, měl
podstoupit.
Důvody kasační stížnosti tvrzené žalobcem nebyly zčásti jím ani konkrétně
odůvodněny, zčásti jim konkrétně odůvodněné nebyly prokázány.
Kasační stížnost žalobce jako nedůvodnou proto Nejvyšší správní soud podle
ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, protože
ve věci měla úspěch žalovaná, přiznání nákladů jí však brání ust. §60 odst. 2 s. ř. s. za použití
ust. §120 s. ř. s. I když žalovaná ve věci měla plný úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení, protože by náklady měly být přiznány správnímu orgánu ve věcech důchodového
pojištění. Žalobce ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. 1. 2004
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu