ECLI:CZ:NSS:2004:5.ADS.49.2003
sp. zn. 5 Ads 49/2003 - 136
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce J. S., zastoupeného JUDr. Leošem Vyhnánkem, advokátem se sídlem Na Bystřičce
4, Olomouc, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25,
Praha 5, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2.
2003 č. j. 19 Ca 225/2000-100,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě žalobce jako stěžovatel napadá rozsudek
Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2003, č. j. 19 Ca 225/2000-100, kterým zamítl
žalobu proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 10. 2000, č. j. o odnětí
částečného invalidního důchodu. Krajský soud rozhodoval ve věci poté, kdy jeho původní
rozsudek ze dne 3. 4. 2001, č. j. 19 Ca 225/2000-17 byl usnesením Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 16. 7.2001 zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení mimo jiné s tím,
že bude třeba vyžádat doplňující posudek od posudkové komise MPSV v Ostravě přičemž
v tomto doplnění by měla posudková komise blíže objasnit zdravotní postižení sarkoidozou,
a to z hlediska přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., v platném znění, kapitoly VIII, oddílu B,
položky 8 a určit, jaký pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti by uvedené
zdravotní postižení ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí způsobovalo. V závislosti na
tomto posudkovém závěru by se měla posudková komise vyjádřit k tomu, zda a jakým
způsobem zdravotní postižení sarkoidozou ovlivňuje stanovený pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stanovený zatím 30%, případně vysvětlit, z jakých důvodů nelze pro toto
zdravotní postižení pokles soustavné výdělečné činnosti v rámci rozmezí 20 - 40% zvýšit Po
doplnění řízení soud prvého stupně znovu rozhodl rozsudkem ze dne 14. 4. 2002 tak, že
přezkoumávané rozhodnutí potvrdil. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci
rozhodnutím ze dne 17.9.2002 rozsudek soudu prvého stupně opět zrušil, přičemž vyslovil
názor o vhodnosti posouzení rozsahu zdravotního postižení žalobce a z něho vyplývající
schopnost soustavné výdělečné činnosti posudkovou komisí v jiném regionu. V tomto novém
posudku je třeba především vyjádřit se k tomu, zda se žalobce ke dni 9. 10. 2000 léčil na
hypertenzi, a zda případně toto zdravotní postižení bylo v souvislosti se zjištěním cyst
obsaženým v nálezu MUDr. P. z 1. 10. 2001. Po provedeném doplňujícím řízení, v němž byl
vypracován posudek posudkovou komisí MPSV v Hradci Králové ze dne 5. 12. 2002 vydal
Krajský soud v Ostravě rozsudek ze dne 18. 2. 2003 č. j. 19 Ca 225/2000-100, kterým zamítl
žalobu proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 9. 10. 2000.
Stěžovatel v kasační stížnosti podané proti tomuto rozsudku namítá, že soud rozhodl
na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu, neboť nebyla realizována vědecky správná
metoda zjišťování kvality zdravotní funkce solitární ledviny. Posudková komise dle jeho
názoru ve své zprávě nedoložila jaké konkrétní výsledky vyšetření a jaké ukazatele byly
zohledněny při určování míry poklesu jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti, resp.,
které vedly k závěru, že jeho zdravotní stav se zlepšil. Současně zpochybňuje důkazní
hodnotu posudku vypracovaného posudkovou komisí, a to z důvodu podřízenosti jejich
zaměstnanců ve vztahu k žalované. Namítá proto důvody kasační stížnosti uvedené v §103
odst.1 písm.. a, b, c, zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní a požaduje zrušení
napadeného rozsudku a vrácení věci soudu k dalšímu řízení podle §110 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě
v rozsahu důvodů, uplatněných v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Ze soudního i dávkového spisu bylo zjištěno, že stěžovateli byl rozhodnutím ČSSZ ze
dne 9. 10. 2000 odňat částečný invalidní důchod podle ust. §56 odst. 1 písm. a) zákona č.
155/1995 Sb. s odůvodněním, že podle posudku lékaře OSSZ v Olomouci ze dne 2. 10. 2000
není již částečně invalidní, neboť se u něj jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav,
který odpovídá postižení uvedenému v příl. č. 2 vyhl. č. 284/1995 Sb. v platném znění, kap.
XI. odd. A pol. 8 e). Vzhledem ke klinickému nálezu se stabilizovaným stavem po stránce
urologické i pneumologické byl hodnocen ze zákonného rozsahu 20 – 40%, celkem 30%.
Z posudku a dalších doplňujících posudků komise MPSV v Ostravě ze dnů 10. 1.
2001, 7.3.2001, 24. 8. 2001, 16. 11. 2001 a 20. 3. 2002 a zejména z posudku posudkové
komise MPSV v Hradci Králové ze dne 5.12.2002 vzal soud prvého stupně za prokázané, že
u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou ke dni
9. 10. 2000 byl stav po operaci pravé ledviny, s dobrou funkcí levé ledviny z kontrolních
urologických vyšetření vyplývá, že zdravotní stav posuzovaného se po operaci zlepšil.
Rovněž tak stav po prodělané sarkoidóze je dlouhodobě stabilizován. Co se týče posouzení
vlivu přetlakové nemoci (hypertenze), nevykazovala tato v rozhodném období žádné známky
orgánového postižení, hodnoty tlaku byly pouze nepatrně zvýšeny a toto postižení nemá
podstatný vliv na snížení pracovního potencionálu posuzovaného. Jak dále vyplývá z posudku
komise MPSV v Hradci Králové, stanoví tato, poté, kdy se vyjádřila k nálezům ORL,
urologickým,gastroenterologickým neurologickým a laboratorním, procentní míru poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle kap. XI, odd. A, pol. 8, písm. e) přílohy č. 2
vyhl. č. 284/1995 Sb., v platném znění , shodně s předchozími posudky, na 30%. Dle závěru
posudkové komise v rozhodné době neodpovídal zdravotní stav posuzovaného žádnému
stupni invalidity a tento může vykonávat lehkou práci v dělnických profesích.
Ve věci jde o nárok na důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním
stavem a rozhodnutí o takovém nároku proto závisí především na odborném lékařském
posouzení. V přezkumném soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzují
zdravotní stav a dochovanou pracovní schopnost občanů posudkové komise MPSV (§4 odst.
2 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění). Uvedené komise jsou přitom povolány nejen
k takovému posouzení, nýbrž i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě, třebaže jde
v oblasti rozhodování o těchto nárocích o pojmy právní.
Posudek uvedené komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz. Vychází přitom ze
skutkového a právního stavu, který tu byl v době, kdy správní orgán vydal rozhodnutí (§75
odst. 1 s. ř. s.). I novými důkazy zjišťuje vždy stav ke dni rozhodnutí správního orgánu.
Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav občana byl komplexně posouzen na základě
jeho úplné zdravotnické dokumentace a po přihlédnutí ke všem obtížím občanem uváděným,
aby tak nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti stanovené diagnózy. Provedení důkazu
posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí a posouzení zdravotního
stavu a pracovní schopnosti žalobce podle §4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, nemůže zpochybnit skutečnost, že v témže zákoně zákonodárce svěřil
Ministerstvu práce a sociálních věcí také řízení činnosti České správy sociálního zabezpečení,
která je kompetentní rozhodovat mimo jiné o dávkách důchodového pojištění. Námitka
stěžovatele, kterou zpochybňuje nezávislost komise, jejímiž členy jsou i zaměstnanci nikoliv
žalované, ale Ministerstva práce a sociálních věcí – posudkoví lékaři a tajemníci, a dále i
odborní lékaři jednotlivých klinických oborů, tedy osoby odlišné od pracovníků Ministerstva
práce a sociálních věcí, v této souvislosti neobstojí.
Z hlediska dokazování provedeného soudem je třeba, aby posudek obsahoval potřebné
náležitosti a odpovídal tak požadavkům plynoucím pro něj právě z jeho významu v řízení. Za
zcela zásadní je třeba považovat požadavek úplnosti a přesvědčivosti posudku, přičemž
úplnost spočívá v tom, že se v něm komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, tedy
i s těmi, které namítá účastník uplatňující nárok na důchod podmíněný nepříznivým
zdravotním stavem, jakož i v tom, zda podaný posudek obsahuje náležité odůvodnění svého
posudkového závěru tak, aby byl tento závěr přesvědčivý i pro soud. Posudek, který
neobsahuje náležité odůvodnění posudkových závěrů, nelze vzít za přesvědčivý. Posudky
v této právní věci vypracované posudkovými komisemi se sídlem v Ostravě ve svém celku i
se sídlem v Hradci Králové jsou úplné, správné a přesvědčivé.
V dané věci Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že postupu Krajského soudu
v Ostravě nelze vytknout žádné vady řízení, které by ve svém důsledku znamenaly
nedostatečné nebo nesprávné zjištění skutkového stavu, resp. nesprávné posouzení právní
otázky. Skutkový stav totiž zjistil řádně a tento posoudil podle správných ustanovení zákona
č. 155/1995 Sb. a jeho prováděcích předpisů.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s hodnocením a závěry Krajského soudu
v Ostravě, který při přezkoumání rozhodnutí vycházel z právního a řádně zjištěného
skutkového stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud v tomto směru
dále uzavírá, že řízení před správním orgánem netrpělo vadami dovozovanými bez jakékoli
konkretizace stěžovatelem, a nebyl proto dán důvod, aby Krajský soud v Ostravě pro
vytýkané vady napadené rozhodnutí žalovaného správního orgánu zrušil.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ust. §110
odst.1 s.ř.s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1 a 2
s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný a právo žalované na náhradu nákladů řízení je
v posuzované věci ze zákona vyloučeno.
Poučení: P roti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 24. 2. 2004
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu