ECLI:CZ:NSS:2004:5.AFS.16.2004
sp. zn. 5 Afs 16/2004 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr.Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: JUDr. Z. A., proti žalovanému Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu,
se sídlem v Praze 1, Štěpánská 28, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 24. 11. 2003, č. j. 38 Ca 677/2002 - 34,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2003 č. j. 38 Ca 677/2002 - 34
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 24. 11. 2003, č. j. 38 Ca 677/2002 odmítl Městský soud v Praze
žalobu proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 4. 1. 2001, č. j.
FŘ -10409/11/00, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce – stěžovatele proti dodatečnému
platebnímu výměru č. 990000823 na daň z příjmů fyzických osob, který vydal Finanční úřad
pro Prahu 1 dne 11. 5. 1999 pod č.j. 87333/99/001514/6914 a kterým stěžovateli dodatečně
vyměřil za zdaňovací období roku 1996 daň ve výši Kč 1 099 400.
Stěžovatel napadl výše uvedené usnesení včas kasační stížností.
Stěžovatel je přesvědčen, že nebyly splněny podmínky pro odmítnutí žaloby z důvodu
její opožděnosti, neboť lhůta pro podání žaloby začala běžet ode dne doručení rozhodnutí
žalovaného stěžovateli, nikoli ode dne doručení zplnomocněnému zástupci – daňovému
poradci panu J.H. Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že udělená plná moc panu J. H. ze dne
8.6.1999 byla omezena pouze na jednání se správcem daně ve všech věcech týkajících se
otázek, které obsahovala zpráva o daňové kontrole č. j. 36010/98/001933/566. Dle
názoru stěžovatele je tedy nepochybné, že žalovaný Finanční ředitelství Praha není správcem
daně, tímto je toliko Finanční úřad pro Prahu 1. Dopis stěžovatele ze dne 19. 10. 1999
adresovaný Finančnímu úřadu pro Prahu 1 opět vymezuje obsah plné moci k jednání pouze
se správcem daně. Dále stěžovatel uvádí, že žalovaný si byl vědom omezení plné moci a proto
také rozhodnutí o odvolání adresoval jak samotnému stěžovateli tak jeho zplnomocněnému
zástupci, kterému jej doručil pouze na vědomí v souladu s ustanovením §10 odst. 4 zákona č.
337/1992 Sb. o správě daní a poplatků (dále jen ZSDP).
Stěžovatel navrhuje napadené usnesení soudu zrušit a současně si v kasační stížnosti
vyhradil právo tuto doplnit po ukončení pracovní neschopnosti, ve lhůtě do 1 měsíce ode dne
doručení usnesení, kterým bude vyzván k doplnění podání dle §106 odst. 3 zákona č.
150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.)
Žalovaný vyjádření ke kasační stížnosti nepodal.
Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že správce daně Finanční úřad pro Prahu 1 na
základě výsledků provedené daňové kontroly za zdaňovací období 1993-1996 vydal dne
11. 5. 1999 dodatečný platební výměr č. 990000823 na daň z příjmu fyzických osob, kterým
stěžovateli dodatečně vyměřil za zdaňovací období roku 1996 daň ve výši Kč 1 099 400.
Dne 8. 6. 1999 zplnomocnil stěžovatel pana J. H. ke vše úkonům v souladu se
zákonem o správě daní a poplatků ve všech věcech týkajících se otázek, které obsahuje
zpráva o daňové kontrole č. j. 36010/98/001933/566. K výzvě správce daně, aby stěžovatel
upřesnil rozsah plné moci, stěžovatel dne 19.10.1999 správci daně sdělil, že zástupce je
oprávněn za něj jednat v rozsahu plné moci ze dne 8.6.1999, tedy k zastupování při jednání
se správcem daně ve všech věcech souvisejících s daňovou kontrolou, včetně podání
odvolání. Výše uvedený dodatečný platební výměr napadl stěžovatel odvoláním. O odvolání
rozhodl žalovaný, Finanční ředitelství pro hl.m. Prahu dne 4.1.2001, a to tak, že jej zamítl.
Rozhodnutí o zamítnutí odvolání č. j. FŔ-10409/11/00 žalovaný doručil zplnomocněnému
zástupci dne 10. 1. 2001 a stěžovateli dne 24. 1. 2001. Proti rozhodnutí žalovaného podal
stěžovatel žalobu dne 13. 3. 2001. Usnesením ze dne 3. 7. 2002 pak bylo rozhodnutí
Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 4. 1. 2001 č. j. FŘ -10409/11/00 vyloučeno k
samostatnému projednání. Dne 24. 11. 2003 Městský soud v Praze vydal usnesení, kterým
byla žaloba pro opožděnost odmítnuta. V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že
dvouměsíční lhůta stanovená v ustanovení §250b odst. 1 o.s.ř. pro podání žaloby začala běžet
ode dne doručení rozhodnutí zplnomocněnému zástupci panu H., tj. ode dne 10. 1. 2001 a
marně uběhla dne 12. 3. 2001. Stěžovatel však podal žalobu až dne 13. 3. 2001 a proto soudu
nezbylo, než žalobu usnesením ze dne 24. 11. 2003 pro opožděnost odmítnout.
Kasační stížnost shledal soud důvodnou. Námitka stěžovatele ohledně včasnosti
podání žaloby je opodstatněná.
Městský soud v Praze pochybil, pokud žalobu odmítl pro opožděnost, když běh lhůty
pro podání žaloby odvíjel od okamžiku doručení napadeného rozhodnutí žalovaného
zplnomocněnému zástupci, tj. ode dne 10. 1. 2001.
Podstata kasační stížnosti je založena na rozsahu plné moci. Právní vztah u
dobrovolného zastoupení vzniká mezi zastoupeným a zástupcem na základě smlouvy (často
nepřesně označované jako dohoda o plné moci), k jehož obsahu patří právo zástupce
zastupovat zastoupeného v dohodnutém rozsahu. Plná moc je jednostranný právní úkon
zastoupeného, jenž je adresován třetím osobám, kterým se dává na vědomí, že zástupce je
oprávněn zastoupeného zastupovat, je tedy osvědčením existence práva určité osoby
zastupovat osobu jinou.
Právní teorie i praxe rozlišují různé druhy plné moci, resp. obsahu a rozsahu
zástupcova oprávnění, podle různých kritérií. Jde např. o všeobecnou (generální) plnou moc,
která opravňuje zmocněnce ke všem právním úkonům, nebo zvláštní (speciální) plnou moc
omezující se pouze na některé právní úkony, popř. některý druh právních úkonů či pouze
jediný právní úkon.
V posuzovaném případě jde o aplikaci právního předpisu upravujícího speciálně
postup při doručování písemností, rozhodnutí správního orgánu ve věcech daní a poplatků v
návaznosti na rozsah plné moci. Doručování je pro účely správy daní a poplatků upraveno
v ustanovení §17 odst. 7 ZSDP.
Dle citovaného ustanovení „má-li příjemce zástupce s neomezenou plnou mocí
pro celé daňové řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Pokud má zástupce
příjemce plnou moc omezenou na určité úkony, doručuje se písemnost vztahující se k
takovým úkonům příjemci i jeho zástupci. Má-li příjemce osobně v daňovém řízení něco
vykonat, doručuje se písemnost jemu i jeho zástupci."
Rozhodnutí, event. další písemnosti lze doručit pouze zástupci s neomezenou plnou
mocí pro celé daňové řízení.
Stěžovatel na základě plné moci ze dne 8.6.1999 zmocnil daňového poradce, pana J.
H. k zastupování při jednáních se správcem daně. Z dovětku plné moci, kdy stěžovatel
zredukoval rozsah výše uvedeného zmocnění na všechny úkony v souladu se zákonem o
správě daní a poplatků ve všech věcech týkajících se otázek, které obsahuje zpráva o daňové
kontrole č.j. 36010/98/001933/566, lze vyvodit závěr, že zástupce byl oprávněn za
stěžovatele projednat toliko skutečnosti uvedené ve zprávě o daňové kontrole. K výzvě
správce daně, aby stěžovatel upřesnil rozsah plné moci, stěžovatel dne 19.10.1999 správci
daně sdělil, že zástupce je oprávněn za něj jednat v rozsahu plné moci ze dne 8.6.1999, tedy
k zastupování při jednání se správcem daně ve všech věcech souvisejících s daňovou
kontrolou, včetně podání odvolání.
Z výše uvedeného je nade vší pochybnost zřejmé, že rozsah udělených plných mocí
byl věcně omezen. Je evidentní, že šlo o plnou moc speciální omezenou na otázky
vyplývající ze zprávy o daňové kontrole.
Daňovou kontrolu, tak aby bylo možné na daný případ aplikovat ust. §17 odst.7 věty
první daňového řádu, nelze považovat za celé daňové řízení. Není, jak taktéž nasvědčuje jeho
systematické zařazení v zákoně o správě daní a poplatků, samostatným řízením, ale
představuje procesní úkon či procesní postup, který je před správcem daně zahájen (sepsáním
protokolu o zahájení daňové kontroly) a před správcem daně také ukončen, a to projednáním
kontrolních výsledků a podepsáním zprávy o daňové kontrole.
V daném případě nebyl naplněn předpoklad potřebný k aplikaci ustanovení §17 odst.
7 ZSDP věty první, ale bylo na místě doručit rozhodnutí o odvolání jak stěžovateli tak jeho
zástupci. Byla-li plná moc co do rozsahu úkonů omezena na otázky týkající se zprávy o
daňové kontrole, nemůže být pochyb o tom, že se o neomezenou plnou moc pro celé daňové
řízení nejednalo a že žalovaný v souladu s právní úpravou správně doručoval jak stěžovateli,
tak jeho zástupci. V projednávané věci bylo na místě aplikovat ustanovení §17 odst. 7 větu
druhou, což žalovaný učinil a rozhodný pro počátek lhůty pro podání žaloby je den doručení
stěžovateli, tj. 24. 1. 2001. Pokud stěžovatel podal žalobu na přezkum rozhodnutí dne
13. 3. 2001, učinil tak ve lhůtě stanovené v §250b odst. 1 o. s. ř. a soud měl žalobu meritorně
projednat.
Na podporu argumentu, že předmětná plná moc je omezenou plnou mocí, lze poukázat
rovněž na §10 odst. 3 ZSDP, podle něhož jen v případě, že není rozsah zmocnění vymezen
nebo není vymezen přesně, platí, že plná moc pro daňové řízení je neomezená. V souzené
věci tak tomu ale není, je-li naopak z dovětku plné moci zcela evidentní, že rozsah
zplnomocnění byl omezen na otázky související s daňovou kontrolou.
Jestliže soud hodnotil tuto plnou moc jako plnou moc pro celé daňové řízení, dospěl
k právnímu hodnocení, které je v nesouladu se skutkovým zjištěním.
Z výše uvedených důvodů kasačnímu soudu nezbylo než kasační stížností napadené
usnesení zrušit a vrátit mu k dalšímu řízení (§110 s. ř. s.).
Městský soud v Praze je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným
Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.) a o náhradě nákladů
řízení o kasační stížnosti rozhodne v novém rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 31. 8. 2004
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu