ECLI:CZ:NSS:2004:5.AS.31.2003
sp. zn. 5 As 31/2003 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce P. R., proti žalovanému Ministerstvu zemědělství – Pozemkovému úřadu
Karlovy Vary, Závodu Míru 725/16, Karlovy Vary, PSČ: 360 17, zast. JUDr. Emilií
Brožovou, advokátkou se sídlem Krále Jiřího 32, Karlovy Vary, PSČ: 360 01, v řízení o
ochraně proti nečinnosti, o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29.
4. 2003, č.j. 30 Ca 29/2003 – 17,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2003, č.j. 30 Ca 129/2003 – 17 s e
zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal u Krajského soudu v Plzni žalobou ze dne 7. 3. 2003 vydání
rozhodnutí o ochraně proti nečinnosti správního orgánu, aby bylo žalovanému uloženo
rozhodnout správním rozhodnutím o návrhu žalobce – stěžovatele ze dne 9. 11. 2001 na
doplnění rozhodnutí Okresního úřadu v Karlových Varech, Okresního pozemkového úřadu ze
dne 27. 10. 1997, č. j. PÚ 725/97-203 a rozhodnutí Okresního úřadu v Karlových Varech,
Okresního pozemkového úřadu ze dne 17. 11. 1997, č. j. PÚ 946/97-203 ve lhůtě soudem
stanovené; žalovaný dosud nerozhodl o budovách, které jsou rovněž součástí uplatněného
restitučního nároku, když rozhodl toliko o tom, že není vlastníkem zemědělských nemovitostí
v k. ú. D.
Krajský soud v Plzni jako soud I. stupně žalobu odmítl s poukazem na skutečnost, že
v dané věci se stěžovatel domáhá ochrany proti nečinnosti pozemkového úřadu, kterému
zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku
v ust. §9 odst. 4 zakládá pravomoc rozhodnout o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti.
V mezích takto zákonem vymezené pravomoci správní orgán vydává rozhodnutí ve věci
povahy soukromoprávní, avšak v pravomoci správního soudu není poskytování ochrany proti
nečinnosti správního orgánu v případě, kde tato spočívá v absenci rozhodnutí vydávaného
v soukromoprávní věci. Poukázal přitom zejména na ust. §2 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, podle něhož soudy poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických
i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto
zákonem nebo zvláštním zákonem nebo zvláštním zákonem a rozhodují o dalších věcech,
v nichž tak stanoví tento zákon. Jde v daném případě o procesní právo, aby věc byla v řádné
lhůtě projednána a rozhodnuta, takovéto právo je povahy veřejnoprávní, avšak právě proto
nelze v oblasti procesněprávní nalézt kritéria pro založení pravomoci správního soudu
a jediným kritériem zůstává tak charakter věci, který má povahu soukromoprávní. Ochrana
v těchto věcech je pak zajištěna částí pátou, hlavy prvé až čtvrté zák. č. 99/1963 Sb., ve znění
účinném od 1. 1. 2003 (občanský soudní řád). Tento rozsah a způsob ochrany nelze podle
soudu I. stupně rozšiřovat s použitím pravomocí svěřených správnímu soudu soudním řádem
správním a nelze tak zakládat pro poskytování takovéto ochrany dvojí právní režim.
Proti tomuto rozhodnutí v kasační stížnosti stěžovatel argumentuje tím, že se domáhá
rozhodnutí o předmětu řízení, o němž dosud nebylo rozhodnuto a žalobou požaduje
odstranění stavu, který lze kvalifikovat jako nečinnost správního orgánu ve smyslu §4 odst. 2
s. ř. s. s tím, že aplikací výkladu soudu I. stupně by byl rozsah ochrany proti nečinnosti
správního orgánu nepřípustně zužován.
K věci se vyjádřil i žalovaný, který uvedl, že není v pravomoci správního soudu
poskytování ochrany proti nečinnosti správního orgánu, pokud tato spočívá v absenci
rozhodnutí, která jsou vydávána v soukromoprávní věci.
Z obsahu soudního spisu je patrné, že věc napadla krajskému soudu dne 7. 3. 2003
a byla označena jako žaloba o ochraně proti nečinnosti správního orgánu a bylo požadováno,
aby bylo žalovanému uloženo rozhodnout řádným správním rozhodnutím o návrhu
stěžovatele, jak shora uvedeno. Spis obsahuje rozhodnutí Okresního úřadu Karlovy Vary –
Okresního pozemkového úřadu ze dne 27. 10. 1997, že stěžovatel jako oprávněná osoba není
vlastníkem stavební parcely v k. ú. D, dále rozhodnutí téhož úřadu ze dne 17. 11. 1997
týkající se vlastnictví nemovitostí náležejících k původním zemědělským přídělům
označených v grafickém přídělovém plánu pro k. ú. D a také usnesení, jež je předmětem této
kasační stížnosti.
Kasační stížnost shledal Nejvyšší správní soud důvodnou.
Podle ust. §2 s. ř. s. poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům
fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek
stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v další věcech, v nichž tak stanoví
tento zákon.
In fine citovaného paragrafu lze nalézt důvod, proč lze považovat pravomoc správního
soudu svěřenou mu v ust. §4 odst. 1 písm. b) s. ř. s. za autonomní ve vztahu k obecné
charakteristice poskytované soudní ochrany veřejným subjektivním právům fyzických
a právnických osob. Je správná úvaha soudu I. stupně o veřejnoprávní povaze procesních práv
s důsledky z toho plynoucími, avšak v tomto případě je rozhodující zmocnění vykonávat
soudní ochranu i v dalších věcech stanovených tímto zákonem, v jednotlivosti tedy
rozhodnout o žalobě proti nečinnosti správního orgánu dle hlavy II, dílu 2 s. ř. s. Podle §79
odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro
řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se
žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé
nebo osvědčení.
Pouze z ust. §68 písm. b) ve spojení s §46 odst. 2 s. ř. s. lze dovodit, že jen v řízení
o žalobě proti již vydanému rozhodnutí, kterým správní orgán rozhodl v mezích své zákonné
pravomoci proti již vydanému rozhodnutí, kterým správní orgán rozhodl v mezích své
zákonné pravomoci v soukromoprávní věci, má být žaloba odmítnuta a žalobce odkázán na
podání nové žaloby podle části páté občanského soudního řádu, ve znění účinném po
1. 1. 2003, avšak pravidla pro řízení proti nečinnosti takový, ani žádný podobný důvod
nepřípustnosti žaloby neobsahují (shodně i NSS 1 Ans 1/2003).
Nejvyšší správní soud uzavírá, že ochranu proti nečinnosti nelze odepřít pouze z toho
důvodu, že hmotněprávní nárok je povahy soukromoprávní. Bude na soudu I. stupně, aby
v dalším řízení posoudil oprávněnost stěžovatelova požadavku podle zásad uvedených v ust.
§79 a násl. s. ř. s., když soud podepsaný se touto otázkou neměl důvod zabývat, neboť pro
jeho rozhodnutí to nebylo zapotřebí.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru o důvodnosti kasační stížnosti ve smyslu §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s., a proto usnesení soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení,
v němž o předmětu žaloby pojedná a rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 1, 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 14. 7. 2004
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu