Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 15.11.2004, sp. zn. 5 As 4/2004 [ rozsudek / výz-B ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NSS:2004:5.AS.4.2004

Zdroj dat je dostupný na http://www.nssoud.cz
Právní věta Žaloba proti rozhodnutí pozemkového úřadu o výměně vlastnických práv, přechodu vlastnických práv k pozemkům nebo zřízení věcných břemen k dotčeným pozemkům podle §11 odst. 8 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, je podle §68 písm. b) s. ř. s. nepřípustná, neboť se jedná o právní věc, která vyplývá z občanskoprávních vztahů.

ECLI:CZ:NSS:2004:5.AS.4.2004
sp. zn. 5 As 4/2004 - 36 ROZSUDEK Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyáš ové v právní věci žalobkyně: P. P., zast. advokátkou Mgr. Ing. L. J., proti žalovanému: Pozemkový úřad Cheb, se sídlem v Chebu, Františkánské náměstí 3, o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2003, č. j. 30 Ca 133/2003 - 15, takto: I. Kasační stížnost se zamítá . II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává . Odůvodnění: Včas podanou kasační stížností, předloženou Nejvyššímu správnímu soudu dne 12. 1. 2004, žalobkyně (dále též stěžovatelka) napadá usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2003 pod č. j. 30 Ca 133/2003, kterým byla výrokem I. žaloba stěžovatelky odmítnuta, rovněž návrh na přiznání odkladného účinku žalobě byl odmítnut výrokem II., dále bylo vysloveno výrokem III., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a výrokem IV., že žalobkyni se vrací soudní poplatek zaplacený ve výši 2.000,- Kč, a to z účtu Krajského soudu v Plzni do 30ti dnů od právní moci tohoto usnesení. Předmětnou žalobou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí Pozemkového úřadu Cheb ze dne 23. 9. 2003, č. j. PÚ/2760/2003, který postupem dle §11 odst. 8 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, rozhodl o výměně vlastnických práv k vyjmenovaným pozemkům v katastrálním území H., město H., dále o přechodu vlastnických práv k pozemkům, na nichž se nacházejí společná zařízení a o zřízení věcných břemen k dotčeným pozemkům v uvedeném rozsahu. V odůvodnění výše uvedeného usnesení Krajský soud v Plzni konstatuje, že se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí v soukromoprávní věci a k projednání této věci je založena pravomoc obecného soudu. Stěžovatelka směřuje svoji kasační stížnost do výroků pod bodem I. až III. usnesení KS v Plzni, a tvrdí, že v napadeném rozhodnutí byla nesprávně posouzena právní otázka, že správní orgán při zjišťování skutkové podstaty ( zda stěžovatelka podala substituční žalobu) porušil zákon a že napadené rozhodnutí je nezákonné, a shledává tak kasační důvod zejména ve smyslu §103 odst. 1 písm. a), b) a e) s. ř. s. Stěžovatelka podotýká, že z ustanovení §11 odst. 9 zákona č. 139/2002 Sb. vyplývá, že rozhodnutí dle předchozího odst. 8, lze vydat pouze v tom případě, pokud nebyla u příslušného soudu uplatněna substituční žaloba proti rozhodnutí vydanému podle odst. 4 §11 zákona č. 139/2002 Sb., t. j. žaloba proti rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav. Pokud tedy taková žaloba byla podána, rozhodnutí o výměně a přechodu vlastnických práv dle §11 odst. 8 zákona nelze vydat. Dále pak stěžovatelka řádně doložila, že příslušnou substituční žalobu, tj. žalobu ve věci samé, kdy soud v občanském soudním řízení o pozemkové úpravě rozhodne sám, včas podala, v souladu s poučením Nejvyššího správního soudu. Je tedy zřejmé, že již zde probíhá občanské soudní řízení ve věci samé a že toto řízení ještě nebylo pravomocně ukončeno. To znamená, že zde nastala překážka litispendence neboli překážka věci zahájené. Za tohoto stavu není dost dobře možné vyhovět a úspěšně realizovat doporučení Krajského soudu a podat substituční žalobu u Okresního soudu v Chebu – takto zahájené řízení by muselo být zastaveno. Pokud by stěžovatelka akceptovala stanovisko napadeného rozhodnutí, ochrany se nedovolá a tato jí bude upřena. Podstata věci dle názoru stěžovatelky totiž spočívá v tom, že správní orgán – pozemkový úřad – rozhoduje ve věci dál, i když byla podána substituční žaloba dle části páté o. s. ř. a zákon č. 139/2002 Sb. za tohoto stavu neumožňuje správnímu orgánu dále ve věci rozhodovat. Správní orgán tak zjevně nerespektuje zákon a jeho rozhodnutí nelze považovat za rozhodnutí vydané v mezích zákonné pravomoci správního orgánu [viz speciální ustanovení §68 písm. b) s. ř. s.]. Stěžovatelka se domnívá, že její žaloba je přípustná. Opačný výklad by v podstatě činil správní orgán nedotknutelným. Stěžovatelka navrhuje zrušení označeného usnesení Krajského soudu v Plzni a vrácení věci k dalšímu řízení, dále přiznání odkladného účinku kasační stížnosti z důvodu hrozby zápisu a realizace věcných práv. Z vyjádření žalovaného je patrné tvrzení, že žalovaný rozhodoval v mezích své zákonné pravomoci, když pozemkové úpravy nepředstavují vyvlastnění vlastnického práva v pravém slova smyslu, protože v podstatě jsou hromadnou dobrovolnou směnou vlastnických práv dotčených vlastníků. Toto má pozemkový úřad podložené usnesením Nejvyššího právního soudu č. j. 7A 121/2001 - 26 ze dne 18. 2. 2003, kdy řešil žalobu paní P. P. proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Ústřednímu pozemkovému úřadu ze dne 17. 9. 2001, č. j. 19414/01-5010Ži. Svým opravným usnesením ze dne 29. 4. 2003 Nejvyšší správní soud poučil žalobkyni, že může podat do jednoho měsíce od právní moci usnesení žalobu u místně příslušného okresního (obvodního) soudu. Paní P. P. dle opravného usnesení žalobu u místně příslušného soudu nepodala. Toto si před vydáním rozhodnutí o výměně a přechodu a o zřízení věcných břemen k dotčeným pozemkům Pozemkový úřad písemně ověřil u Okresního soudu v Chebu. Stěžovatelka podala prostřednictvím svého právního zástupce dne 17. 4. 2003 k Městskému soudu v Praze substituční žalobu dle původního poučení výše uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu v Brně č. j. 7 A 121/2001-26 ze dne 18. 2. 2003. V této věci podala také podnět k přezkoumání rozhodnutí č. j. PÚ/2760/2003 ze dne 23. 9. 2003 mimo odvolací řízení k Ministerstvu zemědělství ČR - Ústřednímu pozemkovému úřadu. Pozemkový úřad v Chebu v současné době v řízení o pozemkové úpravě nepokračuje, protože v této záležitosti rozhoduje nadřízený správní orgán. V posuzovaném případě kasační soud sdílí názor vyjádřený v napadeném usnesení Krajského soudu v Plzni, ani nemá důvod se odchýlit od stanoviska, jež ve věcech týkajících se pozemkových úprav podle zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech opakovaně judikoval (např. 7 A 30/2001, 7 As 2/2003, 7 A 38/2002). Na tom nemůže ničeho změnit skutečnost, že jde o rozhodnutí podle §11 odst. 8 zák.č. 139/2002 Sb., neboť ani rozhodnutí o výměně vlastnických práv, přechodu vlastnických práv k pozemkům, či zřízení věcných břemen k dotčeným pozemkům zde nevybočuje z rámce občanskoprávních vztahů, a že tudíž jde o věc soukromoprávní povahy. Proto ani další argumentace nemůže být vedena jiným, než naznačeným směrem, ani odlišně od dříve publikovaného stanoviska. Pozemkové úpravy ve své většině nepředstavují vyvlastnění vlastnického práva v pravém slova smyslu, protože v podstatě jsou hromadnou dobrovolnou směnou vlastnických práv dotčených vlastníků. Ochrana těchto vlastníků, kteří s prováděnými úpravami nesouhlasí, je tu dána a je zajištěna ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, a to cestou pořadu práva, totiž podáním žaloby v občanském soudním řízení podle části páté občanského soudního řádu ve znění zákona č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního. Podle §11 odst. 4 zák. č. 139/2002 Sb., pozemkový úřad rozhodne o schválení návrhu pozemkové úpravy, pokud s ní souhlasí vlastníci aspoň tří čtvrtin výměry půdy pozemků. Ve svých důsledcích samotný postup správního orgánu s sebou přináší nikoli převládající autoritativní zásah orgánů veřejné moci vrchnostenským způsobem, nýbrž předpokládá se role arbitra, který za přesně vymezených podmínek může vydat rozhodnutí o schválení návrhu pozemkové úpravy, totiž pokud s ní souhlasí vlastníci alespoň tří čtvrtin výměry půdy dotčené pozemkovou úpravou. Konečně tento postup lze připodobnit typicky občanskoprávnímu soukromoprávnímu vztahu týkajícího se způsobu řešení vzájemných vztahů v rámci podílového spoluvlastnictví (§139 obč. zák.). Ani v případě pozemkových úprav není důvod uvažovat v odlišných kate goriích, protože opět jde pouze o způsob řešení sporů vzniklých v rámci určitého vlastnického vztahu mezi více vlastníky, o čemž je nadán rozhodovat nikoli soud v prvním stupni, nýbrž správní orgán. Nejinak je tomu v rámci postupu dle osmého odstavce, podle něhož schválený návrh je závazným podkladem pro rozhodnutí pozemkového úřadu m.j. o výměně nebo přechodu vlastnických práv, určení výše úhrady a lhůty podle §10 odst. 2. popřípadě o zřízení nebo zrušení věcného břemene k dotčeným pozemkům. Zákonodárce umožňuje soudní kontrolu i tohoto postupu správního orgánu, a to cestou podání žaloby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení, jimž je tento návrh odmítán soudem. Přitom žaloba má být podána okresnímu soudu, jehož místní příslušnost je dána ustanov ením §7 odst. 2 s. ř. s., totiž místně příslušným je soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni nebo jinak zasáhl do práva toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Námitka litispendence není důvodná, neboť způsob obrany proti rozhodnutí správního orgánu stanoví zákon, a lze se tudíž cestou soukromoprávní žaloby domáhat soudní ochrany proti každému takovému v řadě vydávanému rozhodnutí. Poučení Krajského soudu v Plzni tak bylo podáno v souladu se zákonem a předpoklad upření soudní ochrany nebyl namístě. Věc byla Nejvyššímu správnímu soudu předložena po uplynutí lhůty pro podání žaloby u obecného soudu ve smyslu poučení uvedeného v napadeném usnesení. Soud věc vyřídil mimo pořadí věcí, v jakém k němu došly (§56 s. ř. s.). V daném případě nebylo důvodné rozhodovat o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť Krajský soud v Plzni nerozhodoval věcně, nýbrž toliko procesním rozhodnutím žalobu odmítal a současně sám žalobě odkladný účinek odmítl přiznat. Za té situace rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nemůže prolomit účinky právní moci správních rozhodnutí, když rozhodnutí soudu 1. stupně do práv a povinností stěžovatelky, jak jsou uvedeny v rozhodnutí žalovaného správního orgánu, nezasáhlo. Je proto vyloučeno, byť nepřímé dotčení, samotného rozhodnutí správního orgánu a stejně tak i stěžovatelkou očekávaný výsledek, tj. odvrácení zápisu a realizace věcných práv. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji dle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 1 a 7 s. ř. s. Protože úspěšný žalovaný žádné náklady neuplatňoval, resp. mu ž ádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, soud mu nepřiznal náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.). V Brně dne 15. 11. 2004 JUDr. Václav Novotný předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Právní věta:Žaloba proti rozhodnutí pozemkového úřadu o výměně vlastnických práv, přechodu vlastnických práv k pozemkům nebo zřízení věcných břemen k dotčeným pozemkům podle §11 odst. 8 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, je podle §68 písm. b) s. ř. s. nepřípustná, neboť se jedná o právní věc, která vyplývá z občanskoprávních vztahů.
Soud:Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí / napadení:15.11.2004
Číslo jednací:5 As 4/2004
Forma /
Způsob rozhodnutí:
Rozsudek
zamítnuto
Účastníci řízení:Pozemkový úřad Cheb
Prejudikatura:
Kategorie rozhodnutí:B
ECLI pro jurilogie.cz:ECLI:CZ:NSS:2004:5.AS.4.2004
Staženo pro jurilogie.cz:09.03.2024