ECLI:CZ:NSS:2004:5.AZS.23.2003
sp. zn. 5 Azs 23/2003 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce P. D., zastoupeného JUDr. Ing. Zlatuší Němečkovou, advokátkou se sídlem v Praze
4, Šustova 1930, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky , se sídlem v Praze,
adresa pro doručování: p. schr. 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2003, č. j. 8 Az 75/2003-31,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2003, č. j. 8 Az 75/2003 - 31
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2003 č.j. 8 Az 75/2003-31 byla
zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 20. 5. 2002 čj. OAM-
1461/AŘ-2002, kterým ministr vnitra zamítl rozklad žalobce – stěžovatele – a potvrdil
prvostupňové rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 2.11. 2001 č.j. OAM-1103/VL-06-
P16-2001, jímž bylo zastaveno řízení o udělení azylu podle ust. §25 písm. d) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Uvedeným rozsudkem Městského
soudu v Praze bylo současně rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, a dále byla určena odměna ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Ing. Zlatuši
Němečkové částkou 2.150,- Kč, splatná do patnácti dnů od právní moci rozsudku.
Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí ve věci samé vycházel zejména
z předloženého správního spisu, z nějž mimo jiné zjistil, že žalobce nahlásil žalovanému
správnímu orgánu, že od 11. 6. 2001 se bude zdržovat na adrese V L. 183, P. 4. Dále bylo ze
spisu zjištěno, že žalovaný zaslal dne 28. 8. 2001 žalobci poštou na uvedenou adresu výzvu
k ústnímu jednání ve věci na den 21. 9. 2001, že si žalobce tuto zásilku nevyzvedl, tato byla
vrácena žalovanému a žalovaný se k pohovoru nedostavil. Rovněž druhá výzva k ústnímu
jednání dne 1. 11. 2001, zaslaná žalobci opět poštou na uvedenou adresu dne 26. 9. 2001 byla
jako nevyzvednutá vrácena zpět s tím, že žalobce nebyl v místě doručení zastižen a uložení
písemnosti mu bylo oznámeno. Žalobce se k pohovoru opět nedostavil. V těchto
skutečnostech shledal prvostupňový správní orgán naplnění ust. §25 odst. 1 písm. d) zákona
o azylu, v tehdy platném znění, a rozhodl o zastavení řízení. Tento jeho postup shledal
správným jak ministr vnitra v žalovaném rozhodnutí o rozkladu, tak Městský soud v Praze
v žalobou napadeném rozhodnutí.
V rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel Městský soud v Praze z ust. §60
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), když žalobce neměl v řízení úspěch a žalovanému náklady řízení nevznikly.
V rozhodnutí o určení výše odměny ustanovené zástupkyni žalobce Městský soud
v Praze postupoval podle ust. §11 odst. 1 písm. b) a d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Přiznaná výše odměny sestává ze dvou úkonů právní služby
s příslušnými paušálními částkami.
Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze podal žalobce, nyní stěžovatel, včas kasační
stížnost, kterou napadl výrok I., jímž se zamítá žaloba a výrok III., jímž se stanoví odměna
ustanovené zástupkyni žalobce. Nenapaden tak zůstal pouze výrok II, kterým se nepřiznává
náhrada nákladů řízení. Tento je však závislý na výroku I.
Kasační stížnost do výroku I. o zamítnutí žaloby stěžovatel odůvodňuje ve smyslu
§103 písm. a), totiž pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení. Tou je skutečnost řádného doručení výzev k ústním
jednáním, zasílaných žalovaným stěžovateli. Stěžovatel odmítá závěr Městského soudu
v Praze, že by sám zapřičinil, že se nedostavil k pohovorům. Stěžovatel neobjevil ve schránce
žádný doklad pošty o tom, že má na poště uloženu zásilku k vyzvednutí. Stěžovatel bydlel na
adrese P. 4, S. 6/1232, na poštovní schránce a u vchodových dveří bylo uvedeno jeho jméno.
Ačkoliv se stěžovatel nevracel každý den domů, vracel se často a pravdou je, že by si zásilku
mohl vyzvednout i po několika dnech, když v den dojití zásilky přítomen neb yl. Stěžovatel
dále poukazuje na skutečnost, že jako žadatel o udělení azylu pravidelně dojížděl do
uprchlického tábora PoS Jezová, kde mu byl každé dva měsíce pracovníky Ministerstva vnitra
ČR, tedy pracovníky žalovaného, kontrolován jeho pobyt na území ČR a do průkazu žadatele
o udělení azylu mu bylo razítkem žalovaného vyznačeno, že řádně plní své povinnosti
žadatele o azyl, zdržuje se na území ČR apod. Žalovaný měl proto řadu příležitostí mu během
těchto návštěv doručit výzvu, resp. výzvy k pohovoru, což neučinil. Městský soud v Praze
podle názoru stěžovatele neprověřil na příslušné poště, zda a jakým způsobem byly zásilky
žalovaného stěžovateli doručovány. Tím, že neučinil taková šetření, nemohl učinit správný
závěr. Zároveň se nezabýval důvodem, proč žalovaný nepředal stěžovateli výzvy během
pravidelných kontaktů s ním v uprchlickém táboře.
K odměně advokáta zastoupený stěžovatel uvádí, že je stanovena nesprávně, neboť
žaloba byla podána po 1. lednu 2001, kdy se odměna advokáta určuje dle vyhlášky
č. 484/2000 Sb., kterou se s účinností k 1. 1. 2001 mění advokátní tarif dřívější. Správná
částka je tak 3.500 Kč a 2x paušál 75 Kč, celkem tedy 3.650 Kč.
Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí Městského
soudu v Praze. Pro řízení o kasační stížnosti jsou nárokovány dva úkony právní služby.
Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, v němž popírá oprávněnost kasační
stížnosti s tím, že jak jeho rozhodnutí, tak rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními
předpisy. Přitom plně odkazuje na správní spis, s jehož obsahem je kasační stížnost v rozporu.
Stěžovatel, resp. jeho právní zástupkyně, opírá kasační stížnost o několik mylných závěrů.
Předně vychází z předpokladu, že stěžovatel byl hlášen k pobytu na shora uvedené adrese v P.
4 – N., S. 6/1232, už v průběhu správního řízení. Na tuto adresu se však přihlásil k pobytu až
dne 4. 7. 2002, tj. dva dny po podání žaloby, tato skutečnost vyplývá z evidence cizinecké
policie. V kasační stížnosti uvedené tvrzení, podle něhož správní orgán při prodlužování
platnosti průkazu žadatele o azyl současně kontroluje pobyt žadatele na území a řádné plnění
jeho povinností a že tyto skutečnosti deklaruje vyznačením razítka v průkazu žadatele o azyl,
neodpovídají skutečnosti ani ust. §57 zákona o azylu. Stejně tak žádné ustanovení tohoto
zákona neupravuje možnost (a povinnost) správního orgánu doručovat písemnosti žadatelům
o azyl ubytovaným mimo azylová zařízení předáním písemnosti v okamžiku, kdy se žadatel
dostaví do určeného azylového zařízení za účelem prodloužení platnosti průkazu. Pokud se
týče údajů a záznamů o ubytování, ust. §77 a 78 zákona o azylu ve znění platném v roce 2001
ukládá žadateli o azyl povinnost přihlásit se k pobytu u odboru cizinecké a pohraniční policie
příslušného podle místa pobytu a tuto skutečnost oznámit ministerstvu, stejně tak povinnost
ohlásit cizinecké policii každou změnu tohoto místa. Z uvedených důvodů považuje žalovaný
kasační stížnost za nedůvodnou a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Kasační stížnost je důvodná.
Podle ust. §25 písm. d) zákona o azylu se řízení o azylu zastaví, jestliže se žadatel
o udělení azylu bez vážného důvodu opakovaně nedostavuje k pohovoru (§23 odst. 2) nebo
neposkytuje informace nezbytné pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci a na základě
dosud zjištěných skutečností nelze rozhodnout.
Za vážný důvod ve smyslu citovaného ustanovení by bylo nutno považovat, pokud by
žadatel o udělení azylu nebyl k pohovoru řádně předvolán ve smyslu ust. §24 zákona o azylu
a §24 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
Podle §24 zákona o azylu, ve znění platném do 31. 1. 2002, tedy v době doručování výzev
k pohovoru, se všechny písemnosti doručují účastníkovi řízení (dnes uchazeč o udělení azylu)
do vlastních rukou v místě, kde je evidován jeho pobyt. Pokud se účastník řízení v místě
doručení písemnosti nezdržuje a jeho pobyt není znám, uloží se písemnost určená do vlastních
rukou účastníka řízení v přijímacím nebo pobytovém středisku, které je nejblíže místu
evidovaného pobytu, po dobu 15 dní a oznámení o jejím uložení se vyvěsí na místě obvyklém.
Poslední den lhůty se považuje za den doručení písemnosti, i když se účastník o jejím uložení
nedozvěděl. Ustanovení §24 zákona o azylu, v tomto znění, je nutno považovat za speciální
k §24 správního řádu, upravujícího doručování písemností do vlastních rukou ve správním
řízení obecně.
Jestliže žalovaný ani k rozkladu stěžovatele nezkoumal, zda se tento v místě pobytu
zdržoval v okamžiku, kdy měl pracovník držitele poštovní licence učinit pokus o doručení
obou výzev k pohovoru, nemohl spolehlivě posoudit otázku jejich řádného doručení buď
uložením u držitele poštovní licence a marným uplynutím lhůty dle §24 odst. 2 správního
řádu (pokud se adresát v místě pobytu zdržoval), nebo uložením a oznámením v příslušném
azylovém zařízení podle §24 odst. 2 (pokud se zde adresát nezdržoval). S ohledem na výše
uvedené tak nebyla posouzena ani otázka existence vážného důvodu k opakovanému
nedostavení se stěžovatele k pohovoru ve smyslu ust. §25 písm. d) zákona o azylu.
Stejně tak pochybil Městský soud v Praze, když se nezabýval otázkou řádného
doručení obou výzev k ústnímu pohovoru ve smyslu ust. §24 zákona o azylu a §24 správního
řádu, oba ve znění platném v době doručování, tedy v srpnu až říjnu 2001.
Na výše uvedené nemá vliv tvrzení stěžovatele v kasační stížnosti, podle nějž místem
jeho pobytu byla P. 4 – N., S. 6/1232. K tomuto tvrzení Nejvyšší správní soud s ohledem na
ust. §109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlédl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud I. stupně pojedná v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.). Pro úplnost soud poznamenává, že pokud byla
v prvostupňovém rozhodnutí stanovena odměna ustanovené advokátce podle
vyhl. č. 177/1996 Sb., stalo se tak po právu a Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s tam
vyjádřenými důvody, proč nebylo možno postupovat podle vyhl. č. 484/2000 Sb.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.)
V Brně dne 30. 1. 2004
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu