ECLI:CZ:NSS:2004:5.AZS.7.2004
sp. zn. 5 Azs 7/2004 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce A. M., zast. advokátem JUDr. Milanem Hulíkem, Bolzanova 1, Praha 1, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2003,
č. j. 24 Az 1015/2003 – 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku
Krajského soudu v Ostravě shora, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného
Ministerstva vnitra ze dne 3. 2. 2003, č. j. OAM-276/VL-07-11-2003, který zamítl žádost
stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou, podle §16 odst. 1 písm. g/ zák. č.
325/1995 Sb., o azylu a o změně zák. č. 283/1991 Sb., o Policii ČR,
ve znění pozdějších předpisů (dále zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů. Dále bylo
rozhodnuto, že se neuděluje azyl ani podle §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona o azylu a že na
cizince se nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. Správní orgán
vyšel ze žádosti stěžovatele o udělení azylu v ČR ze dne 23. 1. 2003 a z pohovoru, který s ním
byl veden dne 26. 1. téhož roku. Zjistil, že stěžovatel nebyl nikdy členem žádné politické
strany, nebylo proti němu vedeno trestní stíhání a Ukrajinu opustil v červnu 2001, a to kvůli
vyhrožování bývalého policisty, majitele automobilu, jehož prodej měl zprostředkovat.
V důsledku toho se rozvedl s manželkou, aby ochránil rodinu a odcestoval do ČR. Bojí
se pronásledování ze strany mafie, která je ve spojení s policií. Specifikoval příčiny odchodu
z Ukrajiny jako nedostatek pracovních míst, nedodržování zákonů, nemožnost zakoupit si byt
z peněz, které vydělá, a problém, který mu nastal v souvislosti s jeho působením na trhu, kde
prodával náhradní díly k automobilům. Tuto situaci upřesnil tak, že byl v roce 1998 požádán
bývalým policistou a příslušníkem sil OMON, aby rozprodal jeho automobil na součá stky.
Poté, co auto rozebral, byla mu garáž vykradena. Pokud jde o vyhrožování, byli na stěžovatele
posláni spolupracovníci onoho bývalého policisty, kteří jej hledali doma v jeho nepřítomnosti,
legitimovali se služebním průkazem ministerstva vnitra. Také jej odvezli za město do le sa,
kde mu verbálně vyhrožovali. Na trhu již nemohl pracovat, neboť mu majitel ukradeného auta
zabavil všechno zboží, i to, které patřilo jiným lidem. Aby vydělal peníze, odjel také
do Polska, aby mohl závazek uhradit, avšak poškozený požadoval další peníze a úroky
z prodlení. Na státní orgány se o pomoc neobrátil, protože usoudil, že je to zbytečné.
Ve stejně tíživé finanční situaci žijí ve vlasti i ostatní lidé. V ČR žil na základě pracovního
povolení do září 2002 a pak již nel egálně. Správní orgán z výčtů důvodů pro udělení azylu
vyjmenovaných v §12 zákona o azylu shledal, že skutečnosti stěžovatelem uváděné jsou
ekonomické povahy a ani vyhrožování soukromými osobami a snaha o legalizaci pobytu
nelze důvodům pro udělení azylu podřadit. Při posouzení, zda je důvod obávat se ze strany
stěžovatele návratu na Ukrajinu uvedl, že ukrajinské bezpečnostní orgány projevovaly
v minulosti opakovaně zájem o jména žadatelů o azyl v ČR, a to za blíže neurčeným účelem.
Někteří z odmítnutých žadatelů pak byli po návratu na Ukrajiny ze strany ukrajinských
orgánů podrobeni administrativní šikaně, vyšetřováni a následně i souzeni a trestání. Jejich
vyšetřování však nelze jednoznačně spojit s žádostí o poskytnutí azylu, jejich politickou
činností a občanskou angažovaností, v mnoha případech je aktivita silových složek vůči těmto
osobám vyvolána jejich pochybnými ekonomickými aktivitami a navazování vazeb
s objektivně rizikovými skupinami obyvatel, případně i příslušností k nim. Nebyl ani do data
31. 1. 2002 přijat zákon, který by kriminalizoval vstup do azylového řízení. Byl také
podepsán prezidentem republiky zákon rušící trest smrti na Ukrajině. Správním orgánům není
známo, že by Ukrajina žádala o jeho vydání pro trestný čin, za který zákon stanový trest
smrti.
Soud I. stupně pak bez nařízeného jednání žalobu zamítnul, když vyšel z obsahu
správního spisu, v němž je také uvedeno, že se na Ukrajinu nechce vrátit, neboť je tam bída,
vládne zkorumpovaná mafie, rozkrádají státní majetek. On sám však žádné problémy
se státními orgány ve vlasti neměl. Soud I. stupně pak shledal rozhodnutí správního orgánu
v souladu se zákonem a žalobu z uvedeného důvodu zamítnul.
V kasační stížnosti stěžovatel uvedl zejména, že soud se nevyrovnal s jeho
argumentací a opřel ji jen o obecně konstatovanou politickou a společenskou situaci
na Ukrajině. Soud ani žalovaný si neuvědomili, že právě samotná existence některých
soukromých problémů a způsoby jejich řešení v neprávním státe může dosáhnout stejné
intenzity chování a jednání orgánů státu či jeho úřad ů jako přímé pronásledování osoby
z důvodu jejího uplatňování či dovolání se politických práv a svobod, nebo vyvolání stejného
či podobného strachu jako je strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, nár odnosti,
jakož i příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů.
Poukázal na to, že právě jeho zákazníkem byl bývalý policista se zřejmým kontaktem
na mafie či jiné struktur y vzniklé s pomocí nebo za přímé účasti bývalých příslušníků
represivních totalitních orgánů dřívějšího režimu. Poukázal na to, že taková situace je i v ČR,
kde rovněž v podsvětí působí řada příslušníků represivních složek bývalého totalitního
režimu. Mnohé soukromé problémy se politizují způsobem, který je již zařaditelný pod ust. §
12 zákona o azylu. Takové antidemokratické struktury existují i v nejdemokratičtější zemi
světa v USA. Nebylo tedy vzato v úvahu vylíčení politického pozadí věci. Odmítá
mechanické odvolání se na zprávy Ministerstva zahraničí USA či Velvyslanectví ČR
v Kyjevě, které jsou jednostranné a pouhým zaměřením na politickou stránku věci. Poukázal
na případ odcházejících Rómů z ČR nebo případ kpt. Ž., kterému byl udělen azyl ve
Švýcarsku z důvodu potencionálního nebezpeční ohrožení jeho osoby v ČR. Uvedl, že situace
na Ukrajině je o to horší, oč tíživější je dědictví komunismu v zemi, která tvořila přímou
součást SSSR.
Ze správního spisu vyplynuly skutečnosti, které jsou zachyceny v rozhodnutí
žalovaného, zejména důvody pro udělení azylu a v obsahu protokolu o pohovoru k žádosti
o udělení azylu. Stěžovatel byl seznámen se zprávami Ministerstva zahraničí USA o situaci
v oblasti dodržování lidských práv na Ukrajině v letech 1999 až 2000, resp. o svobodě,
vyznání na Ukrajině. Také informace Ministerstva vnitra Velké Británie z dubna roku 2000
a řada informací Ministerstva zahraničních věcí ČR z let 2000-2002 byla k dispozici.
Stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí Krajského
soudu v Ostravě v mezích uplatněných důvodů ve smyslu §103 zák. č. 150/2002 Sb. soudní
řád správní (s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §16 odst. 1 písm. g/, zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako
zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být
vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu.
Dle §12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu
zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má
odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož
občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního
trvalého bydliště.
Z výše citovaných ustanovení zákona lze dovodit, že správní orgán má povinnost
zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle ustanovení §12 cit. zákona jen tehdy,
jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené,
případně neuvádí jen důvody ekonomické. V opačném případě žádost jako zjevně
nedůvodnou zamítne. Nedojde-li k zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné ve lhůtě třiceti
dnů od zahájení správního řízení, vydá rozhodnutí dle ustanovení §12 s dalšími
akcesorickými výroky.
Jak vyplynulo ze správního spisu, správní orgán v řízení rovněž zkoumal, zda
v případě stěžovatele nebyly dány důvody pro udělení humanitárního azylu a dospěl k závěru,
že tomu tak není. Podle ustanovení §14 zákona o azylu lze v případě hodném zvláštního
zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu, jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn
důvod udělení azylu podle §12. Udělení azylu je na volné úvaze příslušného správního
orgánu a rozhodnutí o něm přezkoumává soud pouze v omezeném rozsahu. Správní orgán
řádně zjistil a posoudil jak osobní situaci stěžovatele, tak i stav v jeho zemi, a pokud z nich
sám nevyvodil důvody pro udělení humanitárního azylu, je takové rozhodnutí v jeho
pravomoci.
Z rozsudku krajského soudu napadeného kasační stížností je zřejmé, že se soud
zabýval námitkami stěžovatele uplatněnými v žalobě, přičemž byl při posuzování zákonnosti
rozhodnutí žalovaného správního orgánu vázán v souladu s ustanovením §75 odst. 2 s. ř. s.
rozsahem a důvody opravného prostředku a při přezkoumání rozhodnutí vycházel
ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.
Nejvyšší správní soud neshledal námitky stěžovatele spočívající v nezákonnosti
a nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení za důvodné.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené vady řízení, spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán
v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že
při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem
takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu
soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou
vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu
pro nesrozumitelnost.
Skutková podstata, z níž správní orgán vycházel v napadeném rozhodnutí, je se spisy
v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učiněnému správnému skutkovému
závěru, ve spisu obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující
orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech podklad pro skutkový
závěr učiněný rozhodujícím orgánem, resp. je nedostačující k učinění správného skutkového
závěru.
Takové vady řízení však nebyly shledány. Ze správního spisu je zcela zřejmé,
že správní orgán provedl v řízení úplné dokazování i z jakých důkazních prostředků při svém
rozhodování vycházel. Ty pak byly řádně zhodnoceny a provedené dokazování vyústilo
v řádně zjištěný skutkový stav, z něhož správní orgán při svém rozhodování o tom, zda jsou
zde důvody pro udělení azylu dle §12, §13 odst. 1 a odst. 2 a §14 vycházel. Ze spisového
materiálu bylo rovněž zjištěno, že stěžovatel nebyl nikterak k rácen na svém právu seznámit
se s podklady pro rozhodnutí, vyjádřit se k nim a navrhnout jejich doplnění.V rámci
protokolu ze dne 26. 1. 2003 byla dána zpráva o situaci dodržování lidských práv
na Ukrajině za roky 1999 až 2000.
V daném případě tak nelze přisvědčit námitkám stěžovatele. Psychický nátlak či
vyhrožování ze strany soukromých osob vůči jeho osobě, byť subjektivně může být
pociťováno jako nebezpečná situace, nezakládá žádný důvod pro úvahy o přiznání azylu
podle §12 zákona. Nelze v této konkrétní situaci ani spatřovat důvod, který by vyvolával
pochybnosti o vyhodnocení situace žalovaným ve smyslu §14 zákona o azylu, totiž že azyl
z humanitárních důvodů neudělil. Soud I. stupně správně vyhodnotil okolnosti, které
stěžovatele provázely, jako takové, jež neodůvodňují udělení azylu podle zákona o azylu
Pronásledování ve smyslu zákona předpokládá aktivní podíl státních složek, což v daném
případě zcela chybí. Stěžovatel nenabídl žádné důkazy, které by bylo lze podrobit dalšímu
důkaznímu řízení v rámci jednání před soudem a Nejvyšší správní soud nevidí pochybení,
jestliže soud I. stupně vyšel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn správním orgánem, nebyl
žalovaným rozporován a byl pro učinění závěru o zákonnosti rozhodnutí žalovaného zcela
dostačující. Stěžovatel s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasil.
Stěžovatel hovoří o kumulaci a transformaci soukromých v ýhružek s jejich politickým
charakterem ve specifickém prostředí Ukrajiny. Také se řadí k určité sociální skupině, která
má strach z pronásledování. O takovou situaci zde nepochybně nejde. Nedůvěru občana
ve státní instituce, že jsou schopny jej ochránit proti kriminálním živlům, n elze přiřadit k
důvodům pro udělení azylu jak je má na mysli §12 zákona o azylu. Pro udělení azylu za
účelem sloučení rodiny ve smyslu §13 pak objektivně nebyly splněny podmínky. Velmi
podrobně se žalovaný zabýval otázkou překážky vycestování podle §91 zákona. V daném
případě skutku jde o řešení tíživé osobní situace, do které se stěžovatel v rámci svého
podnikání dostal, když je vydírán zločinci a kdy není z jeho pohledu účelné se obracet
s pomocí na státní orgány. Tyto okolnosti ať jsou interpretovány stěžovatelem jakkoliv,
nezakládají důvod pro úvahy o udělení azylu podle zákona.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji dle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud podle ustanovení §56 odst. 2 za použití
ustanovení §120 s. ř. s. rozhodl o kasační stížnosti přednostně, nerozhodoval již o podaném
návrhu stěžovatele o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady řízení
nevznikly, resp. je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 29. 3. 2004
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu