ECLI:CZ:NSS:2004:5.AZS.84.2004
sp. zn. 5 Azs 84/2004 - 87
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: M. N., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení
azylu, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka
v Pardubicích ze dne 30. 7. 2003, č. j. 52 Az 45/2003 – 26, ve znění opravného usnesení ze
dne 3. 9. 2003, č. j. 52 Az 45/2003 – 43,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne
30. 7. 2003, č. j. 52 Az 45/2003 – 26 ve znění opravného usnesení ze dne 3. 9. 2003,
č. j. 52 Az 45/2003 - 43 se zrušuje a vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Řádně a včas podanou kasační stížností ze dne 6. 8. 2003 se žalovaný (dále jen
stěžovatel) domáhal zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové,
pobočka v Pardubicích jako soudu I. stupně a současně požadoval přiznat kasační stížnosti
odkladný účinek. S ohledem na skutečnost, že soud rozhodoval o věci přednostně ve smyslu
§56, 120 s. ř. s., návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se nezabýval.
Rozhodnutím žalovaného Ministerstva vnitra ze dne 10. 9. 2002, č. j.
OAM-4030/VL-19-12-2002 bylo rozhodnuto ve věci žádosti žalobce o udělení azylu tak,
že tato žádost byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve
znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) ve znění zákona č. 2/2002 Sb. Současně bylo
rozhodnuto, že se žalobci azyl neuděluje podle §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu, přičemž
se na něj nevztahuje překážka vycestování podle §91 zákona o azylu. Žalovaný ve svém
rozhodnutí uvedl především, že od roku 1994 několikrát dlouhodobě stěžovatel pobýval
v České republice, poté zaplatil zprostředkovatelce za zprostředkování prodloužení povolení
pobytu, ale byl jí podveden, obrátil se s žádostí o pomoc na právničku, od které se dozvěděl,
že probíhá řízení a že je vše v pořádku, byl však zadržen policií a ta mu sdělila, že pobývá
v ČR nelegálně; aby si pobyt zlegalizoval, rozhodl se požádat o azyl. V roce 1999 poškodily
povodně jeho dům do té míry, že se v něm nedá bydlet. Soud I. stupně toto rozhodnutí
žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že žalobce podal dne 13. 9. 2002
k Vrchnímu soudu v Praze včas opravný prostředek, ve kterém uvedl, že se nemůže vrátit na
Ukrajinu, nemá tam kde žít a obává se o svoji rodinu. Dále uváděl skutečnosti, které se
netýkaly zjevně žalobce, nýbrž jiné osoby, která je označená jako „žalobkyně mající obavy žít
v domě poničeném povodněmi a snahu žít spolu s manželem“. Soud uvedl, že povodeň lze
považovat za živelnou událost a také, že tato skutečnost může naplnit zákonné znaky
skutkové podstaty pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu. Uvedl, že
žalovaný nezjišťoval skutkový stav ve vztahu k humanitárnímu azylu, ale považoval již
zmíněné uvedené skutečnosti směřující k posouzení žádosti o azyl z humanitárních důvodů
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, který humanitární azyl neřeší. I když bylo
rozhodnuto o tom, že se azyl podle §14 neuděluje, „neodpovídalo to odůvodnění rozhodnutí,
když v něm žalovaný pouze konstatoval, že v případě žadatelky a její dcery po posouzení
jejich osobní situace a poměrů v zemi jejich státní příslušnosti humanitární azyl v smyslu §14
zákon neuděluje“. Jakou konkrétní osobní situaci, jaké konkrétní poměry v zemi měl na
mysli, z rozhodnutí nevyplývá.
Kasační stížností stěžovatel napadl rozsudek soudu I. stupně ve smyslu §103 odst. 1
písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb. s. ř. s., a to z důvodu nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v přecházejícím řízení a z důvodu jeho
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti a v nedostatku důvodů rozhodnutí.
Poukázal především na okolnost, že soud zaměnil část rozsudku o žalobě v části týkající se
pana M. N. s částí rozsudku o žalobě jeho manželky a dcery a tím se stal rozsudek z valné
části nesrozumitelným. Nesouhlasí s hodnocením, že povodeň může sama o sobě svými
ekonomickými následky pro jednotlivce či rodinu naplnit znaky zákonné skutkové podstaty
pro udělení humanitárního azylu. Nesouhlasí s tím v obecné poloze, tím spíše v případě, kdy
se žalobce a jeho manželka různili v určení let, ve kterých jejich město postihly povodně a
nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalobce měl v České republice povolen pobyt a uděleno
vízum za účelem podnikání od září roku 2000 do srpna 2001a sám uvedl, že Ukrajinu
naposled opustil v červnu 2001, když se vracel z návštěvy na Ukrajině. Není jasné, co je
míněno „žádostí o udělení humanitárního azylu“, když zákon takovýto termín nezná a váže
možnost udělení humanitárního azylu na předpoklad, že v řízení o udělení azylu nebyl zjištěn
důvod pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu.
Žalobce se vyjádřil k podané kasační stížnosti tak, že navrhuje její zamítnutí a také aby
nebyl přiznán odkladný účinek kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud se v prvé řadě zabýval námitkou stěžovatele týkající se
nesrozumitelnosti podaného rozsudku. Z obsahu soudního spisu zjistil, že poté, kdy soud I.
stupně vydal rozsudek, který posléze byl napaden kasační stížností dne 30. 7. 2003 a ta byla
podána u soudu I. stupně dne 11. 8. 2003, bylo vydáno usnesení dne 3. 9. 2003 pod č. j. 52 Az
45/2003 – 43, kterým bylo opraveno odůvodnění, a to tak, že se týká konkrétně osoby
žalobce. Toto odůvodnění je rozepsáno na č.l. 43 až 46 a dále na č. l. 47 je odůvodnění
k tomuto vlastnímu usnesení a je v něm uvedeno, že „se v originálu rozsudku vyskytly zjevné
nesprávnosti spočívající v záměně údajů o žalobci, když byly nesprávně použity údaje o
žalující straně a došlo tak z důvodu chybného opisu správně znějícího odůvodnění
obsaženého v konceptu rozsudku založeného do soudního spisu k záměně žalobce za
žalobkyni a její nezletilou dceru a v souvislosti s touto změnou tak byly nad rámec
odůvodněny zjevně nesprávné údaje o jednom z dalších důvodů žádosti o azyl, který žalobce
neuvedl, tj. snaha žít s manželem, který pobýval v ČR a nesprávný údaj o spisové značce
soudního spisu vedeného podepsaným soudem pod spisovou značkou týkajícího se žaloby
manželky žalobce paní N. O.a nezl. N., když byla chybně uvedena spisová značka 52 Az
45/2003 namísto 52 Az 46/2003. Skutkové a právní závěry soudu obsažené v odůvodnění, o
které se správně znějící výrok rozsudku opírá, se týkají překročení mezí správního uvážení
žalovaným v souvislosti s výrokem žalobou napadeného rozhodnutí v části týkající se
neudělení azylu z humanitárních důvodů zřejmými nesprávnostmi dotčeny nebyly a o tom
svědčí obsah kasační stížnosti, když v něm žalovaný jako stěžovatel uvedl podrobnou právní
argumentaci, z níž lze zjistit, že tyto závěry jsou dostatečně srozumitelné“.
Podle §54 odst. 4 zák. č. 150/2002 Sb. s. ř. s. předseda senátu opraví v rozsudku i bez
návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku,
vydá o tom opravné usnesení a může odložit vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné
usnesení nenabude právní moci.
Soud se plně ztotožňuje s názorem stěžovatele, že rozsudek tak, jak byl vyhotoven a
doručen účastníkům řízení nesplňuje nároky, které jsou na něj zákonem kladeny, pokud jde o
srozumitelnost takovéhoto rozhodnutí. Samotný rozsudek vskutku trpí nesrozumitelností,
neboť se v obsahu odůvodnění vyjadřuje k jiným osobám, než k žalobci. Tento nedostatek
stěží může napravit soud I. stupně, tzv. opravným usnesením, neboť předmětné ustanovení §
54 odst. 4 s. ř. s. se dotýká jen skutečně zjevných nesprávností, které lze jednoduchým
způsobem opravit; pokud jde o opravy odůvodnění obvykle postačuje opravu provést jen na
jednotlivých vyhotoveních daného rozhodnutí. Pochopitelně lze opravu odůvodnění
rozhodnutí provést i opravným usnesením, ovšem zákon ani soudní praxe nemá na mysli
takovou opravu, která ve své podstatě přepisuje celé znění odůvodnění v rozsahu několika
stran. V dané situaci nebylo vůbec na místě, aby soud I. stupně za situace, kdy již byla podána
kasační stížnost, takto chybu napravoval. Tím nepochybně ke srozumitelnosti rozhodnutí
nepřispěl, když z původního rozsudku platil toliko výrok a z druhého rozhodnutí – opravného
- celé odůvodnění. Za této situace je vskutku namístě, aby takovýto rozsudek byl zákonným
způsobem zrušen.
Ze shora uvedených důvodu Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnosti je důvodná, a proto postupoval dle ust. §110 odst. 2 s. ř. s. s tím, že v dalším řízení
soud I. stupně především řádně své rozhodnutí odůvodní. Protože soud zrušoval rozsudek
I. stupně z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti, nepovažoval
za nutné, aby se vyjadřoval k problematice věcně.
O nákladech řízení kasační stížnosti pak rozhodne soud I. stupně podle ust. §110 odst.
2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.)
V Brně dne 19. 7. 2004
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu