ECLI:CZ:NSS:2004:6.A.136.2002
sp. zn. 6 A 136/2002 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce
Ing. K. M., zastoupeného advokátem JUDr. Jiřím Pitronem, advokátem se sídlem v Ostravě-
Moravská Ostrava a Přívoz, Nádražní 145, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem
v Praze 1, U Obecního domu 3, v řízení o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ve věci
poskytnutí informací,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2002, č. j. MS-1983/2-2002 se z r u š u j e
a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na nákladech řízení částku 4.650,-Kč
k rukám zástupce žalobce JUDr. Jiřího Pitrona do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou v zákonné lhůtě u Vrchního soudu v Praze domáhal
zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2002, č. j. MS-1983/2-2002, jímž bylo zamítnuto
jeho odvolání a potvrzeno fiktivní rozhodnutí Okresního úřadu Zlín, se sídlem ve Zlíně,
ze dne 15. 3. 2000, kterým byly žalobci odepřeny informace o fakturách zaplacených firmě
U., s. r. o. v letech 1994 a 1995 na základě uzavřených smluv, přehled předaných prací
a dodávek a kopie zpráv vypracovaných Ing. M. J. pro vedení Okresního úřadu Zlín ve věci
postupu na budovaném geografickém systému tohoto okresního úřadu. V odůvodnění
rozhodnutí napadeného žalobou žalovaný uvedl, že Okresní úřad Zlín žádosti o poskytnutí
informací podle svých možností a v rozsahu své působnosti vyhověl. Nemohly být poskytnuty
údaje o dokumentech, resp. jejich kopie, kterými již okresní úřad nedisponuje. Za toto tvrzení
nese okresní úřad odpovědnost pro případ, že by se dodatečně ukázalo jako nepravdivé.
Žalovaný nemá objektivní možnost zkoumat pravdivost tvrzení okresního úřadu, že
předmětné faktury byly skartovány a předávací protokoly postoupeny Policii ČR. Stejně tak
ani nemůže ověřovat, zda existují zprávy vypracované Ing. J. Je však nutno vycházet ze
základního předpokladu, že zpřístupnit lze pouze ty informace, které povinný subjekt má.
Informace o fakturách je třeba odmítnout s ohledem na ochranu obchodního tajemství podle §
9 zákona č. 106/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném
přístupu k informacím“).Vztah okresního úřadu a firmy U., s. r. o. byl vztahem smluvním
upraveným obchodním zákoníkem a danou smlouvou. Okresní úřad tím, že poskytl kopie
smluv, splnil svou povinnost v rozsahu stanoveném zákonem. Další informace týkající se
smluvního vztahu okresního úřadu a soukromé firmy a jeho realizace náleží mezi skutečnosti
tvořící obchodní tajemství. Tyto informace by mohly být zveřejněny, aniž by došlo
k prolomení ochrany obchodního tajemství, pouze se souhlasem druhé smluvní strany. Podle
sdělení Okresního úřadu Zlín vyjádřil zástupce firmy U., s. r. o. nesouhlas s jejich
poskytnutím.
Žalobce v žalobě namítal, že se žalovaný neřídil zákonem č. 71/1967 Sb. ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a to zejména základními pravidly řízení (§3),
ustanoveními pro zjišťování podkladů pro rozhodnutí (§32) a jeho rozhodnutí nevychází
ze spolehlivě zjištěného stavu věci (§46). Tvrzení žalovaného, že nemá možnost zjišťovat
skutečný stav věci a zkoumat pravdivost tvrzení okresního úřadu, označil žalobce za mylné,
neboť správní řád ukládá správnímu orgánu, aby si spolehlivě zjistil podklady
pro své rozhodnutí. Nic nebrání žalovanému, aby si vyžádal od okresního úřadu skartační
rejstřík, seznam a protokol za účelem zjištění, zda faktury a listiny byly skartovány. Navíc
má žalovaný dohled nad skartačním řízením okresních úřadů. Žalobce také vyjádřil nesouhlas
s tím, že by požadované faktury bylo možno pokládat za předmět obchodního tajemství
a kromě toho bylo k úhradě faktur použito prostředků státního rozpočtu. Žalovaný posoudil
věc po právní stránce nesprávně a jeho nezákonným rozhodnutím byl žalobce zkrácen
na svém právu svobodného přístupu k informacím podle zákona o svobodném přístupu
k informacím.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě opět poukázal na ochranu obchodního tajemství.
K vyjádření žalovaný připojil stanovisko firmy U., s. r. o., z něhož je patrno, že tato firma ani
v minulosti, ani v budoucnosti nesouhlasila a nesouhlasí s poskytováním jakýchkoli
informací, které se jí týkají žalobci. Pokud jde o otázku, zda faktury z roku 1994 a listiny byly
skartovány, není podle žalovaného podstatné, skartoval-li okresní úřad správně ani zda
skartace skutečně proběhla, ale zda mají být informace poskytnuty. Posouzení skartačního
postupu náleží žalovanému, nikoli však ve vztahu k žalobci. Žalovaný měl k dispozici
skartační protokol, s nímž vyslovil souhlas ředitel Státního oblastního archivu Zlín. Existenci
zpráv vypracovaných Ing. J. okresní úřad popřel a žalobce neoznačil žádné důkazy pro své
tvrzení. I zde je podstatné, že firma U., s. r. o. s poskytnutím informací nesouhlasí. Žalovaný
má po zrušení okresních úřadů dostupné materiály týkající se žádosti žalobce k dispozici.
Z těchto důvodů žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.
Protože Vrchní soud v Praze ve věci do 31. 12. 2002 nerozhodl, převzal dnem
1. 1. 2003, kdy nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.),
v souladu s ustanovením §132 s. ř. s. neskončenou věc, u níž byla dána věcná příslušnost
vrchního soudu, Nejvyšší správní soud a dokončí v ní řízení.
Podle ustanovení §130 odst. 1 s. ř. s. postupuje Nejvyšší správní soud v tomto řízení
podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. Účinky procesních úkonů
v těchto řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení
tohoto zákona.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného včetně správního
řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná
Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že žalobce požádal dne 21. 1. 2000
podle §13 zákona o svobodném přístupu k informacím Okresní úřad Zlín o poskytnutí
informací, která se týkají firmy U., s. r. o. a Okresního úřadu Zlín. Jednalo se o údaje o všech
smlouvách uzavřených s firmou U., s.r.o. v letech 1994 a 1995 na práce a dodávky pro referát
regionálního rozvoje Okresního úřadu Zlín včetně všech dodatků, nejlépe o jejich ověřené
kopie, o přehled o fakturách zaplacených firmě U., s. r. o. v letech 1994 a 1995 na základě
uzavřených smluv na dodávky prací pro referát regionálního rozvoje, resp. jejich kopie, o
přehled předaných prací a dodávek, resp. jejich kopie a o kopie zpráv vypracovaných Ing. M.
J. pro vedení Okresního úřadu Zlín ve věci postupu prací na budování geografického systému
Okresního úřadu Zlín u referátu regionálního rozvoje v letech 1994 a 1995. Okresní úřad Zlín
vyhověl žádosti pouze zčásti, a to pokud jde o údaje o smlouvách uzavřených s firmou U.,
s. r. o. Ve vztahu k ostatním požadovaným informacím rozhodnutí podle §15 odst. 1 zákona
o svobodném přístupu k informacím nevydal. Odvolání žalobce proti fiktivnímu negativnímu
rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 24. 5. 2000, č. j. MS/2-1158/2000. Na
základě žaloby podané žalobcem Vrchní soud v Praze toto rozhodnutí zrušil rozsudkem ze
dne 27. 5. 2002, č. j. 5 A 77/2000 - 26 jako nepřezkoumatelné a věc vrátil žalovanému
k dalšímu řízení. Žalovaný znovu ve věci rozhodl a rozhodnutím ze dne 18. 7. 2002, č. j. MS-
1565/2-2002 zamítl odvolání žalobce podle §60 správního řádu. Z podnětu žalobce žalovaný
toto rozhodnutí zrušil rozhodnutím ze dne 31. 7. 2002, č. j. MS-1833/2-2002, protože zjistil,
že odvolání žalobce bylo podáno včas.
Při přezkoumání rozhodnutí vycházel Nejvyšší správní soud v souladu s §75 odst. 1
s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době v době rozhodování správního
orgánu.
Podle §17 obch. zák. je předmětem práv náležejících k podniku i obchodní tajemství.
Obchodní tajemství tvoří veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy
související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potencionální materiální
či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné,
mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení
zajišťuje. Pokud je požadovaná informace označena za obchodní tajemství, povinný subjekt
ji podle §9 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím neposkytne. Výjimka
je zakotvena v odstavci 2 citovaného ustanovení.
Z obsahu správního spisu, který byl předložen soudu, však není zřejmé, že v době
vydání napadeného rozhodnutí měl žalovaný k dispozici projev vůle firmy U., s.r.o.,
co považuje ve vztahu k sobě za předmět obchodního tajemství a co má být utajeno, aby bylo
možno dovodit, že žalobcem požadovaná informace je označena za obchodní tajemství.
Na tom nemůže nic změnit ani vyjádření firmy U., s. r. o. ze dne 3. 1. 2003, tj. učiněné po
vydání napadeného rozhodnutí, a to s ohledem na §75 odst. 1 s. ř. s. Nelze proto za daného
stavu posoudit, zda poskytnutí požadovaných informací žalobci brání skutečnost, že jsou
předmětem obchodních tajemství.
Pokud jde o to, že nelze poskytnout informace proto, že některé listiny byly
skartovány, je rovněž stanovisko žalovaného nepřezkoumatelné. Z napadeného rozhodnutí
ani z vyjádření žalovaného k žalobě nelze totiž zjistit, zda listiny byly skartovány či nikoliv.
V odůvodnění napadeného rozhodnutí dokonce žalovaný uvedl, že nemá objektivní možnost
zkoumat, zda listiny byly skartovány. Až ve vyjádření k žalobě žalovaný tuto otázku označil
za druhořadou s odkazem na obchodní tajemství a současně uvedl, že měl k dispozici
skartační protokol.
Pokud jde o zprávy vypracované Ing. Jarošem, je třeba vyjít z toho, že lze poskytnout
pouze ty informace, které povinný subjekt má, tzn., které objektivně existují. Správní spis
žádné takové zprávy neobsahují a žalovaný jejich existenci popírá. Za této situace
je proto nezbytné, aby žalobce navrhl důkazy o existenci jím požadovaných zpráv.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud zrušil napadené rozhodnutí
bez nařízení jednání pro vady řízení pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti
důvodů rozhodnutí (§76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.) a proto, že skutkový stav, který vzal žalovaný
za základ rozhodnutí, nemá oporu ve spisech (§76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.).
Žalobce měl ve věci úspěch, a proto má právo podle §60 odst. 1 s. ř. s. na náhradu
nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce výši 1.000,-Kč
a odměny advokáta za zastupování ve výši 3.650,-Kč (odměna podle §133 s. ř. s. a 11 vyhl. č.
484/2000 Sb. ve výši 3.500,-Kč a náhrada hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů ve výši 150,-Kč).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. února 2004
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu