ECLI:CZ:NSS:2004:6.A.140.2002
sp. zn. 6 A 140/2002 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka ve věci žalobce V. K.,
proti žalovanému Ministerstvu obrany, personální sekce, se sídlem v Praze 6, Nám.
Svobody 471/27, v řízení o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ve věci snížení výsluhového
příspěvku,
takto:
I. Žaloba se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou v zákonné lhůtě u Vrchního soudu v Praze se žalobce domáhal
zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2002, č. j. 421/3-182/2002-7542, kterým bylo
zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení
(dále jen „VÚSZ“) ze dne 10. 6. 2002, č. j. 540829/0712/805-5 o snížení výsluhového
příspěvku na částku 6462 Kč. V odůvodnění žalovaný podrobně uvedl, jakým způsobem byl
proveden výpočet výsluhového příspěvku žalobce.
Žalobce v podané žalobě uvedl, že požaduje, aby mu byl výsluhový příspěvek zvýšen
na tarif ve funkci velitele roty, kterou vykonával do 5. 1. 1992, dále aby mu byl přiznán
příplatek za vedení a příplatek za bojové rozdílení. Jde o úpravu výsluhového příspěvku
před snížením ve funkci, tedy ke dni 31. 1. 1993, neboť jeho převedení z funkce velitele roty
do funkce bylo neopodstatněné, což prokazuje i rozsudek Krajského soudu v Ostravě.
Dále žalobce namítal, že při stanovení výsluhového příspěvku nebyl zohledněn nárok
na proplacení náhradního volna a služeb podle nařízení NGŠ č. 19/92.
Žalovaný ve svém vyjádření poukázal na to, že VÚSZ v řízení o výsluhovém
příspěvku žalobce postupoval podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, v platném
znění (dále jen „zákon č. 221/1999 Sb.“), přičemž nároky posuzoval podle zákona
č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, v platném znění (dále jen „zákon
č. 76/1959 Sb.“). S poukazem na §33d odst. 1 zákona č. 76/1959 Sb. nelze požadavku
žalobce o výpočet výsluhového příspěvku se započtením platového tarifu odpovídající funkci
velitele roty a příplatku za vedení roty vyhovět, protože mu již nenáležely v rozhodném
měsíci březnu 1993. Žalobci nelze také stanovit výši výsluhového příspěvku se započtením
zvláštního příplatku za bojové rozdílení, protože zákon zvláštní příplatek za takovou činnost
neposkytuje. Pro vyměření výsluhového příspěvku rovněž nelze započítat případné proplacení
náhradního volna a služeb podle nařízení NGŠ č. 19/1992, neboť jej nelze podřadit
pod instituty uvedené v citovaném ustanovení, když je nelze považovat za plat či jeho složky,
které upravuje zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost
v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, v tehdy platném znění.
Případné konstatování soudu, že žalobce byl neopodstatněně zařazen na nižší funkci,
není podle žalovaného rozhodnou skutečností, která by měla vliv na vyměření výsluhové
náležitosti. Žalovaný proto navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.
Protože věc nebyla Vrchním soudem v Praze skončena do 31. 12. 2002, byla
podle ustanovení §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
postoupena Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí
hlavy druhé dílu prvního soudního řádu správního, tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím
správního orgánu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích
žalobních bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
V době ukončení služebního poměru žalobce (služební poměr byl ukončen ke dni
31. 3. 1993) bylo rozhodováno o výsluhovém příspěvku podle tehdy platné právní úpravy,
t. j. podle zákona č. 76/1959 Sb., který v §33 stanovil výši a podmínky přiznání výsluhového
příspěvku vojákům z povolání propuštěným ze služebního poměru. Jelikož žalobce konal
službu v ozbrojených silách po dobu 20 let, vztahoval se na něj §33 odst. 1 písm. c)
citovaného zákona, podle něhož mu náležel výsluhový příspěvek do 60 let věku ve výši
30 % platu. Podle odst. 1 citovaného ustanovení je pro vyměření dávek podle tohoto zákona
rozhodný platový tarif a pravidelné měsíční příplatky náležející vojákovi z povolání
v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru a měsíční průměr proměnlivých
příplatků, odměn a prémií vyplacených v kalendářním roce předcházejícím dni skončení
služebního poměru, pokud podléhají dani ze mzdy. Rozhodnutím VÚSZ ze dne 12. 5. 1993,
č. 53805307503403 byl žalobci přiznán výsluhový příspěvek podle citovaného zákona
na dobu od 1. 4. 1993 do 28. 8. 2014 ve výši 3375 Kč. Tato částka byla vypočítána ze základu
ve výši 9220 Kč tvořeného částkou 9180 Kč – (výše platu náležící v posledním kalendářním
měsíci před propuštěním) a částkou 40 Kč – (měsíční průměr proměnlivých složek platu
vyplacených v kalendářním roce předcházejícím dni skončení služebního poměru,
pokud podléhají dani ze mzdy), přičemž za 20 let služby v ozbrojených silách náleželo
žalobci 30 % uvedeného základu, tedy částka 2 766 Kč, zvýšená podle zákona
č. 547/1992 Sb. o 22 % (609 Kč).
Rozhodování o snížení výsluhového příspěvku probíhalo již za účinností nové právní
úpravy výsluhových náležitostí podle zákona č. 221/1999 Sb., který v §165 odst. 4 stanoví,
že výsluhový příspěvek přiznaný podle dosavadních předpisů se považuje za výsluhový
příspěvek podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležel ke dni účinnosti tohoto zákona,
a nadále se vyplácí a zvyšuje za podmínek, které stanoví tento zákon. Podle §142 odst. 4
citovaného zákona platí pro organizaci a řízení o výsluhových náležitostech a jejich výplatě
ustanovení zvláštních právních předpisů, přičemž zákon odkazuje na §56 zákona
č. 155/1995 Sb.. Podle ustanovení §56 odst. 1 písm. c) tohoto zákona zjistí-li se, že důchod
byl přiznán nebo je vyplácen ve vyšší částce, než v jaké náleží, důchod se sníží, a to ode dne
následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen.
Rozhodnutí VÚSZ ze dne 10. 6. 2002, č. j. 540829/0712/805-5 o snížení částky
výsluhového příspěvku přiznaného rozhodnutím č. 53805307503403 ze dne 12. 5. 1993,
a to ode dne 1. 7. 2002, vydal správní orgán poté, co zjistil, že pro dřívější výpočet
výsluhového příplatku byla použita nesprávná výše hrubého platu. Při stanovení výsluhového
příspěvku rozhodnutím VÚSZ ze dne 12. 5. 1993, č. j. 53805307503403 totiž došlo
k chybnému výpočtu jeho výše, kdy do něj byly započítány rovněž doplatky platového tarifu,
příplatky za vedení a zvláštní příplatek vyplacené sice v měsíci březnu 1993, ale náležející
za měsíc předcházející. Snížení bylo provedeno podle ustanovení §56 odst. 1 písm. c) zákona
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“).
Výsluhový příplatek byl vypočítán ze základu 7920 Kč tvořeného výší platu náležejícího
v posledním kalendářním měsíci před propuštěním ve výši 7880 Kč a měsíčního průměru
proměnlivých složek platu vyplacených v kalendářním roce předcházejícím dni skončení
služebního poměru, pokud podléhají dani ze mzdy ve výši 40 Kč. Podle ustanovení
§33 odst. 1 písm. c) zákona č. 76/1959 Sb. náleží za 20 let služby 30 % základu,
tedy 2 376 Kč, po zvýšení zákonem č. 547/1992 Sb. o 22 % o 523 Kč jde o částku 2899 Kč.
Po dalších zvýšeních zákonnými úpravami byl výsluhový příspěvek stanoven na celkovou
výši 6462 Kč.
Námitka žalobce o výpočtu výsluhového příspěvku podle platového tarifu podle stavu
před jeho ustanovením do nižší funkce je vzhledem k výše uvedené právní úpravě
výsluhových náležitostí neopodstatněná. Rovněž není při stanovení výše výsluhového
příspěvku možné započítat případné náhrady za bojové rozdílení či proplacení náhradního
volna a služeb podle nařízení NGŠ č. 19/1992, neboť je nelze zařadit mezi náležitosti uvedené
v §33d odst. 1 zákona č. 76/1959 Sb. Postup správních orgánů proto nelze vyhodnotit
jako nezákonný.
K námitce o neopodstatněném zařazení do nižší funkce což má prokazovat i rozsudek
krajského soudu, Nejvyšší správní soud uvádí, že je zcela irelevantní pro skutková zjištění
ve věci, a proto se jejím hodnocením nezabýval.
Vzhledem k uvedenému Nejvyšší správní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl
(§78 odst. 7 s. ř. s.), přičemž tak učinil v souladu s §51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání.
Žalobce, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení a žalovanému žádné náklady s tímto řízením nevznikly. Proto Nejvyšší správní soud
soud rozhodl §60 odst. 1 s. ř. s., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31.března 2004
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu