ECLI:CZ:NSS:2004:6.A.144.2002
sp. zn. 6 A 144/2002 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce V.
H., zastoupeného JUDr. Petrem Hrůzou, advokátem se sídlem v Tachově, Nám. Republiky
58, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí se sídlem v Praze 10, Vršovická 65,
za účasti zúčastněné osoby Města Tachov, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 26. 7. 2002 čj. 520/472/02,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2002 čj. 520/472/02 se zrušuje a věc
se mu vrací k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 4650 Kč
do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce JUDr. Petra Hrůzy.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni a postoupenou Vrchnímu
soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2002 čj. 520/472/02,
kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního
prostředí, Oblastního inspektorátu Plzeň, (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne
30. 4. 2002 čj. 03/OP/3864/02/Be, jímž mu byla žalobci uložena pokuta ve výši 10 000 Kč
za provedení škodlivých zásahů do významných krajinných prvků bez souhlasu orgánu
ochrany přírody, konkrétně za škodlivý zásah do údolní nivy řeky Mže na pozemcích
p.č. 3483 a p.č. 3473 v k.ú. T. V odůvodnění žalovaný uvedl, že správní orgán I. stupně
shromáždil dostatek důkazů o porušení zákona žalobcem jako fyzickou osobu při výkonu
podnikatelské činnosti, takže uložení pokuty bylo zcela namístě. Není pochyb o tom,
že předmětná lokalita je součástí údolní nivy řeky Mže, tedy významným krajinným prvkem,
který je chráněn před poškozováním a ničením. Podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně
přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“) musí být
orgánu ochrany přírody předložen každý záměr, který by mohl funkce významného
krajinného prvku ohrozit nebo oslabit. Žalobce tuto povinnost nesplnil a porušení zákona
se tak zcela evidentně dopustil. Provedené zásahy je nutno považovat za škodlivé,
protože není možno tolerovat svévolné provádění zemních prací nebo dokonce opevňování
břehu rybníka. Pokud jde o argumentaci žalobce ustanovením §68 citovaného zákona,
je každá snaha o zlepšování životního prostředí vítána, ale je třeba respektovat ostatní
ustanovení tohoto zákona.
Žalobce v žalobě namítal, že byl rozhodnutím žalovaného v několika směrech zkrácen
na svých právech. Nebyl zjištěn skutečný stav věci, tedy skutečný stav celé vodní soustavy
pomocí znaleckého posudku. Správní orgán I. stupně dospěl k nesprávnému závěru o tom,
jaké zásahy žalobce provedl. Žalobce sice zásahy provedl, ale jiné, a ty učinil ve prospěch
ochrany přírody. Jejich příznivý dopad se již projevuje v tom, že se zde ve velkém množství
líhnou čolci. Jeho zásah tedy nebyl nijak škodlivý a nesplňuje podmínky pro uložení pokuty.
Žalobce vyjádřil nesouhlas s názorem, že si měl vyžádat před zahájením prací závazné
stanovisko orgánu ochrany přírody. Takové stanovisko je nutno vyžadovat tam, kde by mohlo
dojít k ohrožení, tedy k oslabení nebo zničení funkce, významného krajinného prvku
a žalobce je přesvědčen, že jeho zásah nemohl žádný krajinný prvek ani ohrozit ani oslabit
a nemůže přinést žádné škodlivé důsledky.
Ve vyjádření k žalobě žalovaný argumentoval tím, že pokuta byla udělena proto,
že žalobce neměl souhlas příslušného orgánu ochrany přírody k zásahu, který by mohl vést
k ohrožení nebo oslabení stabilizační funkce významného krajinného prvku. Pokud žalobce
prováděl v údolní nivě řeky Mže zemní práce, byť malého rozsahu, mohlo jimi dojít
k ovlivnění vodního režimu v údolní nivě a zásah mohl ovlivnit ekologicko-stabilizační
funkci daného území. Proto navrhl zamítnutí žaloby.
Vrchní soud v Praze věc neskončil do 1. 1. 2003, kdy nabyl účinnosti zákon
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a proto ji podle §132 s. ř. s. převzal
a dokončí ji Nejvyšší správní soud v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu
prvního s. ř. s. (§129 odst. 1 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené správní rozhodnutí v souladu s §75
s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že po prošetření podnětu Okresního
úřadu Tachov a po kontrole dodržování základních podmínek ochrany zvláště chráněných
živočichů zahájil správní orgán I. stupně dne 17. 1. 2002 podle §18 zákona č. 71/1967 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“) správní řízení ve věci nepovoleného
zasahování do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů živočichů a poškozování
významných krajinných prvků bez závazného stanoviska orgánu ochrany přírody
při terénních úpravách prováděných v lokalitě „N. L“. Žalobce, který je zapsán Městským
úřadem v Tachově do evidence soukromě hospodařících rolníků s předmětem činnosti „chov
ryb“, u ústního jednání některé zásahy popřel, ohledně jiných uvedl, že je provedl, ale
v zájmu ochrany přírody. O závazné stanovisko orgánu ochrany přírody na základě
předešlých negativních zkušeností nežádal. Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 30. 4.
2002 čj. 03/OP/3864/02/Be uložil žalobci pokutu, a to na základě §88 odst. 1 písm. i) zákona
č. 114/1992 Sb. V odůvodnění svého rozhodnutí správní orgán I. stupně uvedl, že bylo
zjištěno, že v údolní nivě na pozemku p.č. 3483 v k.ú. T. byl vyhlouben mělký příkop a na
pozemku p.č. 3473 v témže k.ú. byla prohloubena mělčina rybníka. Tvrzení žalobce, že
příkop byl vytvořen v zájmu obojživelníků, kteří jinak uhynou v důsledku letního vyschnutí,
nepovažuje správní orgán I. stupně za správné, neboť dne 30. 8. 2001 zde zjistil výskyt
metamorfujících skokanů zelených, což dokazuje, že původní tůně nevysychaly, ale naopak
sloužily k rozmnožování skokanů. Přeměna tůní na příkop s protékající vodou bude mít spíše
negativní důsledky pro vývoj obojživelníků, protože skokani do tekoucí vody vajíčka
nekladou nebo případně vylíhlí pulci budou vystaveni predačnímu tlaku dravých ryb
(okounů). Vliv zásahu na populaci skokanů je hodnocen jako nevýznamný, protože zásah byl
proveden v době zimování skokanů a tůň nebyla vybudováním příkopu zničena, pouze se
změnil její hydrický režim. Nejedná se tedy o škodlivý zásah do přirozeného vývoje zvláště
chráněných živočichů, ale pouze o škodlivý zásah do významného krajinného prvku bez
souhlasu příslušného orgánu. Vybagrování mělčiny rybníka bylo provedeno v souvislosti se
stavbou asi 10 m dlouhé opěrné zdi, která měla zabránit zanášení rybníka a ani před
provedením tohoto zásahu si žalobce neopatřil závazné stanovisko orgánu ochrany přírody.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný tak, jak je výše
uvedeno.
Podle §3 odst. 1 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb. jsou významnými krajinnými prvky
lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy. Podle §4 odst. 2 citovaného
zákona k zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného
prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové
zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří
zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování
pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů. Právnické osobě nebo fyzické osobě
při výkonu podnikatelské činnosti, která se dopustí protiprávního jednání tím, že provádí
škodlivý zásah do významného krajinného prvku bez souhlasu orgánu ochrany přírody, uloží
orgán ochrany přírody podle §88 odst. 1 písm. i) citovaného zákona pokutu až do výše
500 000 Kč.
V projednávané věci je prokázáno, že žalobce jako fyzická osoba při výkonu
podnikatelské činnosti provedl zásahy do významného krajinného prvku (údolní nivy řeky
Mže) bez souhlasu orgánu ochrany přírody. Tímto jednáním porušil zákon č. 114/1992 Sb.,
ale aby mu za takové jednání mohla být uložena pokuta, musí být splněna ještě další
podmínka, a to, že šlo o zásah škodlivý. Provedl-li tedy žalobce jako fyzická osoba
při výkonu podnikatelské činnosti zásah do významného krajinného prvku bez závazného
stanoviska orgánu ochrany přírody, nelze bez dalšího vycházet z toho, že jde i o zásah
škodlivý, za který je možno uložit pokutu. Škodlivost musí být prokázána a v rozhodnutí
správního orgánu odůvodněna. Správní orgán I. stupně se však v odůvodnění svého
rozhodnutí zabýval tím, že zásah žalobce nebyl škodlivým zásahem do přirozeného vývoje
zvláště chráněných živočichů, ale pouze škodlivým zásahem do významného krajinného
prvku bez souhlasu příslušného orgánu a žalovaný se omezil na pouhé konstatování,
že provedené zásahy je nutno považovat za škodlivé. Není proto zřejmé, proč v tomto
konkrétním případě byl protiprávní zásah žalobce hodnocen jako zásah škodlivý, který lze
sankcionovat uložením pokuty. Žalovaný tak při svém rozhodování nerespektoval ustanovení
§47 odst. 3 správního řádu, které stanoví, že v odůvodnění rozhodnutí správní orgán uvede,
které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení
důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud podle ustanovení §76 odst. 1
písm. a) a §78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení bez jednání
pro nesrozumitelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí a podle §78 odst. 4 s. ř. s.
věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení
Žalobce, který měl ve věci úspěch, má podle §60 odst. 1 s. ř. s. právo na náhradu
nákladů řízení před soudem proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. S tímto řízením
vznikly žalobci náklady sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1000 Kč
a s ohledem na §133 s. ř. s. z odměny za zastupování advokátem ve výši 3500 Kč (§11
vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrady hotových výdajů v částce
150 Kč (2 x 75 Kč podle §13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších
předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2004
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu