ECLI:CZ:NSS:2004:6.A.88.2002
sp. zn. 6 A 88/2002 - 79
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce Ing. M. N.,
zastoupeného JUDr. Miroslavem Syllou, advokátem, Slezská 13, Praha 2, proti žalované
Komisi pro cenné papíry, Washingtonova 7, 111 21 Praha 1, za účasti osob zúčastněných
na řízení: a) A., a. s., zastoupené advokátem JUDr. Jiřím Oblukem, se sídlem Veleslavínova
4, 702 00 Ostrava 1, b) I. t., a. s., c) K. s., a. s., zastoupené advokátem JUDr. Jiřím Oblukem,
se sídlem Veleslavínova 4, 702 00 Ostrava 1, v řízení o žalobách proti rozhodnutím
žalovaného o odvolání proti rozhodnutí organizátora veřejného trhu R., a. s. o vyloučení akcií
z obchodování na jím organizovaném veřejném trhu,
takto:
I. Řízení ve věcech původně vedených pod sp. zn. 7 A 115/2002, sp. zn. 6 A 132/2002
se z a s t a v u j í.
II. Žaloby ve věcech původně vedených pod sp. zn. 6 A 88/2002, 6 A 124/2002,
6 A 125/2002 se zamítají.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek 2000 Kč. Částka 2000 Kč bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci
tohoto rozsudku.
IV. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
VI. Osoba zúčastněná na řízení obchodní společnost I. t., a. s., nemá právo na
náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím R., a. s., ze dne 6. 11. 2001, č. j. SR 480/7/2001, byly na základě čl. II
bodu 1 zákona č. 362/2000 Sb., §78a odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech
(dále jen „zákon o cenných papírech“) a čl. 29 odst. 1 písm. g) Tržního řádu vyloučeny
z obchodování na veřejném trhu organizovaném společností R., a. s., cenné papíry společnosti
T. Ch., a. s., se sídlem Ž. 990, Ch., druhu akcie v zaknihované podobě, ve formě na
doručitele, ISIN: CS000 5028158, o jmenovité hodnotě 1300 Kč, s počtem kusů 83 476 a
celkovém objemu 108 518 800 Kč, a to ode dne 22. 12. 2001. Rozhodnutí bylo odůvodněno
tím, že ve správním řízení, které správní orgán prvního stupně z vlastního podnětu zahájil na
základě uvedeného čl. II zákona č. 362/2000 Sb., zjistil, že uvedená emise cenných papírů
emitenta nesplňuje předpoklad přijetí k obchodování podle §72 odst. 1 písm. c) zákona o
cenných papírech, když kurz výše uvedené akcie násobený počtem vydaných akcií celé emise
nedosahuje zákonem požadované výše 1 000 000 EUR. Proti tomuto rozhodnutí podal
žalobce (spolu s dalšími osobami) odvolání, která byla rozhodnutím žalované ze
dne 26. 3. 2002, č. j. 45/N/308/2001/2, podle §60 správního řádu jako nepřípustná zamítnuta,
když žalovaná dovodila, že odvolání bylo podáno neoprávněnými osobami, neboť odvolatelé
jako akcionáři nebyli účastníky správního řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno; účastníkem
správního řízení byla podle žalované pouze obchodní společnost, která akcie emitovala a jíž
se rozhodnutí o vyloučení akcií z obchodování na veřejném trhu jako jediné přímo týkalo,
a jen ta byla oprávněna podat proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně odvolání.
Rozhodnutím R., a. s., ze dne 22. 10. 2001, č. j. SR 160/7/2001, byly na základě čl. II
bodu 1 zákona č. 362/2000 Sb., §78a odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech
(dále jen „zákon o cenných papírech“) a čl. 29 odst. 1 písm. g) Tržního řádu vyloučeny
z obchodování na veřejném trhu organizovaném společností R., a. s., cenné papíry společnosti
A., a. s., se sídlem L. 668, H. K., druhu akcie v zaknihované podobě, ve formě na doručitele,
ISIN: CS0005036757, o jmenovité hodnotě 1 000 Kč, s počtem kusů 70 132 a celkovém
objemu 70 132 000 Kč, a to ode dne 22. 12. 2001. Odvolání žalobce žalovaná rozhodnutím ze
dne 8. 4. 2002, č. j. 45/N/311/2001/2, podle §60 správního řádu zamítla jako nepřípustné.
Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou odůvodněna obdobně jako jejich rozhodnutí
v předchozí věci.
Rozhodnutím R., a. s., ze dne 9. 11. 2001, č. j. SR 525/7/2001, byly na základě čl. II
bodu 1 zákona č. 362/2000 Sb., §78a odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech
(dále jen „zákon o cenných papírech“) a čl. 29 odst. 1 písm. g) Tržního řádu vyloučeny
z obchodování na veřejném trhu organizovaném společností R., a. s., cenné papíry společnosti
I. T., a. s., se sídlem J. 78, J., druhu akcie v zaknihované podobě, ve formě na doručitele,
ISIN: CS0008202651, o jmenovité hodnotě 1 000 Kč, s počtem kusů 212 767 a celkovém
objemu 212 767 000 Kč, a to ode dne 22. 12. 2001. Odvolání žalobce a dalších akcionářů této
obchodní společnosti žalovaná rozhodnutím ze dne 8. 4. 2002, č. j. 45/N/411/2001/2, podle
§60 správního řádu zamítla jako nepřípustná. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou
odůvodněna shodně jako jejich rozhodnutí v první uvedené věci.
Rozhodnutím R., a. s., ze dne 29. 10. 2001, č. j. SR 286/7/2001, byly na základě čl. II
bodu 1 zákona č. 362/2000 Sb., §78a odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech
(dále jen „zákon o cenných papírech“) a čl. 29 odst. 1 písm. g) Tržního řádu vyloučeny
z obchodování na veřejném trhu organizovaném společností R., a. s., cenné papíry společnosti
I., a. s., se sídlem T. 345, L. 30, druhu akcie v zaknihované podobě, ve formě na doručitele,
ISIN: CS0005007459, o jmenovité hodnotě 1 000 Kč, s počtem kusů 481 384 a celkovém
objemu 481 384 000 Kč, a to ode dne 22. 12. 2001. Odvolání žalobce a dalšího akcionáře této
obchodní společnosti žalovaná rozhodnutím ze dne 8. 4. 2002, č. j. 45/N/319/2001/2, podle
§60 správního řádu zamítla jako nepřípustná. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou
odůvodněna shodně jako jejich rozhodnutí v první uvedené věci.
Rozhodnutím R., a. s., ze dne 29. 10. 2001, č. j. SR 292/7/2001, byly na základě čl. II
bodu 1 zákona č. 362/2000 Sb., §78a odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech
(dále jen „zákon o cenných papírech“) a čl. 29 odst. 1 písm. g) Tržního řádu vyloučeny
z obchodování na veřejném trhu organizovaném společností R., a. s., cenné papíry společnosti
K. s., a. s., se sídlem R. a. 1868, K. – H., druhu akcie v zaknihované podobě, ve formě na
doručitele, ISIN: CS000 5015957, o jmenovité hodnotě 1 000 Kč, s počtem kusů 63 646 a
celkovém objemu 63 646 000 Kč, a to ode dne 22. 12. 2001. Odvolání žalobce žalovaná
rozhodnutím ze dne 8. 3. 2002, č. j. 45/N/285/2001/2, podle §60 správního řádu zamítla jako
nepřípustné. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou odůvodněna shodně jako jejich
rozhodnutí v první uvedené věci.
Žalobami včas podanými v průběhu měsíců dubna až května 2002 u Městského soudu
v Praze se žalobce domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí žalované. Městský soud
v Praze postoupil věci věcně a místně příslušnému Vrchnímu soudu v Praze.
Dnem 1. 1. 2003 nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“). Věci přešly podle §132 s. ř. s. z Vrchního soudu v Praze na Nejvyšší správní soud,
který ve věcech neskončených vrchními soudy dokončí řízení zahájená před těmito soudy
před účinností s. ř. s. Podle ustanovení §130 s. ř. s. se neskončená řízení podle části páté
o. s. ř. dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s.
Nejvyšší správní soud samostatné žaloby, vedené pod sp. zn. 6 A 88/2002,
sp. zn. 7 A 115/2002, sp. zn. 6 A 124/2002, sp. zn. 6 A 125/2002 a sp. zn. 6 A 132/2002
usnesením ze dne 4. 3. 2004 spojil ke společnému projednání.
Před jednáním, které bylo k projednání žalob nařízeno, vzal žalobce podáním
ze dne 29. 3. 2004, žaloby ve věcech původně vedených pod sp. zn. 7 A 115/2002
a sp. zn. 6 A 132/2002 zpět s tím, že již není akcionářem společnosti A., a. s., a společnosti K.
s., a. s., které předmětné akcie emitovaly. Nejvyšší správní soud proto podle §47 písm. a) s.
ř. s. prvním výrokem rozhodl tak, že řízení o těchto žalobách zastavil. Protože žalobce vzal
žaloby zpět dříve, než soud začal o těchto žalobách jednat, rozhodl Nejvyšší správní soud
podle §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů, o vrácení žalobcem zaplaceného soudního poplatku (třetí výrok rozhodnutí).
Žalobce v žalobách spojených ke společnému projednání shodně uplatnil následující
námitky:
V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně byla nicotná, neboť byla vydána podle čl. II bodu 1 zákona č. 362/2000 Sb. v době,
kdy již uplynula doba 6 měsíců od účinnosti tohoto zákona, ve které byl správní orgán
oprávněn rozhodnout o vyloučení dotčených cenných papírů z obchodování na veřejném trhu.
Žalobce má za to, že správní orgány obou stupňů nesprávně interpretovaly lhůty stanovené
v čl. II bodu 1 zákona č. 362/2000 Sb. (lhůta k přezkoumání, zda cenné papíry veřejně
obchodovatelné podle dosavadních právních předpisů a přijaté k obchodování na veřejném
trhu splňují podmínky schválené tímto zákonem a lhůta k vydání rozhodnutí o vyloučení
těchto cenných papírů z obchodování na veřejném trhu), jako by šlo o lhůty dvě, snad
za sebou následující, šlo však o lhůtu jednu, která uplynula dnem 1. 7. 2001. Podle žalobce
tak po dni 1. 7. 2001 zanikla pravomoc správního orgánu prvního stupně rozhodovat
podle citovaného ustanovení o vyloučení cenného papíru; proto jestliže správní orgán prvního
stupně rozhodnutí opírající se o toto ustanovení vydal v průběhu měsíců října a listopadu
2001, jsou taková rozhodnutí nicotným právním aktem pro nedostatek pravomoci orgánu,
který je vydal. Na tom podle žalobce nic nemění ani ta skutečnost, že jiný zákon - zákon
o cenných papírech - svěřuje tomuto správnímu orgánu pravomoc obsahově shodnou.
Žalovaná pak pochybila, jestliže k nicotnosti těchto rozhodnutí nepřihlédla.
Žalovaná ve svém písemném vyjádření k žalobě považuje námitku za nedůvodnou.
Poukázala na důvody, pro které zákonodárce uložil organizátorovi veřejného trhu (dále též
„organizátor“) povinnost během první poloviny roku 2001 „přelicencovat“ cenné papíry
přijaté k obchodování na jím organizovaném trhu a následně vyloučit ty, které podmínky
pro obchodování na veřejných trzích nesplní. Podle žalované lze výkladem čl. II bodu 1
zákona 362/2000 Sb. dospět k tomu, organizátor měl lhůtu šesti měsíců od účinnosti zákona
(tj. do 1. 7. 2001) na přezkoumání, zda veřejně obchodovatelné cenné papíry splňují
podmínky stanovené zákonem, a poté další šestiměsíční lhůtu k vyloučení těchto cenných
papírů z obchodování. I pokud by však organizátor rozhodl po uplynutí lhůty stanovené
v čl. II bodu 1 zákona č. 362/2000 Sb., neměla by podle žalobce tato skutečnost vliv
na zákonnost obsahu rozhodnutí, protože z §78 odst. 3 zákona o cenných papírech totiž plyne
povinnost organizátora vyloučit z obchodování cenný papír, zjistí-li, že nejsou splněny
zákonné podmínky pro přijetí cenného papíru k obchodování. Tuto povinnost má organizátor
i po uplynutí lhůty podle čl. II bodu 1 zákona č. 362/2000 Sb., kritéria §78 odst. 3 zákona
o cenných papírech jsou ještě přísnější než v případě přechodného ustanovení a pokud by tedy
organizátor při výkladu běhu lhůt přechodného ustanovení pochybil, šlo by o pochybení
formální, které nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí. Podle žalované lze lhůtu přechodného
ustanovení považovat za lhůtu pořádkovou, neboť jejím uplynutím pravomoc organizátora
trhu vylučovat určité nelikvidní cenné papíry z trhu nezaniká.
Žalobce ve své replice k vyjádření žalované na své námitce setrval. Podle něho pokud
soud shledá, že správní orgány pochybily ve výkladu lhůt přechodného ustanovení, nelze se
dovolávat toho, že jiný zákon zakládá obsahově do značné míry totožné oprávnění správního
orgánu vydávat rozhodnutí ve správním řízení a vylučovat tak cenné papíry z obchodování.
Podle žalobce nelze zhojit rozhodnutí tím, že zde byl jiný zákon, podle kterého mohl
organizátor vydat stejné rozhodnutí. Veřejná moc nemůže libovolně zaměňovat
ve zdůvodnění svých rozhodnutí právní předpisy, které použila; žalobce by takto byl v právní
nejistotě, neboť by nebylo zřejmé, jaká ustanovení právních předpisů byla vůči němu použita.
Žalobce má zato, že soud by měl vzít v úvahu při interpretaci zákona i to, o jak výjimečný
případ pravomoci svěřované akciové společnosti se zde jedná, a neměl by připustit její
extenzivní použití. Žalobce považuje za neobvyklé, aby akciová společnost byla nositelem
veřejné moci; pokud tak zákon učiní, je namístě pravomoc takového subjektu držet
v co nejpřesněji vymezených hranicích. R., a. s., totiž poskytuje své služby podle zákona o
cenných papírech a tržního řádu na základě smluvních vztahů s účastníkem trhu; v těchto
smluvních vztazích může (musí) použít vrchnostenskou pravomoc, která vede k zrušení
smluvního vztahu (vyloučení akcií z obchodování), čímž získala oprávnění být „soudcem ve
své vlastní věci“. Žalobce má za to, že zákon zde narušil hranice mezi právem soukromým a
veřejným a překročil i hranice jisté benevolence, kterou vyjádřil k prolínání prvků práva
veřejného a soukromého Ústavní soud v nálezu I.ÚS 41/98 a došlo tak k porušení principu
rovnosti.
Na svých stanoviscích k této námitce účastníci řízení setrvali i při jednání
dne 31. 3. 2004, které bylo soudem k projednání spojených žalob nařízeno.
V druhém žalobním bodu žalobce namítá nezákonnost rozhodnutí správních orgánů
obou stupňů spočívající v tom, že mu bylo v řízení upřeno postavení účastníka řízení. Žalobce
tvrdí, že mu ve smyslu §14 odst. 1 správního řádu postavení účastníka předmětného
správního řízení náleželo, neboť jeho práva a právem chráněné zájmy jako vlastníka akcií,
o jejichž vyloučení z obchodování na veřejném trhu bylo rozhodováno, byla přinejmenším
rozhodnutím přímo dotčena, nebylo-li o nich už přímo rozhodováno v daném správním řízení.
Žalobce dovozuje, že na prvním místě je to právě akcionář jako vlastník vylučované
akcie, jehož práva jsou dotčena, neboť na základě právních předpisů se tak v důsledku
vyloučení akcií z obchodování na veřejném trhu mění jeho právní postavení. Vyloučení akcií
z trhu nemá za následek „pouhé“ ztížení přístupu k informacím o emitentovi či omezení
možnosti akcii zcizit na veřejném trhu, jak uvádí žalovaná v odůvodnění napadeného
rozhodnutí. Žalobce s odkazem na konkrétní ustanovení zákona o cenných papírech
poukazuje na oprávnění vlastníka akcie účastnit se veřejného trhu se svými akciemi, zadávat
příkazy ohledně jejich prodeje, využívat při nakládání s akciemi informace poskytované
organizátorem veřejného trhu i oprávnění vlastníků akcií těžit z povinností stanovených
emitentům akcií v ustanovení §80c zákona o cenných papírech, které emitenti
neregistrovaných akcií nemají. Žalobce rovněž poukazuje na práva akcionáře vyplývající mu
z obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“), pokud jde o akcie přijaté k obchodování
na veřejném trhu. Zejména jen v případě, kdy se jedná o registrované akcie, může být
akcionář oprávněným z povinné veřejné nabídky převzetí podle §183b, jen na registrované
akcie se vztahují zvláštnosti postupu při povinné nabídce převzetí stanovené v §183e,
akcionář dále může být za stanovených předpokladů legitimován k podání žádosti o uložení
povinnosti učinit nabídku na odkoupení podle §183h odst. 1 písm. b), akcionář může získávat
a využívat informace z plnění oznamovací povinnosti, založené v §183d, jen v případě
registrovaných akcií je dána pravomoc valné hromady rozhodovat o určitých převodech
majetku akciové společnosti podle §193 odst. 2 a akcionář se může podílet na rozhodování,
v případě registrovaných akcií nemohou být vyloučena nebo omezena přednostní práva
akcionářů podle §209a odst. 1. Žalobce rovněž poukazuje na zkrácení svých práv vlastníka
akcií, vyplývajících mu z §186a obch. zák. pro případ, kdy z vůle samotné akciové
společnosti dojde ke zrušení registrace akcií a i o tato práva byl žalobce rozhodnutím
správních orgánů zkrácen.
Podle žalobce žalovaná nesprávně činí rozdíl mezi hospodářskými zájmy žalobce
a právem chráněnými zájmy; podle něho jeho hospodářské zájmy jako akcionáře jsou
chráněny právem, projevují se proto jako práva a v tomto smyslu splývají v jedno; tato práva
jsou pak napadaným rozhodnutím dotčena, resp. je o nich rozhodováno.
Žalobce namítá, že v důsledku toho, že správní orgány obou stupňů popírají jeho
postavení jako účastníka správního řízení, byla porušena i jeho práva dle §33 správního řádu,
nebyla mu dána možnost se v řízení vyjádřit, neměl možnost se seznámit s podklady řízení,
zejména mu nebylo umožněno zjistit, jaká rozhodná doba byla vzata v úvahu při posuzování
podmínky tržní kapitalizace [§72 odst. 1 písm. c) zákona o cenných papírech].
Žalovaná ve svém písemném vyjádření setrvala na tom, že žalobce nebyl účastníkem
správního řízení. Podle ní je nepochybné, že obchodování cenných papírů na veřejném trhu
přináší jejich majitelům některé výhody, jejich zánik však nelze označit za přímé dotčení práv
ve smyslu §14 správního řádu, a akcionář proto není účastníkem řízení o vyloučení cenného
papíru z obchodování. S poukazem na zákonné vymezení pojmu akcie (§155 odst. 1
obch. zák.) žalovaná dovozuje, že s akcií není spojeno právo využívat při jejím prodeji
systému veřejného obchodování; její majitel není oprávněn se dožadovat přijetí cenného
papíru k obchodování na veřejném trhu ani požadovat jeho vyloučení. Přijetím cenného
papíru k obchodování na veřejném trhu se rozumí rozhodování vztahující se nikoliv
k jednotlivým konkrétním cenným papírům, ale k určitému souboru cenných papírů vydaných
stejným emitentem. Zákon o cenných papírech ukládá v souvislosti s přijetím cenných papírů
na veřejný trh emitentovi řadu povinností, akcionář se jich však nemůže dovolávat přímo.
Žádné ustanovení zákona o cenných papírech nezakládá právo akcionáře společnosti,
jejíž akcie jsou přijaty k obchodování na veřejném trhu, i když každý akcionář či potenciální
investor může těžit z povinností uložených emitentovi. Stejně tak je tomu s povinnostmi podle
obchodního zákoníku. Žalovaná má zato, že nezakládá-li zákon oprávnění akcionáře
navrhovat přijetí cenného papíru na veřejný trh, nepočítá s tím, že by se měl na procesu
přijímání (a tedy ani vylučování) cenného trhu jakkoliv podílet. Pokud by měla být práva
žalobce vyloučením, dotčena, musel by se účastnit i na návrhovém vyloučení, tak tomu ovšem
podle zákona není.
S žalobcem uváděnými příklady zásahu do práv vlastníka akcií žalovaná ve svém
písemném vyjádření nesouhlasí a zdůrazňuje, že s akcií není spojeno právo na to, aby akcie
byla registrovaná. Skutečnost, zda akcie je či není registrovaná, závisí na splnění objektivních
kritérií stanovených zejména v §72 zákona o cenných papírech; nejsou-li tato kritéria
splněna, není akcie objektivně způsobilá k obchodování na veřejném trhu a musí dojít
k jejímu vyloučení. Práva akcionáře, na která žalobce odkazuje, jsou vázána na statut
registrovanosti, a jelikož na tento statut nemá akcionář právní nárok, musí přijmout i veškeré
důsledky toho, že akcie statut registrovanosti ztratí. Nelze proto podle žalované tvrdit, že by
vyloučením z obchodování byla dotčena práva akcionáře.
Žalovaná má zato, že žalobce usiluje především o zachování práva na odkup jeho
akcií při odchodu cenných papírů z veřejného trhu z vůle emitenta podle §186a obch. zák.,
či povinné nabídky na odkoupení akcií; ta mají kompenzovat postavení majoritního akcionáře
ve společnosti, který může prosadit určitý postup bez ohledu na názor minoritních akcionářů.
Ochrana minoritních akcionářů však nemůže být bezbřehá a musí ustoupit v případech,
kdy setrvání emise na veřejném trhu ohrožuje trh jako celek a současně tento stav „nezavinil“
nikdo, komu by bylo lze uložit povinnost akcie odkoupit, ale kde tato situace vznikla
v důsledku objektivního vývoje trhu. Kapitálový trh může efektivně fungovat jen v případě,
že všichni jeho účastníci mají důvěru v způsob obchodování s cennými papíry přijatými
k obchodování, zejména v likviditu trhu a maximálně omezenou možnost manipulace
s kursem. Nelze-li toho dosáhnout, musí následovat odchod emise z trhu.
Žalovaná odkázala též na závěry rozhodnutí Ústavního soudu, č. j. IV. ÚS 324/97,
kterými bylo odůvodněno nepřipuštění akcionářů jako účastníků řízení o zavedení nucené
správy v bance. Žalovaná dovozuje, že v dané věci zásah do práv, resp. zájmů žalobce
zdaleka nedosahuje takové intenzity, neboť všechna práva plynoucí z akcie akcionáři
zůstávají v nezmenšené míře, ustupuje jen jeho zájem na rychlém a výhodném prodeji akcií.
Podle žalované vzájemný vztah zásahu (vyloučení cenných papírů z obchodování na veřejném
trhu) a obecné hodnoty (veřejný zájem na fungujícím kapitálovém trhu) je podle názoru
Komise spravedlivě vyvážený, neboť bez vyloučení cenných papírů, které svou povahou
na veřejný trh nepatří a činí jej neprůhledným, nemůže kapitálový trh fungovat.
Žalovaná uzavřela, že skutečnost, že rozhodnutí může mít zprostředkovaně dopad
na zájmy žalobce, nezakládá zásah do subjektivních práv žalobce ve smyslu §2 soudního
řádu správního a tedy ani nezákonnost rozhodnutí.
Žalobce v replice k vyjádření žalované setrval na své námitce. Žalobce tvrdí, že práva
akcionáře s registrovanými akciemi, na která v žalobě příkladmo poukázal, „neztratil“,
jak uvedla žalovaná, ale byl o ně připraven rozhodovací činností správních orgánů obou
stupňů; o jejich odnětí tak rozhodla veřejná moc a žalobce má právo na ochranu před zásahy
veřejné moci a tohoto práva se u soudu domáhá. Popírá rovněž tvrzení žalované, že s akcií
není spojeno právo na její veřejnou obchodovatelnost, případně na její registraci; zdůrazňuje,
že s registrovanou akcií je spojeno zejména právo na odkup podle §186a obch. zák. (a další
práva uvedená v žalobě), dojde-li ke zrušení registrace akcie, a rozhodováním správních
orgánů byl připraven o možnost realizovat právo spojené s povinností obchodní společnosti
akcie za zákonem stanovených podmínek odkoupit.
Žalobce ve své replice zpochybňuje závěry, které žalovaná pro předmětnou věc
vyvozuje z nálezu Ústavního soudu (čj. IV. ÚS 324/97) a dovozuje, že spravedlivá rovnováha
mezi veřejným zájmem a ochranou vlastnického práva byla v dané věci porušena ve prospěch
veřejného zájmu, který však nebyl prokázán.
Na svých tvrzeních a stanoviscích účastníci řízení setrvali i při jednání
dne 31. 3. 2004, které bylo soudem k projednání spojených žalob nařízeno.
Ze správního spisu v první z uvedených věcí vyplynulo následující :
Podáním ze dne 18. 7. 2001 oznámil správní orgán prvního stupně společnosti T. Ch.,
a. s., že z vlastního podnětu zahájil řízení ve věci vyloučení cenných papírů z obchodování na
mimoburzovním trhu s cennými papíry, který organizuje R., a. s. Zahájení správního řízení je
(s odkazem na povinnost založenou zákonem č. 362/2000 Sb. přezkoumat, zda cenné papíry
veřejně obchodované podle dosavadních právních předpisů a přijaté k obchodování na jeho
veřejném trhu splňují podmínky stanovené tímto zákonem a pokud je nesplňují rozhodnout o
vyloučení těchto papírů z obchodování na jeho veřejném trhu) odůvodněno tím, že na základě
přezkoumání těchto podmínek bylo zjištěno, že emise cenných papírů ISIN: CS0005028158
této společnosti nesplňuje předpoklady přijetí podle §72 odst. 1 písm. c) zákona o cenných
papírech. Rozhodnutím R., a. s., ze dne 6. 11. 2001 byly na základě ustanovení čl. II bodu 1
zákona č. 362/2000 Sb., §78a odst. 1 zákona o cenných papírech a čl. 29 odst. 1 písm. g)
Tržního řádu vyloučeny uvedené cenné papíry vyloučeny z obchodování na jím
organizovaném veřejném trhu. Rozhodnutí správní orgán prvního stupně odůvodnil tím, že
uvedená emise cenných papírů emitenta nesplňuje předpoklad přijetí k obchodování podle
§72 odst. 1 písm. c) zákona o cenných papírech, tedy že kurz výše uvedené akcie násobený
počtem vydaných akcií celé emise nedosahuje zákonem požadované výše 1 000 000 EUR,
když emitent v průběhu správního řízení nedoložil žádné relevantní skutečnosti, které by
prokazovaly, že jeho emise výše uvedený předpoklad splňuje, či které by vedly k zastavení
správního řízení, případně k zastavení správního řízení a povolení výjimky podle §72 odst. 2
zákona o cenných papírech. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání; v něm namítal,
že jako akcionář emitenta má zájem na zachování obchodování jeho akcií na veřejném trhu a
podle něho je, s ohledem na současnou likviditu akcií emitenta a neustálou poptávkou po této
emisi na trhu, předpoklad pro povolení výjimky podle §72 odst. 2 zákona o cenných
papírech. Obdobná odvolání podali i další akcionáři emitenta (Ing. A. H. a B. H.). Žalovaná
rozhodnutím ze dne 26. 3. 2002 odvolání odvolatelů zamítla jako nepřípustná podle §60
správního řádu. Rozhodnutí žalovaná odůvodnila tím, že vyloučení akcií z obchodování
na veřejném trhu se přímo týká pouze společnosti, která akcie emitovala. Poukazem na právní
úpravu přijímání cenných papírů k obchodování na veřejném trhu, kdy o přijetí cenného
papíru se rozhoduje na základě písemné žádosti emitenta, na to, že akcionář není oprávněn
přijetí cenného papíru na veřejný trh navrhovat, žalovaná usoudila, že zákonodárce zjevně
nepočítá s tím, že by se akcionář měl na přijímání cenného papíru (a tedy ani vylučování)
jakkoliv podílet; výhody, které registrace cenného papíru na trhu akcionáři přináší, jsou
ekonomického, nikoliv právního charakteru. Žalovaná poukázala na to, že s vlastnictvím
akcie není spojeno právo na to, aby byl cenný papír obchodován na veřejném trhu, o vstupu
na veřejný trh může rozhodovat pouze emitent; podle žalované nelze dovodit ani případný
právní zájem akcionáře (ten je pouze nepřímý, zprostředkovaný skrze zájem společnosti),
který akcionář může prosazovat jenom tak, že standardní cestou (tj. hlasováním na valné
hromadě) ovlivní rozhodnutí emitenta. Registrace cenného papíru na veřejném trhu není
právem chráněným zájmem akcionáře, neboť právo chrání zájmy akcionáře toliko v rámci
účasti ve společnosti; samotný hospodářský zájem na zachování registrace cenných papírů
na veřejném trhu proto nelze za právem chráněný zájem považovat. Žalovaná proto uzavřela,
že žalobce ani další odvolatelé nebyli účastníky správního řízení podle §14 správního řádu.
Žalovaná přezkoumala napadené rozhodnutí v intencích §60 správního řádu a dospěla
k závěru, že nejsou dány důvody obnovy řízení nebo ke změně nebo zrušení odvoláním
napadeného rozhodnutí mimo odvolací řízení.
Obdobná zjištění vyplynula ze správních spisů v dalších projednávaných věcech.
O žalobních námitkách uvážil soud následovně:
První žalobní námitku, jíž žalobce žalované vytýká, že nepřihlédla k tomu,
že správní orgán prvního stupně neměl pravomoc napadené rozhodnutí vydat, nelze
v předmětném žalobním řízení účinně uplatnit.
Tak je tomu proto, že napadeným rozhodnutím žalovaná rozhodovala o nepřípustnosti
žalobcem podaného odvolání podle §60 správního řádu. Žalovaná s konečnou platností
rozhodla „pouze“ o žalobcově procesním právu řádné odvolací řízení podaným odvoláním
vyvolat; pokud by totiž odvolací orgán dospěl k závěru, že žalobci svědčilo právo napadnout
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně odvoláním, musel by k takto podanému odvolání
jím napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně přezkoumat v rozsahu §59 odst. 1
správního řádu a podle okolností napadené rozhodnutí buď potvrdit a odvolání zamítnout,
nebo napadené rozhodnutí zrušit nebo změnit (§59 odst. 2, 3 správního řádu). Je-li odvolání
podáno opožděně nebo je-li nepřípustné a odvolací orgán takové odvolání zamítá podle §60
správního řádu, rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nabývá právní moci nezávisle
na rozhodnutí odvolacího orgánu o takovém odvolání, a to marným uplynutím lhůty k podání
odvolání, svědčící účastníkům předmětného správního řízení. Povinností odvolacího orgánu,
když rozhoduje o zamítnutí odvolání podle §60 správního řádu, je ve vztahu k rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně pouze povinnost přezkoumat, zda odvolání neodůvodňuje
obnovu řízení nebo změnu anebo zrušení rozhodnutí mimo odvolací řízení, tedy povinnost
užít prostředky dozorčího práva a odvolání má charakter podnětu k užití těchto mimořádných
opravných prostředků; této povinnosti, jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, žalovaná
dostála. Rozhodnutí žalované o neexistenci důvodů pro jejich užití není způsobilé zasáhnout
žalobce v jeho subjektivních právech a založit mu tak legitimaci proti závěrům o užití
mimořádných opravných prostředků brojit a namítat nezákonnost či nicotnost rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně.
Druhou žalobcovu námitku neshledal soud důvodnou a ztotožnil se se žalovanou,
že žalobce nebyl účastníkem správního řízení, ve kterém bylo rozhodováno o vyloučení emisí
cenných papírů příslušných akciových společností z obchodování na veřejném trhu
organizovaném R., a. s.
Z ustanovení §78a odst. 1 zákona o cenných papírech vyplývá, že v případě
rozhodnutí o vyloučení cenného papíru z obchodování na veřejném trhu (nejde-li o vyloučení
na žádost emitenta) se takové rozhodnutí vydává ve správním řízení.
Na vymezení okruhu účastníků takového řízení se proto vztahuje ustanovení §14
odst. 1 správního řádu, když zákon o cenných papírech sám neobsahuje zvláštní úpravu
okruhu účastníků řízení. Podle citovaného ustanovení je účastníkem řízení ten, o jehož
právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení jednáno nebo jehož
práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny;
účastníkem řízení konečně je i ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech,
právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen, a to až do doby, než se prokáže
opak.
Žalobce tvrdí, že mu svědčilo postavení účastníka řízení ve smyslu prvé či druhé
z definic účastníka řízení podle §14 správního řádu. Podstatou projednávané věci je tak
posouzení, zda v řízení o vyloučení cenných papírů z obchodování na veřejném trhu bylo
jednáno a rozhodováno o právu nebo zákonem chráněném zájmu žalobce, nebo zda žalobci
svědčí právo nebo zákonem chráněný zájem, na němž mohl být rozhodnutím vydaným
v takovém řízení přímo dotčen. Jinými slovy jde o to, zda existuje zákonná úprava,
která přímo zakládá žalobci jako majiteli cenných papírů subjektivní veřejné právo
na registraci těchto cenných papírů, o němž je v řízení jednáno, nebo na němž může být
přímo dotčen, případně je-li tu právní úprava, z níž lze alespoň zprostředkovaně odvodit
subjektivní právo majitelů akcií chránící registraci jimi vlastněných akcií. Pokud by tak tomu
bylo, náleželo by žalobci a dalším akcionářům v takovém správním řízení postavení
účastníků, a rozhodl-li žalovaný o zamítnutí jeho odvolání pro nepřípustnost, bylo by takové
rozhodnutí v rozporu se zákonem.
Žalobce své postavení účastníka správního řízení dokládá citací ustanovení zákona
o cenných papírech a především obchodního zákoníku, jimiž ho podle jeho tvrzení rozhodnutí
o vyloučení akcií z obchodování na veřejném trhu zkrátilo v jeho právech či právem
chráněných zájmech majitele akcií.
Podle ustanovení §56 a násl., resp. 154 a násl. obchodního zákoníku, jsou akciové
společnosti jedním z typů obchodních společností, tj. právnických osob založených za účelem
podnikání. Akciovou společností je společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý
počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Společnost odpovídá za porušení svých závazků
celým svým majetkem. Akcionář neručí za závazky společnosti.
Akcii obchodní zákoník charakterizuje jako cenný papír, se kterým jsou spojena práva
akcionáře jako společníka podílet se podle zákona a stanov na řízení akciové společnosti,
jejím zisku a na likvidačním zůstatku při zániku společnosti (§155 obch. zák), z řady
ustanovení obchodního zákoníku vyplývají další práva, ke kterým legitimuje akcie svého
majitele a mimo to i obchodní zákoník připouští, aby v některých případech stanovy tento
rozsah ještě rozšířily a umožňuje též oddělit některá práva od akcie. Akcie jsou cenným
papírem, který může vydávat pouze akciová společnost. S akcií a jejím majitelstvím jsou tak
spojena jednak společníkova práva nemajetková, mezi něž patří zejména právo účasti
na řízení akciové společnosti, a jednak jeho práva majetková, mezi něž patří zejména právo
na podíl na zisku a na podíl na likvidačním zůstatku.
Z výše uvedeného vyplývá, že je nutno odlišovat právní vztahy, v nichž vystupuje
akciová společnost a je tak adresátem práv a povinností akciové společnosti jako právnické
osoby, a právní vztahy mezi společníky této právnické osoby a právnickou osobou samou,
či mezi společníky navzájem. Zatímco v právních vztazích, v nichž vystupuje právnická
osoba, jednají jejím jménem její orgány a z jejich jednání vznikají práva a povinnosti
právnické osobě, společník jedná svým jménem a z jeho jednání vznikají práva a povinnosti
jemu samému nebo vůči němu samému.
Je proto nutno lišit, v jakém konkrétním právním vztahu vystupuje akciová
společnost a její společník - akcionář, jaký je vztah akciové společnosti a akcionáře,
popř. akcionářů téže akciové společnosti k sobě navzájem ve sféře soukromoprávní
(obchodní) a kdo z nich, když jde o samostatné právní subjekty, je případně subjektem práv
či povinností, založených jim ve vztahu vůči státu veřejnoprávní normou. Je přitom evidentní,
že vztah soukromoprávní (obchodněprávní), v němž vystupuje akcionář jako společník
akciové společnosti, popř. v němž vystupuje akciová společnost jako právnická osoba,
je odlišný od vztahu veřejnoprávního, kdy konkrétní právnická osoba (akciová společnost)
je adresátem individuálního správního aktu, a kdy ve vztahu veřejnoprávním dle konkrétního
právního předpisu vystupuje jako nositel samostatných práv a povinností jako samostatný
právní subjekt.
Rozhodováním o přijetí cenného papíru k obchodování na veřejném trhu, stejně tak
i o vyloučení cenného papíru z obchodování, popř. o pozastavení obchodování s cennými
papíry, je rozhodováno o souborech cenných papírů akciové společnosti jako celku z hlediska
souladnosti takového souboru cenných papírů s požadavky kladenými na obchodování
s cennými papíry na veřejném trhu; není jím rozhodováno o individuálním cenném papíru
v majitelství konkrétního akcionáře a s ním spojených nemajetkových a majetkových právech
takového konkrétního akcionáře jako společníka.
Cenný papír může být přijat k obchodování na veřejném trhu za splnění podmínek
stanovených v §71 odst. 3 zákona o cenných papírech na základě podané žádosti. Takové
rozhodnutí mimo jiné musí vycházet ze zjištění, že Komise na žádost emitenta schválila
prospekt cenného papíru a že cenný papír (jako soubor) splňuje všechny předpoklady,
které na něj a na jeho emitenta klade zákon, pokud ovšem nebude organizátorem veřejného
trhu povolena některá z výjimek, které zákon o cenných papírech předvídá (§72). Organizátor
veřejného trhu rozhoduje o přijetí cenného papíru k obchodování na jím organizovaném trhu
na základě podané žádosti. Zákon o cenných papírech nestanoví, kdo je oprávněn takovou
žádost podat; z obchodního zákoníku však vyplývá, že k takové žádosti je oprávněna akciová
společnost, o jejíž akcie se jedná; přijmout rozhodnutí o takové žádosti náleží do působnosti
valné hromady akciové společnosti [§187 odst. 1 písm. h) obch. zák.], a akciová společnost je
tak tím, o jehož subjektivních veřejných právech se ve správním řízení jedná. Samotnému
akcionáři právo žádat o přijetí akcií k obchodování na veřejném trhu nepřísluší, svůj zájem
na veřejné obchodovatelnosti akcií v jeho majitelství může realizovat jen formou účasti
na rozhodování akciové společnosti o tom, zda bude akciová společnost o veřejnou
obchodovatelnost souboru svých akcií žádat a naplní předpoklady uložené zákonem pro přijetí
cenných papírů k obchodování na veřejném trhu, či nikoliv.
Z ustanovení §78 zákona o cenných papírech vyplývá, že o vyloučení cenného papíru
rozhoduje organizátor veřejného trhu buď na základě oznámení emitenta cenného papíru,
který přijal svým příslušným orgánem (valnou hromadou) rozhodnutí žádat o vyřazení svých
cenných papírů z obchodování na veřejném trhu [§187 odst. 1 písm. h) obch. zákoníku],
anebo tak rozhoduje na základě jemu uložené povinnosti v §78 odst. 3 zákona o cenných
papírech či v čl. II bodu 1 zákona č. 362/2000 Sb., jestliže zjistí, že nejsou splněny některé
z předpokladů, které zákon o cenných papírech v §72 klade na cenný papír nebo emitentovi
pro přijetí cenného papíru k obchodování na veřejném trhu. Organizátor veřejného trhu tak
v prvním z uvedených případů svým rozhodnutím o vyloučení akcií aprobuje, že vůle akciové
společnosti samé je realizována v souladu se zákonem stanoveným postupem, v druhém
z případů pak postihuje vyloučením nedodržení podmínek, které zákon emitentovi a jím
emitovaným cenným papírům pro obchodování na veřejném trhu ukládá. Ani v tomto případě
zákon neumožňuje akcionářovi samému žádat vyřazení cenného papíru v jeho majitelství
z obchodování na veřejném trhu (či dokonce vyřazení souboru akcií akciové společnosti)
a svůj osobní zájem o vyřazení cenných papírů nebo naopak na zachování veřejné
obchodovatelnosti cenného papíru může realizovat jen soukromoprávními prostředky,
a to formou účasti na rozhodování akciové společnosti o tom, zda bude společnost žádat
o vyřazení cenných papírů z obchodování na veřejném trhu, popř. formou účasti
na rozhodování akciové společnosti ovlivnit plnění předpokladů, které jsou s přijetím akcií
k obchodováním na veřejném trhu spojeny a zachování tak i s nimi spojeného práva na trvání
obchodovatelnosti cenných papírů na veřejném trhu.
Předmětem řízení o vyloučení akcií je rozhodování o právu na to, aby s určitým
souborem akcií bylo obchodováno na veřejném trhu s cennými papíry. Toto právo náleží
akciové společnosti, která takový soubor akcií emitovala, a je jen jí svědčícím veřejným
subjektivním právem, neboť za splnění zákonem stanovených podmínek (§72 a násl. zákona
o cenných papírech) jí jako oprávněnému subjektu zákon zakládá nárok, aby její cenné papíry
byly na veřejném trhu příslušného organizátora veřejného trhu nadále obchodovány.
Veřejnoprávní vztah, v němž správní orgán (v daném případě organizátor veřejného trhu)
rozhoduje o vyloučení akcií k obchodování na veřejném trhu, je vztahem mezi státem,
reprezentovaným v tomto případě společností R., a. s., a akciovými společnostmi, jež
předmětné akcie emitovaly, v němž je jednáno o právu akciových společností,
aby (v závislosti na tom, zda je rozhodování o vyloučení vyvoláno jejich vůlí cenné papíry
z obchodování vyřadit nebo zda je vyvoláno z úřední povinnosti správním orgánem) jejich
soubor akcií byl nebo naopak nebyl nadále obchodován na veřejném trhu; jen akciová
společnost sama je tak účastníkem správního řízení ve smyslu §14 správního řádu z titulu
toho, o jehož práva se v řízení jedná a o nichž se v něm rozhoduje, a jen ona sama je
oprávněna brojit proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně případným odvoláním,
eventuelně se domáhat žalobou přezkoumání rozhodnutí odvolacího orgánu soudem
ve správním soudnictví. Žádná z akciových společností, jejichž soubory akcií byly
napadenými rozhodnutími vyloučeny z obchodování na veřejném trhu organizovaném
společností R., a. s. , však odvolání nepodala.
Žalobce se mýlí, má-li za to, že v řízení bylo rozhodováno i o jeho subjektivním
veřejném právu, když je rozhodováno o tom, zda akcie v jeho majetku budou i nadále
obchodovány na veřejném trhu a uvádí odkazem na ustanovení zákona o cenných papírech a
obchodního zákoníku příklady práv spojených s majitelstvím registrovaných cenných papírů,
jimiž dokládá, jakým způsobem se jeho práva spojená s majitelstvím akcií rozhodnutím
o jejich vyloučení z obchodování na veřejném trhu změnila. Z výše uvedeného a ve shodě
s žalovanou je soud názoru, že zákon o cenných papírech ani obchodní zákoník nezakládají
majiteli akcie subjektivní veřejné právo, aby akcie v jeho majetku byla obchodována
na veřejném trhu, nezakládají mu subjektivní veřejné právo domáhat se přijetí cenného papíru
k obchodování na veřejném trhu, ani vyřazení cenných papírů z dalšího obchodování na
takovém trhu či hájit právo na dalším obchodování cenných papírů na veřejném trhu; takové
právo náleží pouze akciové společnosti k souboru akcií, jejichž je emitentem, jako celku.
Z podstaty akcie jako souboru práv akcionáře jako společníka akciové společnosti vyplývá
pouze právo podílet se jako společník na rozhodování společnosti a ovlivnit tak vůli a konání
společnosti jako takové (v intencích ustanovení §56a obch. zákoníku, zakazujícího zneužití
většiny a stejně tak menšiny hlasů ve společnosti a zakazující i jakékoli jednání, jehož cílem
je některého ze společníků zneužívajícím způsobem znevýhodnit) a následně pak povinnost
akcionáře jako společníka nést důsledky, které jsou s takovou vůlí a konáním právnické osoby
(tedy i absencí vůle a absencí konání) spojeny. Práva majitele registrované akcie zakotvená
v části druhé hlavě první dílu pátém obchodním zákoníku, na která žalobce příkladmo
v žalobě odkazuje, jsou tak dílem pouze práva odvozená od veřejného subjektivního práva
akciové společnosti na veřejnou obchodovatelnost jejich cenných papírů, dílem pak práva
plynoucí z faktu registrace, jejichž smyslem je ochrana menšinového společníka; posledně
uvedená práva ovšem v souzené věci vůbec nemohla vzniknout, neboť nebyly splněny
předpoklady stanovené hypotézou těchto právních norem. Uváděná práva majitele
registrované akcie, jichž se žalobce dovolává, tak nemají charakter práv, která by byla
rozhodnutím o vyloučení akcií z obchodování na veřejném trhu přímo zasažena a nemohla tak
žalobci ani jiným akcionářům založit účastenství ve správním řízení, v němž bylo
rozhodováno o vyloučení cenných papírů z obchodování z titulu přímého dotčení na právech
ve smyslu §14 správního řádu.
Žalobci však nesvědčí k účastenství v tomto správním řízení ani tvrzený zásah nebo
přímé dotčení na právem chráněných zájmech. Obchodní zákoník, ale ani jiný zákon
neobsahuje konkrétní ustanovení, z nichž by bylo, byť zprostředkovaně, možno odvodit
konkrétní ochranu poskytovanou vlastníkovi akcie na zachování veřejné obchodovatelnosti
cenných papírů v jeho majitelství. Ani tomu tak být nemůže, protože soukromoprávní,
obchodní zájmy společníků v rámci akciové společnosti se mohou různit a zatímco někteří
z akcionářů mají zájem na zachování veřejné obchodovatelnosti cenných papírů a těžit z ní
výhody pro ně plynoucí, jiní naopak, s ohledem na své postavení ve společnosti, mají zájem
protichůdný. Proto také obchodní zákoník, jako předpis soukromého práva chrání práva
a zájmy „slabších“ společníků vůči negativním dopadům rozhodnutí přijímaných akciovou
společností či „silnějším“ společníkům a naopak, buď tak, že znesnadňuje proces přijímání
takových rozhodnutí (např. §193 odst. 2, §187 odst. 1 písm h) nebo zakládá určitému okruhu
společníků zvláštní práva nebo povinnosti (§183b, §183d, §183h odst. 1 písm. b) §209a
odst. 1 a zejména §186a). Uvedené příklady však nejsou právy popř. z nich nelze odvodit
zákonnou ochranou zájmů společníků na registraci cenných papírů jako takové, ale pouze
zakotvení práv akcionářů pro případ, kdy práva a zájmy určitého okruhu akcionářů se
dostanou do střetu s právy a zájmy jiných akcionářů uvnitř téže akciové společnosti.
Ne jinak je tomu i v případě žalobcem namítaných dopadů, které má rozhodnutí
o vyloučení cenných papírů z obchodování na veřejném trhu na práva, která vlastníku akcií
vyplývají ze zákona o cenných papírech. Ani v tomto případě nelze z nich odvodit zvláštní
ochranu individuálním zájmům určitého okruhu akcionářů na zachování veřejné
obchodovatelnosti cenných papírů jimi vlastněných, ale jde o vymezení práv a povinností
spojených s faktem, že určité cenné papíry registrovány jsou; z těchto práv pak mohou čerpat
výhody jak samotní vlastníci takových akcií, ale i potencionální investoři, tedy v podstatě
každý.
Z výše uvedeného vyplývá, že v řízení o vyloučení cenných papírů z obchodování
na veřejném trhu organizovaném společností R., a. s. nebylo jednáno o právu nebo o zákonem
chráněném zájmu žalobce jako majitele akcií předmětných akciových společností a ani
rozhodnutím o vyloučení nemohl být žalobce dotčen ve svém právu nebo zájmu, který by byl
zákonem chráněn. Žalobci proto nesvědčilo právo účastníka řízení, v němž byla napadená
rozhodnutí vydána a žalovaný proto rozhodl v souladu se zákonem, jestliže jeho odvolání
jako nepřípustná zamítl. Nejvyšší správní soud proto podle §78 odst. 7 s. ř. s. žaloby žalobce
jako nedůvodné zamítl.
Výroky o náhradě nákladů řízení účastníkům řízení se opírají o ustanovení §60 odst. 1
s. ř. s. Žalobci, který ve věci neměl úspěch právo na náhradu nákladů řízení nenáleží,
žalovaný, jemuž by jinak náhrada nákladů příslušela, výslovně při jednání uvedl, že náhradu
nákladů řízení nežádá. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení nebyla soudem
v řízení uložena žádná povinnost, ani ona nemá podle §60 odst. 5 a contr. s. ř. s. právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. 3. 2004
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu